Automobily Tatra se ve světě proslavily i díky sportovním úspěchům a také cestovatelům J.Baumovi s T-12, T-54 a T-72 a především H+Z: J.Hanzelkovi a M.Zikmundovi, kteří uskutečnili své cesty s T-87 a T-805, později i studentské expedici Lambaréné s T-138. Nákladní vozy později i díky úspěchům v soutěžích rallye, zejména v té nejtěžší - Rallye Dakar, které se poprvé zúčastnily v ročníku 1986. Zasloužil se o to především legendární pilot Karel Loprais, který z 19 startů v této soutěži v letech 1986-2006 šestkrát zvítězil, čtyřikrát dojel na druhém místě, jednou třetí, dvakrát čtvrtý, jednou sedmý.

Naše další zastávka není od Štramberku daleko. Zavítáme do Kopřivnice. Kopřivnice je malebné městečko, které leží pod zříceninou starobylého hradu Šostýna. I když první zmínka o Kopřivnici je až v zástavní listině císaře Zikmunda Lucemburského z roku 1437, dobu jejího založení předpokládáme již někdy ke konci 13. století.
Roku 1850 zde byla založena řemeslná výroba kočárů a bryček, která dala základ pozdější automobilce TATRA. Roku 1897 zde byl vyroben první automobil v tehdejším Rakousko-Uhersku
„President“.V roce 1812 byla založena továrna na majoliku a hliněné zboží. V roce 1948 byla Kopřivnice povýšena na město.
Hlavní turistickou zajímavostí je v Kopřivnici Technické muzeum. V ojedinělých sbírkách muzea jsou zachyceny dlouhodobé výrobní tradice města. Před muzeem je umístěn expresní motorový vagón Slovenská strela. Uvnitř muzea pak můžete zhlédnout ucelenou přehlídku osobních i nákladních automobilů značky Tatra, vyráběných v Kopřivnici od roku 1897 až po současnost. Expozice je seřazena do pěti vývojových etap kopřivnické automobilky. Můžete zde vidět i repliku prvního kopřivnického automobilu „Präsident“.

Město Štramberk je osobně moji srdcovou záležitost. Přítomnost lidové architektury na Vás dýchá kouzlem dávné historie, já osobně sem vždycky jezdím "načerpat síly". Pokud zatoužíte dát si kafe, vřele Vám doporučuji Penzion Jaroňkova pekárna na náměstí. Mimo výborné kávy si zde můžete dát i čerstvě upečené dezertíky - sladké rohlíčky, koláčky. Co se dobrého jídla týče, mám výbornou zkušenost s Hotelem Štramberk, opět na náměstí - najdete zde klasiku české kuchyně a za rozumné ceny (výýýborný moravský vrabec, špenát a bramborový knedlík, popř. česnečka).
Pokud chcete jídlo na vyšší gastronomické úrovni, doporučím Vám určitě Hotel Roubenka. Najdete ho mimo náměstí, v jedné z uliček.
Pokud byste se rozhodli udělat si v jeden den výlet do Štramberka a do již popisovaných Hodslavic, doporučím Vám restauraci Dolní Dvůr ve Veřovicích. Je to na rozcestí mezi oběma městy, nemůžete to minout - kuchyně skvělá a venku je zázemí pro děti...

Na přelomu června a července 2011 byl ve Štramberku zahájen provoz nového muzea malíře a ilustrátora Zdeňka Buriana. Expozice, která byla od roku 1992 v budově bývalých masných krámů, resp. tržnice pod náměstím, se u příležitosti 30. výročí umělcova úmrtí (1. 7. 1981) přestěhovala blíže k místu, kde Zd. Burian ve Štramberku žil, tedy na náměstí samotné. Pro tyto účely byl rekonstruován půdní prostor městské budovy č. 31, kde do té doby sídlila expozitura Muzea Novojičínska. V současné době tedy obě muzea sídlí pod jednou střechou.
Muzeum Zd. Buriana ve Štramberku nabízí expozici života a díla světově uznávaného malíře pravěku a dobrodružství, který část života prožil v tomto městě a jehož celoživotní inspirací se stala proslulá jeskyně Šipka. Expozice, která je celoročně přístupná, je tematicky obměňována tak, aby přinášela co možná nejkomplexnější pohled na Burianovo dílo.
Otevřeno je Duben-Říjen: Út-Ne 9-12, 13-17 hod; Listopad-Březen: Út-Ne 9-12, 13-16 hod.

Za návštěvu ve Štramberku bezpochyby stojí také Botanická zahrada a arboretum, které najdete v prostoru starého vápencového lomu. První výsadby v arboretu proběhly v roce 1999. Milovníky přírody jistě zaujme kamenný labyrint s amfiteátrem starého lomu, nově objevená propasťová jeskyně a hojně navštěvované horolezecké cesty na některých stěnách.
Na náměstí pod schody na Trúbu se nachází Aqua Terra - mini ZOO, která je stálou výstavou
akvarijních a terarijních zvířat a největším sladkovodním akváriem ve Štramberku. K vidění jsou tu
plazi z celého světa, ryby z afrických jezer, piraně a jiné velké ryby z povodí Amazonky.
Za návštěvu určitě stojí Národní sad na Kotouči, jehož nejvýznamnějším místem je Jeskyně Šipka.
Ta Štramberk proslavila archeologickými nálezy kostí pravěkých zvířat, ale především nálezem
zlomku spodní čelisti neandrtálského dítěte. Objev učinil tehdejší profesor novojičínského gymnázia Karel Jaroslav Maška, který svým výzkumem dokázal, že v pravěku jeskyni střídavě obývali lovci a dravá zvěř. V roce 1960 bylo území vyhlášeno národní přírodní památkou.

Štramberk je je malebné městečko v podhůří Beskyd, které je nazýváno Moravským betlémem.
Dominantou města i okolí je zřícenina hradu Štramberk s válcovou věží zvanou Trúba (tzv.bergfrit).
Gotická věž hradu s areálem a přilehlými úseky opevnění byla zařazena mezi Národní kulturní
památky. Městské opevnění je původní a ukazuje na půdorys hradu. Hradební zeď na severu navazuje na opevnění hradu a tvarem nepravidelného pětiúhelníku vymezuje původní město.
Na Trúbě je velmi zajímavá konstrukce střechy. Jedná se o plochu čtvrtého stupně, která patří mezi konusoidy. Je definována jako přímková plocha, kde tvořící přímky protínají kružnici (v našem případě obvod věže), dále přímku, která je rovnoběžná s rovinou této kružnice (hřeben střechy) a další přímku, která je s touto mimoběžná, leží o něco výše a je také rovnoběžná s rovinou kružnice.
Trúba je vysoká 35m, za normálních okolností je otevřená denně od 9-19hod. Pokud mám správné informace, od února 2015 je trúba uzavřena z důvodu rekonstrukce.

Správně holky v příspěvku níže uvedly, že naše kroky nyní poputují do Štramberka. Znáte místní specialitu štramberské uši? 🙂 Dostanete je zde koupit skoro na každém rohu, obyvatelé Štramberku vám budou říkat, že zrovna ty jejich jsou ty "pravé". Recepty si rodiny střeží jako rodinná tajemství. 🙂
Obchodní značku Štramberské uši může od roku 2000 nést pouze produkt vyrobený na území města Štramberk. V roce 2006 ve městě působilo osm výrobců s přidělenou licencí. Na počátku roku 2006 získala Česká republika od Evropské komise předběžný souhlas s udělením ochrany zeměpisného označení původu pro tento potravinářský výrobek. Od začátku roku 2007 jsou Štramberské uši prvním českým potravinářským výrobkem, kterému EU tuto ochranu přiznává v rámci standardní procedury.

Tak a teď přišel čas na soutěž. První správná odpověď ode mě obdrží tři srdíčka. Bude mě zajímat název městečka, ke kterému se váže následující pověst...
.... podle staré pověsti vtrhli ve 13.století na Moravu Tataři. Lid z celého okolí hledal záchranu v místě °°°, na které ale Tataři několikrát zaútočili. Během třetího tatarského útoku se strhla velká bouře a voda naplnila rybníky nad tatarským ležením. Toho obyvatelé našeho tajemného města využili, prokopali hráze a Tatary zatopili. Když voda opadla, našli prý na místě vaky s nasolenýma lidskýma ušima, které Tataři utínali křesťanům a posílali svému chánovi. Údajně na památku této události se ve městě v předvečer svátku Nanebevstoupení Páně každoročně peče cukroví slazené medem a ochucené tajnou směsí koření.
Tak co, už víte, do kterého města budou směřovat naše kroky ? 🙂

Hodslavicemi prochází Naučná vlastivědná stezka Františka Palackého, která vede po západním
půlkruhu kolem Hodslavic. Na 11,5 km dlouhé naučné stezce je umístěno 21 informačních tabulí,
které informují návštěvníky o zajímavostech v jejich okolí a upozorňují na překrásné výhledy
do okolí. Stezka začíná v Janáčkových sadech v Novém Jičíně a končí Domorazským sedlem (železniční zastávka Hostašovice)

Pokud by Vás během návštěvy Hodslavic přepadl hlad, doporučuji navštívit restauraci Penzion Staré fojtství. Najdete zde za příznivé ceny klasiku české kuchyně a místní speciality. V létě se dá příjemně posedět na kryté zahrádce.
Pokud byste se v létě chtěli osvěžit, přibližně dva kilometry od Hodslavic směrem na Valašské Meziříčí najdete vodní nádrž Kacabaja. Je to přírodní vodní nádrž vhodná ke koupání i k rybaření.

Obec, do které zavítáme nyní, proslavil český politik, historik a spisovatel - Otec národa. Naši další zastávkou budou Hodslavice, rodiště Františka Palackého. O životě Františka Palackého vám psát nebudu, určitě jste jeho životopis probírali nejednou ve škole, ať už základní, střední či vysoké.
Určitě bych Vám ale chtěla říct něco o samotných Hodslavicích....
Hodslavice, německy Hotzendorf, jedna z větších vesnic okresu Novojického, leží na rozhraní Kravařska a Valašska v údolí po obou stranách silnice spojující Nový Jičín a Valašské Meziříčí. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1411.
Jak jsem již zmiňovala, v Hodslavicích se narodil František Palacký, pro turisty je zde k vidění Palackého rodný dům (národní kulturní památka) a Palackého památník. Otevírací doba Palackého rodného domu je od 1.4. do 31.10. a je na požádání. Návštěvníci se mohou hlásit v domě u pošty, č.p. 96.
Mezi památky, které určitě stojí v Hodslavicích taktéž za vidění je kostel sv. Ondřeje - nejstarší sakrální stavba Moravskoslezského kraje.

Po cestě ke zřícenině hradu budete mít po pravé straně uprostřed lesíka křížek. Asi dvacet kroků za křížkem jsou ve skalnaté cestě dva otisky. Jsou to prý otisky čertova kopyta a hlavy a pojí se k nim následující pověst...
Za dávných časů pořádal kníže žijící na starojičínském hradu hostinu, když najednou přišla silná bouřka. Za této bouře dorazil k hradu bohatý šlechtic a požádal pána hradu o nocleh. Jelikož pán byl velmi pohostinný, ihned poručil sloužícím, aby se o šlechtice náležitě postarali a poskytl mu přístřeší. Když se šlechtic převlékl do suchých šatů, uvedli ho do hodovní síně. Během hostiny se šlechtic začal dvořit dceři pána hradu, tomu to však nevadilo, jelikož mu byl šlechtic od prvního setkání sympatický. Jeho radost však neměla dlouhého trvání. Během tance upadl dceři pána hradu šátek. Když se pro něj sehnula, všimla si v rychlosti, že šlechtic má místo nohy kopyto. Dcera zavrávolala a s výkřikem "ďábel" omdlela. Všichni hosté strnuli hrůzou, čehož využil neznámý šlechtic a z hodovní síně se vytratil. Sedl na koně a začal ujíždět pryč z hradu. Najednou před sebou uviděl kříž, který se mu stal osudným. Ztratil rovnováhu a střemhlav padal z koně. Náraz byl tak silný, že po něm dodnes zůstal otisk kopyta a hlavy.

V následujících příspěvcích na chvíli opustíme Nový Jičín a podíváme se, co zajímavého najdeme v okolních obcích či vesnicích. Začneme v nedalekém Starém Jičíně. Starý Jičín je situován na úpatí Starojického kopce v Moravské bráně cca 5 km západně od Nového Jičína. Městečko Starý Jičín vzniklo pravděpodobně někdy na začátku 13. století, na tzv. Jantarové cestě mezi Jadranem a Baltským mořem, jako tržní centrum.Vznik a vývoj obce Starý Jičín úzce souvisí s dějinami hradu a panstvím Starý Jičín. Dominantu obce tvoří hrad Starý Jičín, který byl založen počátkem 13.století rodem Hückeswagenů. Koncem 18. století se hrad i panství dostávají do majetků rodů Seilernů.
Vzhledem k nezájmu majitelů hrad rychle podléhal rozkladu. Bohužel ani snaha hraběte dr. Bedřicha Deyma na počátku 20. století nezabránila hlodajícímu zubu času a z kdysi mohutného hradu se stala zřícenina.
Obec, která zříceninu vlastní, se ji postupně pokouší opravovat. Naproti zbytkům hradního paláce dnes najdete novou dominantu hradu. Je jí hradní věž, která prošla významnou rekonstrukcí a dostavbou. V horní části věže byla instalována dobová expozice zbraní a dokumentace o hradu a panství. Pro návštěvníky hradu je v provozu hradní kavárna, která je většinou otevřena o sobotách a nedělích.
Areál zříceniny je celoročně volně přístupný. Na hrad se jde lesní cestou pěšky z náměstí, kde jsou k dispozici parkovací místa pro osobní automobily.

V předchozím příspěvku padlo jméno rodiny Hückelových. Za zmínku patří jejich dvě vily, které stojí na kraji města v malém přírodním parku. Zajímavostí obou vil je skutečnost, že jsou naprosto stejné , jen jsou postaveny zrcadlově. Vily byly postaveny v letech 1880-1882 podle návrhu vídeňského architekta Oto Thienemanna.
Žili v nich bratři August a Johann Hückelovi, majitelé kloboučnické továrny (dnes Tonak).
Po znárodnění byly přeměněny na dětskou ozdravovnu. Od roku 1990 však tyto kulturní památky pustly, zastupitelé města o jejich odkoupení a záchraně doposud jednají se současným majitelem.

Když se zmíní název města Nový Jičín, vybaví se většině klobouky. Nový Jičín měl v dávných dobách přízvisko "Město klobouků". První zmínka o výrobě plstěných klobouků v Novém Jičíně najdete v městských knihách již v 16.století.
I přes skromný rozsah výroby byly 7. května 1630 stvrzeny artikuly novojičínského kloboučnického cechu městskou radou v čele s purkmistrem Georgem Schindlerem. Zlomem pro existenci kloboučnického cechu byla jednotná úprava cechovních zřízení za vlády císařovny Marie Terezie, která vyústila ve vydání regulovaných artikulů pro kloboučníky na celé Moravě.
Pro rozvoj kloboučnictví v Novém Jičíně je důležitá postava fulneckého kloboučníka Johanna Nepomuka Hückela (1779-1835), který spolu se svým bratrem a později i se svými syny zavedl do kloboučnického řemesla spoustu inovací. Jako první v celé tehdejší habsburské monarchii uplatnili do procesu výroby parní stroj. V roce 1868 byla založena společnost Hutfabrik Johann Hückel´s Söhne, která ve druhé polovině 19. století získala nejen velká odbytiště na světových trzích, ale také mnoho ocenění vlastních výrobků na světových výstavách. Na sklonku 19. století byla firma zaměstnávající více než 1200 dělníků takřka plně soběstačná a roku 1893 jí byl udělen titul císařského a královského obchodního dodavatele.
Úspěchy Hücklovy továrny nadchly také podnikatele Antona Peschla (1823-1885), majitele parního mlýna v Šenově u Nového Jičína. Peschl v letech 1870-1871 postavil vlastní továrnu na klobouky. Po jeho smrti v roce 1885 převzala chod továrny jeho manželka Luisa Peschlová (1845-1920), která později se svými syny dosáhla vynikajících úspěchů na poli výroby klobouků s obchodní značkou Anton Peschel.
Počátek 20. století je v Novém Jičíně spojován s mimořádnými hospodářskými výsledky obou velkých kloboučnických firem a také se vznikem třetí továrny na klobouky. V červenci 1912 byla ustanovena společnická firma Böhm a Schlesinger, která později pokračovala s názvem Bratři Böhmové. Na základě znárodnění a následného sloučení kloboučnických továren v roce 1945 vznikla firma TONAK, národní podnik, která měla své sídlo v Novém Jičíně. Jejich trhy i v totalitních padesátých letech 20. století zahrnovaly více než 53 zemí světa, které byly zvyklé zvláště na jméno obchodní značky Hückel.
V roce 2001 Tonak koupil divizi pokrývek hlavy od konkurence Fezka a stal se tak jedním z největších světových výrobců uceleného sortimentu pokrývek hlavy. Výrobní činnost závodu v Novém Jičíně je zaměřena na výrobu vlněných a srstěných plstěných polotovarů a klobouků. Náročnost výroby plsti lze charakterizovat zejména vysokým počtem pracovních operací (80–150), technologickou variabilitou a vysokým podílem dokonalé řemeslné ruční práce. Zbytek výroby (barety, zimní čepice) probíhá ve Strakonicích.

Omlouvám se za náhlý včerejší výpadek a slibuji, že Vás neochudím o nic, co jsem měla připraveno. Takže dneska toho bude.....

Zítra jsem si toho pro Vás připravila straaaašně moc 🙂 Prozradím, že se budeme věnovat kloboukům, zamíříme do okolních měst či vesnic, kde je také spousta zajímavostí.... tak to tady určitě sledujte 🙂
No a na závěr... Nesmí samozřejmě chybět soutěžní otázka. První nejrychlejší správné odpovědi pošlu modráska. Má otázka zní - co znamená zkratka TONAK?

Nový Jičín nabízí také jednu zeměpisnou zajímavost, kterou je 18. poledník východní délky, jež prochází západní částí města. Délka každého poledníku je necelých 20 000 km. 4 km z jeho délky patří k území Nového Jičína.
18. poledník začíná svoji cestu na jižním pólu a poté Kapským městem vstupuje na černý kontinent. Následně vede středem Afriky až k Středozemnímu a Iónskému moři. Do Evropy se dostává přes „podpatek italské boty“ a odtud pak přes Jaderské moře, Dubrovník v Chorvatsku, Nitru a Trenčín na Slovensku vstupuje na území ČR. Přes Vsetín vede až do Nového Jičína, pokračuje do Bílovce, Kravař, Opavy, polské Opole a Bydhoště přes Baltské moře do Stokholmu a na sever Norska. Svou cestu končí na severním pólu.

Do roku 2009 měl Nový Jičín českou raritu. Dvě vlaková nádraží, která nebyla propojena. Nádraží Nový Jičín-město leží vedle autobusového nádraží a jezdí odsud lokálka do stanice Suchdol nad Odrou (doba jízdy je 15 minut), kudy prochází hlavní trať z Prahy do Bohumína.
Z Nového Jičína-horního nádraží jezdila od roku 1889 také starší lokálka do stanice Hostašovice, kde se napojovala na trať z Ostravy do Valašského Meziříčí. Trať byla vážně poškozena při bleskové povodni 24. června 2009 a provoz byl téhož dne zastaven. Po vleklých diskusích odmítla v dubnu 2010 Správa železniční dopravní cesty financovat obnovu, protože krajský úřad nebyl ochoten poskytnout záruku, že zde bude dlouhodobě objednávat provoz vlaků. Bez záruky by hrozilo, že investice, odhadovaná na 82–90 milionů korun, přijde vniveč. V místech, kde trať vedla byla vybudována cyklostezka.
Obě nádraží jsou od sebe vzdálena asi 2 km. V historii se objevily plány na jejich propojení, ale vzhledem k husté zástavbě v centru se nikdy neuskutečnilo.
Novojičínské vlakové nádraží Nový Jičín město získalo v roce 2015 ocenění "Nejkrásnější nádraží v ČR".

Hezký večer z Nového Jičína. O jedinečnosti novojičínského náměstí jsem Vám již psala, nicméně těch "NEJ" má Nový Jičín více. Ráda bych Vás s nimi seznámila.
Jako první bych se ráda vrátila k Laudonovu domu. Zmiňovala jsem, že od roku 2011 je Laudonův dům sídlem Návštěvnického centra. Asi největším lákadlem Návštěvnického centra jsou dvě interaktivní expozice. První z nich mapuje výrobu klobouků a je rozdělena do tří hlavních částí. V první části expozice se seznámíte s technologickým procesem výroby klobouků. V promítacích boxech navíc získáte autentický zvukový i obrazový záznam z tovární výroby. Druhá část expozice je věnovaná úpravě klobouků. Na funkčních strojích Vám bude předvedeno dotvarování pokrývek hlavy a lisování minikloboučků, který si následně můžete dozdobit v multifunkčním ateliéru. Vyzkoušet si nejrůznější typy pokrývek hlavy můžete v závěrečné části expozice. Druhá expozice s názvem Expozice Generál Laudon, Vás seznámí s životem tohoto známého vojevůdce. Celá expozice je laděna do vojenské tématiky, a originální design zajistí autentický zážitek z prohlídky. Expozice Vás provede Laudonovým dětstvím, seznámíte se s jeho úspěchy v boji proti Prusům, vystřelíte si z interaktivního děla na tvrz Kalemegdan nebo můžete dokonce vidět samotného Laudona na smrtelné posteli. Na své si ale příjdou i děti. V dětské herně, která má podobu dětské zbrojnice, mají všechny děti možnost vyzkoušet si dobové oblečení, výzbroj a výstroj a zahrát si tak na vojáky. Navíc jak děti, tak jednotlivci si mohou zahrát hru Laudoncaching, obdobu stále oblíbenějšího Geocachingu.

O všech zajímavostech, které jsem měla pro dnešek naplánované, jsem Vám již napsala a tak se s Vámi rozloučím. jak jinak než soutěží.
Srdíčko pošlu všem, kteří se zapojí a připojí svůj komentář. 🙂
Mimo to, že zde strávil své mládí Karel Kryl, narodil se zde další známý hudebník, textař a skladatel. V občanském průkazu má napsáno Vlastimil Kabeláč, my všichni ho známe pod jménem Vlasta Redl. Já osobně mám jeho písničky moc ráda, nejednou jsem poslouchala jeho cd v autě, když jsem před mateřskou denně dojížděla 40min do práce.
Napište mi (klidně i s odkazem), která z písniček Vlasty Redla je Vašemu srdci nejbližší. Uděláme si tady takový jukebox 🙂

Moje topka je tato....

Mým druhým restem ze včerejšího dne je pak Czeicznerova vila. Novorenesanční a novoklasicistní vila Ferdinanda Czeicznera byla vybudována v roce 1910 podle plánů architekta Josefa Bluma. Svým rozsahem patří tato vila k největším obytným domům ve městě a je významným dokladem bydlení nejmajetnějších podnikatelských vrstev Nového Jičína. Vila je odvozena z tradiční zámecké kompozice, dnes je sídlem místní městské knihovny.

Včera jsem Vám ještě při toulkách městem zapomněla představit dvě novojičínské pamětihodnosti, které určitě za návštěvu stojí.
Tou první je farská Bašta z roku 1613. Dochovaly se také zbytky středověkých hradeb. Deska oznamující postavení bašty se nachází v budově radnice, v místě bašty je sídlo Klubu rodáků. Pořádají se zde zajímavé přednášky a výstavy.

Pokud byste při návštěvě Nového Jičína zatoužili po "kousku přírody" a nejste zrovna příznivci turistiky, doporučím Vám (mimo již zmiňovaného lesoparku Skalky) dva novojičínské parky. Jsou to Smetanovy a Janáčkovy sady.
Smetanovy sady bývají nazývány Zelenou oázou města. Vznikly přičiněním vojáků v roce 1915. Ve středu Smetanových sadů se dochoval hudební pavilon z roku 1927. V blízkosti vchodu do letního kina symbolizuje žulové sousoší zákony dědičnosti. Centrem pomníku je busta Johana Gregora Mendela, rodáka z nedalekých Hynčic. Na opačné straně parku stojí busta hudebního skladatele Bedřicha Smetany z r. 1962.
Na území Janáčkových sadů se od poloviny 16.století až do roku 1830 rozkládal v pořadí druhý novojičínský hřbitov. Jeho pozůstatkem je kaple sv. Kříže z roku 1757. Po zrušení hřbitova byla plocha rozšířena a přeměna v park. Najdeme zde "bludné balvany" švédské žuly a ruly, které byly do okolí Nového Jičína dopraveny kontinentálním ledovcem ze Skandinávie před 500-550 000 lety. Dále je zde k vidění busta geniálního moravského hudebního skladatele Leoše Janáčka, rodáka z nedalekých Hukvald. V roce 1995 byla do půdy parku vsazena pamětní deska Karlu Krylovi, který v Novém Jičíně strávil své mládí.

Nový Jičín se může pochlubit ojedinělou šestikilometrovou trasou spojujících šest studánek na svazích kopce jménem Puntík. O její obnovení se zasloužili členové Klubu rodáků a přátel Nového Jičína, kteří „oživili“ mnohdy zapomenuté nebo zcela zničené prameny. Díky nim se mohou mohou turisté pěknou procházkou seznámit se studánkou U mlýnků, Mariánskou, U kříže, U sovy a U Ivana. Jejich součástí jsou také historické kameny dokládající vznik studánek, někde nechybějí hrníčky na vodu.

Další známou výletní lokalitou je Čertův mlýn neboli Čerťák. Jedná se o vodní nádrž o výměře 3,5 ha, která je vybudována na Kojetínském potoce a slouží především k rekreaci, sportovnímu rybaření. Mimo to je i stanovištěm významných a zvlášť chráněných druhů živočichů. Na tomto odlehlém místě založil počátkem devatenáctého století Ignác Riedel z Bludovic malý vodní mlýn – Čertův mlýn. O mlýně se vypráví pověst, jejímž hrdinou je starý, vysloužilý voják, který dokázal vyhnat čerta z mlýna. Čerta svázal a připoutal ho na otáčející se mlýnské kolo. Pekelník sliboval, že se už ve mlýně nikdy neukáže. Pak zakokrhal kohout a čert zmizel. Od té doby byl ve mlýně klid a statečný voják dostal stavení od vrchnosti darem.
Starý mlýn byl na přelomu 19. a 20. století nahrazen větší zděnou budovou, ze které se v době 1. republiky stala oblíbená výletní restaurace a z rybníku, který stával nad mlýnem se stala malá vodní nádrž pojmenovaná Čertův rybník. Ta nabízí kromě příjemného místa na koupání i klidné místo pro rybolov. V případě, že se rozhodnete Čerťák navštívit, neodolejte a dejte si zde v hospodě oblíbené tvarůžky. Jako zajímavost ještě dodám, že mlýn je doposud v držení potomků rodiny Paterů.

Nejvýznamnější dominantu města Nového Jičína představuje kopec Svinec ležící v nadmořské výšce 547 m. Zde můžete vidět okolní krajinu tzv. Moravské brány s dominantou zříceniny hradu Starý Jičín. (ke kterému se určitě do konce týdne dostaneme podrobněji). Za příznivé viditelnosti můžete spatřit i nejvyšší horu Jeseníků Praděd.
Proč se ale kopec nazývá Svinec? I k této otázce se váže jedna pověst. Před časem žil v Kojetíně (místní část Nového Jičína) chudý člověk. Ačkoliv měl sám čtyři vlastní děti, vzal si k sobě do výchovy ještě sirotka jménem Jakub. Chlapec byl vzpurný, neposlušný a veškerou práci vykonával s odporem. Jednou hlídal na kopci za vsí ovce. Když mu jeho sestra přinesla na pastvu k obědu krajáč s mlékem a chleba, džbán vzteky odhodil a chleba zašlapal. Přitom údajně zvolal: Než bych toto mizerné jídlo jedl, to ať zkamením a ať mne raději svině sežerou!" V tom z lesa vyběhly dvě svině a chlapce sežraly. Vyděšená sestra běžela domů k otci a řekla mu, co viděla. Otec vyběhl spolu se sousedem na kopec a našli pouze Jakubovy ohlodané kosti. Vedle nich ležel v kámen přeměněný chléb. Ovce našli u pramene, který zde nikdy předtím nebyl. Zjistili, že voda vytéká ze džbánku, který Jakub vztekle zahodil. Od této doby se kopec nad Novým Jičínem nazývá Svinec a pramen Mléčný džbán.

Na Svinci můžete nalézt kamenný kříž, který byl postaven na paměť rodáka Johanna Stiebra, který absolvoval v roce 1873 pouť do Svaté země. Tento rodák byl kostelníkem ve Španělské kapli v Novém Jičíně, o které jsem se zmiňovala ve včerejším příspěvku. Na úpatí kopce nalezneme Oční studánku, pramen silně vápenaté pitné vody, vedle něhož byla vybudována kaple Panny Marie.
V zimě zde můžete ve stejnojmenném lyžařském areálu lyžovat.

Jak již bylo zmíněno v některém mém komentáři. Tak jak patří k Jičínu v Čechách les Řáholec, tak neodmyslitelně patří k Novému Jičínu lesopark Skalky.
Podle pověsti byl jednou jeden bohatý, necitelný a lakomý mládenec, který zaslechl, že ve Skalkách je velký poklad a ten, kdo k hoře najde klíč, smí si z pokladu odnést zlata a stříbra, co hrdlo ráčí. Mládenec nemyslel na nic jiného, než jak by klíč k hoře získal. Jednou v noci se mu zdálo o králi trpaslíků, který mu sdělil, že mu klíč k hoře předává, aby mohl získat odměnu za všechny skutky, které vykonal. Mládenec klíč převzal a v doprovodu trpaslíka spěchal k úpatí Skalek, kde klíčem otevřel železná vrata. Na konci dlouhé chodby se trpaslík zastavil a ukázal na veliký kámen a řekl mládenci: " Toto je odměna za tvůj dosavadní život, za to, že jsi neměl soucit s lidmi".
V tuto chvíli se mládenec probudil a na stole našel skutečně klíč. Vzal jej, spěchal na Skalky, ale žádný vchod zde nenašel. Vrátil se vzteky domů a zahodil klíč do studny. Klíče se však až do své smrti nezbavil. Po něm se podle pověsti objevoval klíč vždy u nejstaršího svobodného mládence žijícího v Novém Jičíně, o kterém se pak tvrdilo, že má Klíč od Skalek.
Lesopark Skalky slouží obyvatelům Nového Jičína jako relaxační přírodní zóna. Vznikl na více než pěti hektarech neudržované plochy. Na původně zemědělsky využívaných pozemcích bylo vysázeno přes třináct tisíc stromů a keřů a jedenáct tisíc trvalek. Kromě listnatých a jehličnatých dřevin jsou zde plochy stále zelených rostlin, včetně pestrobarevných rododendronů. Rekreačně oddechová zóna je protkaná chodníčky a doplněna lavičkami. V zahradě růžovitých je vyhlídkový altán se slunečními hodinami a terasy lemované růžemi a trvalkami. Sousední slunný háj je ideálním místem pro opalování a pikniky. Najdete zde mimo jiné i amfiteátr, kde probíhají různé kulturní a společenské akce. V případě potřeby se můžete občerstvit ve stejnojmenném hotelu. Pro děti je zde vybudováno skvělé hřiště.

Jelikož se dnes udělalo po dlouhých dnech hezké počasí, prchám provětrat děti 🙂 Manžel je na služební cestě, takže se večer budu věnovat jen příspěvkům zde na blogu. Těšit se můžete na přírodní zajímavosti a chybět nebude i soutěž za srdíčka....

Pro dnešek se s vámi rozloučím jak jinak než soutěžní otázkou. První správná odpověď obdrží srdíčko. Ptám se na jméno světově známého dětského sboru, které v Novém Jičíně v roce 1967 založil profesor Václav Ptáček.