To vám teda povím, že není jednoduché psát zrovna během dní bouřlivých debat o kojení :D :D 🙂
Ale abychom pořád neřešily ty kozeny, zvu vás opět do Dolních Kounic. Co máme dnes v plánu? Výlet vlakem, potom pěšo na pohodu po turistických značkách. Že nuda? To bych vám přece nemohla udělat 🙂 Nebojte, bude to sice trošku poklidnější zážitek, ale bude dle mého hezký🙂

Z Brna ( přesněji řečeno z Modřic) do Kounic jezdí autobus č. 512, ale ten nás dnes nezajímá. My pojedeme z Brna vlakem, aby jsme měli o něco poetičtější zážitek a děti to jistě také ocení 🙂 Vystoupíme v Moravských Bránicích a odtud pěšky po červené značce. Tu budeme sledovat prakticky po celý výlet. Sestoupíme dolů do Bránic, u hasičské zbrojnice se můžeme zastavit u památné lípy, poté nás červené směrovky provedou obcí, přičemž pozornější si mohou v řadové zástavbě na břehu potoka Bukovina všimnout jednak několika domů poněkud menších a roztomilejších než ostatní a jednak také třeba modelu Eiffelovky v jedné ze zahrad. Brzy přitom dojdeme na konec Moravských Bránic a hned za mostem nás vítá cedule s nápisem Dolní Kounice u šedivé a vlastně ne moc vzhledné kaple. Že to bylo nějak jednoduché?

Zatím ano, nicméně červená značka myslí na zdraví poutníků, a tak brzy odbočuje ze silnice do svahu. Zahrádkářskou kolonií vystoupáme až nějakých sedmdesát metrů nad silnici, po kilometru se tak ocitáme téměř na vrcholu Kamenného vrchu. Trocha námahy zkrátka musí být. Ještě jsme ovšem nevystoupali úplně – červená totiž pokračuje k rozcestí u osady Karlov, které je nejvýše položeným místem v tomto úseku naší cesty. Za námahu se již ale postupně otevírá výhled až k Pálavě, ale především na dominanty Dolních Kounic – kostely, školu, zámek a také poutní kostelík sv. Antonína, ke kterému naše cesta pokračuje.

Po necelých třech kilometrech se u této menší sakrální stavby z poloviny 18. století trůnící si nad městem můžeme sednout na lavičku a kochat se. Kounice s odrážející se hladinou Jihlavy máme jako na dlani. Až se pokocháme, Křížovou cestou sejdeme do města prohlédnout si zdejší zajímavosti zblízka.

Upravené náměstí lemují zachovalé měšťanské domy, prostoru vévodí novorenesanční kostel sv. Petra a Pavla s 41 metrů vysokou věží, o kousek dál poněkud v ústraní stojí další svatostánek, pravoslavná kaple sv. Fabiána a Šebestiána, kterou jsme však od kostelíku nad městem těžko mohli přehlédnout.

Červená značka vede z náměstí ke zdejší památce číslo jedna – někdejšímu klášteru Rosa Coeli, tedy Růži nebeské. Jeho počátky spadají do 2. poloviny 12. století a byl tak nejstarším ženským klášterem. O něm si ale více povíme jindy 😉

To samé platí o dolnokounickém hradu, který byl ještě před úpadkem kláštera přebudován na zámek. Chceme-li k němu vyrazit, musíme se od kláštera vrátit do Růžové ulice a kus cesty k branám absolvovat podél hlavní silnice. Už z dáli je přitom vidět, že goticko-renesanční hrad a zámek prochází postupnou obnovou. To však nevadí pořádání víkendových prohlídek, nejrůznějších kulturních akcí nebo i svateb.
Vrátíme se zpátky na náměstí a opět budeme sledovat červenou značku. Po několika metrech se před námi rozprostře autobusové nádraží a za ním synagoga, jedna z nejstarších na Moravě, z poloviny 17. století. Dříve stála uprostřed židovské čtvrti, židovská komunita tvořila v minulosti až čtvrtinu města. Raně barokní synagoga dnes slouží jako kulturní sál, v uličkách v blízkosti lze nalézt několik dochovaných objektů někdejší čtvrti, pověstnou atmosférou dávných časů to tu ovšem příliš nedýchá.Vrátíme se zpátky na náměstí a opět budeme sledovat červenou značku. Po několika metrech se před námi rozprostře autobusové nádraží a za ním synagoga, jedna z nejstarších na Moravě, z poloviny 17. století. Dříve stála uprostřed židovské čtvrti, židovská komunita tvořila v minulosti až čtvrtinu města. Raně barokní synagoga dnes slouží jako kulturní sál, v uličkách v blízkosti lze nalézt několik dochovaných objektů někdejší čtvrti, pověstnou atmosférou dávných časů to tu ovšem příliš nedýchá.Vrátíme se zpátky na náměstí a opět budeme sledovat červenou značku. Po několika metrech se před námi rozprostře autobusové nádraží a za ním synagoga, jedna z nejstarších na Moravě, z poloviny 17. století. Dříve stála uprostřed židovské čtvrti, židovská komunita tvořila v minulosti až čtvrtinu města. Raně barokní synagoga dnes slouží jako kulturní sál, v uličkách v blízkosti lze nalézt několik dochovaných objektů někdejší čtvrti, pověstnou atmosférou dávných časů to tu ovšem příliš nedýchá.

Jinak je tomu o padesát metrů výše, kde se rozkládají městské hřbitovy. Naproti tradičnímu lze brankou vejít mezi náhrobky upomínající na někdejší židovské obyvatele města. Náhrobků se ve svažitém terénu nachází na 1500, ten nejstarší z roku 1688. Ze hřbitova se přitom opět nabízí krásný výhled na město nebo třeba na zmiňovaný kostelík sv. Antonína na protějším straně údolí.

Nyní lze pokračovat buď dále po červené přes Šibeniční vrch, nebo sejít od hřbitova zpět do bývalého ghetta a šlapat po silnici podél řeky. Z obou variant se otevře mimo jiné pohled na zdejší kamenolom, který ujídá Kamenného vrchu, a obě varianty se zase spojí v Nových Bránicích. Těmi projdeme až za místní školu, na kraji vsi opustíme červenou značku, která dále pokračuje k Ivančickému viaduktu (ale pokud chcete pokračovat právě k němu, nemůžu vám to zakázat), a vydáme se po mostě přes řeku.

Rázem už jsme na nám známém pomezí Moravských Bránic a Dolních Kounic se šedivou a nepříliš vzhlednou kapličkou a znovu se zde dostáváme na červenou značku (obce jsou jí doslova obkroužené). Cestu k bránickému nádraží již známe a vlak na Brno jede co hodinu...

Tak co? Líbilo? Doufám, že jsem vás dostatečně nalákala k turismu 😉

Hezký večer

Veronika

Aaaaaa koukám, že většina z vás tohle místo nezná, takže dáme se na úvod zajímavosti a takový ty nudný geografický údaje a jiné podrobnosti, alespoň v rychlosti, ať máte představu vo co go 😉

Jak jsem už psala, Dolní Kounice se nachází na Brněnském venkově Jižní Moravy.
Rozkládají se na řece Jihlavě, na okraji Bobravské vrchoviny, 25 km jihozápadně od Brna. Jsou známé svými křesťanskými a židovskými památkami a pěstováním vína a ovocných plodů.

Oficiální web: http://www.dolnikounice.cz/index.asp
Počet obyvatel pro představu: 2 428 (1. 1. 2016)

Tohle městečko má svoje NEJ v ČR : nejvíce památek na počet obyvatel. Takže kam šlápnete, dýchne na vás historie 🙂
Dominantou města je vrch sv. Antonína se stejnojmennou kaplí v nadmořské výšce 260 m levém břehu řeky. Mimo již zmiňovanou kapli a zámek můžeme v katastru města pozorovat další množství starobylých památek - romantickou zříceninu kláštera Rosa coeli, židovskou synagogu a hřbitov, kostely, kaple, měšťanské domy a sakrální stavby.

Jedná se o vinařskou obec ve Znojemské vinařské podoblasti (viniční tratě Karlov, Kapoun, Kozí hora, Kamenný vrch, Řepná hora, Šibeniční hora, Na Nivách, Nová města). Nejznámější odrůdou je proslulá Frankovka. Vinné sklepy Rosa Coeli jsou vlastníkem titulu: Hradní dodavatel.

Město je členem Mikroregionu Ivančicko.

Město se rozkládá v údolí řeky Jihlavy, centrum se nachází u řeky, kde nadmořská výška činí kolem 195 m, zástavba však šplhá i do okolních kopců, které město obklopují – nejvyšší z nich je Šibeniční vrch s 297 m výšky na pravém břehu a vrch sv. Antonína s 260 m výšky na levém břehu. Nejvyšší bod v dolnokounickém katastru leží ve výšce 332 m n. m. a nachází se při silnici na Hlínu. Nooo nezdá se to, ale když to chcete projít, tak lezete furt z kopce do kopce a nakonec budete taky ucaprtaní 😀

Pokud se chcete zahřát, tak šup sem. Klimaticky náležejí Dolní Kounice k velmi teplým oblastem. Území města se nachází ve srážkovém stínu Krumlovského lesa a patří mezi nejsušší v ČR (mírně nad 400 mm srážek ročně). Malá pravděpodobnost deště, na výlet dobrý, ne? 🙂

Více o památkách a vínu si řekneme příště. Zítra se můžete těšit na...ale co.. nechte se překvapit 😉

Do komentářů mi pište, prosím, co byste o Kounicích chtěli vědět až se je rozhodnete navštívit: třeba kde je wc, kde s dá dobře posedět, to už nechám na vás.

Teď Vám jen popřeju dobrou noc 😉

Veronika

Ženy, děkuji Vám za účast v ankentce, hned se mi lépe pracuje 🙂 Jednak vím, kolik z vás mě tu sleduje ( což je velice povzbuzující 🙂 ) a taky podle toho přizpůsobím své pisálkování 🙂

Po 3 milých komentářích tu mám pro vás minianketku za srdíčka 🙂 Jelikož jsem ženská zvědavá, zajímá mě, jak moc se o tomto městečku ví 🙂 Holky navštívily jste už Dolní Kounice? Bydlíte zde? Nebo jste do teď o nich neslyšely? Lajkněte mi prosím následující odpovědi (komentáře), dle toho, co se na vás hodí🙂

Hello 🙂 jmenuji se Veronika a z Manchesteru nás vrátím zpátky do naší milé České republiky 🙂

Budu Vás lákat na jižní Moravu. Směr Brno a ještě trošku níže. Tam, kde se můžete toulat mezi vinicemi, ale pořád jste ještě blízko Brna 🙂 Pojďte se mnou do malebného městečka Dolní Kounice.
Hledáte-li místo k výletování, kde se snoubí bohatá historie a spoustu památek, kulturní život včetně rozličných slavností, tichá a malebná příroda, výslunní vinohradů a ochutnávání vína, které se kdysi vozívalo až na Pražský hrad? Milujete pohádky, filmy nebo snad mystično a tajemno? A co takhle svatby?
Potom jste tento týden na správném místě 😉

Těšíte se?

Já jo! A to jsem tam byla snad milionkrát! 🙂 Zde jsem totiž vyrůstala. Ačkoliv teď s rodinou bydlíme v Brně, považuji toto místo za svůj domov. Tady se totiž doma cítím 🙂

Přeju Vám krásný začátek do nového týdne

Veronika

Vzdyt ja Vam nerekla skoro nic o Mancheseru tak to tedy napravim a tady par zajimavych mist:

V Manchesteru se nachází velké množství budov postavených od viktoriánského období až do současnosti. Většina honosných budov odráží původní postavení města jako centra obchodu s bavlnou. Mnoho bývalých skladišť je nyní využíváno pro jiné účely ale původní charakter města byl zachován. Manchester se taky vyznačuje velkým množstvím mrakodrapů. Velká část byla postavena v 60. a 70. letech 20. století.

Další zajímavé stavby v Manchesteru:
Manchester Town Hall - novogotická obecní budova sloužící jako sídlo magistrátu města Manchester.
Manchester Cathedral - středověká katedrála v gotickém stylu a sídlo manchesterského biskupa.
Museum of Science and Industry - pět muzejních budov zaměřených na technické expozice.
Manchester Art Gallery - veřejná galerie s bohatou sbírkou obrazů a uměleckých děl.
Old Trafford Stadium - fotbalový stadion FC Manchester United s hledištěm pro 76.000 diváků.
Imperial War Museum North - muzeum věnované válkám a konfliktům v architektonicky zajímavé budově.
Manchester Museum - rozlehlé muzeum s četnými sbírkami v areálu manchesterské univerzity Royal Exchange Theatre - futuristické divadelo uvnitř historické budovy Cotton Exchange.
Albert Square - hlavní náměstí Manchesteru s radnicí a dalšími historickými budovami.
Beetham Tower - 168 metrů vysoký rezidenční mrakodrap charakteristického tvaru s hotelem Hilton.
City of Manchester Stadium - stadion fotbalového klubu FC Manchester City s kapacitou 48.000 lidí.
John Rylands University Library - neogotická knihovna se sbírkou vzácných knih.
The Lowry - moderní kulturní komplex s divadlem a galerií.
Urbis - výstavní centrum sídlící v ultramoderní skleněné budově.
St Ann's Church - neoklasicistní kostel postavený z růžového pískovce.
Manchester Evening News Arena - rozlehlá krytá aréna používaná pro sportovní utkání a koncerty.
Chinatown - čtvrť, kde v Manchesteru žije čínská komunita, a je největší čínská čtvrť ve Velké Británii a druhá největší v Evropě
Piccadilly Gardens - náměstí se zatravněnými plochami sevřené budovami mnoha stylů.
Gay Village - několik ulic s kluby vyhrazenými především pro gay komunitu.
Palace Theatre - populární divadlo známé muzikálovými představeními.
Central Library - hlavní městská knihovna charakteristická svým kruhovým tvarem.
Fletcher Moss Botanical Garden - částečně botanická zahrada a částečně rezervace pro různá zvířata.
Hilton Manchester Deansgate Hotel - moderní hotel okupující prvních 23 pater mrakodrapu Beetham Tower,dále se zde nachazejí luxusni byty.
The Triangle - nákupní centrum v historické budově bývalé kukuřičné burzy.
Manchester Arndale - rozlehlé nákupní středisko přestavěné po bombových útocích z roku 1996.
Trafford Centre - obrovské nákupní centrum řadící se mezi největší v Evropě.

Manchester se nachází v oblasti, která má kulovitý tvar, na severu ohraničená Peninským vřesovištěm a na jihu Cheshirskou nížinou. Centrum města je situováno na břehu řeky Irwell, nedaleko od soutoku řek Medlock a Irk. Řeka Mersey protéká jižním okrajem Manchesteru. Větší část města, především jeho jižní část, se nachází na rovině, a nabízí tak z vysokých budov výhled na vřesoviště. Geografická charakteristika města měla významný vliv na jeho rozvoj. Jedná se především o podnebí, přístup k moři, dostupnost vodní energie a blízkost pobřeží.
Manchester má pověst města s vlhkým podnebím a deštivým počasím. Průměrný roční úhrn srážek je 809 mm, což znamená, že tato pověst není příliš zasloužená. Toto číslo je menší než roční úhrn srážek například pro Plymouth, Cardiff nebo Glasgow. Pro srovnání proNew York je to 1200 mm a Řím má úhrn srážek srovnatelný. Srážky mívají relativně slabou intenzitu, ale trvají většinou delší dobu. Manchester tak má relativně vysokou vlhkost ovzduší.

Co bych Vam jeste tak rekla o Manchestru uz se blizime do finale a jeste mi tu toho par zbyva tak treba neco o historii at jsme chytri 🙂
Název města pochází z latinského jména (zřejmě keltského původu) Mamucium – složeného z mamm – prsa a staroanglického ceaster – tábor.

Oblast Manchesteru byla osídlena již před tím, než do Anglie přišli Římané. V době, kdy Římané táhli proti Brigantům, nechal římský vojevůdce Agricola postavit na východním břehu řeky Irwell pevnost. Tato dočasná stavba byla několikrát přestavována a stala se významnou zastávkou na cestě na sever k pevnostem v Chesteru a Yorku. Severní brána pevnosti a část hradeb byla rekonstruována poblíž Castlefieldu.

Ve středověku zde existovalo opevněné panské sídlo. Thomas De La Warre, šlechtic a kněz, věnoval asi roku 1422 tento statek a okolní pozemky církvi, aby zde vznikla kolej pro kněze, a zahájil stavbu univerzitního chrámu. Z koleje je nyní Chetham's School of Music a chrám byl základem nynější Manchesterské katedrály. Manchester se poté, kdy obdržel královský patent pro pořádání trhů roku 1301, stal významným obchodním centrem oblasti. Ve 14. století se Salford a Manchester stal domovem komunity vlámských tkalců, kteří se zde usadili, vyráběli vlněné oděvy a započali tak tradici tkaní sukna.

Průmyslová revoluce v poslední čtvrtině 18. století změnila původní malé obchodní město na významné průmyslové centrum. Vlhké podnebí vyhovovalo zpracování bavlny a rozvoj párou poháněných strojů urychlil proces předení a tkaní. Manchester se také stal významným distribučním střediskem s mnoha skladišti. Výstavba Bridgewater Canal, prvního umělého vnitrozemního kanálu ve Velké Británii, podpořila rozvoj průmyslu dostupností levného uhlí. Zprovoznění Liverpool and Manchester Railway, první železnice na světě pro osobní přepravu, dále urychlilo rozvoj města a jeho okolí.

Počet obyvatel města rychle rostl tím, jak se lidé z okolí i z jiných částí země stěhovali za novými pracovními příležitostmi. Velký počet lidí sem směřoval především z hladomorem postiženého Irska. Vliv irské komunity je v Manchesteru velký až do dnešní doby a každý rok v březnu se zde koná velká oslava svátku svatého Patrika. Významná vlna imigrantů (značná část z nich byli Židé) v té době pocházela i ze střední a východní Evropy. Na konci 19. století tak byl Manchester kosmopolitním městem. Tento rozvoj průmysl měl za následek, že se motýl drsnokřídlec březový musel přizpůsobit na změnu kvality životního prostředí tak, že se během několika generací zcela změnila barva jeho křídel z bílé na černou. Poprvé byla tato změna popsána v roce 1848 a posloužila jako jeden z důkazů evoluce.

Na konci 19. století byl vybudován Manchester Ship Canal - téměř 60 km dlouhý kanál od Salfordu až K Merseyské zátoce u Liverpoolského přístavu. Tento kanál umožnil zaoceánským plavidlům přistávat v doku Manchesterského přístavu.

Manchester byl v meziválečném období postižen krizí, která se dotkla především textilního průmyslu. V době druhé světové války se ve městě vyráběly letadla pro Royal Air Force z nichž nejznámější byl bombardér Avro Lancaster. Manchester byl častým terčem nacistických náletů, které zničily značnou část historického centra města a vážně poškodily katedrálu.

15. června 1996 vybuchla v centru města bomba nastražená IRA. Výbuch zranil asi 200 lidí, nezpůsobil žádné úmrtí ale vážně poškodil centrum města. Při následné rekonstrukci byly vybudovány komplexy budov, například Printworks a další stavby pro nákupy a zábavu. Roku 2002 město hostilo 17. hry Commonwealthu. Manchester se také dvakrát, v letech 1996 a 2000, ucházel o pořádání Olympijských her.
foto: 1 Castlefield 2. Piccadilly Gardens v minulosti 3.Piccadilly Gardens dnes

Za nákupy do Manchesteru
Manchester je hlavním nákupním centrem severu Anglie. Existují zde dvě hlavní nákupní centra – Manchester Arndale Centre-rozlehlé nákupní středisko přestavěné po bombových útocích z roku 1996 nachází se ve středu města a Trafford Centre- nákupní centrum řadící se mezi největší v Evropě,nacházející se mimo hranice Manchesteru. Ve středu města se také nachází menší obchodní centra – Triangle-nákupní centrum v historické budově bývalé kukuřičné burzy, zaměřené na mladou klientelu a Royal Exchange Centre. The Lowry outlet na Salford Quays a největší Primark v Evropě
Manchester stojí za to navštívit a vidět také Vánoční trhy, které jsou jedny z nejvíce navštěvovaných v Evropě vůbec. Já se moc těším na svařené víno (muled vine), čokoládu s brandy a na německé klobásy 🙂

cca 2 hodiny autem od Manchesteru se nachazí národní park Snowdonia (velšsky Eryri) v severní části Walesu, poblíž města Conwy. Jeho rozloha činí 2170 km² a byl vyhlášen v roce 1951. Sestává z více menších pohoří – od západu Moel Hebog, Mynydd Mawr, Nantlle Ridge, masiv Snowdonu, Glyderau a Carneddau. Nejvyšší hora je Snowdon, jejíž vrchol dosahuje výšky 1085 m n. m., je zároveň nejvyšší horou Walesu a je i vyšší než nejvyšší hora Anglie, Scaffel Pike (977 m n. m.). Téměř k jeho vrcholu se lze pohodlně dostat úzkorozchodnou železnicí. Stejně jako většina rozlohy Britských ostrovů, národní park se vyznačuje téměř nulovým zalesněním. V nižších polohách rostou menší dřeviny, ve vyšších traviny, mechy a lišejníky, nejvyšší vrcholy jsou často pokryty pouze kamením. Na území národního parku, který je třetím nejnavštěvovanějším parkem v celém Spojeném království, žije přes 26 000 lidí, z nichž 62 % mluví velšsky.

Město Southport, s mnoha turistickými atrakcemi, leží v blízkosti Liverpoolu a je považováno za skvělý cíl, pokud hodláte navštívit pobřeží Velké Británie. Nabízí pro každého něco. Pláže, nakupování, restaurace, pulsující noční život, malebné parky a zahrady, ale také různé festivaly a další akce.

Formby je malé přímořské městečko 70 km na západ od Manchesteru. Na jednodenní výlet ideální. Ve Formby vás čeká přírodní rezervace, která vás očaruje mohutnými dunami, chřestovými poli uprostřed rezervace a hlavně v borovém lese žijí roztomilé zrzavé veverky, které si vás ale nebudou všímat tak jako ty z parků. Mimo jiné se můžete ovlažit v Irském moři, udělat si piknik na pláži a v dáli pozorovat obrovské nákladní lodě a větrné elektrárny.

Národní park Peak District (anglicky The Peak District National Park) je jeden z národních parků ve Velké Británii. Má rozlohu 1 437 km² a nachází se uprostřed jižní části Velké Británie, nedaleko od důležitých městských center. Jeho poloha ho činí snadno dostupným a hojně navštěvovaným. Silnice z Manchesteru a Sheffieldu vedou přímo do Castletonu, hlavního centra parku. V místech při hranicích s parkem žije asi 40 000 lidí ve známých městech. Oblast je otevřená po celý rok a je dobře organizovaná pro návštěvníky; kromě silnic pro dopravní prostředky je zde mnoho cest vycházkových, zvláště v jižní části. Peak District je nejstarším národním parkem Anglie – založen byl v roce 1951 a jedna jeho vyčleněná oblast tvoří národní přírodní rezervaci; v jejích hranicích je také několik archeologických nalezišť sahajících do paleolitu.
V této oblasti se nacházejí přírodní rezervace, které patří k několika nejkrásnějším britským jasanovým lesům, a díky přísnému zákazu pastvy je zde bohatá a pestrá flóra, kde jsou i vzácné druhy, jako nezelené orchidej hlístník hnízdák, čemeřice a konvalinka. Je zde také biotop, dnes ve Spojeném království vzácný: vápencová louka. White Peak a Dark Peak jsou odděleny údolím Hope Valley (Údolí naděje), což je místo charakterizované lomy, přírodními plošinami a stalaktitovými jeskyněmi.
Faunu parku zastupuje především kulík zlatý a koliha, kteří obývají rašeliniště, a kos horský, který žije mezi vysokými skalnatými vrcholky.

A kdyz uz je rec o Lake District a Beatrix Potter tak protoze dnes je to presne 150 let od jejiho narozeni tak pridavam jeste informace o teto uzasne dame 🙂
Beatrix Potterová (28. července 1866 Kensington Londýn – 22. prosince 1943 Near Sawrey Cumbria) byla anglická spisovatelka, ilustrátorka, přírodovědkyně a ochránkyně anglického venkova.
Veřejnosti je známa zejména jako autorka knížek pro děti: malovala zvířátka v lidském oblečení, aby byla pro děti veselejší. Ke kresbám později psala i pohádky, jako např. v roce 1893 Pohádku o Petru Králíkovi. Je jednou z nejúspěšnějších autorek literatury pro děti všech dob, její knihy se staly světovými bestsellery a byly přeloženy do desítek jazyků.
Mimo to byla velmi schopnou přírodovědkyní, expertkou zejména na houby a lišejníky, její kresby spor hub a stélek lišejníků patří mezi to nejlepší, co mykologie a lichenologie na přelomu 19. a 20. století vytvořila. Přesto neuspěla v žádosti o přijetí mezi studenty Královské botanické zahrady, neboť ženy nebyly zahradou přijímány, a její (dodnes ceněné) mikroskopické ilustrace klíčení spor hub musel před Společností lichenologů odprezentovat její strýc sir Henry Enfield Roscoe, neboť jako žena do klubu neměla přístup ani jako hostujícící přednášející (v roce 1997 adresovala společnost Beatrix Potterové posmrtně omluvu za tuto diskriminaci). Z téhož důvodu Královská společnost odmítala publikovat její odborné práce.
Poté, co uspěla jako spisovatelka, začala se věnovat kromě psaní též ochraně anglického venkova. Aby ochránila svůj oblíbený kraj (Lake District v Cumbrii v Severozápadní Anglii) před likvidací průmyslovými a stavebními společnostmi, věnovala velkou část svého majetku získaného psaním na skupování tamních krachujících hospodářství a pozemků, které pak sama řídila a provozovala.
V roce 2006 byla do kin uvedena její filmová biografie, Miss Potter.

Lake District neboli Jezerní oblast je největší národní park Anglie. Leží v hrabství Cumbria na severozápadě země. Má rozlohu 2292 km² a byl vyhlášen 9. května 1951. Krajina je kopcovitá (vrchy jsou nazývány v místním nářečí fell), nachází se zde největší hora Anglie Scafell Pike (978 m). Cumbrijské pohoří bylo vyvrásněno v ordoviku, současnou dramatickou podobu mu dal kontinentální ledovec v poslední době ledové. Pokrývají je slatiniště, dubové lesy a pastviny (chovají se ovce místního plemene herdwick), vrcholy hor jsou tvořeny batolity. Je to jediné místo v Anglii, kde žijí ve volné přírodě veverky,[1] hnízdí zde také orel skalní a luňák červený, typickou rybou v jezerech je síh malý, který je velmi citlivý na čistotu vody. Rostou zde chráněné masožravé tučnice a rosnatky. Lake District je nejdeštivější částí Anglie: v lokalitě Sprinkling Tarn spadne až 5000 mm srážek ročně.[2][3]
Název oblasti dalo zhruba šedesát jezer ledovcového původu. Wastwater je nejhlubším jezerem v Anglii (79 metrů),Windermere je nejrozlehlejší (17 km²). Další významná jezera jsou: Bassenthwaite Lake, Brotherswater, Buttermere, Coniston Water, Crummock Water, Derwent Water, Devoke Water, Elter Water, Ennerdale Water, Esthwaite Water, Grasmere,Hayeswater, Loweswater, Rydal Water, Thirlmere a Ullswater.
Ve zdejší skvostne krajině hledala inspiraci literární skupina nazývaná Jezerní básníci. Ve vesnici Near Sawrey žila autorka pohádkových knížek Beatrix Potterová, která velkou část svého jmění věnovala na ochranu místní přírody.
Narodni park Lake Districk lezi cca 1 hodinu a 15 minut severne od centra manchesteru autem.

Letiště Manchester, dříve Manchester Ringway Airport, je třetí letiště Velké Británie v počtu odbavených cestujících a je vybaveno zvláštní železniční stanicí.
Oficiálně bylo otevřeno 25. června 1938 a zpočátku neslo název Ringway Airport . Během druhé světové války dostalo oficiální název RAF Ringway a od roku 1975 do roku 1986 byl používán název Manchester International Airport. Nachází se na hranici mezi hrabstvím Cheshire aManchester v metropolitním hrabství Velký Manchester.
Letiště má dvě rovnoběžné dráhy, z nichž byla druhá otevřena v roce 2001 a stála £ 172 milionů. Letiště má také tři přilehlé terminály a železniční a tramvajovou zastávku. Toto je jedno z mist ktere mam rada 🙂 je zde par vyhlidek kde se daji pozorovat odlety a prilety letadel a ikdyz nejsem technickej fanousek letadla mne proste nejak zvlastne pritahuji 🙂 za zminku stoji Runaway visitor park a Airport Pub s vyhlidkou na odletovou a pristavaci drahu a nebo vylet vlakem do nedalekeho mestecka Moberley kde krome sledovani letadel lze mestecko projit a videt jak se zije na venkove 🙂

V Manchesteru se nachází tři univerzity. University of Manchester a Manchester Metropolitan University se nachází v jižní části města. První z nich je jedna z největších vysokých škol Velké Británie a vznikla na podzim 2004 sloučením Victoria University of Manchester a UMIST. Asi tři kilometry na západ od centra města poblíž Salfordu sídlí University of Salford.
Spolu s University of Bolton , Royal Northern College of Music a University Centre Oldham má oblast Velkého Manchesteru asi 100 000 studentů. University of Manchester, Manchester Metropolitan University a Royal Northern College of Music jsou seskupeny na jižním okraji města a vytvářejí velký univerzitní komplex v okolí Oxford Road.
Manchester Grammar School je soukromá střední škola pro chlapce nacházející se ve čtvrti Fallowfield na jihu města. V poválečném období byla přímo financována státem a neplatilo se zde školné, ale od roku 1976 se, poté co labouristická vláda ukončila přímé financování gymnázií, stala soukromou školou. Původně sídlila na prominentním místě poblíž katedrály, ale byla přestěhována na Old Hall Lane ve Fallowfieldu, aby byla schopna uspokojit zvyšující se počet studentů. V původní lokalitě nyní sídlí Chetham's School of Music. A zitra Vas vezmu na vylet 🙂 dobrou noc

Manchester, podobně jako Londýn, má silniční okruh – M60. Na rozdíl od Londýna prochází M60 okrajovými částmi města a poskytuje tak kvalitní spojení do centra města. Hlavní dálnice spojující Manchester s okolím jsou M56, M6, M61, M62 a M66. Většina z nich ústí na M60.
Manchester má historické prvenství v provozování železniční dopravy, protože zde roku 1830 vznikla první železniční linka pro přepravu cestujících Liverpool and Manchester Railway. V průběhu dalších 50 let bylo město obklopeno několika železničními stanicemi –Manchester London Road (nyní Manchester Piccadilly), Manchester Victoria, Manchester Central, Manchester Mayfield a Manchester Exchange. V šedesátých letech 20. století byly některé z nich uzavřeny pro cestující a v provozu zůstaly pouze stanice Manchester Victoria a Manchester Piccadilly. Expresní vlaky do Londýna vyjíždějí ze stanice Piccadily a cesta trvá přibližně 2 hodiny a 15 minut. Poblíž centra města se nachází několik menších železničních stanic – Manchester Oxford Road, Deansgate a Salford Central.
Manchester není vybaven systémem metra,ale existuje zde tramvajový systém dopravy zvaný Manchester Metrolink.
Manchester a jeho okolí je vybaveno hustou sítí autobusové dopravy spojující město se satelitními částmi a okolními vesnicemi. Autobusovou dopravu ve městě provozuje mnoho společností – First Group, Stagecoach, Finglands, UK North, Arriva a R. Bullock. Jednou z velmi vytížených tras je spoj Oxford Road – Wilmslow Road, jedna z nejrušnějších autobusových tras v Evropě, kterou se dopravují studenti a zaměstnanci z okrajových čtvrtí města do centra, kde se nachází mnoho univerzitních učeben a kanceláří.

Dekuji za rychle odpovedi na tipovacku a dam srdicka tri,protoze se #koada rychle opravila a spravnou odpoved jako prvni napsala #dannyel a ve stejny cas i #hadruska
dekuji holky za rychlou tipovacku 🙂

Už dávno není Manchester známý svými továrnami, dílnami na výrobu látek, oblečení nebo překladištěm na uhlí. Dnes je město plné muzeí, je moderní a známé spíše díky fotbalu, hudbě, nočnímu životu, nakupování, národním prakům poblíž města a univerzitám.
Manchester si také zakládá na technologiích ve světě informačních technologií a vývoje. Sídlí zde BBC a ITV (program Granada TV). Média se na zdejších VŠ také vyučují.
Foto Media City sidlo BBC a ITV

Manchester vytváří svým multikulturálním prostředím vhodné prostředí pro populární hudbu, na jejíž bohatou historii jsou obyvatelé města právem hrdi. Mezi skupiny, které vznikly v Manchesteru je možno zařadit: Bee Gees,The Hollies,Mindbenders,10cc,Joy Division,New Order,Smiths,Oasis,Simply Red,Take That,Hurts
No a kdo by neznal Take That tak si dame rychlou tipovacku o srdicko,kdo nam prvni napise jmena vsech clenu a rok kdy skupina vznikla dostane srdicko 🙂 tak s pisnickou hura do toho 🙂

Dnes trocha pro sportovce 😀
V Manchesteru sídlí dva významné fotbalové kluby Manchester United a Manchester City. Domovským stadiónem Manchester City jeEtihad Stadium a u Manchesteru United je to známý Old Trafford, druhý největší fotbalový stadión v Anglii nacházející se ve čtvrti Trafford. Tyto velkokluby jsou jen dva z mnoha fotbalových mužstev v rámci Manchesteru, dalšími jsou například Oldham Athletic, Stockport County FC, Bury FC, Wigan Athletic, Rochdale AFC. Podle výzkumu Urbis centre má město nejvyšší koncentraci fotbalových klubů na jednoho obyvatele na světě.
Mnoho moderních sportovních zařízení, například Manchester Velodrome, City of Manchester Stadium, National Squash Centre aManchester Aquatics Centre, bylo vybudováno pro Hry Commonwealthu roku 2002.
Kriketový stadión Old Trafford (nejedná se o známý fotbalový stadión) je domovským hřištěm kriketového klubu Lancashire County Cricket Club. Oblast Velkého Manchesteru je reprezentována ragbyovými kluby Sale Sharks, Wigan Warriors, Salford City Reds, Oldham Roughyeds, Rochdale Hornets a Swinton Lions. Belle Vue Stadium v Gortonu je využíván plochodrážním klubem Belle Vue Aces, ale pořádají se zde i chrtí dostihy.

Manchester se i pro svou výbornou vybavenost moderními sportovními stánky dvakrát neúspěšně ucházel o pořádání Olympijských her v letech 1996 a 2000. Město má být místem některých soutěží Olympijských her roku 2012. Dokonce i pro hokejove fandy tu neco mame Manchester Phoenix je profesionální hokejový tým z Manchesteru v Anglii. Klub vznikl v roce 2003 jako náhrada za tým Manchester Storm. Tým hraje v jednom z nejlepších hokejových stadionů v Anglii (přesněji je to druhý nejlepší stadión) v MEN aréně s kapacitou 17500 sedadel.

Město Manchester se nachází v oblasti North West a patří velikostí své ekonomiky na třetí místo v Británii. Bydlí zde 514,417 obyvatel, jen co se týče města Manchester, tedy Manchester metropolitan borough. Větší Manchester (Greater Manchester) má 2.55mil obyvatel zahrnuje mimo jiné vlastní Manchester, Trafford, Tameside, Salford,Wigan, Bolton, Bury, Oldham, Rochdale a Stockport.
Město má naštěstí mezinárodní letiště, kde létají nízkonákladové letecké společnosti, například Jet2, EasyJet a Ryanair (lety z Polského Krakova). Letiště je velký pomocník pro ty, kdo do Anglie lítají za prací pravidelně.
Už dávno není Manchester známý svými továrnami, dílnami na výrobu látek, oblečení nebo překladištěm na uhlí. Dnes je město plné muzeí, je moderní a známé spíše díky fotbalu, hudbě, nočnímu životu, nakupování, národním prakům poblíž města a univerzitám.

Častolovice
Jelikož toto dědictví jistě nesplňovalo standardy bydlení pozdně renesančního šlechtice, zahájil Friedrich z Oppersdorfu stavbu renesančního zámku. Jednalo se o čtyřkřídlou stavbu kolem téměř čtvercového nádvoří s patrovým panským křídlem a protějším přízemním hospodářským zázemím. Po smrti Oty z Oppersdorfu (syna Friedricha z Oppersdrofu a Magdalény z Donína, jejichž erby jsou na zámku umístěny nad průchodem do zámeckého parku) roku 1646 se stal do roku 1658 poručníkem jeho nezletilých dětí na Častolovicích František Karel Libštejnský z Kolowrat. Po dosažení zletilosti a bratrově smrti se Častolovic ujal Otův syn Jan Václav, po jehož smrti v roce 1676 byla poručnicí nad panstvím za nezletilé syny určena jeho žena Anna Eleonora rozená z Kolowrat. V roce 1682 si její synové Jan Václav, Jan Josef a Jan Eusebius Rudolf statky po otci rozdělili. Častolovice připadly toho času ještě nezletilému Janu Rudolfovi. O dva roky později padlo rozhodnutí statky prodat. Tak byly Častolovice Janem Václavem a Janem Josefem v zastoupení jejich nezletilého bratra v roce 1684 prodány Tomáši Černínu z Chudenic. Od něj po deseti letech panství kupuje nejvyšší purkrabí pražský Oldřich Adolf Vratislav, říšský hrabě ze Šternberka. Od roku 1694 již Častolovice z držení toho starého českého panského rodu nevyšly. Roku 1701 vytvořil Adolf Vratislav ze svých panství Zásmuky a Častolovice tzv. fideikomis (tedy nedělitelné, nezcizitelné rodinné panství). V roce 1942, poté co se Leopold Sternberg přihlásil společně s dalšími představiteli české šlechty otevřeně k české národnosti, byl zámek zabrán Němci. Po válce se sem rodina Šternberků vrátila, manželka Leopolda Sternberga Cecilie Reventlow - Criminil zde provedla některé úpravy a opravy, po únorovém převratu roku 1948 se rodina rozhodla emigrovat do USA a na Jamajku. Zámek se stal majetkem státu, v jehož držení zůstal až do roku 1992, kdy byl v rámci restitucí navrácen původním majitelům, tedy rodině Sternbergů. V současnosti je zámek v majetku Franzisky Diany Sternbergové - Phipps.
V současnosti je zhruba v 15 místnostech západního křídla zřízena expozice, která seznamuje se způsobem života šlechty v období od renesance (konec 16. a 17. století) přes baroko, rokoko a empír (18. století a počátek 19. stol.) až po biedermaier z let 1815 - 1848. V přízemí zámku se nachází také prodejní obrazová galerie, kde se v sezóně konají měsíční výstavy většinou místních umělců, a také zámecká restaurace. Diana Sternbergová umožňuje pronájem prostor zámku pro svatební obřady (v přízemí zámku je zřízena obřadní síň, pro velké svatební obřady může sloužit rytířský sál, církevní sňatek je možné uzavřít v zámecké kapli) a jiné akce. Velký důraz je ze strany majitelky kladen na květinovou výzdobu a to jak na nádvoří tak v interiérech. Jelikož původní povolání současné majitelky zámku je bytový design, byly jí některé pokoje citlivě upraveny. Zámek je díky instalované plošině na hlavním schodišti přístupný i vozíčkářům.

Anglický park:
Park má rozlohu 42 ha. Stará lipová alej k Synkovu. V parku žijí bílí daňci a jeleni Dubowského. U zámku leží minizvěřinec pro děti. V roce 2010 byl v zámeckém parku otevřen gloriet, sloužící k odpočinku návštěvníků parku.

Okolí:
Nedaleko Častolovic se nachází několik dalších hradů a zámků, cca 7 km východně je to renesanční zámek Doudleby nad Orlicí, asi 12 km stejným směrem potom zřícenina hradu Potštejn a zámek Potštejn, na severovýchod od Častolovic (cca 7 km) se nachází město Rychnov nad Kněžnou s barokním zámkem Kolovratů. Západním směrem leží město Třebechovice pod Orebem, známé svojí betlemářskou tradicí.

Zámek letohrad ( dříve Kyšperk)
Historie:
Městečko a panství Kyšperk náleželo před svým osamostatněním v roce 1568 šlechtickému rodu Žampachů z Potštejna, po smrti Zdeňka Žampacha v roce 1562 to byl od roku Čeněk Žampach. Jeho starší bratr Jan Burian založil na ostrohu nad Tichou Orlicí tvrz, doloženou poprvé roku 1570. Po jeho smrti musel Čeněk kyšperské panství prodat. Zboží zdědil v roce 1653 hrabě Hynek Jetřich Vitanovský, který nevyhovující tvrz v roce 1681 zbořil a na jejím místě vybudoval dvoupatrový zámek obdélníkového půdorysu se samostatnou věží. Stavbu dokončila Hynkova manželka Jana Magdalena z Harasova, provdaná podruhé za Norberta Leopolda Libštejnského z Kolovrat. K zámku byla přistavěna jednopatrová budova, sloužící jako patrimoniální úřad. K ní přiléhala jednolodní barokní zámecká kaple sv. Václava s bohatou štukovou výzdobou od Giovanniho Maderny. Kaple byla roku 1726 přestavěna na kostel sv. Václava.
Po roce 1945 byl zámek využíván jako sídlo národního výboru, byla v něm zřízena obřadní síň a místní knihovna, část sloužila jako internát, umístění tu našlo i městské muzeum. V letech 1983-1996 byla provedena celková rekonstrukce. Zámek využívá Letohradské soukromé gymnázium, hotel a restaurace, městská knihovna, základní umělecká škola a stálá zámecká expozice. V parku přibyla voliéra pro exotické ptactvo, celoročně přístupná.

Zámek Letovice

Historie:
Hrad je poprvé doložen teprve v r. 1360, ačkoliv se již v letech 1250 – 1274 připomíná Heřman z Letovic a v r. 1316 Stanimír z Letovic, což by předpokládalo existenci hradu již v druhé polovině 13. století. Poté se stali držiteli Letovic páni z Přibyslavi, které ještě ve 14. století vystřídal rod Ronovců. Kolem r. 1400 byl na zdejším hradě přeložen do češtiny známý cestopis Marka Pola Milión.
Na počátku 15. století držel hrad přívrženec císaře Zikmunda Hynek z Ronova. Proto husité v r. 1424 hrad oblehli, dobyli a zničili.
V druhé polovině 15. století byl letovický hrad obnoven. O jeho pozdně gotické přestavbě svědčí několik sklepních místností s jednoduchým portálem; pozdně gotická je snad i část vnější obvodové zdi zámeckých budov.
Syn Ladislava z Boskovic Kryštof z Boskovic postoupil v r. 1544 hrad a městečko Letovice, Třebětín, Slatinku, Vanovice, Zboněk, Zábludov, díl Vranové, Radiměře a Lazinova hraběti Kryštofu z Hardeku. Hardekové počali šířit v Letovicích luterství; založili zde luterskou školu a městečko poněmčovali
Po roce 1945 se stal zámek majetkem MěNV Letovice. Po politických změnách v roce 1989 a po dlouhých průtazích, byl zámek navrácen v restitučním řízení hraběti Alexandru Kálnokymu. Město Letovice ve spolupráci s Alexandrem Kálnokym začalo investovat do statického zajištění a sanace sklepení jízdáren. Proběhla také úprava zámeckého parku. V roce 2004 hrabě Kálnoky prodal zámek Bohumilu Vavříčkovi.
Romantická noc na zámku, to je sen mnoha romantických duší. Můžete strávit noc v kouzelném prostředí dvou zámeckých apartmá, které jsou zařízeny historickým mobiliářem a posnídat na terasách s výhledem do okolí. Proto neváhejte a prožijte tento nezapomenutelný zážitek na zámku Letovice.
Apartmá
Od roku 2014 máme již dvě apartmá pro tento zážitek. Máte na výběr kde strávíte svou krásnou noc.
Novomanželské apartmá a Apartmá hraběnky Edity
V romantické zámecké noci je připraveno
welcome drink při příjezdu
malá pozornost jako trvalá vzpomínka na letovický zámek
prohlídka interiérů zámku
cena apartmánu je 6.000,- Kč za noc
Pro další informace volejte:
Bohumil Vavříček +420 602 528 912 zamek-letovice@seznam.cz

Hrad Boskovice
Na rozhraní Malé Hané a Drahanské vrchoviny se ve výšce 460 metrů nad mořem vypíná romantická zřícenina goticko-renesančního boskovického hradu.

Historie hradu se začala psát v polovině 13. století. Tehdy patřil do majetku rodu pánů z Boskovic, kteří hrad i panství vlastnili až do konce 14. století. Na sklonku 14. století hrad přešel do držení pánů z Kunštátu. V této době bylo zřejmě započato se stavbou nového středověkého sídla.

Od 50. let 15.století hrad spolu s boskovickým panstvím znovu drží páni z Boskovic, jejichž erb se sedmizubým hřebenem se později stal znakem města Boskovic. Za následné dvacetileté správy Ederů proběhly stavební úpravy hradního areálu. Příslušníci rodu rytířů ze Zástřizl, vlastnící hrad od poloviny 16.století, dokončili rozsáhlou renesanční přestavbu objektu. Na konci 17.století se pak hrad i s panstvím dostal do rukou Dietrichsteinů.

I když bylo na počátku 18.století před hradem přistavěno několik hospodářských stavení, v následující době již bylo šlechtické sídlo opuštěno. Ve 30.letech 18.století došlo ke stržení střech a zdivo bylo rozebíráno na stavbu budov ve městě.

V současné době je hrad v majetku Mensdorff - Pouilly. Z původně mohutné stavby se dochovalo torzo hradního paláce nabízející impozantní výhled do zdejší malebné krajiny. Technickou zajímavost představuje 26 metrů hluboká studna poháněná dřevěným šlapacím kolem, jediným funkčním v republice.

Něco malo z historie hradu:
V historických pramenech je boskovický hrad poprvé uváděn v roce 1312, ale je nepochybné, že první panské sídlo Boskoviců bylo postaveno již ve 13. století, neboť již v roce 1222 je v pramenech jmenován Jimram z Boskovic. Původní hrad přitom s největší pravděpodobností stával na sousedním vrchu asi 400m západně, na tzv. Baště.

Zatímco historické prameny založení boskovického hradu nedokumentují, pověst o zakladateli hradu vypráví přesvědčivý příběh. V pověsti (zaznamenané v Zrcadle slavného Markrabství Moravského) je za zakladatele rodu i hradu považován Velen - ptáčník. Velen se živil lovem zpěvných ptáků v okolních lesích. Jednou v lese nalezl zbloudilého šlechtice, který hledal místo k přespání. Velen neznámému ochotně nabídl přístřeší a pohostil jej. Při koupeli, jak bylo zvykem, omýval hosta věníky a osušil jej vlastním šatstvem. Když se pán vykoupal, rozčesal mu Velen dlouhé vlasy dřevěným hřebenem. Vděčný pán pozval Velena na oplátku na svůj hrad v Brně - Špilberk. Zde pak Velena přijal do stavu panského a věnoval mu pozdější panství Boskovice. A na věčnou památku onoho setkání v lese mu daroval erb se sedmizubým hřebenem.

Místní pověst pak dále praví, že sám Velen pomáhal se stavbou svého nového sídla - hradu. Nosil kameny a jednou si o kámen na zemi skopnul palec. Nic si z toho nedělal a řekl: "Eh což o jeden palec, pak nebudu již chodit bosko více." Na památku této příhody byl hrad nazván Boskovice. Historici dnes název Boskovice odvozují od jména Bosko neboli Bošek.

Boskovický hrad stojící na tzv. Baště byl během své historie několikrát dobyt. Poprvé to bylo v r. 1312, kdy jej dobyla vojska krále Jana Lucemburského, která měla ztrestat neposlušné moravské stavy a mezi nimi i Arkleba z Boskovic. Ve 20. letech 14. století byl hrad vystavěn znovu.

Opětovně byl hrad vyvrácen na konci 14. stol. Za válek mezi moravskými markrabaty Joštem a Prokopem. Tas z Boskovic se postavil na stranu mladšího markraběte Prokopa a to se mu stalo osudným. Hrad byl Joštem dobyt, zbořen a z původního raně gotického hradu se do dnešních dnů dochovaly pouze nepatrné zbytky.

Zbořený hrad i Boskovice koupil od Tasa z Boskovic Heralt z Kunštátu, jemuž dal markrabě Jošt souhlas k vybudování nového hradu. Jeho výstavbu začal Heralt z Kunštátu v r. 1398 na novém - dnešním místě. Heraltův hrad zaujímá ústřední část dnešního areálu.

V roce 1434 vlastnil boskovické panství pozdější český král Jiří z Kunštátu. Ten si chtěl rod pánů z Boskovic zavázat, a tak panství v r. 1458 postoupil zemskému hejtmanu Vaňkovi z Boskovic. Tím se tedy hrad dostal opět do rukou svých zakladatelů.

Boskovickové patřili v 15. stol. k nejvýznamnějším panským rodům na Moravě a zastávali významné hodnosti a úřady. Jedním z nich byl i Ladislav Velen z Boskovic, jeden z nejvzdělanějších šlechticů své doby. Ladislav Velen dal přestavět kostel a vystavět radnici v Boskovicích a zámek v Moravské Třebové. Osudy posledních Boskoviců již nejsou spojeny s jejich rodovým sídlem, ale jinými zámky, zejména Černou Horou, Bučovicemi a Moravskou Třebovou. Pod tlakem finančních problémů Boskovicové r. 1547 prodali panství Šimonu Ederovi ze Štiavnice. Tento rytíř se kromě jiného pokoušel na kopci Zlatník těžit zlato.

Stavební úpravy hradu v průběhu 15. stol. nebyly nijak rozsáhlé. Nová stavební etapa začala až za Ederů a výrazně pokračovala především za jejich nástupců - Zástřizlů, jejichž rod se stává vlastníkem Boskovic koncem 16. stol. Za jejich vlastnictví vznikla renesanční hláska, byly postaveny budovy, které přiléhají k vstupní bráně a dokončeno opevnění.

Rod pánů ze Zástřizl držel Boskovice až do r. 1690, kdy se ovdovělá Zuzana Prakšická ze Zástřizl provdala za Valtra Xavera z Dietrichsteina. Hrad byl sice obýván až do r. 1729, ale už před tím byl kámen z hradu používán na budování nového sídla Dietrichsteinů zde v Boskovicích, na tzv. rezidenci. Svou funkci hrad ztrácí definitivně po r. 1733 a začíná chátrat. Byla stržena hradní střecha a zdivo rozebráno jako stavební materiál pro panské domy v Boskovicích.

V r. 1843 se dědička boskovického panství Terezie z Dietrichsteina provdala za hraběte Alfonse Mensdorff-Pouilly. V r. 1856 Terezie umírá a její dědictví se tak stává majetkem rodiny Mensdorf - Pouilly, která jej s více než čtyřicetiletou přestávkou vlastní až dosud.

Zámek Nové Hrady u Litomyšle
Zámek Nové Hrady je dominantou stejnojmenné obce v Pardubickém kraji, nedaleko měst Vysoké Mýto a Litomyšl. Jedná se o pozoruhodnou rokokovou stavbu s rozsáhlým přírodním areálem.

Něco malo z historie:
Rokokový zámek Nové Hrady nechal v letech 1774–1777 vystavět hrabě Jean-Antoine Harbuval de Chamaré. Podrobný stavební návrh vytvořil tyrolský architekt Josef Jäger po vzoru letních sídel ve Francii; základní podobu zámku navrhl a stavbu řídil hrabě osobně. Budovu obklopuje cenný rokokový ornamentální areál (dokončený 1791) nazývaný „České Versailles“ nebo „Malý Schönbrunn.“

Zámek vznikl na svahu pod původním starým zámkem (postupně přestavovaným od 15. století), na jehož místě dříve stával gotický hrad. Materiál ze starých staveb byl použit při budování rokokového zámku. Roku 1779 byl přistavěn pozdně barokní špýchar a v západním křídle zámku vystavěna zámecká kaple s hlavním oltářem (1777) od řezbáře J. J. Procházky.

Cyril Bartoň z Dobenína nechal zámek v letech 1936–1939 opravit; od té doby celý areál chátral. Posledním majitelem zámku před znárodněním byl textilní továrník Josef Bartoň z Nového Města nad Metují. Po roce 1989 byl restituován vnukům posledního majitele. Poté, co ho od nich roku 1997 koupili manželé Petr Kučera a Magda Kučerová, prochází zámek i jeho okolí nákladnou rekonstrukcí.

Součastná podoba zámku:
Patrová hlavní budova má mansardovou střechu a bohatě zdobenou přední fasádu. V rámci rekonstrukce na přelomu 20. století byla obnovena její bohatá reliéfní štuková a kamenná sochařská výzdoba. Z obou konců průčelí vystupují dvakrát odstupňovaná boční křídla (rizality). Mezi nimi probíhá terasa s členitou balustrádou, jež je uprostřed otevřena širokou vstupní rampou. Hlavní portál je umístěn ve středním rizalitu; nad ním je balkón na toskánských sloupech.

Do zámku se vstupuje rozlehlou trojlodní halou s křížovými klenbami. Z haly vede do každého zámeckého křídla samostatné schodiště. V prvním patře nad vstupní halou je reprezentační rokokový hlavní sál s bohatou štukovou výzdobou. Interiéry zámku jsou vybaveny rokokovým a klasicistním nábytkem, obrazy a četnými drobnými uměleckými předměty.

V přízemí západního křídla se nachází zámecká kaple, původně s rokokovým oltářem od Josefa Procházky (1777) a oltářním obrazem od Jana Nivelta (1778), po restituci prodány spolu s dalším vybavením.

Dvě přízemní hospodářské budovy, jež navazují na přední křídla zámku a uzavírají čestný dvůr, pocházejí z let 1778–1783. Původně se v nich nacházely kanceláře a byty panských úředníků. Na tyto budovy navazuje ozdobná přední zeď areálu s monumentální trojdílnou vstupní branou (dokončená roku 1782).

Budova špýcharu za zámkem pochází z roku 1779. Zadní část areálu tvoří pokračování francouzské zahrady s ozdobnou kuchyňskou zahradou a kruhovým altánem. Zadní nádvoří uzavírá půlkruhová zeď s branou, zdobenou plastikami Léta a Podzimu od Karla Devotiho.

V nově vybudované horní zahradě se nalézá přírodní amfiteátr. Návrší za zámkem pokrývá anglický park. Pískovcová Křížová cesta, vedoucí parkem k pozůstatkům původního gotického hradu, pochází z roku 1767.

Využití zámku:
V zámku je umístěna stálá expozice historického nábytku (od baroka po kubismus) ze sbírek Uměleckoprůmyslového musea v Praze (dle smlouvy z roku 2002,[1] otevřena od roku 2005[2]). V barokním špýcharu je umístěno První české muzeum cyklistiky, největší sbírka kol a cyklistických předmětů v České republice, v soukromém vlastnictví sběratele ing. Jiřího Uhlíře.[3] V hlavním rokokovém sále se konají svatební obřady; bývalá kočárovna a konírna slouží k pořádání společenských i soukromých akcí.

V hospodářských křídlech zámku se nachází restaurace a cukrárna s minigalerií. K zámku patří též jezdecká stáj (otevřena od roku 2004; původně ovčín) a farma s chovem jelena lesního a daňka evropského

Cena vstupného

Dále zde najdeme muzeum cyklistiky:
První české muzeum cyklistiky je otevřeno od roku 2007 a je stále největším muzeem svého druhu ve střední Evropě. Jedná se o rozsáhlou sbírku jediného soukromého vlastníka, pana Ing. Jaroslava Uhlíře z Hostovlic na Čáslavsku. Návštěvníci muzea uvidí více než 250 exemplářů jízdních kol, od nejstarších velocipedů až po závodní kola z konce 20. století, ale také nesčetně dalších exponátů, které s vývojem cyklistiky úzce souvisí, od náhradních součástek, cyklo-doplňků, trofejí, dobových fotografií, textilií a tiskovin. Tato výjimečná sbírka je umístěna v barokní sýpce nad zámkem, jejíž budova je sama o sobě pozoruhodná. Prohlídka muzea je bez průvodce.

Pokud máte rádi romantický styl, můžete navštívit Galerii Klobouků
Dámy i pánové, kteří ocení romantický módní styl, jistě rádi navštíví Galerii anglických klobouků. V expozici je vystaveno více než sto dámských klobouků roztodivných tvarů, materiálů a barev. Dočtete se také mnoho zajímavého o historii nošení klobouků, výrobní technologii a materiálech. Některé klobouky si dámy mohou vyzkoušet a pobavit se tímto nevšedním zážitkem. Prohlídka je bez průvodce.

V letošním roce také galerie poskytla prostor pro několik krásných klobouků z dílny pražské modistky Jolany Kotábové.

Expozice je umístěna v budově oranžerie naproti labyrintu, kde je k vidění také voliéra s papoušky.

Jedna z mála krásných zahrad, kde najdeme mnoho krásných květit, labyrint, několik zahrad, farmu s daňky, jezírko.....
Pořádají se zde i svatby.
V areálu najdete restauraci, kavárnu i stáje.

Zámek v Litomyšli je jeden z největších renesančních zámků v Česku. Je ve vlastnictví státu (správu zajišťuje Národní památkový ústav) a je přístupný veřejnosti

Historie
Počátky zámeckého areálu sahají až do středověku, kdy zde nejprve stála premonstrátská kanonie s románskou bazilikou, proměněná v polovině 14. století v sídlo nově zřízeného litomyšlského biskupství, z jehož objektů se po husitských stalo sídlo světských majitelů panství. Zámek nabyl současné podoby v průběhu 2. poloviny 16. století. Na místě původního hradu nechal nejvyšší kancléř Království českého, Vratislav II. z Pernštejna (1530–1582), postavit své reprezentativní sídlo. Kompletní rozsáhlou přestavbu navrhl Giovanni Battista Aostalli (1510–1575), uskutečnila se v letech 1568–1581. Východní křídlo, severní chodba a spojovací křídlo byly použity ze starších staveb. Západní křídlo je renesanční novostavbou s částečným využitím starších sklepů. Bohatou sgrafitovou výzdobu, jak psaníčkovou (asi 8000 psaníček na plášti zámku) tak figurální (náměty starozákonní, antické, bitevní scény na severní stěně II. nádvoří) provedla skupina italských zedníků a kameníků, z nichž je nápisem na sgrafitu zmíněn Šimon Vlach. Pernštejnové vybudovali na zámku i kapli, zasvěcenou sv. Monice. Po Pernštejnech získali zámek Trauttmansdorfové, kteří zde sídlili do roku 1753. Po nich se na zámku usadil rod Valdštejnů-Vartemberků. Ti nechali upravit interiéry v klasicistním stylu svým dvorním malířem Dominikem Dvořákem. Sgrafitová výzdoba zámku byla zamalována, obnovena byla až ve 20. století. Zámek se v roce 1855 dostal do aukce, ve které ho koupili Thurn - Taxisové. Ti na zámku již nesídlili. Přesto zůstal zámek v jejich držení až do konce druhé světové války, kdy byl na základě Benešových dekretů rodu zabaven. Stal se svozovým depozitářem pro mobiliáře zámků, které neměly být otevřeny veřejnosti, později zde vzniklo muzeum české hudby. V roce 1962 byl prohlášen národní kulturní památkou, roku 1999 byl zařazen do seznamu UNESCO. Zámecký areál je na základě restitučních procesů rozdělen na část státní (zámek, úřednický dům čp. 94, zahrada a park, kočárovna) a městskou (pivovar, jízdárna, 1. nádvoří, domek za jízdárnou).

Zámecké divadlo

Jeviště zameckého divadélka
Zámecké divadlo nechal postavit v letech 1796-1797 Jiří Josef hrabě Valdštejn-Vartemberk. Hlediště vymaloval opět Dominik Dvořák, bohatý soubor kulis dodal vídeňský dvorní divadelní malíř Josef Platzer (1751-1806). Členové hraběcí rodiny a její přátelé hráli v divadle pro sebe i pro publikum z města především tehdy populární konverzační komedie; bohatý divadelní život trval až do začátku čtyřicátých let 19. století. Divadlo, zachované včetně jednoduché jevištní mašinérie k výměně dekorací, je jedním z mála takto dochovaných historických divadel v Evropě.

Zámecká zahrada
Vratislav z Pernštejna nechal západně od zámku zřídit pravidelnou zahradu s nedochovanou mramorovou kašnou. Na sever a východ od zámku se nacházelo opevnění, později proměněné v sady a užitkovou zahradu. V závěru 18. století byla tato zahrada upravena do podoby anglického parku, který dnes tvoří důležitou součást celého areálu.

Poslední zastávku v Krupce uděláme v místě s názevem KOTELNÍ RYBNÍK.
Od zříceniny hradu Kyšperk po asi 200 metrech odbočíte doleva na cestu vedoucí smíšeným lesem s romantickými skalkami a krásnými buky. Přechází se přes mohutnou křemennou žílu s občasným výskytem plátků měkkého lesklého kovu - molybdenitu. Po chvíli se sejde zpět do údolí Unčínského potoka a po krátkém stoupání se objevuje rozcestí odkud je možné pokračovat směrem vzhůru až ke kouzelnému Kotelnímu rybníku.
Jezírko má okrouhlý tvar a je ukryté mezi stromy. Jeho okolí je oblíbeným odpočinkovým místem krupských obyvatel. Cesta vede stále do mírného kopce, ale když se mezi stromy vyloupne otevřený prostor a v něm tohle kouzelný rybníček, únava je zapomenutá 🙂. A jako téměř každé zajímavé místo v Krupce, má také svou pověst...
Za jasných nocí se z jezírka vynořuje ženská postava v bílých šatech se závojem a smutně zpívá, ten, kdo její píseň zaslechne, nikdy nenajde klidu. Zjevuje se zde prý duch dcery bohatého sedláka, který nepřál její lásce s chudým mlynářem. Než by se však provdala za jiného, raději se utopila a na svého milého stále čeká.
Jsem moc ráda, že jsem měla příležitost se zamyslet, co pěkného se dá najít na městě a okolí, kde žiji. Mám to naše Podkrušnohoří ráda 🙂. Přeji vám krásný zbytek neděle, užívejte si prázdninové výlety a mějte se dobře🙂, Martina.