Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.
a uvidíš všechny příspěvky!
dexin
4. led 2019 Čtené 302x

Když jsem mimo domov, dostávám takové fotky od Martina. Jsem díky nim klidná a vypínám mód maminka. Buď relaxuju nebo pracuju, záleží, proč jsem se vzdálila z domu. Užívám si to tak jako tak. 

Jsem sice jako žena na rodičovské dovči, spokojená, kdo by na dovolené nebyl, že? Ale potřebuju nasát jinou atmosféru, vyvětrat hlavu, zabývat se chvilku jen sama sebou. A doporučuju to všem ženám, které mají nálepku  “žena v domácnosti”. Nejsme totiž služebné, pokojské, uklízečky ani kuchařky, jsme ženy, které vkládají to nejlepší ze sebe do činností, které by někdo ocenil až ve chvíli, kdybychom je přestaly dělat. Jsme tvořivé bytosti, které si hýčkají domov a svou něhou prosvětlují celý dům. Máme stále nastavenou náruč a něco dobrého pro děti schované ve špajzu nebo pekáč buchet v troubě. Jsme nositelky domácího štěstí. Ale potřebujem ze své role občas vystoupit a být jen za sebe a pro sebe. 

Když si mě zavolá na laktační návštěvu žena, u které vidím vyčerpání, moje rada zní:”Až se vrátí muž z práce a najde tě s plačícím miminkem v náručí, předej mu ho a jdi ven. Obejdi třeba jen dům a pokud ti už za 5 minut bude smutno, vrať se, ta chvilka ti stačila.” Nevěřily byste, jak to funguje, žena se vrátí jak po víkendovém welnessu, vezme své dítě do náruče a ono přestane plakat. Cítí spokojenou mámu nabitou energií, kterou ten malý človek potřebuje. Čím jsou děti starší, můžeme si dovolit odcházet na delší dobu, a protože jsme zvyklé se takto občerstvit, nemáme výčitky a ani muž nemá problém nám to umožnit, výsledky tohoto počínání dobře zná. Ví, že ten malý odpočívací zvyk je rituálem sebevědomé matky a vede ke spokojenosti všech. Ale nezapomeňte, impuls musí přijít z vás, on vám to nenabídne, on necítí to, co vy, byť i on zná svou potřebu vyvětrat se. 

Občas se vratím, když už děti spí a těším se z klidu, který doma vládne. Mám z toho takový povznesený pocit, který, když já uspávám, necítím. Moje pocity jsou takové, že můj muž to tady zvládl a já mu dala svým odchodem najevo, že mu věřím a že o něm nepochybuju. Což teda na chlapy fakt působí, protože mají motivaci to sami zvládnout. Jen nepočítejte s tím, že to budou dělat jako vy. Musíme jim nechat absolutně volný prostor, aby se s dětmi realizovali jejich vlastním způsobem.

Já třeba ani před odchodem neříkám, čím smečku nakrmit, kupodivu si vždy poradí. Jediné, na čem se pozná, že máma nebyla doma, je kuchyňská linka a jídelní stůl, ale to jsou malé věci v porovnáním s domácí harmonií, která tady panuje. A proto ještě jedna rada na závěr:”Nikdy ten binec muži nevyčítejte, nenechte se vytočit tím, že sotva jste se vrátily, skáčete zpět do své role. Je to malá daň za to, že jste byly na moment volné jako ptáci.” A mezi náma holkama, mě se velký binec uklízí líp, než ten malý udržovací. Vezmu to další den od podlahy a mám skvělý pocit, že jsem udělala něco, co jsem už dlouho odkládala.

zdroj:sebevedomarodina.cz

Čti celý článek
dexin
11. pro 2018 Čtené 231x

Stejně tak neplánovaně jako jsem před pár týdny dostala uklízecí náladu a vrhla se nemilosrdně do třídění věcí, dneska jsem začala pro změnu péct cukroví. Ne proto, že musím, ale proto, že mě to těší. Spojuji příjemné s užitečným. Vše totiž jde opravdu lehce, když nasednete do správného vlaku. Jen teda nesmíte zapomenout vystoupit nebo nechat do společného kupéčka přistoupit i jiné lidi. V mém případě děti, které chtějí asistovat a já je nechám, i když bych si to nejraději upekla rychle sama. Ale přišly by o hodně.

Během uklízení jsem si pěkně pročistila hlavu a při dnešním pečení zase srdce. Začaly se mi totiž nečekaně vybavovat vzpomínky, na které jsem dávno zapomněla. A tak jsem si prošla slzavým údolím, ale také v myšlenkách strávila čas s těmi, bez nichž bych tady nebyla.

U vanilkových rohlíčků jsem se z ničeho nic ocitla v dětství. Obalovala jsem je ještě horké v cukru tak, jak to dělaly moje malé prstíky před 30 lety u babičky. Najednou jsem byla v její kuchyni, cukr všude na zemi. Koukám na ni dětskýma očima a ona mě trpělivě nechá všechno dělat samotnou, nevadí ji ten bugr, který přitom dělám, je klidná. Za kuchyňským oknem mi chladí čaj a děda zrovna večeří ve vaně. Zvláštní mi to přijde až teď. Děda se rád vyhříval dlouho v teplé koupeli, do které mu babička nosila k večeři uvařené vajíčko s klobáskou a patkou chleba na plastovém tácu bez talíře. Ach ty různorodé rodinné zvyky! Večer mi pak k televizi otočil křeslo čelem a podsedák dal naruby, abych mu nevyseděla čalounění. U Angeliky mi říkával, abych si zakryla oči dekou, když jsem neměla něco vidět. A pak jsem si mohla vybrat, s kterým z nich budu v noci spát. 

Čím hlouběji jsem se nořila, tím více detailů jsem viděla a bylo mi tam u těch mých prarodičů moc dobře. Takové bezpečné místo v mé mysli. Chytla jsem do ruky hrnek s čajem a prohlížela si jej. Měl takové zlaté zdobení a trčela z něho oblá lžička. Vybavuji si i chuť a teplotu čaje. Byl hodně sladký a plaval v něm hrubý plátek citrónu, který jsem tou oblou lžičkou rozmačkala. Takový čaj jsem už dlouho nepila. 

Najednou slyším z dálky volání Janečka a vracím se zpět do naší kuchyně. Mám slzy v očích, jsem dojatá, protože cítím přítomnost těch, kteří mi tak okatě dávali svou péčí najevo, jak mě mají rádi. Kdepak jsou asi teď?

Dodělali jsme spolu s Jankem a Mariánkem vanilkové rohlíčky a já se ještě pustila do těsta na linecké. Na řadu přišlo i jedno oříškové těsto, které mi jednou pomáhal rozválet můj táta, když byl Šimi batole. Strašně se tehdy lepilo a já už na to neměla nervy. Teď se při jeho hnětení zase nořím zpět do vzpomínek, tentokrát jen o pár let, a pozoruji od stolu svého tátu. Natahuji ruku, abych se ho dotkla, ale to mi už vzpomínky neumožní. Zavřu alespoň oči a vidím ho tady v kuchyni stát s válečkem v ruce a vyčítám mu, že trousí mouku i na zem. Uvědomuji si, že je mi po něm smutno. Snad poprvé od jeho smrti, mi chybí tak, až se mi chce brečet. Klidně bych ho nechala na zem vysypat všechny mouky světa, jen kdyby tady stál a válel těsto. Letos budou první Vánoce, kdy pro něj nevymýšlíme s Kajdou dárek. Zůstalo mi na něj naštěstí plno krásných vzpomínek. A jedna z nich je tato adventní.

Vánoce jsou zázračné v tom, že při všem tom nakupování, úklidu, vaření, pečení nebo balení dárků, se nám připomínají nebo i přibližují ti, kteří už s námi ke Štědrovečerní večeři nezasednou. Věnujme našim předkům vzpomínku a dovolme jim tím být zase s námi. Umožněme také sobě, je v nás uvidět.

A pak z ničeho nic slyším vnitřní hlas: “Žij tak, abys nemusela litovat žádné chvíle svého života.” 

Neznamená to nasadit zběsilé tempo a hnát se za lepšími zítřky. Znamená to umět se zastavit a prožívat přítomnost. A je jedno, zda se přitom plavíte na parníku, meditujete v Tibetu, skáčete přes švihadlo, děláte domácí úkoly, jste sami nebo v přítomnosti blízkých či cizích lidí. Je to úplně jedno, protože rozhodující je energie, kterou vkládáte do svého života a prožitek, který z něho máte. Nečekejte na to, až budete mít dovolenou, až děti odrostou, až změníte zaměstnání... Teď je nejlepší chvíle pro to vnímat svůj život a nebrat jej jako samozřejmost.

Každý den činíme různá rozhodnutí, která ovlivňují kvalitu prožívaní nebo směr, kam se ubere. Skládáme si život z malých střípků, ke kterým občas přidáme nějaký větší pro zpestření. A prožít naplno můžeme všechny. I ty skvělé a úžasné, i ty moc bolavé, i ty výjimečné nebo úplně běžné. Všechny nás obohacují.

Advent mi přijde kouzelný v tom, že mě nepropojuje jen se sebou, ale s těmi, které nosím v srdci. Že si užívám úplně klidně materiální Vánoce, protože miluji dělat dětem radost a kupovat pro ně dárky. Ale zároveň jsem duchovně naladěná a prožívám setkání ve své mysli s těmi, kteří tady nejsou.

Díky mí drazí předci, moje rodino, že jste za mnou připluli. Pláču si tady nad těmi vzpomínkami očistným pláčem a jsem plná vděku. Díky vám vím, jak je důležité tvořit vzpomínky svým dětem a nechat je sypat mouku na podlahu. Stejně jako já tehdy, potřebují ony pozornost a lásku i u pečení cukroví právě teď.

A vám všem, kteří jste dočetli až do konce, přeji krásný předvánoční čas bez zbytečného shonu a s uvědoměním si těch skutečných lidských hodnot, které se neměří na množství, ale na kvalitu. Přeji vám, aby pro vás nebyly všechny aktivity v předvánočním čase jen povinností, ale radostí. A abyste si udělali čas pro sebe a pozorování svého života a také pro ty, které milujete.

S láskou 

M.

Čti celý článek
dexin
28. lis 2018
"Bordel v bytě, šťastné dítě"? Pro každou matku velmi hladivé přísloví. Ale asi se shodneme, že "čeho je moc, toho je příliš". A když se doma přestane žena cítit dobře, protože jí z každého rohu visí pavučina nebo se všude povalují věci, které nemají své místo, je třeba jít do akce a udělat si pořádek kolem sebe, aby se udělal i v hlavě. Každý den od pátku uklízím kousek našeho domova. Srovnávám, třídím, vyhazuju a s lehkým srdcem se zbavuju věcí, které jsem měla vyhodit nebo darovat už dávno. A pak se do těch uklizených prostor chodím nadechnout a načerpat energii, se kterou jdu zase o pokoj dál a zjišťuju, že mě takové uklízení vlastně baví a motivuje děti, aby už neházely ponožky pod postel, ale nosily je do koše se špinavým prádlem. Jejda, však já je tím vlastně něčemu učím! No to jsou věci!

https://www.sebevedomarodina.cz/kdo-ma-poradek-...
Zobraz celou zprávu
dexin
18. lis 2018
Už strašně dlouho jsem jí slibovala holčičí den. Úplně pochopitelně toužila někam vyrazit sama s mámou, nejlíp na nákupy, na kterých nespěcháte a nenakupujete jídlo. Dělit se o mě se 4 sourozenci, k tomu kluky, je pro ní někdy pěkná otrava. Navíc je prostřední dítě, tak to má občas těžké, ale o to větší sílu u ní pozoruju, když se potřebuje prosadit.

A tak si prosadila nákupy oblečení, na které já chodím nerada, a proto jí raději koupím skoro všechno, co potřebuje 2x do roka, a to pak na mě vždycky u kasy lidi koukají, jestli to množství myslím vážně. Ale já se do toho shoppingu už opravdu několik měsíců nepodívám. Kdysi jsem milovala courání po obchodech, ale nějak jsem se změnila nebo co, nějak se mi ta fast fashion nelíbí, a to prostředí si taky neužívám. Ale koupila jsem si sportovní podprdu a svetr. A po nákupech KFC, teda jen Evelinda, já jsem ji pozorovala, jak si to kuře užívá a všímala si lidí kolem nás. A přišla jsem na to, že si některé ženy malují xicht na obličej a téměř všechny mají perfektně upravené vlasy. A ja s copkem, jak Nastěnka! :relaxed:️ Asi bych měla zvážit nějaký střih. 🧐

Celkově jsme si to ale obě užily a celá šťastná nám udělala módní přehlídku. A kdyby na mě doma nečekal hladový Majda, zašly bychom i do kina. :wink:
Zobraz celou zprávu
dexin
17. lis 2018
Dneska má první rok, a tak jsem se ještě ohlédla za porodem a úplně se rozněžnila a dojala. A taky jsem uzavřela jednu životní kapitolu.
https://www.sebevedomarodina.cz/konec-jedne-ziv...
Zobraz celou zprávu
dexin
16. lis 2018
Už je to rok na minuty přesně, co jsem ucítila v kuchyni první stahy dělohy. Zaradovala jsem se a pohladila Mariánka přes břicho.

Byly to takové vlnky, které jen vibrovaly v podbříšku a já při nich mohla nerušeně pokračovat ve vaření oběda. S každou další jsem se usmála a uvolnila se, uvědomila jsem si, že najednou se přede mnou otevřel prostor, který jsem doposud nikdy nevnímala. Bezpečí domova, tady dneska porodím, nikam nemusím a klidně si u toho rození můžu i uvařit. Nečekaně mě to uklidnilo. Začaly mi chodit afirmace, a tak jsem si občas sedla a napsala si vzkaz pro pozdější chvíle, kdy už třeba budu potřebovat dodat kuráž sama sobě. Jej, jak mi bylo krásně. Jeden z mých nejkrásnějších dní v životě. Bylo to pro mě nové, protože předtím jsem pokaždé spěchala do porodnice a tentokrát nebylo kam spěchat. A já si mohla po porodech 4 dětí konečně užít ten, ke kterému jsem se pomalými krůčky 10 let blížila cestou dlážděnou trním a růžovými květy.

A tak je mi dneska, jak to říct nebo napsat, tak "velice" nebo božsky, když se naladím o rok zpět.......

....... (10 minut pauza v psaní)................. a poté........

V mé náladě mě vyrušil zítřejší oslavenec, který nelenil a využil situace, kdy matka píše dojímavé historky ze svého života a obrátil pozornost na sebe. Našel kus psího exkrementu, který drtil v jedné ruce držíc v té druhé rohlík. Jej a to je život. Pěkně mě vrátil do reality, miláček, a tak mě vrací celý rok.

Tady si můžete přečíst náš porodní příběh a já jdu dělat knedlíky. https://www.sebevedomarodina.cz/zrozeni-marianka/
Zobraz celou zprávu
dexin
13. lis 2018
Proč jsem tak ráda, že jsem máma? Proč mě mateřství tak naplňuje? Protože všechno mohlo být jinak... https://www.sebevedomarodina.cz/moje-13-komnata/
Zobraz celou zprávu
dexin
5. lis 2018
Opravdu moc ráda píšu poznámky ke svému životu, ale někdy mám pocit, že nemám čas si ani zajít na záchod, a tak mi ty myšlenky buď zrají v hlavě jak víno nebo vyšumí. Nechci psát jen proto, abych s vámi neztratila kontakt, protože to pak je jako, když se vás soused zeptá: “jak se máš?” a vůbec ho to nezajímá, protože chtěl být jen zdvořilý a zahájit konverzaci. Poslední dny byly náročné. Ve čtvrtek přednáška v Mama centrum Havířov, bylo narváno - uf! Už nemám obavy, že by se mi nedařilo šířit osvětu ohledně ženského zdraví! Jakože pochybnosti se občas dostaví, no... 🤫 V pátek šup do porodnice, v sobotu znovu a v neděli fungovat jako by se nic nestalo. Jenže já bych to nutně potřebovala dospat. Což nemůžu, protože je Martin na pár dní pryč na lyžích. A slovo Mamiiií lítá vzduchem jako sluneční paprsky létem. Takže místo spánku mi hraje hudba, a ta umí člověka naladit a toto je můj nový objev, poslechněte si zpříjemněte si svůj den, pokud jste třeba unavení jako já a nemůžete si jen tak lehnout. :kissing_heart: jo a ještě odkaz, ať nemusíte hledat https://www.youtube.com/watch?v=ay7UME9o7VE
Zobraz celou zprávu
dexin
31. říj 2018
Říct někomu upřímně “promiň” je jednou z nejtěžších věcí, kterou můžeme překonat sami sebe. Není to něco, co nám jde lehce samo, protože to naše egíčko nás neustále přesvědčuje o tom, že pravda stojí na naší straně a že není důvod se nikomu omlouvat.
https://www.sebevedomarodina.cz/prosim-odpust-m...
Zobraz celou zprávu
dexin
30. říj 2018
Nás sedm :slight_smile: 1 fotka
dexin
22. říj 2018
#kojeni #breastfeeding #mytyokojeni #laktacniporadenstvi
Natočila jsem video, které krásně znázorňuje, jak může miminko dýchat při kojení, i když je zabořené do prsa a taky bourá mýtus, že spící dítě používá prso jen jako dudlík.🤱:tone2:

Je úplně v pořádku, když má při kojení dítě zabořený nos do prsa. Může dýchat, nebojte se. Nemusíte nosním dírkám uvolňovat cestu. Pokud saje, dýchá a jde to i slyšet. Pokud stále nevěříte, vyzkoušejte si sami, jak to funguje. Přiložte střed roztažené dlaně na špičku nosu, pořádně přimáčkněte, pak zjistíte, jak je to s tím dýcháním u kojení skvěle zařízeno a jak je nos dokonale vymyšlený. Jsme savci, a proto je naše tělo k sání přizpůsobeno.

Mariánek na videu spinká a přitom saje. Poznáte to na tom, že polyká, jde to vidět pod ouškem a na krku. Naplňuje hned několik potřeb: spánek, jídlo, teplo, máminu blízkost a pocit bezpečí. Miminko má právo být kojeno bez omezení podle potřeby, a to i přes noc. Mateřské mléko zoubkům neškodí.

Doporučuji najít si pohodlnou polohu, aby nebylo spokojené jen miminko, ale taky maminka. Když ležíte na boku, podložte se zezadu polštářem nebo peřinou :sleeping_accommodation: a vyvalte se na oporu, aby se vám u kojení podařilo také usnout. Děťátko nezalehnete, nemějte strach, naopak budete moci pohotově reagovat, když se probudí a vyhnete se otravnému nočnímu vstávání z postele.

A ještě mě napadá jedna rada, dbejte na to, abyste nenechávala spát dítě pravidelně vždy mezi vámi a partnerem, protože i muž se k ženě potřebuje přitulit. Vyhnete se tak partnerskému odcizení, které se často řeší neúspěšně až v době, kdy dítě odchází z ložnice. :couple_with_heart:

https://www.facebook.com/sebevedomarodina.cz/vi...
Zobraz celou zprávu
dexin
21. říj 2018 Čtené 506x

Dneska ráno vstal Martin brzo, aby se stihl nasnídat než odjede. Musel si rozsvítit a začal připravovat jídlo na sporáku, vařit čaj a dělal u toho takový běžný rámus, kterému se při vaření prostě nevyhnete. Grrrrrr... Vzbudil mě i Mariánka a hlas v mé hlavě začal bručet a navádět mě k rozmrzelosti. “Je to od něho neohleduplné, ještě jsi mohla spát, to je teda pěkná neděle, odjede si za zábavou a mě tu nechá s dětmi samotnou. Žádné nedělní ráno se nekoná.” Úplně klidně bych mohla tomu volání po sebelítosti a sebetrýznění propadnout, vstát s tím nasraným pocitem a dát mému milému muži sbohem takovým způsobem, aby dostal jasně najevo, že si dneska to potápění prostě neužije.

Kdysi jsem mu vyčítala, když někam jel, že s námi nechce být, že nás opouští. To bylo v době, kdy se narodil náš prvorozený Šimi. Pro mě tehdy neexistovalo nic jiného než on a rodina. Byla to doba, kdy jsem přestala hledat jinou náplň života, protože jsem myslela, že se tam už nic jiného nevejde a nutila sobecky svého muže, aby to viděl stejně jako já a vzdal se sebe a svých zájmů a naplnil tak mou představu o životě. On mi však ukázal, že to tak být nemusí.

Partnerství je prostor, ve kterém se mohou oba svobodně nadechnout. Když ne, je to v háji.

A tak jsme se nadechli a uvědomili si, že je důležité spolu komunikovat, bavit se o všem, popisovat své pocity, říkat si, jak co vnímáme a důvěřovat si, že mluvíme pravdu. Potřebovali jsme čas, abychom se našli ve svých rodičovských rolích a posunuli sebe i naše partnerství o kousek dál a přijali tu nálož, že už tu nejsme jen pro sebe, ale i pro děti a že je úplně přirozené plnit si své sny za předpokladu, že se budeme navzájem podporovat, že lze žít bez výčitek a obviňování a v souladu.

Sebevědomé partnerství je základem naší rodiny. To, co stojí za našimi spokojenými úsměvy a radostným životem, kterého jsme dosáhli společně a vědomě, trpělivě krůček po krůčku.

Tohle všechno z našich obličejů nevyčtete, a proto často od kamarádek slýchám:” No jo, když ty máš Martina, to je úplně jiný chlap.” A já vím, že je skvělý, ale taky jim říkám, že má ženu, která uměla otevřít zavčasu i nepříjemná témata. Ženu, která se naučila bezpodmínečně dávat, aniž by čekala, že se jí to vrátí. A Martin poslouchal a mluvil se mnou, nebál se mi říkat totéž a já naslouchala. A totéž děláme stále. Ladíme se a pokračujeme v péči o naši lásku už 18 let, protože víme, že to má smysl.

Nezůstává v nás nic nevyřčeno, aby tam nic nezahnívalo. Nepouštíme si do partnerství žádné pochybnosti a nesrovnalosti. Všechny situace, které by mohly zbytečně zamotat náš život, likvidujeme už na začátku tak, jak vám to popisuji na příkladu dnešního rána.

Jak by si Martin mohl dnešní den užít, kdyby odjížděl s výčitkami? Celé by to bylo naprd. Proto jsem tu naštvanou ženu v sobě pohladila a vzkázala jí: ”Než začneš propadat sebezraňování a sebelítosti, uvědom si, že tvůj muž teď zrovna během chystání snídaně přebalil Mariánka, nachystal mu hračky, aby si nemusela ještě vstávat a že bez světla v kuchyni by se nenajedl. Včera jsi s jeho odjezdem neměla problém. Víš moc dobře, jak ho to potápění baví a s jakým spokojeným výrazem dneska dorazí. Přijede úžasně nabitý a ta jeho energie se do nás všech vpije, bude spokojený a šťastný, a to ty zbožňuješ. Miluješ ho a přeješ mu to.” Najednou jsem byla schopna vidět jen jeho oddanost a lásku. To, že každé ráno vstává s dětmi do školy a školky, abych se mohla po prokojené noci dospat. Udělá si čas, kdykoliv potřebuju odjet, postará se o děti tak, že se nemusím v myšlenkách vracet domů, dává mí zázemí a podporu každou minutu mého života. Neodejde nikam bez pusy. Opravdu chci tomuto muži kazit den?

Vstala jsem hodinu po jeho odjezdu, děti si hrály, doma byl klid. Na stole mě čekal čaj, který mi uvařil. Hmmm... jsem ráda, že jsem se sebou dokázala promluvit. Jinak bych se teď cítila jako kráva. Martin by se vracel domů nahlodaný, že neměl nikam jezdit. Potápění by si neužil a já bych byla už teď sama na sebe naštvaná.

Dopíjím čaj a píšu o jediném okamžiku, který dokázal nám všem doma změnit den. Cítím se dobře a těším se na příjezd svého muže. Hlavou mi problesklo, že bych si zašla dneska do kina. Možná to vyjde. Co by ne... 

více článků od nás nás: https://www.sebevedomarodina.cz/clanky/

Čti celý článek
dexin
17. říj 2018
Když jsem byla těhotná s dvojčaty, měla jsem spoustu neznámých, ale moc jsem si přála porodit přirozeně, proto jsem napsala tehdy primáři MUDr. Ondřeji Šimetkovi, abych se zorientovala, co je možné a co ne. Psala jsem mail kolem desáté hodiny večer. Obratem mi odpověděl a nabídl mi možnost se setkat. Na schůzku ve své pracovně přišel se zpožděním, protože předtím vedl náročnou operaci. Mile se zeptal, jestli si nedáme kávu a byl velmi příjemný, vůbec se nás nechtěl zbavit a věnoval nám svůj čas jako VIP pacientům, byť jsme se neznali. Vzbudil ve mně dojem, že se postará o má přání a já se nemusela bát, že na mě bude vyvíjen nějaký nátlak, když přijedu rodit své děti, a tak mě uklidnil. V den porodu přišel na porodní box, po porodu mi poblahopřál. Před odchodem z porodnice jsme se potkali ve výtahu a velmi srdečně se mě ptal, jestli vše proběhlo, jak jsem chtěla a zda jsem spokojená. Asi 14 dní po porodu mi napsal mail s gratulací. Řekněte mi, zda se takto běžně chovají lékaři, kteří vás viděli dvakrát v životě? Od té doby se s ním takto kontaktovalo nepočítatelně žen. Ty, o nichž osobně vím, mají stejnou zkušenost jako já.

Jako dula mám možnost nahlédnout do prostředí gynekologicko-porodnické kliniky častěji a musím říct, že to pracoviště co se týče mezilidských vztahů kvete. Personál tam baví pracovat. A nejen to, hemží se to tam kvalitními lékaři a porodními asistentkami. Odbornost pracoviště je vysoká. Tak vás prosím, podepište petici a umožněte tomuto skvělému chlapíkovi, aby se mohl vrátit tam, kam patří, tedy do funkce přednosty gynekologicko-porodnického oddělení FNO, ze které byl odvolán z jakýchsi pomatených čachrů, ze kterých zůstává rozum stát.

Prosím o sdílení.

https://e-petice.cz/petitions/petice-proti-odvo...
Zobraz celou zprávu
dexin
17. říj 2018
Dneska je Mariánkovi 11 měsíců a já mám už jen měsíc na to, abych si mohla sentimentálně říct “tak před rokem jsi byl ještě u mě v bříšku”. Ten první rok s miminkem doma je jako jiný svět, i země se točí jeho směrem :wink:. Vše doma se mu přzpůsobuje, a po roce se z té čisté dušičky stává parťák, který si umí mámu a tátu pěkně pohlídat a zavolat na ně. Čeká nás kopec srandy, těším se, co spolu všichni prožijem.
Zobraz celou zprávu
dexin
15. říj 2018
Kolikrát se vám povedlo vylít si svůj vztek na druhé? A kolikrát vám to potom bylo líto? Mě pokaždé. Proto jsem si tyto reakce začala hlídat. Ještě se mi stane, že vybouchnu, když mám nutkání mít doma uklizeno a dětským pokojem neprojdu k oknu, aniž bych si nemusela razit cestu v hračkách po kolena. Ale říkám si na uklidnění, že v tomto směru není náhoda, že je nás doma tolik. Ze ženy, která milovala vůni Sava a absolutního pořádku, se stala matka 5 dětí, která neustále hledá rovnováhu mezi pořádkem v domě a v sobě.
https://www.sebevedomarodina.cz/jak-neprelivat-...
Zobraz celou zprávu
dexin
10. říj 2018 Čtené 101x

Někdo potřebuje šlapat 5 hodin do kopce, aby zažil ten nejkrásnější výhled na naši zem. Někdo potřebuje lítat po světě, aby se kochal západy slunce nad mořem. A někomu stačí krájet cibuli k obědu... 

Ne vážně, já chci i ty hory i moře, netradiční zážitky a procestovat svět. Ale teď jsem tady doma a vařím. A cítím, že to, co mám právě teď, je pro mě to nejlepší, co jen můžu mít. Za tou cibulí, krom toho, že je v dopoledním podzimním slunci fakt nádherná, jsou můj muž a mé děti. Rodinné stříbro. Jsem ve své kuchyni, ve svém domě, ve svém bezpečném prostoru, kde naplňuji svá ženská poslání, která bezpodmínečně přijímám a jsem v nich spokojená. Aby ne. Jsem podpořena svým mužem, který si od počítače občas odskočí za mnou do kuchyně, aby mě objal a políbil. Mariánek se mi batolí pod nohama a já můžu denně pozorovat jeho pokroky. Kočky prohání psy, tiše mě pozorují a občas si přijdou pro pohlazení. Od dětí po příchodu ze školy dostanu pusu se slovy “ahoj maminko (to slovo mi bere dech), co je dneska k obědu?” A do tohoto bezpečného prostoru za mnou chodíte denně i vy. A já vás zvu dál, abyste se mohli podívat k nám a zjistit, že se to příliš neliší od toho, co máte právě teď vy. A že dobrý pocit ze života je tvořen drobnostmi, kterým nepřikládáme váhu, protože máme pocit, že budeme moci být šťastní, až někam pojedeme, až něco zažijeme, až budeme úspěšní, až se nám narodí děti, až odrostou děti, až skončí zima, prostě až opadá listí z dubu.

Někdy si říkám, jestli mi to dopoledne v kuchyni stojí za to, když se to pak za 20 minut sní. Občas bych šla raději na procházku do toho podzimního slunce, jehož paprsky mě hřejí přes okno. Občas všichni chceme něco, co právě nemáme...

A občas nebo čím dál častěji, jako já teď, si všichni uvědomíme, že jsme tam, kde máme být a že je život nádherný i při krájení cibule.

Čti celý článek
dexin
7. říj 2018
Napssla jsem článek :speech_balloon:Protože ženských motivačních článků není nikdy dost a protože se zrovna teď sice cítím nemocně, ale jinak ve svém těle moc dobře a věřím, že tohle je pro nás ženy naše životní téma.

https://www.sebevedomarodina.cz/muzu-byt-ve-sve...
Zobraz celou zprávu
dexin
6. říj 2018
Dneska ráno jsem jela k volbám, a pak potkala známé. Ptám se, kde mají děti. A oni, že holky jsou v té gymnastice. TVL! Jsem se opotila. V té, jak jsme se do ní měli nahlásit do středy a já ve čt psala učitelce omluvu, že jsem zapomněla a že tam Eveli fakt chce a jestli ji ještě vezme. Do té, na kterou jsem si po probuzení vzpomněla, ale odjela jsem z domu, aniž bych to připomněla, takže do ní Eve nešla. Jsem super máma a teď to budou vědět i učitelky ve škole!!! :sob::cry::scream:

Kdybyste to paní učitelko četla, tak se omlouvám, jinak se vám budu pár dní vyhýbat, protože se tak trochu stydím, že jsem to zapinkala. Ale jinak jsem dobrá máma, víte!?

A pak mi ten známý říká, že si půjde dát naposledy na kolo do těla, načež mě napadlo, že já pokaždé, když jsem začla tvarovat své tělo po dětech, otěhotněla. A že to s tou gymnastikou je asi znamení, že se letos do žádného velkého sportování nemám pouštět! :joy:

Jo a nemáte tip na nějaký supr rodinný kalendář s hodně okýnky, asi ho nutně potřebuju! :stuck_out_tongue:

Ta fotka! To jsme si tak navečer s Martinem pošpásovali. Však potápění bez vody není sport, ne? :laughing:
#sebevedomarodina #kdyztozazdite #letosuzzadnysport #mamatoprokoucovala #alebylajsemvolit
Zobraz celou zprávu
dexin
5. říj 2018
Napsala jsem nový kratičký článek o tom, jak jsem vyřešila s dcerkou používání sprostých slov. Možná trochu netradičně, ale zafungovalo to.
Tady je odkaz https://www.sebevedomarodina.cz/o-detech-a-spro...
Zobraz celou zprávu
dexin
4. říj 2018
Mámo, tak já mám první boty? To už jsem fakt velký kluk, co všude leze a o všechno se staví. Už jsem je totiž vážně potřeboval, už mi to doma klouzalo a byla mi zima na nožičky.

Další z životních momentů, u kterého se dojímám. Moje miminko už potřebuje botičky. Mohla bych napsat, že ani nevím, jak to uteklo, ale já vím. Roste mi denodenně v náručí, uvědomuju si každý jeho skokový spurt i jeho vývojové pokroky. Pamatuju si na všechny jeho poprvé a raduju se, že ho mám, kdykoliv se na něj podívám. Dokážu se přenést do prvního momentu, kdy jsem ho uviděla.

Není jiný než jeho sourozenci, já jsem jiná. Tentokrát více vnímám. Tentokrát se únava a vyhoření nekoná. Tentokrát jsem se vědomě rozhodla, že si mateřství užiju naplno a taky to dělám.

Cestu, kterou jsem si vyšlapala k mateřství bych mohla vyučovat. Zkusila jsem si na vlastní kůži všechny chyby a slepé uličky, ale teď je to, panečku, teprve jízda.

Co se změnilo? Přestala jsem v prvé řadě vnímat děti jako zátěž. Nejsou již pro mě závažím v mém rozletu. Naopak se staly odrazovým můstkem k poznání toho, kým jsem a kterým směrem se ještě vydat. Bez nich bych nebyla. No asi byla... Ale ne taková jaká jsem... A teď je mi se sebou dobře, teď jsem spokojená.
Zobraz celou zprávu
dexin
27. zář 2018
Dneska ráno jsem musela na lékařskou preventivku s Mariánkem. Dobře nemusela, kecám. Mohla jsem to ještě o týden odložit, stejně už jsme tam měli být minulý týden. Jenže jsem potřebovala vypadnout z domu, protože 5 ukašlaných, občas protivných, ale jinak strašně milovaných nonstop dětí. Však víte. Vzala jsem to nejmladší, které už nekašle, předala velení tomu nejstaršímu, které už jen soplí, naslibovala hory doly za to, že bude doma klid a po puštění pohádky jsem vyrazila s klidem sobě vlastním vstříc bezdětné půlhodince při řízení auta.
Po prohlídce mi volá Šimi:”Mami, můžeš nám koupit pizzu a Lego?” Po půlhodině relaxu, jim splním všechno na světě, zvláště, když cesta do hračkářství mi zaručí další hodinu času jen pro sebe a své myšlenky. Doma je ticho, Marián usnul. Poslouchám hudbu a mít tak kabriolet, cítím vítr ve vlasech. :slight_smile:
Koupím lego a pizzu a jedu úplně zrelaxovaná domů. Po vypnutí motoru se probouzí prcek, stíhám cvaknout svůj nákup a už jsem zase máma. :heart::rose::apple: PS: Na to Lego si Šimon našetřil z kapesného, jen pro úplnost.
PS2: Ještě jsem jim k tomu koupila i Colu, když už ten oběd dneska má být taková Amerika! 🤪 #mujden #sebevedomarodina #cestazdomu #chvilkabezdeti #vitrvevlasech #pizzanaobed #lego #vsepromedeti
Zobraz celou zprávu
dexin
26. zář 2018
Tak jo... Táta odjel služebně na pár dní pryč a abych se necítila sama, tak mi každý den s rýmičkou a kašlíkem přibylo doma jedno z dětí. Takže tramtaradá mám je tu už všechny a žádné nechce ležet a odpočívat. Takže jsme tady už dneska měli střílečku, stavebnicový ráj, jojo soutěž, dvakrát si vzájemně nafackovali, jednou píchnutí vosou, dvakrát vylitá miska s vodou pro zvířata, dvakrát převlečené mokré miminko. A já tak nutně potřebuju něco dopsat!!! Mám dvě možnosti, buď se z toho po.... nebo to nechám plynout. Tak to teď prostě má být! Takže vyhlašuju výzvu Nenechat se vytočit, zůstat klidná a být tu pro ně. Vše ostatní může počkat!
Zobraz celou zprávu
dexin
21. zář 2018
Nový článek na blogu, o tom, jak je pro ženu důležité šestinedělí a také udělat si na sebe čas a necítit se sama.
https://www.sebevedomarodina.cz/kralovna-sveho-...
Zobraz celou zprávu
dexin
19. zář 2018
Jsem ve velké pokoře před moudrostí našeho bytí a raduju se z možnosti vnímat souvislosti v čím dál kratších intervalech a stále s menším a menším odstupem. To je způsob mého sebe-vědomého života, to je přesně to, co vám na našem blogu budu ráda ukazovat.
https://www.sebevedomarodina.cz/nemoc-jako-pril...
Zobraz celou zprávu
dexin
18. zář 2018
Zvažovala jsem, jestli o tom psát nebo ne, je to takové moc osobní. Neprásknu tím na sebe hodně? Napsat to ale musím, protože myšlenky, které často neumím vyslovit nahlas, plynou při psaní úplně samy. Je to taková autoterapie několikrát si je potom přečíst a nechat působit i z vnějšku. Často se mi uleví nebo cítím, že to chce ještě jiný pohled na věc. Něco vymažu, něco připíšu. Navíc je pro mě výzva být upřímná k sobě a zároveň i ke světu. Dnes se mi otevřelo téma, které jsem do sebe nechala zasít už hodně hodně dávno.

https://www.sebevedomarodina.cz/kdyz-zjistite-z...
Zobraz celou zprávu
dexin
9. zář 2018
Myslela jsem si, že v devíti měsících už bude Mariánek jíst a já nebudu muset odstříkávat mlíčko pro případ, že se nestihnu vrátit domů k hladovému děťátku. Všechno je jinak, je plně kojený, roste, je spokojený, je úžasný a já se nebojím, že mu něco chybí. Nechávám to na něm. Už tolikrát mi ukázal, jak je důležité mu důvěřovat a nepropadat tabulkovým teoriím. Jen to trochu komplikuje moji práci. Což může být jeden pohled a ten druhý je, že mi vesmír dává jasně najevo, že mám být ještě pořád hlavně naminka a nevrhat se do svých aktivit po hlavě.

Odstříkávání mlíčka u starších kojenců, kdy je laktace ustálená je trochu obtížnější, protože mléko už netryská proudem, ale tvoří se podle potřeby. Napadlo mě sdílet tip, jak odstříkat více mléka najednou pro případ, že si potřebujete někam odskočit jako já.

Celé dopoledne hodně pijte a kojte jen z jednoho prsu, z toho druhého po obědě odsajte. Nejlépe hned po kojení, kdy jsou prsa nastimulovaná a pokračujte následně i z toho, ze kterého jste kojily. Pak se vraťte zase k tomu prvnímu.

A to je všechno. Přeju vám, aby se vám i s dětmi dařilo mít čas na sebe a na to, co vás baví.
Zobraz celou zprávu
dexin
8. zář 2018
Chci se s vámi podělit o romantický moment našeho manželství. Momentálně cítím po 18 letech vztahu zamilovanost k mému muži. Tento pocit se mi čas od času vrátí a způsobí v našem partnerství krásné jiskření, které ho oživí. Prostě čistá chemická reakce, kterou si vědomě nevyvoláte, protože je způsobena jednáním druhého partnera, který k tomu, ale nesmí být přinucen.

Láska je hluboký cit. Zamilovanost je chemie. Partnerskou lásku bychom si měli hýčkat. Ale ne stylem je úterý, dneska se budeme milovat a nebo je středa, jdeme na večeři jako obvykle. Láska v partnerství je uměním komunikace, důvěry a schopnosti tolerance. Když do toho přidáte čas od času elektřinu, máte dokonalý teoretický recept, jak být v partnerství spokojení a naplněni a nepochybujete, že jste s tím pravým. To, jak si to podle receptu upečete, je už na vás.

A teď ten moment mého zajiskření! Martin odjel ve čtvrtek na teambuilding a já zůstala s dětmi sama doma. Vlastně mi to nevadí, čas od času jsem s dětmi ráda sama. Beru to jako možnost dělat si to jen po svém bez nutnosti ladění rodičovských postupů. Ale, když je to jen na vás, je to tlak na vaši komfortní zónu, protože neexistuje ani minutu tady pro děti nebýt. Klobouk dolů před všemi svobodnými matkami.

Zrovna jsem chystala dětem svačinu, když z našeho soundsystému v obýváku začala hrát hudba. Máme jeden účet na Spotify a když si Martin někde v autě něco pustí, občas se to spustí i doma. A tak jsme si s dětmi zatančili a zablbli, protože to sedlo a já píšu Martinovi, aby jako DJ klidně pokračoval. Písnička skončila, chvilku bylo ticho, a pak se to stalo. Poslal mi z dálky vzkaz, u kterého jsem ucítila, jak se mi do žil vylavil koktejl lásky a já se začala nekontrolovatelně usmívat.

Taková hudební smska, jejímž obsahem bylo https://www.youtube.com/watch?v=b4jwprFiDeU a kterou bych nedostala, kdyby neodjel. :heart::heart_eyes::pray:
Zobraz celou zprávu
dexin
6. zář 2018
Už jste se někdy styděli za své děti? I tento pocit může přijít a není zrovna lehké pro rodiče jej zpracovat. Mě se to stalo po dlouhé době včera. Hlavou se mi honilo selhání.

Cítím, že je důležité se o to podělit a sdělit, že i my rodiče si můžeme dovolit jakýkoliv pocit. Ale protože my jsme ti “velcí” můžeme jej snadno propustit a nevpustit jej do dítěte, nevyčítat mu chování, které jsme u něj nepředpokládali, nenadávat mu, ale zamyslet se, co mi na tom vadilo nejvíc a co udělat pro to, aby to příště bylo jinak.

I přesto, že většinu času jsou to úžasné individuality, dokonalí malí lidé a z půlky jsou vlastně já, tak jsem včera cestou z náměstí měla pocit, že jsem někde ve výchově udělala chybu. Ale s oddtupem 12 hodin tady ležím a přemýšlím o tom, že mi vlastně až tak nevadilo, že moc upoušteli páru, ale že ty pocity ve mně vyvolala jen obava z toho, co si o mně řeknou lidi.

Dvojčata byla jak urvaná z řetězu. Vzájemné provokace, pláč, vřískot, zmrzlina v cukrárně na zemi (to jediné nechtě), kšiltovky poházené u silnice, válejíci se děti na chodníku s řevem, který jen všechny kolemjdoucí přílákal, kdyby náhodou ty dva měli v úmyslu přehlédnout.

Byli jsme v drogerii koupit každému krabičku papírových kapesníků do školky. Víte, jak je na otvoru ten karton na odtrhnutí? Tak ten už tam není. “Proč jste to odtrhli(smradi)?” Závorka nevyslovena, ale v hlavě mi lítala i jiná slova, přiznávám se. “My jsme nic neudělali”, odpověděli a snažili se rukama uťapanýma od zmrzliny tu odtrženou věc vrátit zpátky. Ne s velkým úspěchem.

V tu chvílu potkávám známou, se kterou bychom si chtěly vyměnit pár slov na téma dovolená, ale v půlce věty si všímám, že Kristián vyndal část těch papírových kapesníků, aby si utřel ulepené ruce. Abych si toho nevšimla, tak je nastrkal zpátky. To nevymyslíš!

A tak jsme tu diskuzi o moři raději ukončily. Já jsem vyndala ty špinavé kapesníky z krabičky a uvažovala, jestli mám jít koupit nové nebo zítra ve školce pochopí, že jich není sto, ale asi o třetinu míň.

Než jsme došli domů, krabička už
nebyla krabičkou a kapesníky trčely ze tří stran.

Při psaní této historky jsem si řekla, že bych vám to torzo vyfotila, jenže nakonec úplně zmizelo, protože ta děcka lstivá ví, že důkaz se musí zlikvidovat. A že, když není důkaz, nic se nestalo. Matka kecá! A vy si to asi dokážete představit. :joy:

Teď už mi to přijde vtipné, vychladla jsem, ale v tu chvíli mě to štvalo. Připouštím, že i oni můžou mít svůj den a že ten můj stud a frustrace byly vyvolány mým strachem, že v očích jiných selhávám. Ale myslím, že když jsme to ustáli s úsměvem a kapesníky byly nakonec doručeny do školky, tak to nakonec dopadlo dobře, ne?

Malá lekce pro mě. :heart:
Zobraz celou zprávu
dexin
4. zář 2018
Tahle bylinka žije v kuchyni s námi už skoro rok. Dostala jsem ji od své porodní báby před porodem Mariánka jako dárek. Po porodu mi z něj uvařila odvar na oplachy a během šestinedělí mi rozmarýn vykvetl. A pro mě to dotvářelo krásnou symboliku k ménu prvnímu poporodnímu období, ve kterém jsem se nesoustředila jen na novorozené miminko, ale také na sebe. A nechala se hýčkat.

Když se o něco dobře staráš, kvete ti to pod rukama. A tak mi nekvetlo jen mé šestinedělí, ale i tato bylinka na okně, která byla s tím silným ženským obdobím propojena a která jen tak někomu nevykvete. :cherry_blossom::herb: Když jsme byli teď o prázdninách u moře, střídavě u nás pobývala moje těhotná sestra, která se nám starala o zvířata a kytky. A víte co? Vykvetl ji pod rukama ten můj rozmarýn a mě se z toho srdce zatetelilo radostí.
Ráda si všímám v životě takových znamení a snažím se v nich číst, přináší mi to pocit souznění. A rozmarýnu už bude brzy zapotřebí, jenom se lehce připomněl, komu teď má posloužit.
#rozmaryn #silabylin #znameni #bliziseporod #poporodnihojeni #sestinedeli #sebevedomarodina
Zobraz celou zprávu
dexin
2. zář 2018
Přemýšlela jsem, proč večer Mariánek pláče, když 9 měsíců neplakal. Nemyslím si, že bychom ztratili napojení, že by to rozjel úplněk nebo zoubky.

Došlo mi, co za poslední 3 týdny dokázal: leze, sám si sedne, postaví se na nohy, říká mama. Jeho osobnost se vyvíjí a potřeby se zvyšují. Už není tak předvídatelný a na určitou situaci, je nyní více řešení. Když nabídnu nějaké liché, naštve ho to a musí se uklidnit než nabídnu to další.
Třeba večerní kojení. Vždycky jsem ho položila, lehla k němu, nabídla prso a už se usínalo. Dneska jsem přišla na to, že ho včera vytočilo to, že si jej stočím k prsu na bok a nenechám to na něm. Přestal chtít něco, co měl od narození ve zvyku. A tak jsem si dneska večer lehla a nechala to na něm. Usnul tak, že si lehnul přeze mě.

Včera mě napadlo pár tipů pro nás maminky při neklidných nocích. Když miminko nemůže spát, pláče a potřebuje se nosit. A my bychom si už tak rády lehly a zavřely oči.
1. Jsem tu pro tebe. Kdo jiný než já.
2. Vím, že mi to neděláš schválně.
3. Něco tě trápí a mě zase trápí, že nevím, co. Ale nemyslím si, že jsem kvůli tomu špatná máma.
4. Soucítím s tebou, nehněvám se, že nemám po celém dni prostor pro sebe.
5. Plač v mé náruči, nejsi na to sám. Respektuji, že to musí ven, umožním ti to.
6. Nenutím tě ležet, můžeme se procházet, je sice noc, ale pojďme se klidně v šátku projít. Doma bychom se beztak oba trápili.
7. Zkusím cokoliv, abych ti pomohla. Naslouchám ti.
8. Usneš v náruči a po odložení se hned vzbudíš. Nechám tě u sebe, pohodlně se opřu a budu si třeba číst, abych nekoukala do 4 stěn.
9. Moje pohodlí je důležité stejně jako tvoje. Večerní neplánované kakao je docela fajn.
10. Mám tě ráda. Jsi moje dítě a já jsem tvoje máma v dobrém i zlém.
11. Zítra si s tebou po obědě schrupnu, nebudu uklízet ani zevlovat na netu.
12. Dáme to spolu! Jsem klidná.
Moc pomáhá se nelitovat a přijmout to jako přítomnost, které se nevyhnete, a tak si ji co nejvíce zpříjemněte.

Třeba vás ještě něco napadne, tak mi napište. Hodně sil do probdělých nocí.
#sebevedomarodina #kdyzditenespi #probdelanoc #smiminkemvnaruci
Zobraz celou zprávu
Strana
z 5
Předchozí Strana
z 5
Další