Není mnoho, co si o svém dětství pamatuji. Tedy těch pozitivních vzpomínek, kdy jsem se na poli nejen make-upu ale i módy neztrapnila.

Až na zvonové kalhoty, které prostě musela mít každá holka, jinak byla totálně mimo. A kožený batůžek. Naprosto neforemný, ničící křehkou dětskou páteř a nad nímž, by si dnešní ortopedi vytrhali vlasy hrůzou.

Bílá halenka, do které mě máma navlékla na focení ve škole je pro mě dneska noční můrou. V kombinaci s děsně moderní plisovanou sukní jsem vypadala věru jako selka. Možná tomu dopomohlo i pár kil navíc, ale svádím to dnes s naprostou jistotou právě na tu sukni.

Oblečení mi moc neříkalo, ale hudbou jsem žila!
Trávila jsem odpoledne posloucháním rádia a nebo kazet. Takové ty malé plastikové cosi věci, které, když dojely nakonec jen zacvakaly a musely se obrátit. A jaká to byla paráda, když přišel do módy walkman a z magneťáku se ještě dalo nahrávat!
Discman a následná média mě nechaly chladnou, ale velká část mého dětství je velmi úzce spojena s cvakající kazetou a ručním přetáčení písníček 😀

Do dlaní jsme si sypali Vitacit a smáli se, jak to šumí a je kyselé. Nevím, kolik přírodních ingrediencí v tom bylo, ale rozhodně ne tak, jak nám dnes káží standardy.
A vida přežila jsem a stále jsem tu.

Má páteř, která byla roky huntována taškami přes rameno, které prostě byly cool a mé tělo zásobeno barvivy v takové míře, že je až k podivu, že dnes nefosforeskuji všemi barvami.

Ale na co si pamatuji jako dítě nejvíce, byla zmrzlina. Tedy spíš voda. Obarvená, v plastových sáčcích, která se dávala do mrazáku a pak se jen cucala. A příchuť? Jasně vedla cola! Ale i žluté cosi jako citron bylo super.

Doba se změnila, ale ne každá vzpomínka musí být podrobena nutričním rozborem.

Krásnou středu✌️
https://m.facebook.com/blogmamy/