Dnes začíná světový týden kojení, jehož motto je letos BREASTFEEDING: Foundation of Life tedy KOJENÍ - základ života (můj vlastní překlad)
Chci se tedy zrovna dnes zamyslet nad tím, jak něco tak prostého, přirozeného a samozřejmého se musí v naší společnosti chránit a nepovažuje se za prosté, přirozené a samozřejmé - tedy za základ života.
A musí se chránit nejen před muži, dětskými lékaři, společenským míněním, ale také a to je nejbolavější před samotnými ženami.
Denně se setkávám s názory žen, které samy kojit nechtěly a na místo toho, aby uznaly, že za tím stojí nějaké nevyřešené vlastní nebo rodinné trauma, utvrzují ostatní a hlavně samy sebe, že nekojit je v pořádku. Chápu, je to pro ně bolavé, ale neomlouvá je to.
Jsou ženy, které se domnívají, že kojící žena by se měla schovat a že kojení na veřejnost nepatří, protože si s tím kolemjdoucí neví rady a že je pro ně obtížné odvrátit zrak třeba na billboard s polonahou modelkou, které mezi prsa teče nanuk.
Jsou ženy, pro které je kojící fotka nechutná, protože ukazuje příliš intimního místa na těle ženy.
Slyšela jsem taky nedávno v rádiu názor moderátorky, že není v pořádku, když svá prsa ukazuje žena, která už kojila. "Mají mít soudnost a uznat, že to už není hezký pohled."
Pokud chceme podporovat kojení a mateřské mléko jako jediný přirozený zdroj potravy kojence se všemi benefity, které má, mluvme o tom, ukazujme to jako přirozenost a važme si toho, že tělo, které dokáže zplodit a porodit dítě, je schopno jej také uživit.
A diskutujme i s ženami, kterým to napoprvé nevyšlo, byť se snažily, jak mohly, a motivujme je k tomu, že napodruhé to tak být nemusí a že to, co se stalo mělo svůj hluboký smysl, ale neznamená to, že by měly házet svá prsa jako zdroj mléka, do žita!
Víte, že nemám problém odhalit svůj intimní prostor při kojení dítěte a věřte, že zrovna já jsem šíleně stydlivý tvor, který nikdy na pláži neležel nahoře bez. Jsem totiž hrdá na to, že má prsa kojila 5 dětí a byť to na nich zanechalo stopy, cítím, že je to tím, že ta prsa tak nějak naplnila účel, pro který mi narostla.
