"Prosím Tě, z čeho bys měla být smutná?"
"Máš milujícího manžela a zdravé holky."
"Nemáš si na co stěžovat!"
Občas se potřebuju jen prostě "nadechnout". Zhluboka a pomalu. Cítit, jak mi vzduch proudí do plic, jak se mi uklidňuje mysl.
Mívám ataky úzkosti. Z ničeho nic to na mě padne. Jakoby se kolem setmělo a mě přijde špatně úplně všechno. A přijdu si nemožná, že jsem něco nezvládla, zklamala svoje holky.

Nesplnila všechno ze svýho, nekonečnýho seznamu povinností a k večeři byl jen rohlík a šunka. Takový chvíle prostě přijdou a odejdou. Pomalu se učím, být na sebe laskavější, neubližovat si vnitřně a nevinit se ze všeho, co se nepovede. I když mám krásné a zdravé dcery, přesto trpím depresemi a úzkostí. A nic na tom nezmění ani perfektní dům, ve kterém bydlíme nebo perfektní kávovar, který miluju.
I fakt, že si nemám na co stěžovat, protože přeci mám "všechno". Vím to a jsem za to vděčná neskutečně každý den. Ale i jako máma, která má všechno a milující rodinu, můžu mít depresi. Prostě to tak je. I vy můžete.
A chci, abyste to věděly. Že jste úplně normální, že nejste nevděčné, že si vážíte svého života. A že milujete svoji rodinu.😘