Sebevedomarodina není jen projekt, který má motivovat ke sladění vztahů v jiných rodinách, je to skutečná rodina, která žije přesně tak, jak o ni píšu.

U zrodu myšlenky sdílet naše dny a postřehy z našeho života byli lidé z našeho okolí, kteří nám říkávali: "Škoda, že to není mezi námi takové, jako u vás", nebo "ty máš Martina, to je jiné", anebo dokonce "vy jste dokonalý pár". Takové hlášky slýchám často a přitom vás můžu ubezpečit, že ani jeden člen naší rodiny není omámen nějakým kouzlem nebo se nenarodil naprosto dokonalý a sladěný s celým vesmírem. Naše rodina vznikla tak jako ta vaše. Táta a máma (když ještě nebyli tátou a mámou) se do sebe zamilovali, pár let spolu žili na psí knížku a když se vzali, narodilo se jim první dítě. A to nebylo rozhodně Mariánek 🙂 Bylo to pěkně náročné miminko, které nás však naučilo, že pokud se vzájemně nepodpoříme, nesladíme a nenaučíme se pomoci, náš vztah vyhoří. A pokud není šťastný táta a máma, těžko mu bude v naší rodině dobře.

Museli jsme se naučit jít pěkně pomalými krůčky směrem do svých srdcí, než jsme si zvesela povyskočili. A někdy třeba vyskočíme tak vysoko, že prostě spadneme na hubu. A tak neusínáme na vavřínech, protože životní cesta je klikatá a my jsme jen lidi, kteří si můžou dovolit mít splín, blbou náladu, všeho dost a nejraději by se nechali vystřelit na měsíc (akorát, že ten pád by fakt bolel) a podporujeme se, jak můžeme, tak aby to bylo bezpodmínečné a aby jeden mohl přijít za druhým s čímkoliv beze strachu, že zůstane nepochopen.

Ladíme naši rodinu stejně jako se o to snažíte i vy. A když se to povedlo nám, není důvod, aby se to nedařilo i vám. Pokud chcete žít šťastně a spokojeně a nedaří se vám na to přijít, pomůžeme vám. Nebudeme vás zachraňovat, to můžete jen vy sami, ale nastavíme vám zrcadlo, ve kterém uvidíte sami sebe s odstupem, se kterým dokážete vidět všechny ostatní, jen ne sami sebe.

A tak se koukejte, ale nezapomeňte žít svůj život a vězte, že všechno, co doopravdy potřebujete je LÁSKA!