Všechny mámy to cítíme stejně. Nosíme je a cítíme, jak uvnitř nás rostou a s tím i pouto, které společně máme.
Milujeme je celým srdcem a chceme, aby se jim nic nestalo.
Někdy si přejeme, aby nás chvíli nechaly, ale jakmile spí, už se nám stýská.
A až jednou odejdou z domova a vydají se za svým životem, budou nám chybět a budeme si přát, aby se čas vrátil zpátky.
Ale také budeme šťastné, že z našich malých, sotva chodících batolat jsou dospělí lidé, kteří jsou spokojení sami se sebou a v životě si poradí.
Milé maminky, bude to hlavně díky nám, protože my je vychováme a naučíme je, jak si poradit s nejrůznějšími situacemi.
A kdy je máma nejšťastnější?
Když je spokojené její dítě ❤