Barrandovské terasy
je komplex budov ve čtvrti Barrandov, v městské části Praha 5. Od roku 1988 je areál kulturní památkou a od roku 1993 památkovou zónou.
Areálu dominuje funkcionalistická vyhlídková restaurace Terasy Barrandov od architekta Maxe Urbana. Jsou součástí urbanistického projektu Václava M. Havla na zahradní čtvrť na svahu kopce Habrová. Vlastníkem stavby je společnost Barrandovské terasy, a.s., ve které drží majoritní podíl řecký podnikatel Michalis Dzikos.
Po komunistickém převratu v únoru 1948 došlo ke znárodnění Barrandovských teras. V roce 1982 byl uzavřen proslulý Trilobit bar. V roce 1992 komplex v restituci získali bratři Ivan a Václav Havlovi. Ivan M. Havel svůj podíl převedl na svou ženu Dagmar. Václav Havel převedl svůj podíl na svou druhou manželku Dagmar Havlovou, která následně od své švagrové RNDr. Dagmar Havlové za více než dvacet milionů korun odkoupila její podíl na Terasách. Manželka Ivana Havla si však ponechala plavecký bazén pod Barrandovem, který v roce 1994 získala od Vodních staveb za devět set tisíc korun. V říjnu 2001 shořel zchátralý Trilobit bar, ve kterém v té době podle policie živořila skupinka bezdomovců. V roce 1988 byl areál restaurace včetně bazénu se skokanskou věží prohlášen za kulturní památku. V roce 1993 zde zastupitelstvo hlavního města Prahy vyhlásilo památkovou zónu.
Objekt je havarijním stavu, na jaře roku 2016 začaly přípravy na rekonstrukci. Samotná rekonstrukce má začít v červnu 2016, z budovy se má stát hotel, restaurace a rozhledna.

Plavecký bazén Pod Barrandovem je opuštěný plavecký bazén pod Barrandovem v Hlubočepích v Praze. Architektem areálu byl Václav Kolátor, specialista na stavbu lázní a bazénů, kterého proslavila právě stavba tohoto bazénu. Bazén byl otevřen dne 16. srpna 1930. K propagaci bazénu vyzval již 31. července herec Vlasta Burian Alfreda Nikodéma k závodu na 100 m.

Bazén je od roku 1955 nefunkční. V roce 1988 byl areál Barrandovských teras včetně bazénu se skokanskou věží prohlášen za kulturní památku.
Fotky jsou z historie, budoucnosti a poslední jak by to mělo vypadat po rekonstrukci. Tak snad se dočkáme toho, že Barrandovské terasy zase ožijéí a bude se na co koukat.

Když představuji hlavní město, tak Vám představím i Hlavní nádraží.

Nádraží je v provozu od 14. prosince 1871, kdy z něj byl zahájen železniční provoz Dráhy císaře Františka Josefa na jih do Benešova, Tábora a Vídně. Tehdy se jmenovalo Nádraží císaře Františka Josefa. Roku 1872 v blízkosti nádraží Dráhy císaře Františka Josefa byla na samostatné stanici ukončena od severu Turnovsko-kralupsko-pražská dráha. Obě nádraží brzy splynula. Roku 1872 byla rovněž zprovozněna Pražská spojovací dráha v trase Smíchov (Česká západní dráha) – Praha (dnešní hlavní nádraží) – Hrabovka (napojení na Rakouskou severozápadní dráhu), čímž došlo k propojení nádraží čtyř různých společností. Vinohradským tunelem vedly dráhy do Vídně a na Smíchov samostatně, teprve po zdvojkolejnění spojovací dráhy v roce 1901 byly obě tratě propojeny již před vršovickým portálem.
Původní budova nádraží byla postavena v novorenesančním slohu podle návrhu Vojtěcha Ignáce Ullmanna a Antonína Barvitia. Vrchlického sady před nádražím byly založeny roku 1876.
Začátkem dvacátého století bylo nádraží zrekonstruováno a zvětšeno. Nová hlavní budova v secesním slohu byla postavena v letech 1901–1909 podle vítězného návrhu z architektonické soutěže architekta Josefa Fanty. Byly vybudovány podchody a kolejiště bylo zastřešeno dvěma ocelovými obloukovými konstrukcemi o rozpětí 33,3 m a výšce 18 m, jejichž autory byli J. Marjanko a R. Kornfeld. Konstrukci zhotovila firma S. Bondy v Bubnech. Pod zastřešením jsou nástupiště číslo 1 až 4, nástupiště č. 1A je mimo hlavní zastřešení vysunuto k vinohradskému zhlaví.
V provozu je i Fantova kavárna.
Dnes není železniční stanice Praha hlavní nádraží v Praze sice největší, ale je nejvýznamnější pro dálkovou dopravu. Většina rychlíků, expresů a vlaků vyšších kategorií začíná svou cestu právě zde nebo tudy alespoň projíždí a jen menšina dálkových vlaků nádraží míjí.

Je to místo, o kterém by jste neřekli, že je v Praze. Já to tam mám hrozně ráda...
NOVÝ SVĚT
Nový Svět je mnohými označován za nejmalebnější a nejkrásnější místo v Praze vůbec. To je samozřejmě věc názoru, ale co je pravda, že na rozdíl od přeplněných hradčanských ulic, kde už pro samé turisty žádnou památku ani nevidíte, natož abyste ji vnímali, Nový Svět většinou patří jen a jen vám, maximálně se tu mihnou jen nějací další osamělí jedinci. Nový Svět skrčený pod mohutnými barokními hradbami byl naštěstí vždy hodně stranou veškerého ruchu i moderních investic. Tak například tu svítily poslední plynové lampy v Praze, než byly v roce 1985 převedeny na elektřinu (úplně poslední byly pak mnohoramenné kandelábry v Loretánské ulici na Hradčanském náměstí). Ty dodávaly tomuto místu nenapodobitelnou atmosféru svým tajuplným syčením, obzvláště v zimě při padajících vločkách.
Nový Svět proslul jako bydliště tajemných osobností, jako byl dánský hvězdopravec Tycho de Brahe, ale žili tady i mnozí výtvarníci, režiséři, spisovatelé a bohémové. Čtvrť tudíž představuje takový pražský Montmarte, dokonce pitoresknější než pařížský originál. Nový Svět lákal už v 19. stoleletí, kdy ho popsal Jan Neruda a děj jednoho svého romaneta sem umístíl Jakub Arbes.
Do malé čtvrtičky Nový Svět počítáme samotnou stejnojmennou uličku, dále potom Černínskou uličku, sevřenou vysokými zdmi zahrad Černínského paláce a přísně uzavřeného tajuplného Kapucínského kláštera. Doleva z Černínské odbočuje směrem na bývalé hradby kraťoučká miniulička Na Náspu. Patří sem i křivolaká Kapucínská ulička, která vstupuje do Nového Světa vidlicovitě rozkročena hned dvěma svými konci. Nový Svět končí na rohu Kanovnické, kde dříve bývala brána oddělující tuto čtvrť od zbytku Hradčan, bohužel zbořená kolem roku 1890.
Tato nejzapomenutější část Hradčan se nazývá Nový Svět z toho důvodu, že se nalézala mimo území města Hradčan, založeného okolo roku 1320. Takzvané. předpolí Pražského hradu založil původně nejvyšší pražský purkrabí Hynek Berka z Dubé. Jedná se vlastně o bývalé hradčanské předměstí, které začalo vznikat přibližně v polovině 14. století a po roce 1360 bylo zahrnuto do hradčanských hradeb. Ulička Nový Svět kopíruje původní cestu podél potoka Brusnice, která těmito místy vedla k osadě Střešovice.
Přestože se jednalo spíše o čtvrť chudiny, mnozí vysoce postavení lidé využili příležitosti být nablízko Pražskému hradu. Zdejší zástavbu téměř zničil požár v době husitských válek v roce 1420 a po obnově Nový Svět vyhořel znovu při nejděsivějším požáru, který postihl celou Malou Stranu a Hradčany v roce 1541. Rozvoj přineslo zejména 16. až 18. století, kdy se zástavba rozrostla až do Jeleního příkopu a po požáru se obnovené domky rozšířily i do jeho horní části, která byla zavezena stavební sutí.
Zdejší domky byli obývány lidmi vázanými služebními povinnostmi na Hradě. Později byly zdejší domky obývány převážně chudinou, což platilo hlavně pro období první republiky. Nouze, nezaměstnanost a hlad byly v těchto místech všudypřítomným hostem. V malinkých místnostech se tísnily mnohapočetné chudé rodiny. Tak kromě rodičů v posteli tu spávalo mezi mračnem švábů v hadrech na zemi třeba i osm až deset dětí. Stávalo se, že hned vedle nich vykukovaly zpod hrubé přikrývky dvoje páry nohou, tam spala nejstarší dcera se svým milým. Protože v těsných světnicích nebylo k hnutí, přenášel se za hezkého počasí veškerý místní život do ulic a přilehlých dvorečků. Mezi domky navíc visely šňůry zatížené prádlem, takže zdejší kolorit silně připomínal italské uličky. Toto místo bylo proto již tenkrát často vyhledáváno filmaři a nejinak je tomu pro jeho malebnost i dnes.
V tomto krásném místě sse nachází i krásný hotel U Raka - Nejstarší písemná zpráva o tomto domě pochází z roku 1739. Tehdy si řezník Simonis koupil za 80 rýnských zlatých obecní pozemek, aby na něm postavil stáj. Další majitel, opět řezník, pan Libický, pozemek rozšířil, ale ještě v r. 1774 jsou v úředním popisu Prahy na tomto místě uváděny jenom stáje pro jateční dobytek. V roce 1794 však už Josef Schaller ve svém popisu Královského hlavního a sídelního města Prahy uvádí poprvé název dům U raka. Rodina Libických změnila stáj v obytný dům a na pozemku vedle bývalých stájí postavila dům ještě jeden. První dům postavený na pozemku je roubená stavba se šindelovou střechou. Srubových staveb stálo kdysi na okraji Prahy jistě mnoho, ale během času zůstal dům řízením osudu jedinou roubenou stavbou v Praze a stal se proto s celým areálem registrovanou kulturní památkou. V roce 1987 koupil oba domy s pozemky dnešní majitel. Domy byly v dezolátním stavu. Dřevěné konstrukce včetně šindelové střechy byly napadeny dřevokaznou houbou. Horní dům stál na prastarých dřevěných pilotech, zdivo bylo úplně zničené, protože všude pod pozemkem teče spodní voda. Proto bylo nutné provést kompletní rekonstrukci. Dům U raka po roce 1990 znovu ožil. Je zde řada přírodních materiálů, které působí velice příjemně a pohodlně. Spousta vegetace a zurčící vody jak v interiéru tak v zahradních prostorách i zpěv ptactva přímo lákají k relaxaci. Dům U raka v dnešní podobě slouží jako hotel, který svojí malou kapacitou nenuceně zapadá do kontextu prostředí, ve kterém se nachází.
Nachází se zde i kávarna Nový Svět.

Nejbarevnější restaurace
Ostrůvek hřejivé středomořské atmosféry a klidný přístav pro všechny milovníky autentické balkánské kuchyně.
Luka Lu (Přístav Lu) je restaurace sarajevské rodiny Djoremových, která pěstuje kulinářskou tradici jedné země, která už bohužel neexistuje – Jugoslávie –, a druhé, bez níž by evropská tabule byla o mnoho chudší – Itálie…
V Luce si proto můžete vybírat z kontinentální kuchyně, v níž dominují na grilu připravené masité pokrmy typické pro Srbsko a Bosnu a Hercegovinu, i z přímořské, v níž převládají čerstvé ryby a další dary moře a která je typická pro chorvatské pobřeží. Každý měsíc se v jejich galerii se svými díly představí jeden malíř nebo fotograf, pořádají malé i větší koncerty…
Restaurace se nachází v ulici Újezd 33 na Malé straně.

PETŘÍNSKÁ ROZHLEDNA (a přilehlý park)

Petřínská rozhledna je mladší sestrou Eiffelovy věže, která „trochu“ přerostla své sourozence. Z nejkrásnějších věží ta nejvýše položená. Vzbuzuje zmatené pocity, údiv i oprávněnou hrdost. Jen dva roky po dostavění elegantní pařížské věže, která dosahuje úctyhodných 361 metrů nad mořem, se nad pražskou kotlinou i nad hladinou oceánů vynořila Petřínská rozhledna a tiše vyhlásila svoje prvenství. Výškou 378 m. n. m, jakoby sestru přivinula pod ochranná křídla.
V roce 1930 učinili ve Spojených státech další pokus o překonání výškového rekordu a tak vyrostl Chrisler building, mladší bratříček obou slavných věží. Dorostl ovšem pouhých 331 m. n. m a Petřínská rozhledna jeho bláhové počínání sledovala s chápajícím úsměvem. Dnes tvoří tyto tři hrdé stavby rodinu a naše rozhledna kyne svým sourozencům z petřínské vrchu, jakoby ani nechtěla přiznat, o kolik je výše.
Od té doby vznikla řada pyšných staveb, které se drze šplhají i do kilometrových výšek, ale oč jsou vyšší, o to jsou i ošklivější. Petřínská rozhledna mezi nimi triumfuje nenápadným půvabem a stále fascinuje nekonečné řady cizinců i docela malé děti. Rozhledna je i příběhem o splněném snu, příběhem, který vám právě chceme vyprávět…

O Petřínu se sice píše jako o místě, které přitahuje milence jakousi směsicí třešňové mystiky a temné magie, ale důvod jeho oblíbenosti v oboru lásky je prozaičtější: je zkrátka odevšad nejblíž. Ačkoli k tématu nebyla provedena žádná odborná statistika, dá se bez přehánění říct, že petřínským zasvěcením prošla minimálně třetina Pražanů.Nejčetnější aktivity Petřín zažíval v pohanských dobách a znovu se začal probouzet v eruptivních 60. letech 20. století. Tehdy se pro mladou generaci stal jakýmsi symbolem vzdoru. Procházeli se tu máničky s čelenkami na hlavě a diskutovali na téma volné lásky.
Za Petřínem jako milostným symbolem stojí i socha K. H. Máchy, který se metafyzickou podobou lásky zabýval v literárním životě stejně intenzivně jako se v životě praktickém zabýval její podobou fyzickou. Jeho Lori, o které se dozvídáme z jeho deníků, si o od něj docela vytrpěla. Mácha byl Don Juan a provokatér. Nosil výstřední oblečení – jezdecké boty s ostruhami, šedivý plášť s červenou podšívkou a červenou čepici. Jeho sousoší od Josefa Myslbeka ho vzdor tomu představuje jako růžolícího mladíčka, který se schovává za pugetem růží. 1. máje se pod pomníkem vrší květy a to ať už z romantického blouznění nebo jako poděkovaní za petřínskou iniciaci, jíž je Mácha mystagogem.

Petřín ale není jen zaslíbenou horou milenců, ale také voyeurů. Podle statistik se voyerské sklony projevují až u 8 procent populace, tedy bez mála u každého desátého člověka, kterého na Petříně potkáte. Láska má ovšem různé podoby a milenci si nenechají kazit chuť. Na Petříně totiž mohou v opojení zapomenout na všechno; i kdyby se díval celý svět. Petřín patří všem, romantikům zvlášť…

Dneska Vám představím park, který mám moc ráda a moc se mi tam líbí. Chodili jsme tam s přítelem, když jsme ještě neměli prcka, pak jsme se tam i nechali fotit (těhotenské fotky) a teď tam chodíme s prckem.

Jedná se o HAVLÍČKOVY SADY (Gröbovka)
Park anglického typu v Praze 2 na Vinohradech, nedaleko Vršovic a Nuslí. Na severu je ohraničen ulicemi U Havlíčkových sadů a Rybalkovou a na jihu potokem Botič. Park byl vysázen v letech 1871–1888 v okolí vily, kterou si nechal postavit pražský průmyslník Moritz Gröbe, společník firmy Lanna a Šebek.

V areálu parku se nachází Gröbeho vila, Pavilon, vinice a Viniční altán, usedlost Dolní Landhauska, ozdobná grotta a nově opravené dětské hřiště. Od roku 1964 je areál nemovitou kulturní památkou. Od roku 1999 je ve správě Městské části Praha 2. Vzhledem k celkové zchátralosti probíhá od roku 2001 rozsáhlá rekonstrukce areálu, která bude zahrnovat i obnovu zeleně a cest.
Památkově chráněná vinice je pozůstatkem bývalých „Hor viničných“. V současné rozloze byla založena při stavbě areálu, v příkrém svahu navýšeném navážkou z vinohradského tunelu. V meziválečném období nesla název Primátorská. Na konci druhé světové války byla poškozena, po válce byla obnovena a koncem 20. století pustla.

V letech 1992–1993 byla obnovena na náklady Městské části Praha 2. Má rozlohu 1,7 ha a ročně produkuje 4 000 litrů vína. Pěstují se zde odrůdy Müller Thurgau, Ryzlink rýnský, Dornfelder, Rulandské šedé a Rulandské modré a od roku 1997 se zde každoročně koná „Vinohradské vinobraní“. Zde vypěstované „Víno z Gröbovky” je v prodeji například v přilehlém Viničním altánu.

Viniční altán je chráněná kulturní památka, zrekonstruovaná v letech 2002–2004 v nákladu 20 milionů korun. Při obnově byla vytvořena replika dřevěné historické konstrukce altánu včetně dekorativních prvků, byly rekonstruovány zděné části, schodiště s vyhlídkou za altánem a obnovena břidlicová střecha. Přistavěn byl viniční sklípek zahloubený do svahu. Objekt funguje jako kavárna a vinný šenk, konají se zde svatby a společenské akce.
Pavilon nacházející se v horní části parku byl vybudován v 70. letech 19. století podle návrhu Josefa Schulze. Původně sloužil jako zahradní herna se střelnicí, kuželnou, šachovými stoly a dalšími atrakcemi, kde si mohli návštěvníci tehdejšího areálu odpočinout a odreagovat se. Pavilon později během 20. století sloužil jako jesle nebo hospoda. V roce 1989 ho převzala společně s celým areálem do vlastnictví městská část Praha 2, která zjistila, že pavilón se nachází v havarijním stavu. Při prvních restaurátorských pracích bylo zjištěno, že se v interiérech pavilónu nacházejí vzácné nástěnné historické malby, které byly ukryty pod izolací z dob, kdy budova sloužila jako jesle.

Kompletní rekonstrukce pavilónu byla dokončena v létě roku 2009 a zahrnovala celkovou opravu zdiva, střechy, podlah, oken, již zmíněných maleb nebo také dostavbu části křídla podle návrhu architekta Jiřího Javůrka. Součástí restaurátorských prací byla rovněž i replika historické kuželkové dráhy. Objekt byl zpřístupněn 19. září téhož roku a nyní slouží jako zahradní kavárna.
Grotta - Umělá jeskyně grotta byla začleněna do parkového areálu jako romantizující prvek. Samotné stavbě předcházely studijní cesty architekta Barvitia, stavitele Havla a jeho asistenta do Itálie a Německa. Umělá krápníková jeskyně byla nakonec postavena a obklopena skalkami podle modelu Josefa Vorlíčka. Grotta byla kompletně rekonstruována (nákladem cca 40 milionů Kč) v letech 2010 až 2011. Před grottou se nachází kašna se sochou Neptuna od Bohuslava Schnircha. Socha byla řadu let uložena depozitáři a po rekonstrukci byla roku 2014 znovu instalována. V grottě byly natočeny některé scény (netvorův zámek) filmu Panna a netvor z roku 1978.
Gröbeho vila - Dvoupatrová novorenesanční vila postavená na náhorní rovině nad údolím Botiče je nápadnou dominantou při pohledu od Vršovic a Nuslí. (Terén byl ještě navýšen zeminou vyvezenou po hloubení nedalekého železničního tunelu, na jehož stavbě se podílel i Moritz Gröbe.)
Vila byla postavena v letech 1879–1881 podle projektu Antonína Barvitia. Autorem návrhů interiérů byl Josef Schulz. Stavbu prováděl stavitel František Havel. Autorem fresek na fasádě je vídeňský malíř Kugler. Plastická výzdoba interiérů je dílem sochaře Detema.
Architektonicky se tvůrci inspirovali italskými renesančními příměstskými vilami, které sloužily jako letní byty šlechty a duchovenstva. Budova je obdélníková, s mohutným portikem na severní straně a mělkým rizalitem na jižní straně. Na jihu se přimyká prostorná terasa, z níž lze sestoupit na vinici dvouramenným schodištěm.
Mezi dvěma světovými válkami vila sloužila po krátkou dobu Vysoké škole lesnické a v roce 1937 zde byla na náklady města Prahy zřízena „Baxova domovina dětských zájezdů“ pro ubytování mimopražské mládeže při návštěvě Prahy, pojmenovaná po primátoru Karlu Baxovi.
Za druhé světové války ve vile sídlila pražská organizace Hitlerjugend. Při spojeneckém bombardování 14. února 1945 byla i s částí pozemku zasažena a poničena.
V roce 1953 byla provedena rekonstrukce pod vedením Pavla Smetany. V letech 1953–1990 sloužila vila jako Ústřední Dům pionýrů a mládeže Julia Fučíka a sídlily v ní různé zájmové kroužky. Po roce 1989 zde krátce působila Soukromá taneční konzervatoř a v letech 1992–2000 zde působila Pěvecká konzervatoř Praha pod vedením prof. Josefa Rybičky, ředitelem byl Čestmír Kráčmar.
Vzhledem ke zchátralosti objektu a nutnosti oprav vyhlásila Městská část Praha 2 veřejnou obchodní soutěž, v níž byl v roce 2001 vybrán investor a nájemce Gröbeho vily a Dolní Landhausky. Stala se jím společnost CEELI Institut, o. p. s. (Central and East European Law Initiative), která v roce 2003 zahájila část oprav přízemí budovy a v roce 2004 i prvního poschodí. Prostory jsou koncipovány jako vzdělávací středisko pro právníky, s výzkumným centrem, knihovnou a ubytovacími kapacitami pro účastníky kurzů. Část interiérů byla zrekonstruována v roce 2005 a představena veřejnosti.

TIP NA AKCI HLAVNĚ PRO RODIČE 🙂
-Vinice na Kampě-
d čtvrtku 2. června do neděle 5. června pro Vás připravili vynikající moravská a česká vína, to nejlepší z kvalitně připravené české a mezinárodní kuchyně, živou hudbu rozmanitých stylů a to vše v neopakovatelné atmosféře sluncem zalité Kampy.
U více než 20 – ti stánků máte možnost ochutnat moravská a česká vína, pohovořit zde s vinaři nebo jejich prodejci a to nejenom z vinařství Kolby, Třebívlice, Gotberg, Moravíno, Veverka z Čejkovic, Salabka, Krásná Hora, Víno Hruška, Volařík atd.
K dobrému vínu patří i dobré jídlo, můžete se proto těšit na speciality české kuchyně od restaurací jako U Emmy Destinové, nebo třeba na něco dobrého k zakousnutí (Klobáskárna, Fransýr nebo Atelier Red and Wine a jejich pověstné chlebíčky).
K létu také patří grilování nad vším se tedy bude vznášet vůně z grilu od Marcela.
A protože sladká tečka na závěr musí být, přímo na trhu budeme nabízet domácí zmrzlinu od Amato nebo cukrovinky od Votre plaisir.
V neposlední řadě, k dobrému jídlu a pití patří i dobrá hudba. Je tedy připraven bohatý hudební program. Vystoupí například Malá Kapela (folklor), Priester Sister, Bára Zemková a další.
Otevřeno bude denně od 10:00 – 21:30h
Chtějí tento neopakovatelný zážitek zpřístupnit všem, proto je na celý program vstup zdarma.

Na Kampě se nachází dětské hřiště, tudíž můžete vyrazit i s dětmi.

Průhonický park
- může to být procházka na hodinku, na dvě. Ale v parku můžete strávit i celý den. Krásně tu je v každé roční období, každé má v parku něco do sebe.

Něco málo o parku:
Přírodně krajinářský park o rozloze 250 ha založil v roce 1885 hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca. Využil členité údolí potoka Botiče a jeho přítoků Dobřejovického a Zdiměřického potoka, použil původní domácí dřeviny v kombinaci s dovezenými cizokrajnými dřevinami. Jako základ parkové kompozice založil mistrně volené průhledy. Porosty dřevin, skupiny stromů a keřů střídal s lučními plochami, rybníky, potoky a jejich slepými rameny. Dovedně využil proměnlivost dřevin v různých ročních obdobích. Výsledkem jeho celoživotního úsilí je vrcholné krajinářské dílo světového významu, jež vytvořil vlastním originálním způsobem.

Mimo významu umělecko-historického je park cenný i dendrologicky, jako sbírka domácích a cizokrajných dřevin – okolo 1600 druhů. Výjimečná je sbírka rododendronů čítající okolo 8000 kusů ve 100 druzích a kultivarech.
K Průhonickému parku patří také cenné genofondové sbírky soustředěné v Botanické zahradě na Chotobuzi a dendrotéka - sbírka šišek.
Park je zároveň nejvýznamnějším krajinným prvkem jihovýchodně od Prahy a též důležitým útočištěm všech organismů v této krajině.
Průhonický park je Národní kulturní památkou a památkou UNESCO.

http://www.parkpruhonice.cz/index.php?p=otevira...

V blízkosti se nachází restaurace Pizza Coloseum, Pizzeria Grosseto, Creperie u Slepiček.

Nyní Vám představím jedno z nejkrásnějších dětských hřišť v Praze.
Jedná se o hřiště, které se nachází u stanice tramvaje č. 10 a 16 Vinohradská vodárna.
Popis:
Dominantu představuje hrací prvek ve tvaru věže, která ve zmenšeném měřítku kopíruje nedalekou věž vodárenskou. Věž je spojená se skluzavkou sítěmi, šplhadly a lanovkou. Kromě toho najdeme v komplexu více než deset dalších prvků: houpačku „hnízdo“, houpadla atd. Většina z nich (včetně stojanů na kola) je samozřejmě vyrobena ze dřeva. Povrch hřiště pokrývá litá guma. Areál obklopují vzrostlé stromy, ale většina atrakcí stojí mimo stín. V samostatné části se nachází velká trampolína ve tvaru obloukové střechy a hřiště na basketbal nebo malý fotbal. Na hřišti stojí domek správce a toalety. U správce si můžete vypůjčit míče. Před vstupem lze využít úvaziště pro psy. Vzhledem k tomu, že hřiště je součástí sportovního komplexu, je jeho návštěva vhodná i pro rodiny se staršími dětmi.
Nachází se tam i wc. A v okolí je spousta restaurací i kaváren (např. Moment Café, Sweetlife Cukrárna)

První a poslední kubistá kavárna
Grand Café Orient je jedna z nejstylovějších kaváren v Praze, a ačkoli leží v samém centru Prahy, spousta Pražanů do této unikátní kubistické kavárny nikdy nezavítala.
Grand Café Orient není jen kavárnou stylovou, ale má i zajímavou historii. Kubistický dům U Černé Matky Boží, ve kterém se podnik nachází, byl postaven v letech 1911-1912 podle návrhu slavného architekta Josefa Gočára. Ten údajně navrhnul i část vnitřního zařízení včetně baru a osvětlení. Už při svém otevření v roce 1912 se kavárna nacházela stejně jako dnes v prvním patře. V přízemí byla vinárna, v druhém patře obchod s textilem, ve třetím kanceláře a patro čtvrté bylo určeno pro byty. Přibližně po deseti letech byl provoz kavárny ukončen, údajně pro nemodernost kubistického stylu, a prostory byly přestavěny na kanceláře. Kavárna byla znovu otevřena až v roce 2005, její interiér byl obnoven podle dobových fotografií a dokumentace. V ostatních prostorách domu se dnes nachází Museum českého kubismu.

Historie

Po cca 80-ti letech byla v 1. patře domu „U Černé Matky Boží“ znovu otevřena kubistická kavárna „Grand Café Orient“. Kubismus v architektuře a užitém umění je ryze český fenomén. A právě Dům U Černé Matky Boží patří k jeho nejslavnějším a nejdůležitějším představitelům. Byl postaven tehdy jedenatřicetiletým arch. Josefem Gočárem. Jeho výjimečnost nespočívá pouze v jeho fasádě, ale i v kubistickém půdorysu a hlavně v průniku kubismu i do interiéru domu právě do prvního poschodí do „Grand Café Orient“, kde prokazatelně arch. Gočár navrhl kubistický bufet-bar a veškeré pasířské prvky – lustry, lucerny… Kubistická kavárna existovala zhruba 10 let a byla zrušena ve 20. letech minulého století především z důvodu nemodernosti kubistického stylu. Teprve v dnešní době si uvědomujeme, že kavárny ve stylu Secese, Art Deco, Art Nouveau najdeme po celém světě, ale kubistická kavárna je na světě pouze jedna. Přijďte se proto sami přesvědčit do 1. patra Domu U Černé Matky Boží na Ovocný trh 19 o unikátnosti a nádheře českého kubismu.

Dobré ráno,
tento týden Vám budu představovat naše krásné hlavní město.
Pokusím se Vám představit známá i méně známá místa, ale také ten můj kousek Prahy, kde bydlím.

JAVOŘÍČSKÉ JESKYNĚ

Javoříčské jeskyně se nacházejí na střední Moravě asi 10 kilometrů západně od Litovle a patří mezi jeskyně přístupné veřejnosti. Podzemní systém Javoříčských jeskyní vytváří komplikovaný komplex chodeb, dómů a propastí. Tyto jeskyně vynikají mimo velikosti podzemních prostor zejména překrásnou krápníkovou výzdobou, jednou z celkově vůbec nejbohatších v České republice. Patří také k zatím největšímu známému zimovišti vrápence malého na území České republiky.
Horní patro je tvořeno největšími prostorami s nejkrásnější krápníkovou výzdobou, vedou jím návštěvnické trasy o délce 460/788 metrů. Bohatost krápníkové výzdoby vyniká zejména ve dvou mohutných prostorách – Suťovém dómu a Dómu Gigantů, jakož i v tzv. Pohádkových jeskyních. Kromě nejběžnějších typů krápníkové výzdoby, která místy dosahuje úctyhodných rozměrů (celý starý název Dómu Gigantů byl Dóm gigantických krápníků), je zde bohatý výskyt i tzv. heliktitů. Nejznámějším krápníkovým útvarem a symbolem jeskyní je přes 2 metry dlouhá sintrová záclona, která je kolem půl metru široká a po celé délce pouze 4 až 5 mm silná.
Střední patro se vyznačuje obecně prostorami menšími, mnohdy značně zahliněnými, v porovnání s patrem horním s méně bohatou krápníkovou výzdobou. Obě patra jsou spojena asi 30 metrů hlubokými propastmi.
Jelikož na středním patře jsou rovněž známy propasti, směřující do hloubky pod střední patro, je zřejmé, že zde existuje ještě patro spodní. Pro to také svědčí jednak paralela s geologickým vývojem jeskyní Moravského krasu, především pak existence známého aktivního ponoru potoka Špraňku pod tzv. Zkamenělým zámkem, kde se část vody potoka ztrácí do podzemí a musí někudy odtékat - a to právě oním zatím hypotetickým spodním patrem.

MLADEČSKÉ JESKYNĚ

Mladečské jeskyně se nacházejí na západním okraji obce Mladeč u Litovle na okraji chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví. Puklinové chodby a dómy se nacházejí v podzemí vápencového vrchu Třesín. Části podzemních prostor jsou bohatě zdobeny krápníky a sintrovými náteky. Nejkrásnější partie jeskyní se nazývají Chrám přírody a Panenská jeskyně.
Tato jeskyně byla známa od pradávna a je mimořádně významnou paleontologickou a archeologickou lokalitou. Vedle kostí vyhynulých pravěkých zvířat zde bylo nalezeno velké množství koster lidí starší doby kamenné s četnými doklady o jejich činnosti (kamenné nástroje, ohniště).Prohlídka v jeskyni trvá 40 minut, délka prohlídkové trasy je 380 m a jeskyně je přístupná pro veřejnost od dubna do října. Celková délka jeskyní činí více jak jeden kilometr, jeskyně byly objeveny na počátku 19. století.
Nedaleko se u obce Javoříčko nacházejí rovněž přístupné Javoříčské jeskyně.

Otázka za srďocha - kterýpak film(komedie) se točila zde na Zámku v Náměšti na Hané? 🙂

ZÁMEK NÁMĚŠŤ NA HANÉ

Ten zde nesmí chybět, udělejte si na prohlídku výlet s dětmi 🙂 Snad se jednou k průvodcovství vrátím, přesně tady před 6ti lety jsem vykonavala svou praxi a 27.6.2015 jsem se tu i vdala 🙂

Zámek Náměšť na Hané se nachází na území městyse Náměšť na Hané, ležícího 13 km jižně od Litovle v okrese Olomouc. Na jeho katastru, přibližně uprostřed městyse, se nachází tzv. „dolní zámek“ stojící na místě původní tvrze. Na jihojihovýchodním okraji městyse se nachází tzv. „horní zámek“, který je chráněn jako kulturní památka České republiky
Zámek obepíná kruhový park a do všech světových stran vybíhají lipové aleje. Poslední zásadní úpravy byly realizovány v roce 1925 zahradním architektem Křemenem. Svojí dispozicí se řadí k nejvýznamnějším objektům na Moravě. roce 1778, po smrti hraběte Harracha, zdědila zámek jeho dcera Marie Róza, hraběnka Harrachová. Od roku 1777 provdaná za hraběte Josefa Kinského. Kinští byli, stejně jako Harrachové, jednou z nejpřednějších rodin v říši a žili v Náměšti 124 let.Poslední Kinský náměšťské větve, Evžen II., prodal zámek Františku Ottáhalovi velkoobchodníkovi se železem v roce 1916. Manželé Ottáhalovi nechali zámek zmodernizovat.
Do konce roku 1999 zámek spravovalo Vlastivědné muzeum v Olomouci, od 1.ledna 2000 do 30.června 2000 SSHZZSM (Správa státních hradů, zámků a zahrad Severní Moravy). Od 1.července 2000 je zámek majetkem Městyse Náměšť na Hané.

Kdo by chtěl 4.června se koná pochod 🙂

CHKO LITOVELSKÉ POMORAVÍ

Chráněná krajinná oblast Litovelské Pomoraví byla zřízena dne 15. listopadu 1990 vyhláškou Ministerstva životního prostředí ČR č. 464/1990 Sb. v údolní nivě řeky Moravy mezi Olomoucí a Mohelnicí. Svou rozlohou 96 km2 je Litovelské Pomoraví pátou nejmenší CHKO v České republice. Z celkové rozlohy zaujímají lesy 56 %, zemědělská půda 27 % (z toho louky 9,5 %), vodní plochy 8 % a ostatní a zastavěné pozemky 9 %. Nadmořská výška se pohybuje od 210 m n. m. (řeka Morava v Olomouci) do 345 m n. m. (Jelení vrch). Ve středu CHKO leží starobylé královské město Litovel, které propůjčilo chráněné krajinné oblasti své jméno.
Pro své přírodní hodnoty je CHKO Litovelské Pomoraví součástí evropské soustavy chráněných území NATURA 2000 (oblast CHKO je vyhlášena jako tzv. „ptačí oblast“ s předmětem ochrany ledňáčkem říčním (Alcedo atthis), lejskem bělokrkým (Ficedula albicollis) a strakapoudem prostředním (Dendrocopos medius) a zároveň je tato oblast navržena jako tzv. „evropsky významná lokalita“ pro některé významné druhy živočichů – např. bobr evropský (Castor fiber), vydra říční (Lutra lutra), čolek velký (Triturus cristatus) nebo kuňka ohnivá (Bombina bombina), a pro mnohé z významných biotopů).

Ano, kdo by neznal známé - přišel, viděl, Litovel 🙂 Litovel je známa především svým pivečkem.Řekneme si něco málo o tomto pivovaru.
Staletá tradice piva v Litovli má svůj počátek v roce 1291, kdy udělil městu král Václav II. právo mílové. Toto privilegium opravňovalo výhradně litovelské měšťany vařit a šenkovat pivo v okruhu asi jedné míle, tedy zhruba v okolí 10 – 12 km.V roce 1770 vyrostl v Litovli pod jednou střechou nový společný pivovar se sladovnou, který vařil celých 100 let.Na sklonku třicátých let byla vystavěna nádherná varna, která slouží k vaření litovelského piva dodnes. Pouze vnitřní části zařízení – kotlů a kádí – byly zrekonstruovány, obložení stěn kardinálským mramorem a měděné pokrývky kádí a kotlů jsou původní. V posledních deseti letech litovelský pivovar modernizoval spilku, kvasničárnu, strojovnu chlazení a chlazení mladiny. V roce 2003 byla uvedena do provozu nová hlavní kvasírna – spilka – s nerezovými káděmi a s moderními ovládacími prvky. Nová technologická zařízení zpřesnila technologii výroby a zvýšila kvalitu vyráběného piva. Nejnovější velkou modernizací je výměna lahvárenské linky za novou o výkonu 36 000 lahví za hodinu a výstavba nové skladové haly.
Litovelský pivovar je živou historií pivovarnictví. I když prošel modernizací, dvě stě litovelských pivovarníků si zakládá na tom, že vyrábí klasicky vařené české pivo stejně jako vlastenci, kteří před více než sto dvaceti lety pivovar zakládali.
Dnes je Pivovar Litovel součástí pivovarnické skupiny PMS spolu s přerovským Zubrem a hanušovickou Holbou.
A tímto bych vás chtěla pozvat na Litovelský otvírák 🙂 Přijďte, atmosfera je neodolatelná!

Zdravím dámy, máme tu krásné slunečné pondělí a nový start našeho výletování, tento týden vás budu provázet já Lucka, ahooooj 🙂
Budeme se toulat městem jménem Litovel a jeho okolí.Litovel se nachází cca 20km od Olomouce a přezdívá se mu Hanácké Benátky.Hanácké Benátky proto, že leží na řece Morave,která má šest ramen.
Na fotografii máme náměstí Přemysla Otakara II. a radniční věž,původne stavba sloužila jako sídlo rychtáře a poté i panské sídlo. V roce 1557 ji odkoupilo město a zřídilo zde radnici. V roce 1572 byla přestavěna a byla přistavěna 72 m vysoká věž, stojící přímo nad ramenem Moravy,což ji činí nejvyšším mostem na řece Moravě.
Otázečka za srďocha, čímpak je Litovel nejvíce známá? 🙂

Zrovna v tuto dobu kvetou azalky, irisy a rhododendrony a nejen na ty bych vás ráda pozvala do Arboreta Šmelcovna, které najdete ve východní části Boskovic, pod západním okrajem Drahanské vrchoviny, v údolí říčky Bělé.
Zde si na své přijdou malí, velcí, nejen nadšenci dřevin a květin. Součástí arboreta jsou i expozice s domácími zvířaty anebo velké prodejní centrum. Areál má takřka 9hektarů, na téměř 3km jsou rozesety jednotlivé naučné chodníčky s přírodním povrchem a odpočívadly.

Pokud chcete strávit příjemný čas jako pár, s rodinou nebo i sdětmi, vřele doporučuji. V každém období je arboretum jiné a přesto krásné🙂 Web je zde: http://www.smelcovna.cz/html/arboretum.html

Dneska vás pozvu na malou procházku, kde je hezky snad v každém ročním období. My jsme tady tudyma šli na jaře, jak všechno pučelo, říčka zurčela a příroda se skoky budila a potom i s kočárkem menší úsek na podzim , v listopadu, kdy se naopak příroda ukládala k spánku a skrze větve na nás ospale koukalo sluníčko a listy pod nohama příjemně šustily...
Pilské údolí je malebné zalesněné údolí, které se nachází nedaleko Boskovic. Celé údolí je dlouhé asi 3 kilometry a protéká jím řeka Bělá. Dříve se zde nacházelo množství průmyslových objektů (sklárna, pila, mlýny). Ve střední části údolí byla vytvořena rekreační zóna pro takzvanou krátkodobou relaxaci. Přirozeným středem této části je rybník s hrází a jezem nacházející se u bývalého mlýna.
Návštěvníci mohou posedět na lavičkách u rybníka (který hlídá starý vodník), zazvonit si na blízké zvoničce či prohlédnout si sérii vodních mlýnků na řece. Dále se zde nachází i několik dalších exponátů vyřezaných ze dřeva. Příznivce geocachingu jistě potěší, že se v údolí nachází i stejnojmenná keška.
Údolím prochází modrá turistická trasa, vedoucí z Boskovic. Do údolí se dá dostat i ze Skalice nad Svitavou. Od nádraží se vydejte po červené turistické značce a na turistickém rozcestí „Pilské údolí“ (nacházejícím se na začátku údolí), se napojte na modrou značku. Údolím vede i boskovická naučná stezka – I. Hradní a oborský okruh.
Běžně pilským údolím vede asfaktová cesta, ketrá je nyní v oprav, ale podle informací by již od června měla být zase zprovozněná🙂 Milujeme s manželem jet tudy v noci, nikde nic, pouliční lampy zde nejsou, vypneme světla, motor a kocháme se tmou🙂 Vedeme debaty, jak tady mohli před stovkami let cválat rytíři na koních, tmou se prokousávali obyčejní měšt'ané a děti si hráli na panstvo o kousek výše🙂

Asi jste si všimli, že nedává nové příspěvky. Není to tím, že by tohle téma nebylo obsáhlé, spíše naopak, ale na naši rodinu spadl hnusný bacil a tak nestíhám mezi koníkem a nemocnými dětmi a manželem. Dneska doděláme Boskovice aod 20.06. navážeme dále ajako omluvu si v tom týdnu připravím pro vás 2 zajímavé soutěže🙂

A nyní za srdíčko, proč se Boskovice jmenují právě Boskovice?

Kdo by se nechtěl přiblížit ptákům a vidět to, co mohou oni za letu🙂 Tak trochu nám přání splní radniční věž. Nachází se v centru města v horní části Masarykova náměstí a vytváří jeho dominantu. Celková její výška radniční věže je 41,5 m. Na vyhlídkový ochoz vede celkem 106 schodů, z toho 45 do půdního prostoru a 61 dřevěným schodištěm ve věži na ochoz. Šířka věže je 6,2 m a síla zdiva pak 120 cm.
Z ochozu věže se otevírá jedinečný rozhled na celé město a blízké okolí. Přímo pod věží leží Masarykovo náměstí a kostel sv. Jakuba. Mírně vlevo je pak pohled na židovskou čtvrť a ve svahu Hradního kopce se vypíná zdejší hrad a pod ním empírový zámek. Západní směrem se otevírá pohled do Svitavské kotliny a panorama kopců na Lysicku a Kunštátsku. Na horizontu východním směrem se pak zvedají kopce Drahanské vrchoviny.
V roce 2014 se objevily kruhy v obilí a zrovna z věž byly hezky viditelné. Taky jsem se zde nejen kvůli nim šplhala v 8.měsíci těhotenství🙂)

Pokud to jen jde, vždy se ráda procházím ulicemi židovské čtvrti, dýchá z nich stále to kouzlo🙂 Některé domy si svou tvář stále zachovaly, některé ji bohužel ztrácí anebo ztratily. Trošku jako pěst na oko mi přijde výstavba paneláků hned v blízkosti čtvrti.

Židovské město v Boskovicích se rozkládá v jižní části města Boskovice na ploše 5 hektarů. Židovské město v Boskovicích patří k nejzachovalejším židovským památkám v Česku. Celé je památkově chráněno jako urbanistický celek a je propagováno každoročním festivalem Boskovice - Festival pro židovskou čtvrť. V židovské části města Boskovice se nachází 20 památkově chráněných staveb spolu s bránou, kašnou a masnými krámy. Každý dům má svůj příběh.
Jedinou dochovanou vstupní bránu do bývalého ghetta najdete na začátku Plačkovy ulice. Brána se začala stavět 5. května 1756 a dokončena byla 25. srpna 1753. Dříve byla její součástí vrata, která se na noc zavírala. Naplňovala tak smysl ghetta, jakožto čtvrti, v níž žijí odděleně lidé stejného náboženského či rasového původu.

Dům č. p. 8 - U Koupadel (bývalé židovské lázně - mikve)Židovské lázně se nacházely na ulici U Koupadel a jejich existence je doložena k roku 1684. Lázně byly situovány u potůčku v nejnižším místě ghetta. Jejich součástí byla i rituální lázeň mikve na ulici U Templu. Tato mikve je jedinou zachovalou a přístupnou mikvi na Moravě. Objevena byla teprve před několika lety. V roce 2005 byla opravena a zpřístupněna pro veřejnost. Byla tak hluboká, že se do ní vešel celý člověk a tekla do ní studená pramenitá voda. Ženy navštěvovaly mikve při několika příležitostech: nevěsta před svatbou, maminky po porodu a všechny ženy po menstruaci, muži zase před všemi židovskými svátky. V nádvorních arkádách stály kdysi také očistné lázně s deseti vanami, které byly v provozu ještě po roce 1950.

Synagoga maior je nejvýznamnější stavbou židovského města. Její starší část postavil roku 1639 italský architekt Sylvestr Fiota a na sklonku 17. století byla budova rozšířena směrem k náměstí. Poslední předválečné úpravy provedl brněnský architekt Ernst Wiesner. Bohatá výmalba památky, odborníky považovaná za příklad nejucelenější výzdoby synagog u nás, pochází z 2. poloviny 17. a z počátku 18. století. Uvidíte tu přírodní motivy i tajemně vypadající hebrejské nápisy, které sloužily jako nápověda zbožným, ale chudým Židům, kteří neměli vlastní modlitební knížky.V synagoze si majetnější lidé mohli zaplatit vlastní sedadla.

Jihozápadně od židovského města se nedaleko nachází židovský hřbitov, který s více než 2 500 náhrobky patří mezi jeden z největších v České republice. Počátky existence Židovského hřbitova se datují k 16. století. A doklady, které potvrzují existenci se datují až k 17. století. Na Židovském hřbitově v Boskovicích je také pohřbena řada významných osobností, jako například moravský zemský rabín Abraham Plaček. Hroby jsou umístěny ve vrstvách nad sebou kvůli malé ploše hřbitova. Proto jsou náhrobky rozmístěny blízko u sebe.

Moc se všem omlouvám, ale včera se mi zde nešlo vůbec přihlásit, nějaký error.. tak vzhůru do toho, mám informací více než dost🙂
Westernové městečko najdete v Boskovicích ve starém pískovcovém lomu, na konci ulice Svatopluka Čecha. Myslím, že u toho si musíte každý udělat obrázek sami. Někdo vyhledává tento druh zábavy, jiný nikoliv. Asi před 3lety jsme byli večer posedět a zatancovat v saloonu a zarazilo mne, že i když předchozí návštěva byla snad po 10-15letech, nic se nezměnilo. V současné době je možné se přímo v areálu i ubytovat. Mimo letní měsíce je areál volně přístupný bez vstupného, v letních měsících je vstup na program: http://www.westernove-mestecko.cz/denni-program My se vždy šli s dětmi kouknout navečer🙂

Tento víkend, 21.-22.05. je jistě výborná akce, hlavně at' vyjde počasí🙂

Otázka za srdíčko. Zejména v letních měsících se do Boskovic lidé sjíždějí kvůli prohlídce jednoho místa, které je spjato se zvířaty, dobou minulou, sličnými ženštinami a udatnými muži. O čem mluvím? Prvním třem poletí🙂

Zámek Boskovice, není to tak dávno, co dostal novou fasádu a nyní doslova září a láká - pojd', podívej se🙂 Zámek spravuje hraběcí rod Mensdorff - Pouilly, zámek má bohatou historii, kterou se můžete dočíst zde: http://www.zamekboskovice.cz/text/cs/stavebni-h... Zámek je postavený v empírovém stylu, přestavba byla v 20.-30. letech 20.století a tato podoba je zachována dodnes. Zámek je posazen do krásně udržované zahrady, po levé straně je vyhlídka na město Boskovice. V zahradě jsou lavičky, které lákají k posezení při procházkách okolím🙂
Na zámek navazuje empírový skleník s prosklenými arkádami a kruhovým bazénkem vystavěn v letech 1826 - 1829 na místě vyhořelých panských ovčínů a určen pro pěstování teplomilných rostlin. V současné době slouží jako kulturní a společenské centrum. V letních měsících se před skleníkem pořádají nejrůznějsí kulturní akce a vystoupení.

Malý tip, pokud se v Boskovicích budete pohybovat s dětmi na začátku června, nejlépe úterky a středy🙂

Pokud jedete od Prostějova, projedete Protivanov,..., Valchov a sjedete velký, ale opravdu velký kopec, dostanete se dolů do Boskovic a hned se v horizontu mírně doleva objeví panorama hradu. To je ten moment, kdy si říkám a jsem "doma" 🙂
Na rozhraní Malé Hané a Drahanské vrchoviny se ve výšce 460 metrů nad mořem vypíná romantická zřícenina goticko-renesančního boskovického hradu. V současné době je hrad v majetku Mensdorff - Pouilly. Z původně mohutné stavby se dochovalo torzo hradního paláce nabízející impozantní výhled do zdejší malebné krajiny. Technickou zajímavost představuje 26 metrů hluboká studna poháněná dřevěným šlapacím kolem, jediným funkčním v republice.
Stačí zaparkovat na náměstí anebo v přilehlých ulicích, kde dostatek parkovacích míst a pak vás čeká příjemná procházka kolem zámku a skleníku, vzhůru nahoru. Nebojte se, není to velká štreka, navíc se jde pod stromy, takže v parnu je to příjemná procházka. Hned nahoře se před vámi rozprostírá okrouhlá hradní věž s renesančním cimbuřím.
Hrad je velmi fotogenický a máte z hradeb nádherný pohled na Boskovice i přilehlé vesničky a lány, lesy, pole🙂
Na hradě jsme byli i s kočárkem, na některé stanoviště jsme se s ním nedostali, nechávali jsme ho vždy dole a vše si prohlédli. Jediný velký mínus shledávám v tom, že hrad není v noci nasvícen, je to velká škoda.
Webové stránky na hrad jsou: http://www.hradboskovice.cz/info.htm