Být mámou je záslužné a měly bychom na sebe být pyšné.

Hlásají jedním dechem barevné titulky, které se nám snaží dodat sebevědomí.

Tím druhým nám ale zarývají do srdce dýku a zlostně s ní kroutí.

Stačí jen jen nadpis, jedna fotka, jeden důkaz, že být mámou je tak snadné a jednoduché. Jeden post na instagramu nebo twitteru.

Dokonalé těhotenské bříško a tryskající štěstí z těhotenství ve chvíli, kdy vy objímáte záchodovou mísu dnes už po desáté a modlíte se, aby Vám zůstaly nějaké vnitřnosti.

Štěstím naplněné záběry z porodního sálu, zatímco Vy s rozmazanou řasenkou, celá zpocená sotva popadáte dech a nemáte ani dost sil na to své dítě pochovat.

Roztomilé momentky miminek a batolících dětí a samozřejmě jejich nadšených rodičů a přitom Vy máte pod očima kruhy, že byste se na nich mohla houpat. Pláč Vašeho dítěte, který trvá hodiny a hodiny z Vás vysává život a večer padáte únavou do postele. První rok přežijete a pak směle do období vzdoru.

My všechny máme chvíle, kdy to prostě nezvládáme a všechno se nám sype pod rukama.

Kdy zakřičíme nebo jen letargicky sedíme a díváme se do prázdna.

Chvíle, kdybychom si přály říct nebo udělat něco jinak, hlavně ne tak, jak jsme to udělaly.

Jak často ležíte večer v posteli a přemýšlíte o tom jaký jste měla den? Třeba o tom, proč dnes Vaše děti měly hranolky místo brokolice, když dobře víte, že jste neměla tolik práce na to ji uvařit?

A stejně jste ji neuvařila. Neudělala jste žádný dokonalý, poctivý oběd nebo večeři. Jen jste ohřála jídlo.

Mohla jste strávit hodinu přípravou oběda, také jste mohla počítat do deseti a nevybuchnout a také jste mohla si udělat čas na desátý namalovaný kruh v pořadí během hodiny.

Mohla jste to všechno.

Jenže také jste musela někdy na záchod nebo si jen odpočinout.

Je to médii, která nás sice zahrnují fakty o tom, jak každá máma má chvíle, kdy není dokonalá, ale zároveň nám tu dokonalost pořád ukazují a nabízejí. Tím v nás vyvolávají pocit, že sice je normální být v legínách a s culíme místo dokonalého outfitu, ale také, že jiná máma to dokázala a proč tedy ne Vy?

Chvátala jsem domů a cestou jsem se stavila ve fastfoodu. Už jen cestou tam jsem měla výčitky a přemýšlela o všech těch mámách, které zrovna dnes uvařily dětem poctivý, domácí oběd, zatímco já objednávám u hladového okna.

Moje dcery byly nadšené, měly skutečnou radost.

A já měla skutečné výčitky.

Nikdy nedokážete přesně vyjádřit, jaké jsou to pocity, být mámou. Je to totiž opravdu velká spousta pocitů, které bychom nikdy necítily, kdybychom jimi nebyly.

Uprostřed noci, jen s tikotem hodin, hledáme spřízněnou duši někde na internetu. Někoho, kdo také sedí sám a drží v náručí dítě.

Nebo stejně jako Vy běhá pro mokré plenky a snaží se srazit horečku, která bere Vašemu dítěti úsměv a Vám přidává vrásky, jednu za druhou.

Hledáme někoho, kdo prostě napíše: " Je to náročné, dneska to nestojí za nic, taky to znám."

Někdy prostě nechceme řešení, protože jednoduše není.

Chceme jen pocit sdílení.

Jenže nestojíme o sdílení dokonalosti, protože té je málo.

Každé takové mámě, která poslala do světa svou dokonalou fotku, kde v natáčkách ve vlasech servíruje jablečný koláč, by vzkázala tolik věcí.

Třeba to, že každý takový obrázek způsobil někomu bolest a pocit méněcennosti.

Sdílejme spolu realitu, která někdy nemusí být krásná na pohled se stejnou vášní, jakou sdílíme dokonalost.

Protože obě stránky toho "být máma" si zaslouží být vidět a ruku v ruce s realitou, která nás někdy vyčerpává, jde dokonalá láska, kterou nám naše děti přinášejí.

Monika <3
PŘIPOJTE SE KE MĚ NA BLOGU: www.blogmamy.cz

NEBO NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/blogmamy/