Spoustu věcí děláme v našem životě jen naoko, a tak máme kupříkladu spoustu "namakaných" chlapíků se svaly, které by mohl závidět i Arnold, kteří by měli problém vyložit náklaďák cementu, protože za těmi svaly hold není žádná síla. A taky máme spoustu "fitness" žen, které naoko vypadají jako sporťačky, ale ve skutečnosti mají spoustu ženských problémů jako třeba, že nemohou otěhotnět nebo přirozeně porodit své děti. Ženeme se za klamnou představou dokonalosti, a když ji dosáhneme, zjistíme, že nám je v životě k ničemu, protože naše těla, která vypadají tak zdravě jsou jen obalem plným pokaženého zboží.
Je na nás vyvíjen docela velký tlak dostat se po porodu do kondice, každý špek, který leze z původních džínů vel. 36 je trapný a přináší nám pocity méněcennosti a my máme klamný pocit, že s tím musíme, co nejrychleji zatočit, ale nemusíme. Tedy nemusíme rychle, můžeme pomalu a zdravě a bez huntování svých těl, vlastním tempem a s rozumem, protože jenom tak si neublížíme a můžeme zůstat tím kým jsme, tedy ženou - matkou! A pokud nějaké to kilo navíc zůstane, nevadí, i to se můžeme naučit nosit z hrdostí! Stačí jen neoblékat ty staré kalhoty a už vůbec je nezapínat!

Musela jsem se trochu vypsat ze svého rodičovství, aneb článek o jídle, vších a natřené komodě! http://www.sebevedomarodina.cz/uaaaaaaaaaaaaaaa/

Už je to tři roky, co se narodil Kristián a za pár minut už bude mít tři i Metoděj. Ta půlhodina mezi nimi mi asi každý rok umožní zastavit se v povznesené náladě a poděkovat svému tělu a sobě samé za to, že to šlo - porodit dvojčata přirozeně. Oba dva si našli svou cestu na svět, Kristián ji otevřel Metymu. A Mety si tak mohl vyskočit rovnýma nohama. Byl to úžasný zážitek! Od jejich zrození jsem přesvědčená, že jde všechno, co si člověk zamane, jen si za svým snem musí tvrdí jít a věřit v něj!
http://www.sebevedomarodina.cz/muj-porod-dvojca...