Lázně Hodonín DNES
Lázně Hodonín patří k nejmladším lázeňským zařízením v České republice.
V neposlední řadě jsou vyhledávanou a oblíbenou destinací nejenom k léčbě, ale i relaxaci a poznávání krás místního regionu.
V letech 2002 až 2003 dochází postupně k rekonstrukci a zmodernizování lázeňského domu Vladimír i lázeňského parku. Díky rostoucímu zájmu o „lázeňské zařízení v srdci jihomoravského kraje“ a kvalitní péči se v roce 2005 započalo s novou přístavbou, která byla v říjnu 2006 dokončena. Nový lázeňský dům Eva s kapacitou 104 lůžek se samostatným balneoprovozem, recepcí, ubytovací a stravovací částí, kongresovým sálem, doprovodnými službami (kadeřnickým a kosmetickým salonem a kavárnou) slouží pro samopláteckou klientelu Lázní Hodonín. Kongresový sál je často využíván pro účely kongresové turistiky a pořádní kulturních a společenských akcí lázní.
V současné době léčebný komplex Lázní Hodonín s dvěmi lázeňskými domy Vladimír a Eva, léčebným pavilonem Jindřich společně s parkem tvoří zajímavý moderní architektonický prvek města Hodonína. V roce 2015 byl slavnostně otevřen nový honosný pavilon Bliss Day Spa navržen architektkou města Hodonína.
Více info o lázních najdete zde: http://www.laznehodonin.cz/cs/stranka/informace...

Lázně Hodonín - Historie lázní:
Počátky léčby hodonínskou jodobromovou vodou - Hodonínsko je známo těžbou ropy a zemního plynu. V padesátých letech dvacátého století právě naftaři upozornili na skutečnost, že voda, kterou při těžbě ropy odčerpávají, obsahuje výrazné množství jodu. Tento poznatek byl pro progresivní lékaře hodonínské nemocnice signálem k empirickému výzkumu účinků hodonínských vod. S nemalými úspěchy začali léčit pacienty, kteří za války utrpěli těžká zranění kostí a zaměřili se taktéž na léčbu pacientů s poruchami pohybového ústrojí. Výsledky byly velmi povzbudivé. Na základě těchto skutečností převzal v 70. letech minulého století výzkum hodonínské vody Výzkumný ústav balneologický v Mariánských lázních, s cílem prověřit její skutečné léčebné účinky. Bylo odléčeno několik tisíc pacientů a na základě hmatatelných výsledků léčby bylo doporučeno vybudování lázní v Hodoníně. Minulost Když byla 1. 7. 1979 slavnostně otevírána Lázeňská léčebna Hodonín, tehdy jako součást lázeňské organizace Luhačovice, nikdo z představitelů nevěřil a nepředpokládal, že z malé léčebny s kapacitou 166 lůžek se stanou samostatné a ve všem soběstačné lázně. Mnozí skeptici předpovídali této léčebně brzký konec. Nic takového se nestalo, právě naopak. Hodonínskou léčebnu získalo do svého majetku v r. 1993 město Hodonín a tím vznikly samostatné "Lázně Hodonín". Přidávám historické foto lázní 🙂

Tak když je dneska odpoledne skoro letní den, pozvu Vás do Hodonína na koupaliště.
Koupaliště o celkové rozloze 24 350 m² a s vodní plochou 2250 m² patří mezi největší a nejmodernější zařízení v celé České republice.
Víceúčelový bazén je členěn na plavecký bazén se skokanskou částí a rekreační bazén s vodními atrakcemi, jako jsou např. vlnobití, šplhací síť, duha a perlička. Dominantou tohoto bazénu je tobogán a tří dráhová skluzavka.
Rekreační bazén o celkové ploše přibližně 1000m² a maximální hloubkou 1,25m je koncipován jako bazén regenerační. Nabízí nejrůznější vodní atrakce, jakými jsou divoká řeka, chrliče vody, dnové perličky, sedací bójky, vodní hřib, vodní ježek, masážní trysky, hadí skluzavka, zajíčková skluzavka apod. Dno bazénu je opatřeno protiskluzovou úpravou.
Dětský bazén tvoří tříúrovňové těleso oktagonového tvaru s rozdílnou výškou vody. Jednotlivé části bazénu s protiskluzovou úpravou jsou propojeny schůdky a dvěma spojovacími skluzavkami. Doplňkem dětského bazénu je dnová perlička.
V Hodoníně je i krytý plavecký bazén, ale kvůli prodlužujícím se opravám nebude zatím pro veřejnost otevřen.
Všechny informace o hokejových turnajích, veřejném bruslení, akcích na ledě a vše o letním koupališti najdete zde: http://www.teza-hodonin.cz/zimni-stadion

Dobré ráno, opět Vám dneska poodhalím nějaké informace z HOdonína a po ránu začneme sportem 🙂 Jen tak okrajově, Hodonín vyniká fotbalem, máme zde tři obrovské fotbalové hřiště, hokejbalem od nižší ligy až po tu celorepublikovou, florbalem na stejné, možná ještě vyšší úrovni a v neposlední řadě HOKEJEM 🙂 pocházím z hokejové rodiny, kdy můj táta i oba dědečci za Hodonín hrávali, takže jsem na zimáku byla jako doma. Nejslavnější éra hodonínského hokeje byla v roce 1989, kdy Baník v čele s Romanem Čechmánek porazil co mohl a užíval si druhou nejvyšší soutěž s bouřlivou atmosférou, bohužel přišel úpadek a roku 1994/1995 byl zimní stadion v havarijním stavu uzavřen a pronajat jako vietnamské tržiště. V roce 2001 byl založen nový tým, stadion opraven a pod týmem Drtičů opět zažívá třas tribun a velké ovace. Nedávno byl zimní stadion přejmenován na Zimní stadion Václava Nedomanského, jež zde v šedesátých letech hrával.

Otázka za srdíčko! Kdo uhodne??? Jak nazvete Hodonín německy? Prvních pět odpovědí dostane srdce 🙂

Od královny Konstancie Uherské se dostáváme do roku 1301 kdy na hodonínském hradě Václav II. přijal uherskou šlechtu, která sem přijela pro nově zvoleného krále. Během husitských válek přešlo město do rukou šlechty a v 17.století bylo několikrát dobyto a zpustlo. Koncem 18. století se z původních trosek hradu založí továrna na tabák. Místní Tabáčka zde fungovala až do roku 2005.
Ve druhé světové válce byly svedeny boje o Hodonín a město bylo osvobozeno 12. 4. 1945.
Nesmím také zapomenout zmínit osobnost vysoce spjatou s Hodonínem, kdy je po významné postavě z dějin pojmenováno mnoho realit v Hodoníně. Tomáš G. Masaryk se údajně narodil v jednom domě v Hodoníně, ale již mnoho let se vede spor, zda se narodil 7. 3. 1850 zde, nebo v blízkých Kopčanech. Na jednom domě se v Hodoníně píše: " Tady se narodil a vyrůstal náš první president T.G. Masaryk". Nad Masarykovou bustou tam navíc připomínají že: "Pravda vítězí". Ať je to jakkoliv, tak se hodonínské náměstí může pyšnit názvem Masarykovo náměstí a i naše nemocnice nese název Nemocnice TGM.

Historie města Hodonína sahá pravděpodobně do 11. století, kdy bylo hradisko založeno Břetislavem I. Hrad obnovila a založila při něm město v roce 1228 jistá královna a já se ptám KTERÁ? První soutěž o srdíčka!!! Prvních pět odpovědí získá modrá srdce za znalosti 🙂 Jak zní jméno královny? Hodoňáci (tohle je místní název, správný neslangový je název Hodoňané) jistě ví, že výletní loď brázdící řeku Moravu nese jméno této královny.

Ahoj milé kobylky, dnešním krásným jarním slunečným dnem odcestujeme na jih - na jih Moravy. A to konkrétně do města, které leží cca 50 km od Brna jihovýchodním směrem. Nachází se při hranici Moravy se Slovenskem. Celé město má rozlohu 63,05 km2 a žije zde přes 25 tisíc obyvatel. Teď už je jen na řadě, abych prozradila jméno tohoto města. Nese název HODONÍN a spolu s Hodonínem Vám v tomto týdnu představím i krásy a zajímavosti celého Hodonínska.

Pak už je Praha-Smíchov, kterou Vám představí někdo jiný ( možná už představil, nevím) .
Věřím, že v tomto krásném jarním počasí nenecháte Elefant z Prahy hl. nádraží zahálet a vyrazíte poznávat krásy Krasu nebo Brd 🙂

A vjíždíme do stanice Velká Chuchle. Už od vlaku uvidíte důvod, proč tady vystoupit. Velkou Chuchli nejvíce proslavilo dostihové závodiště. První dostihy zde byly odstartovány v r. 1906. Tehdy závodiště sloužilo včetně nádherných secesních tribun, které byly v roce 1985 nahrazeny stavbou nové železobetonové tribuny. První ročník prestižního derby - dostihu se běžel v r. 1921. V zimě zde zasněžují okruh pro běžaře.
Návštěvníky Chuchle si bych ráda pozvala k návštěvě Chuchelského háje a mini zoo. Chuchelský háj se nachází na kopci nad Chuchlí - podle legendy je místní háj kouzelný a pod jedním ze stromů poblíž hřbitova je ukryt poklad. Samotný strom pak má údajně magickou moc předávat znaveným lidem sílu.
Mám vyzkoušenou cestu, hodně příkrou za to lesem 🙂. Po vystoupení z lesa se dostanete ke kostelu sv. Jana Nepomuckého a dál po cestě, která je dobře značená. V Háji je i několik hřišť pro děti i dospělé.

Krásný večer, jedeme do finále 🙂. Zastavili jsme ve stanici Praha-Radotín. Radotín patří pod správní obvod Prahy 16 stejně jako městské části Praha-Lochkov, Praha-Lipence, Praha-Velká Chuchle a Praha-Zbraslav.
V létě si sem vemte plavky, ručníky a slunečníky. Mají tu biotop, tedy čistou vodu na koupání bez použití chloru. Letos se chystá třetí sezóna.
V zimě si naopak plavky neberte, to se na Biotopu roztápí sauna Kiukiu

A dnes poslední informace. Ve Černošicích začal a do okolí se rozšiřoval a rozšiřuje Garage sale. Prostě se otevřou garáže, vrátka, nebo se jen vytáhnou na ulici stolky a deky a korzuje se a nakupujete věci, které původní majitele už netěší, ale Vy z nich máte radost. Hlava Garáží Bára Veselá pořádá i Fashion pikniky a podobné akce na podporu sousedké komunity. A dělá to dobře.
Někdy přijeďte 🙂 http://www.garagesalecernosice.cz/

Město Černošice v nedávné době proslavil jeden z obyvatel, který rychle opustil vilu, ve které měl žraloka. Za srdíčko, víte koho mám na mysli? Cestou z Mokropes Vás jistě upoutají vilky a vily z 19. a 20. století a k nim přilehlé zahrady. Že si nemohu vybrat jednu, tak dávám odkaz http://www.mestocernosice.cz/turistika-a-sport/... .
Z Černošic se můžete vydat na tvrz Třebotov po zelené, nebo přes Lipence na Zbraslav.

Už přejíždíme most přes řeku, podjíždíme Kamenný most a vjíždíme do stanice Černošice - Mokropsy.
Mají tu pískovou pláž. Je asi 3x3 metry, ale fakt jí mají 🙂.
Také zde je přívoz Kazín - Dolní Mokropsy společnosti Pražské Benátky.
Kazín patří k českým dějinám, jistě si vzpomenete na Staré pověsti české a Krokovy dcery Kazi, Tetu a Libuši. Právě sídlo Kazi mělo být na skalním ostrohu Kazím, avšak výzkumy tuto hypotézu nepotvrdily.

Dobrý večer, rovnou popojedem 🙂.
A to do Všenor. Ty dnešní vznikly sloučením bývalých Všenor a Horních Mokropes.
Z vlaku si jistě všimnete kostela sv.Václava.
Há se chystám na vyhlídku Gloriet. Přírodní a krajinné prostředí místa bylo natolik významné, že když roku 1862 byly Všenory napojeny na železniční trať, začala se vesnice výstavbou novoklasicistních a novorenesančních vil podél Všenorského potoka vzhůru měnit (po Roztokách u Prahy) v druhé významné pražské letovisko. S tím souviselo budování parkového prostředí lázeňského typu, o které má zásluhu místní Okrašlovací spolek a jeho zakladatel, majitel tamního velkostatku, poslanec českého zemského sněmu Jan Nolč (1835 - 1888).

Na co Vás k nám přilákám? Na místním zámku se koná řada slavností, Food festival nebo se před zámkem konají divadelní představení. V létě přijeďte, až budou hrát místní ochotníci. Jsou prostě nejlepší 🙂.
Je tu spousta dětských hřišť a krásná procházka je sochořadím do Karlíka a Viničnou alejí zpátky.
Možná si všimnete netradičního pomníku. Je od sochaře Váni a je k našemu rekordu 40,4°C naměřeném 20.8.2013

A jsme v Dobřichovicích. Obec patřila Rytířskému řádu Křižovníků s červenou hvězdou a od roku 2006 je městem. V roce 2002 se jí prohnala ničivá povodeň, která postihla polovinu obce a smetla lávku pro pěší. Nová se stala dominantou Dobřichovic.
Na konci 19.století si zde zámožní Pražané stavějí vily v části zvané Brunšov. Ve třicátých letech se staví i na druhém břehu. Je radost tu kroužit s kočárkem a koukat na ty vilky a představovat si, jaké to asi bylo v nich žít...
Jedna ze zdejších vil si zahrála i v seriálu Expozitura, který vzešel z pera investigativních novinářů Janka Kroupy a zdejšího rodáka, který na vlastní nohy venčí Rokouše u řeky. Kdopak to je?

Nejvíce ve světě toto město proslavila rodačka, která právě zde zkoušela první krůčky na tenisovém kurtu. Kdo že to je? 🙂

Na cestu do Řevnic si do vláčku přibalte kolo, právě zde začíná bezpečná cyklostezka, kopírující řeku a téměř se vyhýbá silnicím, po níž dojedete rovinatou cestou až do Radotína. Po cyklostezce se projede i na bruslích.

Můžete se vydat i na výlet tzv. pěškobusem. Uchvátil mě nový park podel místního potoka. Můžete jím projít k vodopádu na Kejné.
Také se dá dojít několika cestami do Dobřichovic- cyklostezkou, Lety pod Lesem, nebo kolem vody u polí. Všechny stojí za procházku.

Dámy a pánové, další zastávka Řevnice 🙂. Město Řevnice leží u toku Berounky při svazích brdských Hřebenů, 9 km jihozápadně od hranic Prahy. Stalo se oblíbeným letoviskem, ale i vyhledávaným bydlištěm lidí, toužících po kontaktu s přírodou a majících smysl pro krásu poberounské, ještě dnes romantické krajiny.
Je zde Lesní Divadlo, které letos slaví 100let. V létě se v něm konají konzerty, festivaly hudby ( např. 4.6. Rockový Slunovrat) i divadla ( třeba Lesní slavnosti, kdy zde vystuje Dejvické divadlo) i známá je i Porta.
Řevnice bývaly letoviskem Pražanů. Na letním pobytu zde byl i T.G.Masaryk.
Vzpomeňme ještě, že roku 1884 vznikla na Berounce první veřejná plovárna a 18. 7. 1889 se zde objevila první brdská turisticky značená cesta na Babku a na Skalku a třetí v Čechách.

Abych nezapomněla. Ze Zadní Třebaně jezdí lokálka do Lochovic, zvaná Liteňka. Proveze Vás pod Brdy, třeba do Litně ( tam je skvostná hrobka rodiny Daubků a operní pěvkyně Jarmily Novotné - nyní je jí věnována výstava v Muzeu Českého krasu v Berouně, obora s daňky a mnoho dalších míst, které stojí za návštěvu), Všeradic ( s galerií a muzeem M.D. Rettigové), Neumětel ( kam doskočil dle pověsti Šemík s Horymírem ) a Lochovic ( s parkem, zámkem a nedalekým Plešivcem)

Za Karlštejnem Vám vláček zastaví ve stanici Zadní Třebaň. Ano TŘEBAŇ 🙂. Není to Třebáááň, jak se zpívá v písničce Ivana Mládka

. Ale alespoň tam najdete restauraci U Máni.
Nebo v létě je fajn se zastavit na ostrově v autocampu, kouknout na hřiště a na koníky.
Ve Třebani udržují tradice a koná se tam jeden z Poberounských masopustů. Letos už ho nestihnete, ale příští rok 25.2. nezapomeňte 🙂

Karlštejn není jen hrad. Cestou k hradu můžete navštívit i muzea ( např. Muzeum hodin, betlémů, nebo voskových figurín).
Nesmím zapomenout ani na místní kostel sv. Palmátia, byl také založen Karlem IV. V neděli v 16.hodin se tam konají pravidelné bohoslužby řevnické farnosti.
Z obce se můžete vydat dál, nejznámějším místem je asi lom, kam se sice nesmí, ale stejně to tam spoutu lidí láká ( je tam i vyhlídka, ale to není to správný dobrodrůžo). Víte o jakém lomu píšu? Když třikrát uhodíte do kolejnice, pak přijde Hagen...
Je tam i lom Mexiko a Malá 🙂....
Tak můžete jít pěšky do Třebáně, cestou na hrad uhnete doprava a dojdete ke Křížku. Nejkrásnější výhled na hrad je právě odtud. Opravdu, jen to zkuste 🙂

Druhou stanicí 10 minut od Berouna a 40 minut z Hlavního nádraží v Praze je Karlštejn. Je to prostě nejhezčí hrad, který nechal postavit v roce 1348 letošní jubilant Karel IV. kvůli ochraně říšských korunovačních klenotů a svatých ostatků. Prošel různými přestavbami obéháním, byl i dobyt švédským vojskem a nakonec v duchu purismu přestavěn Josefem Mockerem. Na hrad nikdy nebyl zakázán vstup ženám, jak bylo v Noci na Karlštejně od Jaroslava Vrchlického 🙂, dokonce byl převeden do užívání českých královen.
Mohu doporučit všechny prohlídkové okruhy, ale nejsilnější zážitek mám z návštěvy Kaple sv. Kříže s deskovými obrazy Mistra Teodorika.
Od 7.května bude na Karlštejně výstava Karlštejnský poklad - kultura císařského dvora Karla IV. Já tedy jdu 🙂.

Dobrý večer. Dnes se posuneme dále po trati 🙂.
Obec Srbsko je bránou k dalším cestám do Českého Krasu. Můžete se vydat na Bubovické vodopády, po žluté ke Kubrichtově boudě a tam se dát po červené, která Vás za vodopády dovede až do Svatého Jána, kde je svělá vyhlídka a nedaleko Solvayovy lomy. Když se vydáte po červené na druhou stranu, tak se dostanete na Karlštejn.
Na druhou stranu po žluté ze srbského nádraží je již zmíněná Koda.
Také se můžete podívat do Císařské rokle, Jsou tam unikátní pěnovcové výtvory a vodopád.
Pokud vyznáváte cyklistiku, pak doporučuji za Sbska ject na Beroun, neboť směrem na Karlštej a Třebáň není cyklostezka a musí se po silnici.

Z Berouna se dá vyrazit i na delší výlety a procházky. Třeba na Děd, kam se jde okolo kapličky Panny Marie Bolestné ( po modré od nádraží).
Nebo na Tetín, od nádraží kolem řeky a do kopečka 🙂 a zpátky můžete jít přes Damil, kde se ve středověku nacházelo opevněné strážiště které hlídalo nedaleké hradiště Tetín.
Také je krásný výlet z nádraží sednout na bus a vyject do Koněprus a navštívit známé jeskyně. Z nich můžete jít třeba pěšky přes Tobolku, národní přírodní rezervací Koda do Srbska.
Do Srbska se dá jít i z Berouna kolem řeky, ale bohužel tam na cestu spadly velké kameny a cesta je uzavřená. Ale na brusle se tam stále dá vyrazit 🙂.

Kam musíte jít v Berouně? Největším tahákem jsou šestnáctiletá medvědí trojčata, která najdete na Městské hoře. Najdete tam i krásné dětské hřiště, můžete si dát výbornou kávu a palačinky 🙂 . Víte, jak se medvědi jmenují?
Pak můžete vzít plavky a vypravit se do aquaparku Laguna, je to kousek od zimního stadionu, ale brusle nechte doma, zrovna tam něco řeší.
V létě se můžete osvěžit na koupališti na Sídlišti.
Ve středu a v sobotu se konají pravidelné trhy na Husově náměstí. V úterý bývá trh farmářský. Asi nejznámějším trhem v Berouně je trh Hrnčírský, koná se na jaře ( 7. a 8. 5. 2016) a na podzim (10. a 11. 9. 2016).

Mám to tenhle týden dost nabitý, tak se omlouvám za neaktivitu.
V Berouně je spousta historických budov - tedy asi nejstarší není budova, ale zbytky hradeb okolo centra. Dále Plzeňská a Pražská brána. Na Husově náměstí je spousta dalších budov, které mají mnohaletou historii, nebo dokonce i své pověsti. Třeba radnice, kde je socha Klepáčka, Jenštejnský dům ( je tam Muzeum Českého Krasu http://muzeum-beroun.cz/ ) , Duslova vila a mnoho dalších.

Pro mě je velkou zajímavostí stavba dálnice D5 v 70. a 80.letech. Kvůli této stavbě, která vyžadovala přemostění údolí Berounky, se stěhovalo koryto řeky Litavky.
Koryto je nyní betonové a v roce 2013 bylo doplněno o další metr, jako ochrana před povodní. V roce 2002 se totiž v centru Berouna potkaly obě řeky, Litavka i Berounka. Vypláchlo to sklepy, obchody, pedagogickou školu i internát. Byla jsem tam uklízet a bylo to jako po apokalypse. Tak doufejme, že už se to nebude opakovat. Náměstí po té dostalo novou podobu a Beroun má i novou lávku na Závodí

historii Berouna patří i průmysl - textilní, železárenský, potažmo i cemetárna v Králově Dvoře. Pamatujete si, jak se jmenovala továrna, která zastupovala téměř v centru města, textilní průmysl? Mám tu tři srdíčka za správné odpovědi.