Dobré ráno, při psaní předešlých příspěvků jsem si teprve uvědomila, jak je město, ve kterém žiji vlastně zajímavé, jak denně chodíme okolo míst, která jsou krásná, mají zajímavou historii a nevážíme si jich. Krupka je město docela malé a někdo by mohl říct i na první pohled nezajímavé. Pravda je, že sever Čech je turisticky nejméně atraktivní a má své proslulé neduhy, ale když se člověk podívá blíž a oprostí se od předsudků, objeví opravdové poklady, které třeba jinde nenajde 🙂
Dnes vám představím krásnou Barokní baziliku Panny Marie Sedmibolestné. Najdete ji v centru města Bohosudově a je dílem italských architektů Giulia a Octavia Broggiových z let 1701-1706. Nedílnou součástí poutního kostela je i komplex bývalého jezuitského kláštera s biskupským gymnáziem založeným v roce 1679. Bazilika je významným poutním místem a je jedním z hlavních poutních Severočeských kostelů. Počátky poutní tradice sahají až do období husitských válek.

S bazilikou se pojí zajímavá pověst - Pověst o zázračné sošce.
V místech nynější baziliky byly tehdy husté lesy, které se staly úkrytem pro uprchlé jeptišky z husity vypáleného světeckého kláštera. Jedna po druhé v těžkých podmínkách umíraly a poslední z nich schovala jejich jediný majetek, sošku Matky Boží, do kmene vykotlané lípy. Po bitvě Na Běhání u Ústí n.L. pronásledovali vítězní husité saské a lužické rytíře a v prostoru dnešního Bohosudova jich údajně na tři sta pobili. Obyvatelé sídla se na jejich hrob chodívali modlit za pokoj padlých. Někdy po roce 1434 sem přišla dívka vyžínat trávu. Náhle se jí ovinul kolem ruky had. Dívka leknutím vykřikla a zdvihla paži s hadem ke koruně lípy, kde se zjevil zářící obraz Panny Marie. Omámený had sjel z dívčiny ruky zpět do trávy. Ve stejný den našli lidé v kmeni stromu ukrytou sošku. Po dohodě s místním knězem byla nad hrobem křižáků vystavěna dřevěná kaple, do které byl nalezený klenot umístěn. Později byla také postavena kaplička nad nedaleko vyvěrajícím pramenem.

Dnešním zajímavým místem v Krupce, se kterým vás seznámím, je její křížová cesta. Je k ní velmi pěkná procházka lesní cestou. Najdete ji severně od Mariánského náměstí v centru města - Bohosudově, na skalním ostrohu nedaleko dolní stanice lanové dráhy, byla koncem 18. století vybudována křížová cesta se čtrnácti zastaveními znázorňujícími jednotlivá Kristova zastavení na cestě k ukřižování. Tvoří je jednoduché hranolové kaple s trojúhelníkovým štítem a s obdélnými reliéfy.
Křížovou cestu uzavírá v terénu vystavěná barokní kaple s Božím hrobem pod nynější Kalvárií, zbudovaná kolem poloviny 18. století. Kaple je obdélníková s nárožnými pilastry ve štítové stěně, v ose stavby je pravoúhlý vchod s kamenným ostěním s uchy, nad vstupem vidíme čtyřlaločné okno a nízký štítový nástavec s volutovými křídly. V roce 2004 byla křížová cesta zrestaurována a je vedená jako chráněná jako Kulturní památka České republiky.

Velmi pěkný výlet je do Štoly Starý Martin. Je to jedno z nejvýznamnějších starých důlních děl v Krupské těžební oblasti. Otevírá severozápadní část žíly Lukáš, která v dávné minulosti náležela mezi nejdůležitější cínové rudní žíly a se svou směrnou délkou 2 km byla nejdelší v České republice a střední Evropě.
Nejstarší dobývací práce spadají pravděpodobně do 14. století, první písemná zmínka pak pochází z Krupského horního řádu z roku 1482, který zmiňuje ražbu a udržování hluboké dědičné štoly Dürrholz. Naposledy byla zmáhána v roce 1704, v současné době odvádí důlní vody ze štoly Martin.
S ražbou štoly Martin započali báňští podnikatelé Lewald a Schiller, kteří zakoupili krupské doly roku 1864. Cínová ruda se v této štole těžila až do roku 1922, kdy byl provoz zastaven. V době 2. světové války byla štola znovu vyzmáhána včetně dobývek, byl také ražen překop pod Komáří vížku jako průzkumné důlní dílo. Koncem 50. let těžební organizace prostor opustila a od roku 1956 se štola stala nepřístupnou.
Štola Starý Martin nabízí návštěvníkům ukázky ražení historických dlouhých důlních děl, ukázky rozdílů ve vyztužování prostor v minulosti i současnosti, na vybraných stanovištích způsoby dobývání cínové rudy, které dokumentují rozvoj technologie těžby, dále charakteristické úseky žíly Lukáš s její minerální výplní, sbírku historických předmětů a znaků hornických měst v ČR, výstavu minerálů a hornin a venkovní expozici důlní techniky. Atrakcí je tzv. Pramen štěstí a krápníková výzdoba. Prohlídka s odborným výkladem trvá cca 45 minut, délka trasy je 1000 m tam i zpět. Pro návštěvníky je k dispozici velké parkoviště naproti štole, zázemí pro čekající na prohlídku poskytuje místnost s výstavkou hornických potřeb a s propagačními materiály města. Součástí zázemí je sociální zařízení. Za příznivého počasí mohou návštěvníci využít venkovní terasu.
Kdo by se tam vydal třeba v horkých letních dnech, tak ať hlavně nezapomene přibalit nějaký svrchní díl oblečení, ve štole je celoročně 8 stupňů. Aby nedopadl jako já, když jsem musela dát za vděk vypelichanou erární mikinou pana průvodce! 😀. Jediné omezení je, že z bezpečnostních důvodů není vstup dětem do 5 let povolen. Osobně si myslím, že je to v Krupce jedna z nejhezčích atrakcí.

Hrad Kyšperk

Hrad Kyšperk, to je místo, kam mě před dávnými časy (18 let) lákal můj budoucí muž na rande 🙂. Stojí tu zřícenina gotického hradu založeného za Jana Lucemburského. První zmínka o něm je z roku 1319. Později patřil pražskému arcibiskupství. V roce 1526 vyhořel a nebyl již obnoven. Zachovaly se zbytky jádra s věží, obvodové hradby a část obytné věže na předhradí. Musím se přiznat, že kdykoli tam jsem, mám prostě divné pocity. Opravdu! a to jsem velmi realisticky založený člověk 🙂. Pravda je taková, že se o hradu Kyšperk traduje zajímavá pověst. Legenda vypráví o odvážném císařském purkrabí z 18. století, který se v noci vracel domů okolo Supí hory, ačkoliv byl upozorněn ať se tomuto místu v nočních hodinách pokud možno vyhne. Pod hradem se kůň purkrabího vzepjal a odmítl pokračovat v cestě, když ten v tu chvíli zahlédl mohutný hrad namísto zříceniny. Veden podivným mužíkem, který se před ním z nenadála objevil, dostal se purkrabí až na hrad, kde mu dva starci nabídli místo u stolu a nalili vína. Po chvíli společného stolování však starci začali vydávat tak bolestné vzdechy, až purkrabí dostal strach a bez rozloučení prchal z hradu. Když se ho u brány zeptal mužíček, zdali pak poděkoval starcům za pohoštění a shledal z odpovědi purkrabího, že se tak nestalo, zabědoval se slovy: ”Zas marná naděje! Zase dalších sto let čekání!” Purkrabí se ohlédl a když za sebou viděl jen smutné trosky hradu, zděsil se a šíleným tryskem ujížděl domů. V horečkách pak ulehl a do týdne jej pochovali.
.....na a znáte to, na každém šprochu.....🙂, v každém případě je to velmi pěkná procházka lesem po vyznačené stezce, zřícenina působí romanticky a tajemně zároveň, takže neváhejte! 🙂

Soutěž o srdíčko 🙂.......jak vznikl název města Krupka? Mylně se někde uvádí, že od krupek cínu, který se zde od pradávna těžil, není to tak...první vyhrává 🙂

Dobré ránko🙂, dnes si představíme jednu z dominant města Krupka a to zdejší hrad, nazývaný Růžový hrádek.
Hrad Krupka byl založen na ochranu okolních cínových dolů na počátku 14. století. Z téže doby pochází i podhradní městečko. R. 1330 daroval král Jan Lucemburský Krupku svému dvořanovi Těmovi z Koldic (původem z Míšně), jehož rod pak na hradě sídlil. Dnes zde najdete také restauraci a penzion. Patří k oblíbeným místům pro pořádání svatebních obřadů. Často si vyjdeme na hrádek na procházku, z hradeb je nádherný vhled na celé okolí, v místní restauraci si můžeme dát občerstvení, obídek nebo si zajít na romantickou večeři.

Jak jsem slíbila, tady něco o lanové dráze na Komáří Vížku🙂
Z městské částí Bohosudov pohodlně dojdete podle ukazatele k nástupišti, odkud vede dvousedačková lanová dráha na Komáří Vížku. Lanovka byla postavena v letech 1950–1952 a se svými 2348 m byla nejdelší ve střední Evropě. Lanovka je s celoročním provozem a dopraví vás z centra města Krupky na vrchol Komáří Vížky, kde se v blízkosti stanice nachází Horský hotel Komáří vížka s vyhlídkovou restaurací. Lanovku mám praktický za domem, takže jsem jejími častými návštěvníky. Cesta na vrchol trvá cca 20 minut a je to krása. Nahoru vám vyvezou i kolo a projížďky po Krušných horách jsou nádnerné. Za jasného počasí a dobré viditelnosti lze z terasy na vrcholu dohlédnout až na vrcholky Krkonoš a nabízí nádherný pohled na České středohoří. V letním období jsou zde ideální podmínky pro turistiku, vyjížďky na koních, cykloturistiku a paragliding. V zimě je pro návštěvníky k dispozici lyžařský areál, sjezdovky se třemi vleky, upravené běžecké tratě, takže tuhle atrakci jednoznačně doporučuji navštívit 🙂

Krásné pondělí všem! Tento týden vám představím Krupku a okolí. Město které najdete nedaleko Teplic v Severních Čechách, které jsou mou srdeční záležitostí a kde jsem většinu života bydlela. Do Krupky jsem se přivdala a dnes tu žiji spokojený život nedaleko krásné přírody Krušných hor. Město Krupka není veliké, necelých 13 tisíc obyvatel, ale jeho historie je velmi zajímavá a najdete zde několik výletních míst, které určitě stojí za vidění. Historicky je významná pro svou rozsáhlou těžbu cínu. Během dne vám představím, myslím nejzajímavější lákadlo našeho města, sedačkovou lanovku na Komáří Vížku, která je nejdelší lanovka ve východní Evropě bez mezistanice s délkou 2,348m. Mějte se zatím krásně, Martina

NO ještě jsem zapomněla říct, že kdyby jste měl někdo nějaký dotaz, tak klidně napište. Ráda poradím kam se u nás vydat 😉
Stačí napsat do IP jméno nasilia 😉

Tak dámy a pánové,
bylo mě ctí a potěšením s Vámi strávit tento týden. Je toho tady mnohem víc, jen přijeďte a přesvědčte se 😉
Doufám, že jsem někomu dala tip na výlet nebo jste aspoň prostřednictvím toho blogu zavzpomínali na místa kde se vám líbilo a kde jste byli 🙂
Loučím se s Vámi a doufám, že se potkáme třeba v Jaroměři 🙂
Mějte se krásně a výletění ZDAR !
Alice (nasilia)

A ještě bych sem chtěla dát něco pro milovníky historie 🙂 myslím, že to je velké lákadlo pro velké a malé kluky, ale i holkám se to může líbit 🙂 Tvrz Dobrošov
Tak je jasné, že kočárek nepřipadá v úvahu 😀 doporučuji teplé oblečení a dobré boty. Prohlídka je poměrně dlouhá a tam dole je opravdu zima 🙂 tak ty schody dolů a nahoru dají zabrat (do podzemí vede 171 schodů a z pevnosti 262), ale stojí to za to 😉

Tvrz Dobrošov byla součástí plánu výstavby dvou pěchotních a dvou dělostřeleckých srubů, otočné dělostřelecké věže, minometné otočné věže a vchodového objektu. Stavba začala v roce 1937 a práce rychle postupovaly, ale v roce 1938 byly definitivně zastaveny. Zůstalo tak u stavebního dokončení pouhých tří objektů - pěchotních srubů N-S 72 Můstek a N-S 73 Jeřáb a dělostřeleckého srubu N-S 75 Zelený. Za dobu prováděných prací bylo vyrubáno 1750 metrů spojovacích chodeb a 750 metrů podzemních prostor, kterou vedou v hloubce 20 – 39 metrů pod povrchem terénu. Srub Jeřáb dokonce využili roce 1940 okupanti k natáčení válečného týdeníku, jehož součástí byla ukázka dobývání Maginotovy linie. Ta, jak známo, byla pevnostním systémem Francie a posloužila jako vzor pro vybudování dalších pevnostních systémů, především československého opevnění.
Neslavný konec velkého projektu
V období po Mnichovské dohodě bylo veškeré vybavení kromě zbraní rozprodáno. U rozpracovaných srubů N-S 74 Maliňák, N-S 76 Amerika a N-S 77 Kaplička, byly výkopy a šachty zasypány, objekt N-S 77A Portál, který měl plnit funkci vchodového srubu, byl zavezen a na místě vytvořen provizorní vstup. Dnes tu uvidíte stopy po zavalených objektech a můžete případně nahlédnout do části zpřístupněných podzemních chodeb.

Taky bych se měla zmínit o Východočeském moři 🙂 Neboli Vodní nádrž Rozkoš. Krom vodní nádrže zde najdete autokemp se zábavním vyžitím. 🙂 jsou tu diskotéky, tobogán, minigolf, atd. Můžete sem zajet pod stan s karavanem nebo se můžete ubytovat v hotelu či v chatě. Budu upřímná nikdy jsem zde nebydlela (můžu si tam zajet na kole 😀 ) a tak nevím na jaké úrovni ubytování je, ale mají většinou na celu sezónu vyprodáno. O vodě je známo, že tam bývají sinice, ale prý se to zlepšilo 🙂 Nic méně je to vhodné ubytování prakticky v centru Náchodského kraje odkud můžete vyrážet na výlety 🙂

Teď si trošku zajedem 🙂
vybrala jsem místo převážně pro milovníky přírody !
Adršpašské a Teplické skály
Bohužel není to pro kočárky, ale s nosítkem by to neměl bát problém. No a už již běhajících uličníků a uličnic doporučuji ostražitost. Přestože to je hojně navštěvované turistické místo stále jsou to skály a les. 😉
Kdo nemáte rád davy lidí, tak bych upřednostnila Teplické skály. Sice tamní cesty nejsou tak upravené jako v Adršpachu, ale za to tam je méně lidí tudíž klid a soukromí 🙂
Adršpašsko-teplické skály
Tolik fascinujících zákoutí jako v Adršpašsko-teplických skalách uvidíte jen málokde. Adršpašsko-teplické skály jsou největším a nejdivočejším skalním městem Střední Evropy. Nejsou atrakcí na jeden den, tady můžete žasnout celý život ...
Skalní město na severu východních Čech fascinuje turisty a vandrovníky už od 18. století; tehdy několikadenní požár zničil okolní bujnou vegetaci. Vynikla tak krása skvostných pískovcových útvarů. Od této doby tu začaly vznikat turistické stezky a horolezci postupně dobývali jeden skalní útvar za druhým. Z 18. století pochází také většina pojmenování místních skalisek. Mezi nejznámější patří Milenci, Starosta a Starostová, Homole cukru, Krakonošova lenoška, Džbán nebo Sloní náměstí.
Některá místa skalního města jsou dostupná jen po žebřících. Zejména vysoko položené skalní jezírko, kde vás na pramici sveze vždy vtipný převozník, je skutečně dobře ukryté. S kočárkem, vozíkem nebo zlomenou rukou se k němu jen těžko dostanete. Ti, co nezvládnou výstup k tomuto skalnímu jezeru, mohou obdivovat krásné azurové jezírko u vstupu do areálu Adršpašských skal. K dispozici je i půjčovna loděk.
Skalní město má neopakovatelné kouzlo ve všech ročních obdobích. V posledních letech se komplex Adršpašsko-teplických skal proslavil i v zahraničí. Protože je návštěvnost o víkendech a prázdninách obrovská, na prohlídku skal se vyplatí vyrazit ve všední den a mimo sezónu.

Trochu turisty zapomenutý Broumovský výběžek nabízí skvělé příležitosti k trávení aktivní dovolené

Pane jo ona už je neděle. To to uteklo a já nejsem ani ve třetině toho kam by jste mohli zavítat :-/ a ještě k tomu se mnou nekamarádí internet 😀

Zajeli jsme si do přírody na krásnou procházku 🙂 vzali jsme si kočárek i nostíko (co kdyby tatínek chtěl nosit a to on chce pořád) a vyrazili jsme. A kde že jsme to byli no tam kde je krásný chládek od řeky a klidná příroda.
Vítejte v Pekle 😉
Údolí Peklo je romantické údolí při soutoku Metuje s Olešenkou mezi Novým Městem nad Metují a Náchodem. Cestou se můžete zastavit na některé z čertovských specialit ve stylové Bartoňově útulně, kterou navrhl známý architekt Dušan Jurkovič.

Dámy a pánové,
omlouvám jsem, že jsem Vám dnes nic moc nenapsala, ale manžel měl mimořádně volno, tak jsme toho museli zneužít a jet si užívat 🙂

Babiččino údolí

Tak kdo by neznal slavnou knížku od Boženy Němcové 🙂 najdete zde téměř vše. Splav, Barunky domeček, mlýn 🙂 Je to krásná procházka do minulosti. V některých domech Vám vysvětlí a ukážou jak to dřív vše fungovalo a jak se to dělalo 🙂 Obzvlášť mlýn je velmi zajímavý.

Krásný den, tak dnes si trochu zajedem 🙂
A co třeba do Ratibořic
Je to krásný zámeček, který má kouzelné zahrady 🙂 hezky se tam prochází a odsud bez problému dojdete až do Babiččina údolí 🙂 Parkování je blízko a nějaké to občerstvení se zde také najde 🙂

Něco z historie
První písemná zpráva o existenci panského sídla a vsi v Ratibořicích pochází z roku 1388. Jako majitel je uveden rytíř Vaněk ze Žampachu, který se psával z Ratibořic. Od roku 1464 patřily Ratibořice k panství rýzmburskému. Tvrz v Ratibořicích nebyla obývána, začala chátrat a na konci 16. století zanikla. Roku 1582 zakoupil Ratibořice i Rýzmburk rod Smiřických ze Smiřic a oba statky byly připojeny k rozsáhlému panství náchodskému. Po bitvě na Bílé Hoře získali náchodské panství Trčkové z Lípy. Poslední český majitel, Adam Erdman Trčka z Lípy, byl zavražděn spolu se svým švagrem Albrechtem z Valdštejna v Chebu roku 1634.

Císař Ferdinand II. postoupil náchodské panství téhož roku Ottaviu knížeti Piccolomini. V letech 1702 - 1708 si nechal kníže Lorenzo z Piccolomini v Ratibořicích postavit barokní zámeček, který měl sloužit jako letní a lovecké sídlo. Stavba byla vybudována podle vzoru italských letohrádků, jako takzvané „casino“.

V roce 1792 koupil náchodské panství Petr Biron, vévoda Kuronský a Zaháňský. Po vévodově smrti v roce 1800 zdědila Náchod a Ratibořice vévodova nejstarší dcera Kateřina Frederika Vilemína Benigna vévodkyně Zaháňská, princezna Kuronská (*1781 - +1839). Krásná, bohatá a duchaplná vévodkyně si Ratibořice zvolila za své stálé letní sídlo. Zámek nechala v létech 1825 - 1826 přebudovat ve stylu klasicismu a empíru. V okolí zámku byl založen přírodně krajinářský park, postupně rozšířený na celé údolí řeky Úpy. Byl vybudován rovněž lovecký pavilon a palmový skleník. Vévodkyně na zámku hostila řadu významných osobností, například rakouského kancléře, knížete Klemense Metternicha, ruského cara Alexandera I. a v roce 1813 propůjčila ratibořický zámek k tajným jednáním o protinapoleonské koalici diplomatům Pruska, Ruska a Rakouska. Vévodkyně je též veřejnosti známa jako „paní kněžna“ z knihy české národní spisovatelky Boženy Němcové „Babička“.

Po smrti vévodkyně Zaháňské v roce 1839 bylo panství prodáno roku 1840 říšskému hraběti Octavianu z Lippe - Biesterfeldu. Roku 1842 zakoupil panství se 114 vesnicemi a městečky, řadou průmyslových závodů a zámky v Náchodě, Chvalkovicích a Ratibořicích Jiří Vilém, říšský kníže Schaumburg - Lippe, suverénní panovník jednoho z malých knížectví na severu Německa. Schaumburgové nechali zámek upravit v létech 1860 - 1864 do dnešní podoby. Členové a členky rodu Schaumburg - Lippe byli svými sňatky spojeni s mnoha panovnickými dvory Evropy. Nejtěsnější svazky byly navázány s dánskou královskou rodinou. V držení rodu Schaumburg - Lippe zůstal zámek až do zestátnění v roce 1945.

Zámek a Babiččino údolí jsou navštěvovány zejména díky dílu české národní spisovatelky Boženy Němcové (1820 - 1862). Její román Babička je idealizovaným obrazem spisovatelčina dětství a raného mládí, které trávila s rodiči, sourozenci a milovanou babičkou v Ratibořicích. Kniha vypráví o životě venkovského lidu, jeho všedních starostech a radostech.

Zámek je společně s ostatními objekty v Babiččině údolí ve správě Národního památkového ústavu, územní památkové správy na Sychrově.

Nevím jak vy, ale já bych si zašla někam do přírody. Blízko Dvora Králové je Zvičina.
Je to lehký výstup o 300m převyšuje Dvůr Králové (671 m.n.m.) 🙂
Na Zvičinu vede více tras a díky mapám si můžete v klidu naplánovat trasu. Možnost je jet vlakem a udělat si výšlap nebo autem a zajet si přímo k Raisově chatě 🙂 Ze Zvičiny je nádherný výhled na Dvůr Králové a přilehlé vesnice a při hezkém počasí můžete vidět Krkonoše, Orlické hory, Ještěd nebo hrad Pecka 🙂
Většinou zde nejsou davy lidí, tak si užijete klid a přírodu bez vyrušování.
A v již zmíněné Raisově chatě naleznete rozhlednu (ale z ním moc neuvidíte, protože stromy okolo jsou vyšší 😀 lepší je si dojít na tamní vyhlídky) a restauraci kde dobře vaří 🙂

Bydlíte v Zoo ve Dvoře ? Jo ? Tak super. Mám pro Vás tip kam teď. 🙂
Vodní přehrada Les Království
Není to žádná moderní, monstrózní stavba. Má spíše historický ráz 🙂 Je to malá, ale za to krásna přehrada kde se můžete v klidu projít (projet - kolo, kočárek) a pokochat se zajímavou architekturou přehrady a klidnou přírodou 🙂

Les Království je údolní přehradní nádrž na řece Labi vystavěná v roce 1920. Leží u samoty Tešnov v katastrálním území Bílá Třemešná, 4 km proti proudu od města Dvůr Králové nad Labem, v úzkém údolí, jež prochází Kocléřovským hřbetem. Na levém břehu ji lemuje rozsáhlý lesní komplex Království, zbytek starého hraničního hvozdu, po němž získala přehrada své jméno.
Přehrada je v českých poměrech neobvyklá svým vysoce estetickým stavebním provedením. V současnosti je díky své jedinečnosti vyhledávaným cílem turistů.
Od 3. září 1958 je přehrada i s elektrárnou zapsána jako nemovitá památka, od roku 1964 je údajně národní technickou památkou, od 1. července 2010 je národní kulturní památkou.

Takže Kuks máte prolezlý (mimo chodem je tam úžasné vinobraní 😉 )
a kam jet teď ... S dětmi není ani jiná možnost než ZOO Dvůr Králové nad Labem 🙂
Dvorksá zoo je úžasná jak pro děti, tak pro dospělé. Všude se dá jet kočárkem, je tu plno zajímavých pavilonů (v jedno dokonce běhá vypuštěný pavouk, ale nikdy jsem ho neviděla 😀 ) občerstvení skoro na každém rohu, posezení, nové velké hřiště pro děti. S těmi menšími tam mohou i dospělý, ale mě by tam nikdo nedostal (mám strach z výšek 😀) no a asi největším lákadlem je safari vlastním autem. Musím říct ... je to zážitek 🙂 když tak jedete kolem stáda Buvolů kteří mají rohy tak velké a silné, že by prošpikovalo auto raz dva 🙂 no a nová atrakce Lví safari. Když projedete celým územím zeber a buvolů, tak se dostáváte ke Lvům. Upřímně jak kdy jsou puštění, ale když ano, tak to je zážitek.
Safari je možné absolvovat i hromadně s průvodcem. To se jezdí buď autobusy nebo ve spešl autech 😀 (foto dodáno). Každopádně v zoo strávíte celý den a ani o tom nevíte 🙂 A abych nezapoměna můžete se zde i ubytovat. Je zde Hotel Safari (krásné bungalovy) nebo Safari Kemp. Lidé ubytovaní přímo v zoo mají vstup po celou dobu pobytu zdarma 🙂
A ještě zajímavost
Od konce 70. let patří ZOO Dvůr Králové mezi nejvýznamnější chovatele afrických kopytníků na světě. Je například jediným místem, kde se podařilo odchovat severní nosorožce tuponosé v lidské péči. Mimo vlastního chovu se však zaměřujeme i na ochranu zvířat v jejich původním prostředí. Chceme tím nejen přispět k záchraně ohrožených druhů, ale cítíme i jako morální povinnost vrátit některá zvířata zpět do jejich domoviny.
web stránky: http://www.zoodvurkralove.cz/cs/
http://www.safarikemp.cz/cs/
http://www.hotelsafari.cz/cs/

No a když už budete v Kuksu, tak se musíte také mrknout na unikátní skalní betlém a jak jiné, také od M.B. Brauna. Zde doporučuji buď nosítko nebo dobrý terénní kočárek. Sice to je z parkoviště kilometr tam a kilometr zpět, ale cesta není jedna z nejrovnějších 😀

Braunův Betlém je monumentální sochařské umělecké dílo z období baroka z 18tého století. Jedná se o skupinu soch a reliéfů vytvořených proslulým barokním umělcem Matyášem Bernardem Braunem, které byly vytvořeny a ponechány ve volné přírodě v Novém lese mezi městem Dvorem Králové a obcí Kuks. Počátek historie Braunova Betléma se datuje dnem 26. února 1717, kdy František Antonín hrabě Špork koupil za 2900 zlatých od města Dvora Králové les, který sousedil s jeho panstvím. Důvodem koupě tohoto lesa byly skály, které se tu tyčily, a území dostalo název Nový les. Hrabě Špork zde současně založil dvě poustevny. Poustevnu sv. Antonína a poustevnu sv. Pavla. Roku 1720 byla dokončena výstavba pousteven a začala zde průběžně pracovat s určitými přestávkami Braunova sochařská dílna. Pracovala zde až do roku 1732. Záměrem hraběte Šporka bylo vytvořit zde jakési meditační a výletní místo procházek lázeňských hostů z Kuksu. Za stovky let bohužel ovlivnily vzhled tohoto uměleckého díla nejen matka příroda a okolní stromy a rostliny, déšť, sníh a vítr, ale také vandalismus a ideologická netolerance biblické tématiky. K nejhoršímu poškození pískovcového betléma přispělo lámaní kamene pro stavbu blízké císařské pevnosti Josefov kolem roku 1780 a přechod válečných bojů v prusko-rakouských válkách v letech 1778 – 1779 a 1866. Současný projekt s podporou ministerstva kultury ČR představuje seznam památek, které Česká Republika plánuje zapsat na Seznam světového dědictví Unesco. Braunův Betlém je mezi nimi.
Bohužel za dnešní podobu může stavba Josefovské Pevnosti.

Krásný sváteční den 🙂
dnes jsme byli s malou a manželem na výletě, tak jsme vám jdu ukázat další památku na kterou se musíte někdy podívat 🙂 Byli jsme Emmičce ukázat kde měla maminka s tatínkem svatbu (bylo to v lapidáriu kde jsou Braunovi sochy ctností a neřestí). Dá se zde v pohodě jezdit kočárkem je tu občerstvení, posezení a klid.

představuji vám Hospital Kuks.

Něco málo z historie
Rozsáhlý barokní komplex staveb v kulturní krajině na obou svazích nad řekou Labe dal postavit majitel zdejšího panství František Antonín Špork (německy Sporck) v letech 1692–1724. Do roku 1694 byly postaveny lázně, ve své době jedny z nejvýstavnějších v Čechách. Roku 1702 bylo postaveno divadlo a závodiště, 1704 lázeňský dům a domy pro hosty, v letech 1707-1716 špitální kostel Nejsvětější Trojice s rodinnou hrobkou a špitál Milosrdných bratří se zahradou. Roku 1710 byl dokončen zámek, v letech 1720-1724 přibyl nový lázeňský dům a Dům filosofů s knihovnou. Už za života hraběte Šporka význam lázní postupně upadal; po jeho smrti vinou nezájmu dědiců lázně chátraly. Byly postiženy řadou povodní, požárů i válečných událostí. Roku 1770 bylo přestavěno SZ křídlo špitálu a v roce 1901 byl stržen vyhořelý zámek.

Špitál s kostelem
Na pravé straně Labe se do dnešní doby dochoval špitál s kostelem Nejsvětější Trojice, postavený v letech 1707–1712 podle projektu italského architekta Giovanniho Battisty Alliprandiho. V kostele je řada vynikajících obrazů, dříve připisovaných Petru Brandlovi, a celé dobové zařízení, v kryptě je hrobka Šporkovy rodiny a dřevěný oltář s krucifixem od M. B. Brauna z roku 1726.
Špitál (latinsky Hospital) byl původně určený pro vojenské vysloužilce ze Šporkových panství. Od roku 1743 je spravoval řád Milosrdných bratří. Nyní je ve správě Národního památkového ústavu. Expozice je věnována zakladateli Kuksu hraběti Šporkovi, baroknímu umění a lékárenství, se zachovalou barokní lékárnou. Sídlí zde České farmaceutické muzeum, pracoviště Univerzity Karlovy, ve sklepech je umístěna Česká banka vín. Na severním okraji terasy je později přestavěná sýpka, dnes adaptovaná na restauraci. Na východní straně areál hospitalu uzavírá roku 2015 nově vysazená bylinková zahrada s buxusovými špalíry. Za ní stojí zrušený hřbitov s převážně vyrabovanými hroby, dochovala se jen rodinná hrobka Jeschkeových. Centrální hřbitovní kaple uprostřed hřbitova byla rozebrána. Půdorys základových kamenů uprostřed hřbitova je pravděpodobně pozůstatkem větrného mlýna.
Sochy
Na terase před špitálem je galerie alegorických soch barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna z let 1715-1718: na východní straně 12 ctností, na západní 12 neřestí. Uprostřed je socha Víry a na balustrádě sochy sedmi Blahoslavenství. Odtud směrem doprava (k západu) jsou sochy ctností: Anděl blažené smrti a dále Naděje, Láska, Trpělivost, Moudrost, Statečnost, Cudnost, Píle, Štědrost, Upřímnost a Spravedlnost. Směrem doleva (k východu) jsou sochy neřestí: Plačící anděl a dále Pýcha, Lakota, Smilstvo, Závist, Obžerství, Hněv, Lenost, Zoufalství, Lehkomyslnost, Pomluva a Lstivost. Originály jsou dnes umístěny v bývalém hlavním nemocničním sále špitálu nazývaném Lapidárium, na terase jsou jejich kopie. V expozici hospitalu a v Lapidáriu je také sedm ze souboru soch trpaslíků (kolem 1713). Socha Pravé míry je v nádvoří. Další cenné sochy jsou rozmístěny v barokní zahradě jižně od špitálu: Alegorie svobodných umění z roku 1701, Velký a Malý křesťanský bojovník (původně z Nového lesa) a z Betléma přenesený anděl Gloria (1731) a svatý Jeroným (1733) od A. Brauna

Další významnou památkou je kostel svatého Mikuláše
Kostel svatého Mikuláše v Jaroměři je jedna z nejvýznamnějších českých gotických památek. Nachází se na východní straně náměstí a tvoří dominantu okolí. Jedná se o farní kostel jaroměřské farnosti. Kostel je kulturní památka České republiky.
Založení kláštera se datuje do druhé poloviny 14. století, vlády krále Karla IV. Založil jej první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic, který jej později povýšil z farního kostela na kostel konventuální kanovníkův řeholních sv. Augustina. Se stavbou trojlodní stavby se začalo v roce 1404. Chrám byl vyprojektován po vzoru kostela ve Vratislavi, ale došlo ke zkrácení stavby. Původní chrám byl vystavěn jako stejnolodní s bohatým klenebním systémem, který je dnes zachovalý pouze v torzu. Husitské války přerušily stavbu chrámu, ta byla zaklenuta až počátkem 16. století.

Podobu chrámu poznamenaly četné požáry, sesouvání půdy a následné opravy. Například v roce 1548 vyhořela věž v jihozápadním průčelí kostela. Oprava probíhala až do roku 1562. Roku 1584 došlo k zesílení pilířů hlavní lodi. Renesanční předsíň byla přistavěna v roce 1590 před západní průčelí. V roce 1670 byl chrám opět poškozen požárem. V roce 1683 byly zesíleny pilíře na jižní straně kostela a zároveň byla snížena severní věž. Zvonice byla dokončena roku 1707.
Interiér
Ačkoliv je kostel hlavně gotický, výzdoba kostela je barokní. Nad vchodem do severní lodi je umístěna soška patrona kostela od Matyáše Bernarda Brauna. Bohatě zdobený hlavní oltář z roku 1772 od jaroměřského rodáka Martina Krupky má na vrcholu sousoší Nejsvětější Trojice. Od Martina Krupky je také kazatelna se sochařskou výzdobou a pontifikální křeslo. Mezi další vybavení kostela patří čtyři boční oltáře z 2. poloviny 17. století, cínová křtitelnice z roku 1518 od Václava Tvrdocela, jejiž víko je pozdějšího data a historickou zajímavostí je náhrobek litevského knížete D. Sangušky zavražděného v Jaroměři roku 1554. V roce 2007 se děkan Jerzy Stanislaw Zięba postaral o zhotovení sochy bývalého papeže Jana Pavla II. v životní velikosti. Sochu ze dřeva vypracoval místní akademický sochař Petr Novák, dokončena byla v roce 2008.
Zajímavost
V kostele sv. Mikuláše můžeme najít ampulku s krví Jana Pavla II., kterou uložil biskup Jan Vokál. O relikvii poprosil děkan Jerzy Stanislaw Zięba osobního sekretáře Jana Pavla II. arcibiskupa Dziwisze, který žádosti vyhověl. Ampulka s krví je uložená ve skříňce ve tvaru gotického okna, kterou zhotovili místní řemeslníci.

A zde dávám něco pro milovníky opravdu tvrdé muziky 😀 Během jednoho dne se z 12tisícového města stane 20ti tisícové 😀
Někteří návštěvníci vypadají strašidelně, ale musím říct, že to jsou super lidi ! O proti Hip Hop kempu v Hradci Králové to je pohodička 🙂

Tady jsem našla od známých pár fotek z natáčení v Josefově 🙂 poslední dobou se to tu rozjelo 😀 Několikrát zde natáčeli Američani pak tu nedávno byli Nemci hodně tu točí i studio Barandov.
Díky zašlému vzezření města se tu točí převážně válečné filmy 🙂 město jim prakticky ve všem vyjde vstříc a díky muzeu parních lokomotiv tu mají i další možnosti. V zimě tu točili Američani (Varšavské gheto) a teď tu budou dotáčet scény ve vagónech 🙂
Ale upřímně byť ta místa kde natáčí velmi dobře znám, tak jsem to stejně ve filmu nepoznala 😀

Další místo kam se musíte podívat je

Pevnost Josefov

Základní kámen byl položen 3. Října 1780 v této době byly založeny dvě pevnosti a to Josefovská a Terezínská. Úkolem pevností bylo chránit přístupové cesty v prusko-rakouských válkách. Josefovská pevnost se při jejím založení jmenovala Ples. Toto jméno bylo změněno po smrti Josefa II. Na jeho počest se Ples přejmenoval na Josefov.

Pevnost byla dostavěna roku 1787. Jižní a severní část pevnosti chránil důmyslný podzemní systém chodeb, jehož délka se odhaduje na 42km. Díky revoluci ve Francii r.1789 se však mocenské a strategické poměry změnily a Josefovská pevnost nikdy nebyla obléhána. Po válce na Chlumu u Hradce Králové byly s jistým zpožděním pevnosti zrušeny. Josefov ztratil status pevnosti roku 1888, ale na charakteru místa to nemělo význam a vojáci zde zůstali. A však systém podzemních chodeb nebyl udržován, tak většina z nich je zhroucená a tudíž neprůchodná. Pevnost prošla řadou úprav, aby se přizpůsobila potřebám vojska (byly zbourány vstupní brány, přestaveny některé budovy). Likvidace pevnostních objektů se zastavila po r. 1950. Josefov byl v roce 1949 administrativním rozhodnutím sloučen s Jaroměří. Během první světové války zde byl zajatecký tábor a většina kasárenských objektů stále sloužila rakousko-uherské armádě.

Jako zajatecký tábor Josefov sloužil už jen po 2. světové válce. V jejím průběhu se uplatnil spíš jako cvičiště protektorátního Vládního vojska a Wehrmachtu. Víc než 2. světová válka tvář pevnostního města poznamenala okupace sovětskými vojsky (1968-1991). Z následků jejich pobytu se zdejší zástavba dodnes vzpamatovává. Přesto zatím zdaleka největším zásahem do života městečka uvnitř staré bastionové pevnosti, od počátku pevně spjatého s vojskem, nebyly ani okupace cizími armádami nebo demolice hradeb, ale trvalý odchod vojáků z města v polovině 90. let 20. století.

Naštěstí se ale pro Josefov našla nová využití. Vedle místních spolků, připomínajících vojenskou minulost města a navracejících pevnosti její původní vzhled, v Josefově nalezli odpovídající zázemí mnohdy překvapiví zájemci. Jak filmové štáby, pořadatelé mezinárodního metalového festivalu, tak avantgardní umělci nebo ochránci přírody. Proto lze předpokládat, že budoucnost Josefova by se v dalších letech mohla ubírat také těmito směry.

A každá červenec se Josefov oblékne do černého.  Koná se zde Brutal Assault největší koncert tvrdé muziky v Evropě.

Informace o otevírací době na http://www.pevnostjosefov.cz/

Tak to bylo něco „málo“ o historii a teď kam se v Jaroměři podívat 🙂
První co Vám představím je pro mě srdcová záležitost.
Železniční muzeum výtopna Jaroměř
Výtopna parních lokomotiv je více jak 110let stará budova kde se parta nadšenců rozhodla zachránit krásu páry. Ve svém volném čase a pro zábavu renovují jak parní, elektrické, tak motorové mašinky. Do původního stavu vrátili i řadu vagónů, které si můžete prohlédnout a do některých i nakouknout. V muzeu naleznete desítky exponátu, mimo jiné parní lokomotivu Conrad Vorlauf z roku 1873, nebo unikátní elektrickou akumulátorovou lokomotivu Ringhoffer z roku 1916.
Přes sezónu se jezdí pravidelné nostalgické jízdy s parní lokomotivou, které se říká Kafemlejnek 😀 je to krásná projížďka. Pára krásně voní. 🙂 Jen moc nedoporučuji při jízdě vystrkovat hlavu z okénka saze v oku je potvora 😀
Jinak muzeum je vhodné jak pro rodiny s dětmi, tak i pro vozíčkáře 🙂 Opět jedno doporučení – dětem dát oblečení u kterého nevadí, že se ušpiní. Na některé exponáty se mohou jít podívat a všude jsou zbytky uhlí 😀
Informace o otevírací době a plánované nostalgické jízdy naleznete zde:
http://www.vytopnajaromer.cz/

Jaroměř
Je to východočeské město, které leží severozápadně asi 17km od Hradce Králové na soutoku tří řek Labe, Úpy a Metuje. První písemný doklad o existenci města je z roku 1298. Listinou z roku 1307 byla Jaroměři potvrzena městská práva a zároveň se stala královským věnným městem českých královen. Měšťané tak byli přímými poddanými české královny.
Husitské období je jednou z nejzajímavějších kapitol v historii Jaroměře. V roce 1421 byla dobyta husitskými vojsky pod vedením Jana Žižky z Trocnova a stala se na další léta věrným husitským městem. Jaroměřští se zúčastnili i některých vojenských tažení. Nakonec se však město poddalo králi Zikmundovi, aby si uchovalo získanou samosprávu.
V následujících dvou stoletích zažila Jaroměř hospodářský rozkvět. Měšťané byli obdařeni četnými privilegii a úlevami. Bohaté město koupilo i některé okolní vesnice a stalo se jejich vrchností. V roce 1547 se Jaroměř připojila k neúspěšnému povstání českých stavů proti králi Ferdinandovi I.. Vítězný panovník ji za odboj potrestal finančním postihem a omezením vlastní samosprávy. V roce 1567 byl prováděn v královských městech soupis domů. V Jaroměři jich tehdy bylo 300. Další úpadek přinesla městu třicetiletá válka, kdy se ve městě střídaly vojenské posádky a na jejím konci byla Jaroměř zpustlá a vylidněná.
Na začátku 18. století zažilo Jaroměřsko čilý ruch spojený s výstavbou Šporkova lázeňského komplexu v Kuksu. Ztráta Slezska a Kladska pak vedla k výstavbě pevnosti na místě vesnice Ples. Osídlování pevnostního města, přejmenovaného r. 1793 na Pevnost Josefov, postupovalo ovšem jen zvolna. Mnohonárodnostní posádka josefovské pevnosti tvořila značně výlučnou společnost. Josefov získal vlastní samosprávu až v roce 1835.
Se stavbou josefovské pevnosti se do města dostává i železnice, která byla důležitým impulsem ke vzniku průmyslu a dalšímu rozvoji města. Hlavními průmyslovými obory se stává především textilní výroba a koželužství, později vzniká i několik drobnějších podniků, vyrábějících součásti automobilů.
V roce 1948 byl Josefov sloučen s Jaroměří. Protože josefovská pevnost ztratila svůj vojenský význam, byl Josefov poznamenán stagnací provázenou trvalým úbytkem obyvatel. Po okupaci Československa sovětskými vojsky v roce 1968 byla zdejší vojenská nemocnice zabrána natrvalo okupačními vojsky a v Josefově byla ubytována silná vojenská posádka. To vše vedlo k značné devastaci této místní části a tento neblahý vliv je zde mnohdy patrný dodnes. Dokumentuje to například skutečnost, že Josefov byl vybrán pro natáčení českého filmu Musíme si pomáhat, který se odehrává na konci II. světové války, ale natáčelo se zde plno dalších i zahraničních filmů. Z těch nejnovějších (co teprve přijdou do kin) americký film z 2. Světové války o Varšavském ghettu nebo německý film Odplata o utajované psychiatrické léčebně.