Občas mám pocit, že i když se hodně snažím být vděčná za všechno co mám, a všechny ty deníky vděčnosti pro mě vůbec nejsou.

Samozřejmě jsem ráda, že jsou naše dcery zdravé a my taky, že máme kde bydlet, co jíst a máme se i v této nelehké době dobře.
Přesto jsou ale dny, kdy jsem prostě ráda, že už je večer, v domě je relativně uklizeno, ticho a všechno funguje.
A vypisovat ještě "tři věci za které jsem dnes vděčná", na to nějak nemám vždycky sílu.
když se považuju za vděčného člověka, který si moc dobře uvědomuje, že na světě jsou lidé, kteří se mají opravdu špatně a bojují s věcmi, se kterými bych já rozhodně nechtěla.

Máte to také tak někdy? Že jste prostě jen rádi, že je večer?
konec dne?