Dítě a pochopení významu " cizí pes"
Milí čtenáři,
téma, které jsem zpracovala, se týká každého rodiče. My dospělí jsme ti, kteří by měli dítěti vysvětlit, jak se chovat k cizím psům a co dělat v případech, kdy takové zvíře potkáme a nebude v dosahu majitel.
Usaďte se a čtěte tyto řádky, protože každý den se naše děti ocitají v této situaci. Nejde o to, aby se děti psů bály, ale aby se naučily je respektovat a žít s nimi v klidu a v pohodě.
Naučte dítě chápat výrazy psů
Tak jako se dítě už odmalička učí rozpoznávat grimasy členů rodiny, postupem času i ostatních lidí ( úsměv, zamračení, smutek aj.), mělo by se naučit rozpoznávat grimasy zvířat. Ano, čtete dobře. Myslíte si hned po tomto prvním odstavci, že je to hloupost? Po pár řádkách Vám vysvětlím, proč tomu tak není a pokud byste dítě učili, nemuselo by v tak hojné míře docházet ke konfliktům.
Pes je jedním z nejpořizovanějších zvířat v lidských domácnostech. Vaše děti se s nimi setkávají denně, ať při cestě do školky, školy nebo jen na procházce. Proto by měli psům rozumět. Myslím tím, ne jen tak, že pes je zvíře, domácí mazlíček, který žije s lidmi. Že mu lidé dávají nažrat, napít,chodí s ním na procházky a mohou s ním sportovat.
Děti by měli rozumět i jejich "řeči" ne jen té naší
Mám doma dva psy ovčáckého typu. Denně s nimi bylo cvičeno a vědí, že mému dítěti se nesmí ublížit a vzali ho jako člena smečky. Mé dítě si s nimi rozumí, avšak mí psi mu neukáží některé určité vzory chování, proto je na mně jako rodiči, abych mu ten základ dala.
U své neteře jsem objevila knihu. Pro člověka, který nevlastní psa, ji shledávám jako velmi dobrým pomocníkem k pochopení základů chování psů. Kniha je doplněna o fotografie, které zachycují psy v určitých situacích a tato kniha je nedílnou součástí našeho každodenního života. Prohlížíme si ji a svému dítěti ukazuji různé způsoby vyjadřování psů. Učím ji psí "řeč". Vřele doporučuji.
Pokud dítě bude chápat, co znamenají některé signály, které jim psi mohou dávat, jste na půli cesty jak dosáhnout vysvětlení, že právě to může udělat cizí pes, který je úplně jiný, než ten kterého máte doma. Pokud pejska nevlastníte, je dobře, že i tak bude dítě psu rozumět.
Jak se v přítomnosti cizího psa chovat
I jako dospělí bychom měli vědět, jak se na procházkám k cizím psům chovat. To je také vhodná příležitost, kdy s dítětem mluvit o pravidlech bezpečného kontaktu se psy.
Jako rodiče dbejte na to, aby dítě chápalo:
- že cizí pes se nehladí, pokud k tomu nesvolí jeho pán, který psa zná. Avšak i v těchto případech postupujte opatrně. Na psy, u kterých nezaznamenáte, že by šli s majitelem, se nesahá vůbec. ( Platí hlavně u dětí, dospělí umí posoudit, zda-li je pes nějak nebezpečný)
- I když pán dovolí, dítě by se nemělo hnát ke psu, mohl by se leknout. Mělo by nastavit ruku a nechat ho, aby si ji očichal. Nechodit ke psu zezadu. Nehladit ho po vršku hlavy, podrbat ho radši na hrudníku.
Dítě by nemělo:
- Zírat psu do očí, není mu to příjemné. Nedávat mu obličej k čumáku. Pokud se na psa nebude koukat přímo, ale ze strany, uklidní ho to.
- Nesahat na psa uvázaného před krámem nebo u domu.
- Nekřičet a neutíkat, když uvidí psa. Když bude utíkat, pes ho bude chtít honit.
- Dítě by mělo vědět, že pes není hračka a tudíž není vhodné cizí psy objímat.
Pes za plotem
Toto zvíře si primárně chrání své teritorium a tudíž může být nevypočitatelné. I mně samotné se stalo. Kamarádky pes byl na mě zvyklý, když jsem k nim chodila na návštěvu, mohla jsem ho pohladit a nebyl nebezpečný. Jednou jsem se rozhodla, při cestě na návštěvu, pohladit dané zvíře přes plot, vždyť mě přece znalo. Zůstala z toho ošklivě prokousnutá ruka a ten pocit, který jsem při incidentu měla, bych nikomu nepřála.
Dětem už odmalička vštěpujte, že na zvíře za plotem se prostě nesahá, i když bude vypadat mírumilovně, i když bude radostně vrtět ocasem, radši stokrát ne, než najednou čelit něčemu nepříjemnému.
Dále také dítěti vysvětlete, že zvíře se nesmí provokovat či jinak dráždit. Nikdy nevíte, zda-li nebude někde nějaká skulina v plotě či majitel zapomene zavřít branku, ano i to se stát může, pak už je pozdě na to začít utíkat.
Toto má být vtipný obrázek, ale pozor, realita vtipná opravdu není.
Pokud dítěti říkáte, že by ho pes za plotem mohl kousnout, pak to není strašení, ale holý fakt. Nezačne se najednou bát všech psů za plotem, ale bude je respektovat.
Závěrem bych chtěla říci:
Tolerance by měla být na obou stranách - jak rodičů s dětmi, tak i na straně majitelů psů.
Touto cestou bych ráda poprosila majitele psů, aby měli svého svěřence vždy na vodítku, pokud se pohybují mezi lidmi a v prostoru, kde nemohou zaručit bezpečnost jak svému psu, tak ostatním. A nemyslete si, i zdánlivě malý neškodný pes může způsobit velký problém.
Nekřičet a neutíkat, tohle jediné stačí, když bude vědět každé dítě ☹ Ten zbytek už se doladí dle aktuálních potřeb a vyzrálosti dítěte. Ještě je dobré dítě naučit, že když nechce komunikovat se psem, který u něj je, stačí se zastavit, přestat pištět a dlaně volně složit do vlastního klína. V tu chvíli je pro psa absolutně nezajímavé a i sebedotěrnější pes odkráčí.
@dhampi Našla jsem dost odpovědí a i utvrzení v tom, že to co dělám, dělám snad správně. Akorát bych potřebovala přesvědčit ještě o pár věcech Radka jakožto majitele našeho psa....on prostě nechápe, že ne všichni jsou z něj nadšení stejně jako on. Bojuju s ním kvůli tomu celou dobu, co ho máme, takže necelé tři roky.
@monieli chce to hlavne,aby pochopil,ze i kdyz je to vas pes,stale je to proste pes,ktery situace nevyhodnocuje dopredu jako clovek,ale reaguje na zaklade naucenych veci ci sveho instinktu. A v takovych chvilich,kdy pes reaguje instinktivne,muze byt i majitel,drive pevny v kramflecich opravdu rozhozen. Moni mam poslusne psy, na nektere situace jsou uceni dle BH zkousek,jine situace jsme si na cvicaku vymysleli a zkouseli ( odlozeni psa + bouchani pet lahvema ,delani kravalu,utikani,pisteni....vse delali cizi,ne majitel atd.) Moji psi takove situace znaji, ale vzdycky si je proste hlidam,protoze nikdy.....nikdy nic nevim na 100%. Pokud s nima nejedu vrcholove mondioring ci jiny sport,tak jsou poslusnaci vzdycky tak na 50% ( co se me tyce). Proste a jednoduse,clovek nedelajici se psem kazdy den, sem tam vikendove cvicak, nema pripraveneho psa na situace,ktery ten pes nepochopi a bude jednat dle sveho nejlepsiho uvazeni. Proto pri pohybu mezi lidmi nikdy nepoustim psy navolno,chodim s nima uplne skoro mimo civilizaci a mame vsichni tri na peknou prochajdu klid. Samozrejme s cizimi lidmi do kontaktu prichazeji,cvicaky,zavody,ale kdyz jdu nekam ven,tak proste mimo,abychom meli klid a on I nemuseli byt na voditkach ci stopovackach 🙂
Kéž by se tenhle článek dostal k více maminkám! Sama mám 40kg psa, který s námi chodí téměř neustále (sám doma pláče a ruší sousedy:() a vzhledem k tomu, že mám dva malé kluky, trávíme hodně času v místech, kde se nacházejí další děti. Nemůžu pochopit, jak může rodič dovolit dítěti pohladit cizího přivázaného psa, i kdyby vypadal sebevíc přátelsky...
@anetadr ja si myslim,ze psi populace je u nas cetna a tak by rodice meli sve deti preventivne pripravovat na to,ze rozumet psum je dulezite , lec nekteri to stale shledavaji jako zbytecnost a pak sami sve deti stresuji. V jednom regionu delaji canisterapeuti prednasky pro deti z MS a ZS. Vysvetluji jim,jak se chovat v pritomnosti cizich psu. Nekde to dela i MP. Takovy projekt bych uvitala ve vsech skolkach ci skolach,ale neni na to dostatek lidi,bohuzel ☹
@dhampi naprosto souhlasím. U mamky ve škole (kde pracuje) takovou přednášku taky měli a moc si ji chválili. Dětem vysvětlovali např to, že se ke psovi nikdy nemá jít s rukou hřbetem nahoru, která jde nad hlavu (přesně jako by dítě chtělo psa pohladit), protože pak hrozí, že to pes vyhodnotí jako 1) útok - že dostane po hlavě 2) že ho chce chytit za obojek a tím pádem ohrozit jeho svobodu. Tak jako tak může pes zareagovat agresí, kterou nezasvěcený člověk nepochopí. Já jdu k cizímu psu vždy napřed rukou dlaní nahoru, kterou nechám očuchat a až pak můžu cokoli jiného (třeba i chytit za obojek v případě toulavého psa, kterému se chystáme zavolat pomoc). Nicméně u dětí platí jedno jediné hlavní pravidlo - na cizí pejsky se bez svolení majitele nikdy nesahá, ani je z dálky neprovokujeme.
@olga_ na nějakých modelových situacích bych mohla zapracovat, ale.....ono je to těžké.....s drtivé většiny psi fungují stejně, ale jsou tu i takové případy, u kterých prostě nevíš.....jeví se jako přítel, vypadá to, že se chce kamarádit a stačí jedno sáhnutí a pes najednou vystartuje nebo jakákoliv jiná situace.....osobně si nevšímám cizích psů, pokud to nejsou známe tulácké osobnosti u nás na vesnici, které člověk zná už dlouhé roky. Jednou jsem zasahovala a bránila své štěně před cizím bullíkem a krve by se ve mě nedořezal. Nechala ho běhat navolno 13letá holčina, kterou absolutně neposlouchal a nerespektoval, no ten okamžik, kdy se přes celý fotbalový hřiště na někoho žene takovýhle pes, bych nikomu nepřála.
Neustále medializované situace jak pes pokousal dítě, nás vedly k zpracování programu pro MŠ a ZŠ „Jak se chovat k cizím psům“. Tím nejlepším, co asi můžeme v současné situaci udělat, je důsledná prevence zejména u těch nejmenších.
Jezdíme do mateřských a základních škol se dvěma asistenčními psy – labradorem Badem a křížencem labradora fenou Betty. Povídáme si o chybách, kterých se děti nejčastěji dopouštějí při styku s cizími psy a sestavujeme spolu desatero správného chování k cizím psům. Ukazujeme si, jak poznáme podle řeči psího těla přátelského psa, jak poznáme psa, který se zlobí a že vrtění ocasem neznamená vždy „chci se kamarádit“. Snažíme se vymýtit zažité a hlavně nebezpečné pověry – např. že „pes, který štěká nekouše“, že „velký černý pes je zlý“ nebo že „vrtění ocasem znamená, chci se kamarádit“.
http://www.terapie-canis.cz/clanky-ktere-jsem-m...
Víc takových organizací spolupracujících se školama a školkama.
@dhampi To je fakt, ale co pak třeba takové desatero, co rozhodně nedělat. Třeba já ani nevěděla to s tou rukou hřbet/dlaň ☹. A co třeba situace já rodič (neznalec psů, který se jich v zásadě skoro až bojí) a volně pobíhající pes s páníčkem někde v povzdálí, který se ale moc neangažuje, pak zcela bez pána a pak kombinace samotné dítě a volně pobíhající bez s/bez pána...
@olga_ určitě je to zhoršení situace, protože jakmile vezmeš dítě do rukou, stane se hlavním předmětem zájmu. Je lepší dát dítě za sebe a upoutat pozornost psa primárně na sebe.
Tu samou chybu dělají majitelé malých psů, že je berou do ruky, hrozí nebezpečí jak jim, tak jejich psu. Takže objekt zájmu dát za sebe a upoutat pozornost.
Jinak zpracované nějaké to desatero či rady má pěkně Městská policie Cheb, určitě mrkni 🙂
http://www.mpcheb.cz/jak-se-zachovat-pri-setkan...
Perfektní článek sdílím také na svůj web. Koukala jsem že hledáš náměty, co takhle článek na téma pes není dárek ale živá bytost s city stejně jako člověk. Bohuzel v okolí mam spoustu lidi co domácí mazlíčky dětem dávají k narozeninám a po pár měsících zjistíte, že psa darují. Pořídit si psa nebo dítě je úplně to samé a ať si rika kdo chce co chce domácí mazlíček je vždy člen rodiny a měl by byt také tak bran. Dítěte by přece také nedarovali "do dobrých rukou".....
@kristinafar dekuji za tip,uz jsem nad timto tematem uvazovala 🙂 je smutne,ze lide si mezi sebou davaji tyto zive darky ☹
Je fakt že i my s v loni nadělili živý dárek v podobě korely, ale ta s námi doma stále je, je to snad nejrozmazlenější člen domácnosti. I když nám občas leze pořádně leze na nervy svým "krásným" zpěvem nikdy by mě nenapadlo se ho zbavit dříve než on sám zestárne a odejde. 🙂 je nespravedlivá ta bezmoc, kterou jsme obklopeni....
@kristinafar Korely jsou moje ❤. Ta, co je u našich (má 12 let), se ode mě i po letech, co mě vidí jen párkrát do roka, nechá drbat za hlavou, respektive to po mně až dotíravě vyžaduje 🙂. Jsou to neuvěřitelně inteligentní papoušci a užijete si s ní spoustu legrace.
@kristinafar
@olga_
My mame kakariky,v podstate o nem vubec nevime,ozve se jen rano a pak je cely den ticho,jsou to ti nejtisejsi papousci,byl nam doporucen,protoze jsme nechteli "kriklouna" kvuli diteti 🙂
No my právě uvažujeme že mu pořídíme kamaráda, on by se měl trochu zklidnit, alespoň mi to spousta lidí říká, jenže ten náš rve většinou tehdy když se vzdalime z jeho dohledu :D řekla bych že je to závislost na nás a nebo křičí z okna když máme na parapete holuby. Jinak je docela v klidu.. ten váš je také moc krásný kouknu na net zda by si sedli a kdyztak pořídíme kakariky 🙂 třeba budou spolu ticho 😀
Jo a taky jsme žlutí 🙂 🙂
@kristinafar A pouštíte ho? Naše korely byly vždycky většinu dne venku a v pohodě. Ale je fakt, že řvát umí dobře, když chtějí.
@olga_ On je pořád venku 🙂 ráno se mu otevře klec a chodí spát s malým. Klec zavírám, až je opravdu zhasnuto. Já bych řekla, že u ně je to fakt jen závislost. Jakmile jsme v místnosti všichni je spokojený, klidný, ale začínáme-li vstávat a odcházet, pak je jako šílený lítá po místnosti, křičí a rozčiluje se 🙂 Má teprve rok a čtvrt, takže je možná v korelí pubertě, snad ho to přejde a zklidní se, věřím v to 🙂
@kristinafar taky ma ten nas kluk otevreno pomalu cely den,ale nejjistejsi je,kdyz tu neni kocour a to si pak hopka furt po podlaze....jinak si dvakrat obleti mistnost a jde domu. Muze mit otevreno cely den a nekdy ani nevyleze.
Začni psát komentář...
Nádherný článek, díky. Jsem pejskař.