Nevím, jestli to dnes někdo potřebuje slyšet, možná, že jsem jediná. Možná ale, že je nás víc.

Je normální, pokud poslední na co myslíte, je hon za vánočními dárky, články o vánočních tradicích přeskakujete a raději se procházíte lesem a posloucháte jak křupe sníh po nohama. Jak příroda utichá a chystá se ke svému dlouhému spánku.
jak život plyne svým tempem v tichosti a majestátnosti.

Je normální, pokud Vás nákupní centra děsí a vůbec se Vám nechce do zdobení domova, pálení Františka, pouštění vánočních hitů a šíření vánočního veselí.
A kupodivu ani vědomí, že je týden do Vánoc na tom vůbec nic nezmění.

Letos mám vlastně pocit, že Vánoce přejdou a pominou a i když se snažím nasávat atmosféru, zdobit dům, pálit svíčku s nápisem "Christmas tree", nějak to prostě nefunguje.

Vánoce pro mě vždycky byly období radosti, veselí, vánočních filmů a horké čokolády. Letos ale dny ubíhají a ubíhají a já mám pocit, že jen proklouzávají okolo mě.

A tak nevím, jestli je tam někde mezi vámi někdo, kdo také letos netančí v červených šatech okolo stromečku a nadšeně nepeče jedno cukroví za druhým. Nejste samy. On totiž nikdy není nikdo ve svých pocitech sám, ale dokud je vlastně nepoví nahlas, nedozví se to.

Devět dní do Vánoc vlastně ani nemusí nutně znamenat úprk do obchodů pro dárky, zásoby jídla a pití. Ale třeba jen rozsvícení stromečku a hrnek kakaa v ruce. Přitulení se, pohlazení a uzobávání něčeho dobrého.
I takové můžou být Vánoce.
Na konci vlastně ani nejde o to, kolik cukroví se upeklo, kolik snědlo potají uprostřed noci. Kolikrát se zpívaly vánoční koledy, kolik lodiček ze skořápek se drželo při sobě, ani kolik blikajících žároviček měl stromeček.

Vánoce můžou být pro Vás symbolem klidu, pozorování vloček na oknech, stavění rodiny sněhuláků nebo čtení pohádek. A snění o Ježíškovi.
Milé, tiché, sladké a s pocitem srdce plného lásky. Ale hlavně Vaše❤