Mariánku!

Vybavuji si těhotenství se Šimonkem, zažívala jsem obrovské zážehy lásky, kdykoliv jsem si uvědomila, že je ve mně další život. Jela jsem autem z práce a usmívala se jak měsíček na hnoji, dopřávala jsem si tak kilo ovoce denně a dohlížela na to, abych jedla alespoň 6x za den a pravidelně pila. Samozřejmostí byly těhotenské vitamíny, předporodní kursy a procházky za zdravím. Celý můj život se točil kolem mého bříška a příprav na příchod miminka. Prostě první těhotenství!

Tak to máme pravděpodobně všechny, když čekáme své první plánované dítě. Když však čekáte druhé a další miminko, už se prostě nemůžete cítit tak, jako poprvé, kdy středem vašeho vesmíru bývávalo jen rostoucí bříško. Nejste už jen sama pro sebe, protože většinu času vám zabírá prvorozené dítě. Nemáte čas si lehnout, kdykoliv ucítíte, že by bylo fajn si odpočinout. O mísu ostružin se podělíte se synkem nebo dcerkou, na místo abyste ji snědla sama. U třetího těhotenství si dáte do pusy 3 ostružiny a zbytek se dělí automaticky mezi děti. Nevaříte podle své chuti a z čokolády často vidíte jen obal. O zmrzlinách ani nemluvím. Jste fakt ráda, že si bříško pohladíte alespoň, než vstanete ráno z postele nebo před spaním. Přes den vám jej připomene buď únava, nebo činnost, při které vám tak trochu překáží. Pak si přečtete článek o tom, jak je krásné komunikovat s nenarozeným dítětem jako třeba tento a může vás trochu zasáhnout pocit, že pro mimiko neděláte tolik jako v prvním těhotenství a že se může cítit zapomínané. A to i přesto, že děláte, co můžete.

Tyto pocity jsem často probírala se svými kamarádkami, když byly v očekávání svého dalšího dítěte a já zrovna těhotná nebyla. Snažila jsem se jim vysvětlit, že druhé a další dítě ví, kam se vtělilo a že nemá cenu cítit lítost nad tím, jak by to mohlo být a není, protože miminko v bříšku cítí víc, než si dokážeme představit. A že spokojenost a pohoda maminky je pro něj stejně důležitá jako vědomá komunikace s ním. Navíc ono cítí energii láskyplného objetí, které dáváte jeho staršímu sourozenci. Slyší, když dětem zpíváte na dobrou noc nebo si s nimi hrajete. Vnímá energii, kterou přitom vytváříte, protože je to přesně stejný druh energie, kterou posíláte jemu, když s ním vědomě komunikujete. Navíc to spojení díky starším dětem zůstává delší dobu, protože pro ně jsme tu vědomě prostě pořád.  

Nyní jsem sama těhotná a toto téma se mi lehce připomnělo. Vnímám, že ho mám zpracované a na miminko se moc těším a přesto, že se starám o 4 děti, vím, že je Mariánek stále se mnou a já s ním. Chci vám proto poradit, abyste se těch pocitů o nedostatečné pozornosti zbavily a nesrovnávaly, jaké to bylo tehdy a je teď. Uvědomte si, že dáváte miminku přesně to, co potřebuje. Že za něj dýcháte, živíte jej a staráte se o to, aby cítilo harmonii a lásku a ono to moc dobře vnímá. Když k tomu přidáte pohlazení bříška ve chvíli, kdy máte zrovna čas, není možné, že by děťátko rostoucí uvnitř vás nedostalo to, co potřebuje.

A ještě jeden poznatek na vlastní kůži, a to, že přes všechen ten denní shon, můj Mariánek v bříšku zvedá pomyslné sluchátko sám, ani to nemusím dělat já. On totiž vždy vytuší ten správný čas, kdy mu můžu odpovědět.

Nepochybuji o tom, že by měl málo pozornosti. Přesto jsem ucítila jednou po obědě potřebu mu to vysvětlit. Vlastně, když jsem k němu začala mluvit, napadlo mě si to rovnou zapsat, abych si jednou mohla připomenout tuhle krásnou klidnou chvilku a mé rozněžnělé pocity věnované miminku ve mně.

Abych si, až nebudu těhotná, vzpomněla, jak krásné to je těhotná být, protože věřte nevěřte, vždycky na to zapomenu!

 „Mariánku můj, nemám na tebe tolik času jako na tvé sourozence, nezažívám euforické stavy, když si uvědomím, že jsi ve mně. Miluji tě však celým srdcem! Pokud někam jdu, jdeš se mnou, byť na tebe přitom nemyslím. Při každém tvém pohybu, který ucítím, když vařím oběd, uklízím nebo jsem venku na zahradě, se usměju a mám radost, když si tě představím, jak ve mně plaveš jako rybička! Vždyť já… já jsem tady pro tebe stále! Když jím, piju a dýchám. Cokoliv dělám, děláme spolu oba dva. Často tě hladím přes bříško, ačkoliv s tebou mluvím vlastně jen večer před spaním nebo po obědě ve chvilce jako je tato. A nebude to jinak, dokud se nenarodíš! Vím, že to víš! Ale mám hned lepší pocit, že jsme si to vyjasnili!“

Čekám své páté dítě, a přestože, to vypadá, že nemám tolik prostoru užívat si těhotenství, vím, že teď je to snad nejvíce intenzivní a prožívané, protože vnímám, že miminko je stále se mnou. Niterně, potichu, tak jemně! A já si ho vážím, protože přišlo ve chvíli, kdy jsem si myslela, že už tyto pocity nikdy neprožiju.

Vnímám ho stejně jako lásku u nás doma. Nemusíme si několikrát za den říkat, jak se milujeme, a přesto to cítíme. Kdyby tu láska nebyla, nebylo by nám tady tak dobře!

Zrovna slyším z dětského pokoje Šimonka, který říká svému kamarádovi: „A víš, že budu mít dalšího bráchu?“ On mu odpovídá: „A ty víš, že to bude brácha? Chudák Evelínka, že?!“ Šimi odvětí: „Jako chtěl jsem více ségru, ale myslím, že další brácha bude taky v pohodě!“ Vyloudilo mi to úsměv na tváři. Zrovna teď, když se zamýšlím nad tím, jak Mariánka vnímám, se o něm děti baví. Ony už ho přijaly, jakože patří k nám. Neříkají mu miminko, ale nazývají ho jménem nebo bráchou. Není jen můj, je nás všech a všichni se na něj těšíme. Necítí jen mou radost, ale cítí lásku násobenou šesti. A to už je hodně lásky! To už je dokonce tolik těšení, že ještě žádné moje děťátko pod srdcem tolik lásky do bříška nedostalo.

„Teď ti přistála jedna zmrzlinová pusa na bříško. To byl Kristiánek! Podívej, jak se to všechno tady kolem tebe točí! Jo a teď se bráškové perou, musím jít, trochu se v myšlenkách vzdálím, ale jsem tu s tebou pořád. Já vím, že víš! Za chvilku si dáme ostružiny!“

zdroj: http://www.sebevedomarodina.cz/marianku/