Jak rychle můžete ztratit důvěru v sebe? Lusknutím prstu. Přichází to neplánovaně a nečekaně. Někdo vám něco řekne nebo neřekne, něco si přečtete, s někým se začnete srovnávat, někdo o vás něco někomu namluví a vy se to dozvíte, srazíte se s blbcem, máte den blbec a nebo z ničeho nic zažijete něco, na co jste nebyli připraveni.

Mě tady na dovči poslední 2 noci pláče Mariánek a jednu z těch nocí jsem dokonce zapochybovala, jestli mám dost mléka! Já!!! Ehm... Nějak jsem v tu chvíli zapomněla na úplněk, změnu počasí i to, že zase začal slintat a strkat si prsty do pusy a že se hlásí zoubky. Protože v noci jako byla tato, bývá mateřská mysl dost zakalená únavou a často přichází pocit nedůvěry v sebe a své schopnosti.

Naše jistota, to že jsme pevně v kramflecích, není trvale udržitelná, a to ani když se o to denodenně snažíme. A tak se občas necháme srazit na kolena, což metaforicky vzato znamená kleknout si a kát se za to, že jsme si mysleli, že tyhle “nízké” problémy máme za sebou. Nemáme a pravděpodobně nebudeme mít nikdy, je to totiž celoživotní výzva tahle naše životní jízda. 😜

Býváme často přehnaně pyšní a důležití, máme pocit, že můžeme druhým radit, ale občas neporadíme ani sobě. A to je pak, panečku, sjezd. Šup, pěkně na začátek a připomenout si pokoru, kterou schováváme ne dně.

Naštěstí máme možnost se z toho otřepat a začít znova od bodu, kde se umíme napojit na naši komfortní zónu a rychle se rozjet.

Jsem ráda, že vím, že to tak je. Jednak je to úžasné, jak na sobě musím neustále makat a za druhé, mají to tak i ti, kteři dělají, že to není pravda, což prozrazuje jejich malosti. A vy je prokouknete a přestanete na ně hledět jako na modly.

Tohle neschovají ani sociální sítě, protože virtuální krása je jen iluze. A za těmi americkými úsměvy, stojí skutečný život, ve kterém si čas od času každý sáhne na své dno když ztratí své sebevědomí. 🙏🏼😗