První zmínka o královském městě Beroun je z roku 1265, i když místo bylo osídleno již dřív.
Městské hradby s dvěma branami byly postaveny okolo města v první polovině 14. za doby Václava II. . Význam města poklesl po třicetileté válce. Od 18.stol se stal Beroun posádkovým městem. Včerejší Tankový prapor byl natáčen v berounských kasárnách 🙂. I můj táta se tam připravoval k obraně vlasti a nejeden z mých prvních chlapců tam byl na vojně 🙂

Začneme v Berouně.Nejstarší pověsti o založení Berouna zaznamenal v roce 1541 v Kronice české Václav Hájek z Libočan. Ten tvrdí, že první město u významného brodu postavil Slavoš, manžel kněžny Tetky z nedalekého hradiště Tetína. Podle zakladatele bylo nazváno Slavošov. Později však nové město postihly povodně a mor, takže obyvatelé odtud uprchli. Útočiště našli u hradu Hýskova. Ve vylidněném, rozpadajícím se městě, sídlila jen divá zvěř a lupiči, kteří přepadali při brodění řekou nic netušící pocestné a obírali je o veškerý majetek. Proto se začalo říkat, že Slavošov na řece Mži se proměnil v hrozný "beroun".

Uf, byl to frmol, ale děti už spí, oběd na zítra uvařen a teď se mohu vrhnout na můj domov 🙂. Jmenuji se Jana a jsem tu jako hadruska, celý můj život se motám kolem dvou řek -Litavky a Berounky 🙂.
Trať, kolem které se tento týden budem pohybovat lemuje řeku Berounku. Nyní je to S7 a jezdí z Berouna do Úval/Českého Broudu. My zůstaneme mezi Berounem a Prahou Velká Chuchle. Tento týden mám nečekaně dost plný, takže jen letmo, za to s úsměvem 🙂.

Milé koníkovky a pro mě hlavně cérky, dnešním dnem se s Vámi loučím, děkuji, že jste se zapojily do soutěží, přispívaly svými komenty do příspěvků. Ráda jsem vám Vsetín a Valašsko jako takové představovala. Věřím, že vás alespoň některá místa zaujala a společně se svými rodinami, kamarády naše Valašsko navštívíte. Zítra přebírá štafetu další koníkovka a já už se těším na další kout naší krásné země. Protože ať jste na světě kdekoliv a je tam třeba krásně, tak domov pro každého je jen jeden. Pokud byste měli ještě jakýkoliv dotaz a nebo se při cestě na Valaško chtěli ke mě stavit na frgál a slivovi, ráda vás přivítám @elena2907 -🙂 Hezký večer.

Jako poslední, co bych chtěla zmínit je uctívání tradic a svátků. Valašsko je velmi bohatá oblast, kde se dodržují lidové zvyky, obyčeje a tradice. Od nepaměti se v nich prolínají vlivy křesťanské a pohanské. Dodržování lidových zvyků je spíše spjato s vesnicemi v okolí Vsetína, ale také v samotném městě bychom řadu z nich ještě našly. Ať už se jedná o advent, vánoční období, 3 krále,Masopust,Velikonoce,stavění máje, Svatojánské ohně a Dušičky. A jelikož jsou Velikonoce, řekněme si něco o nich :
Velikonoce
Velikonoce patří k vrcholům církevního roku a pro křesťany byly vždy nejdůležitějšími svátky. Jsou oslavou zmrtvýchvstání Krista po jeho ukřižování. Noc, kdy Kristus zázračně vstal z mrtvých, se začala označovat jako Velká noc, odtud název Velikonoce.
Oslavy ve velikonočním období mají dávnou tradici, která souvisí s příchodem jara, slunce a tepla.

Pašijový týden

Poslední týden čtyřicetidenního půstu se nazývá pašijový nebo svatý či veliký. Začíná Květnou nedělí a končí Velikonočním pondělím. Hned po květné neděli začíná velké čištění v domácnosti, neboť Velikonoce jsou již přede dveřmi. Všude po venkově se bílilo, upravovalo nejbližší okolí domu, čistila se okna, připravovaly nové šaty.

Sazometná středa
Středa před Božím hodem velikonočním patří ještě k postní době. V lidovém prostředí se jí říkalo škaredá, protože se toho dne vymetaly komíny. Škaredá prý proto, že se Jidáš škaredil na Krista. Proto se podle lidové víry nesmí toho dne nikdo mračit, jinak by se škaredil pro všechny středy v roce.

Zelený čtvrtek
Měla se také jíst zelená strava (špenát, různé druhy zelí), aby byl člověk celý rok zdráv. Kostelní zvony zní toho dne při mši naposledy, pak umlknou až do Bílé soboty, „ odlétají do Říma“. Hlas zvonů nahrazovaly o Velikonocích nejrůznější klapačky, řehtačky. Na zelený čtvrtek vstávaly hospodyně časně, aby zametly dům ještě před východem slunce, smetí se odnášelo za humna či na křižovatku cest, aby se v domě nezdržovaly blechy.

Velký pátek
V katolické liturgii je dnem hlubokého smutku, nekoná se mše a bohoslužba je sloužena jen ze čtení textu a zpěvu. Na Valašsku na Velký pátek vyháněli dobytek s východem slunce k potoku, kde jej umyli a sami se umyli také, aby byli zdrávi a dívky, aby byly hezké. V tento den se také házela do studánek svěcená sůl a svěcené vazové dřevo. Obecně se na Velký pátek nepracovalo. Bylo zakázáno jíst chleba. Nesmělo se hýbat se zemí, nesmělo se také prát prádlo. S Velkým pátkem byla spojena víra v magickou sílu země a zázraky, které se toho dne dějí. Podle lidové víry se země otevírala, aby na krátkou dobu odhalila ukryté poklady.

Bílá sobota
Toho dne se světil oheň. Tomuto úkonu se také říkalo „když se Jidáš pálí“, hospodáři si při něm světili kousek dřeva vazového, březového nebo klokočového, opalujíce je nad ohněm. Vezme-li se z toho svěceného ohně uhlík a dá se to chléva, v němž se chová černý dobytek, bude se mu dobře dařit a nic mu neuškodí. Posype-li se tím uhlím a popelem pole, bude se dařit obilí. V zahrádkách se na Bílou sobotu selo kvítí.
Boží hod velikonoční
V rámci svátku se provádělo okázalé svěcení velikonočních pokrmů – beránka, uzeného masa, ale také vajec, chleba a vína. Těchto jídel se po kousku užívalo před obědem, aby náhlý přechod k tučné stravě nepřivodil obtíže.

Pondělí velikonoční
O pondělí velikonočním, které se nazývalo také „červené“ podle červených vajec, se slavila mrskačka. Chodili po ní děti, chasa, ale i ženatí muži. Děti sbíraly po příbuzných a známých malovaná vejce, dospělí mrskali ženy na potkání i po domech. Na Valašsku se mrskačce říkalo „šmigrust“. Ženy a děvčata byly vyšlehány tatarem nebo jalovcem, vyzdobenými barevnými stuhami, a na oplátku dávaly různobarevná vajíčka. Tento rituál se do dnešních dnů nijak nezměnil.

Koníkovky dostáváme se pomalu ale jistě do finále našeho putování po Valašsku. Jsme v cíli naší dnešní trasy na Všemině. Obec Všemina patří do kulturního regionu Valašsko. Geomorfologicky je obec a její kopcovité a poměrně zalesněné okolí součástí Vizovické vrchoviny. Sousedními obcemi jsou Trnava (okres Zlín), Liptál, Jasenná a Dešná. V katastru obce se nachází přehradní nádrž využívaná zejména k rekreaci a rybaření. A na ní se půjdeme podívat. Vodní nádrž Všemina se nachází nad obcí. Služby jsou minimální, ale pro milovníky přírodního koupání dostačující. Ke slunění jsou k dispozici travnaté břehy, tenisové kurty. Okolí je vhodné zejména pro pěší výlety a cykloturistiku. Vodní nádrž obklopená zalesněnými svahy Vizovických vrchů má během letního období jednu z nejčistších vod mezi ostatními přírodními koupališti v okrese Zlín. Přehrada je rozdělena na dvě části v jedné části koupaliště jedno písčité a částečně bahnité, ve druhé části dlážděné. V blízkosti je Activitypark Hotel Všemina.

A jsme v Jasenné 🙂 Obec leží v údolí potoka Jasenky zhruba 5,5 km severovýchodně od Vizovic. O osídlení území dnešní Jasenné v době předhistorické svědčí ojedinělé nálezy z doby bronzové i halštatské i žárové hroby lidu popelnicových polí. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1468. Jasenná patřila k vizovickému panství a její osudy s ním byly vždy spojovány. V roce 1567 koupil vizovické panství Zdeněk Kavka Říčanský z Říčan u Prahy, který na svém panství horlivě prosazoval evangelické vyznání. Ke svým poddaným se choval velmi tvrdě, avšak zasadil se o povýšení Vizovic v roce 1570 na město a nechal postavit zámek zvaný Nový Smilheim. Větší část obyvatel se živila zemědělstvím - polním hospodářstvím, chovem dobytka a ovocnářstvím. Ještě na přelomu 19. a 20. století zde bylo velmi rozšířeno salašnictví. V katastru obce bývalo až 18 salaší po 100 až 200 ovcí. Na salaši býval bača, který se zabýval přípravou žinčice a valach s hoňákem, kteří ovce pásli.
V době po první světové válce začala část místních obyvatel jezdit za zaměstnáním do okolních průmyslových podniků - do Vsetína, ale hlavně do Baťovy obuvnické továrny ve Zlíně.
Památky v Jasenné na které se půjdeme podívat jsou: Kostel svaté Maří Magdaleny, Mikuláštíkovo fojtství, Evangelický kostel v empírovém stylu, Přírodní památka Průkopa a lípy u kostela v Jasenné – památné stromy.

Z Liptálu se pojedeme podívat do Jasenné, ale na jídlo se stavíme na Hotel Sirákov. Hotel Sirákov v Liptále na Vsetínsku byl otevřen v roce 2003 po rozsáhlé rekonstrukci motorestu, který byl postaven v roce 1967. Hotel je vhodným místem jak pro rekreační a relaxační pobyty. V restauraci hotelu Sirákov je příjemné posezení a široký výběr kvalitních pokrmů, specialit a chuťově vynikající, zdraví prospěšné dobrůtky z hlívy ústřičné. Okolím hotelu Sirákov v Liptále vedou četné značené turistické stezky, a tak je hotel dobrým výchozím bodem pro pěší turistiku, cykloturistiku a v zimním období pro běžecké lyžování. Sjezdařům je k dispozici nedaleký Lyžařský areál Jasenka, jehož součástí je i Snowpark ve Vsetíně.Cílem Vašeho výletu může být rozhledna Vartovna, která je dominantou oblasti Hornolidečska, Vsetínska i celého Zlínského kraje. O té jsem se také zmiňovala. Dalšími turisticky atraktivními místy jsou zámek Vizovice, ZOO a romantický zámek Lešná, Pulčínské skály atd.

A máme tady poslední soutěž tohoto valašského týdne milé koníkovky. Hádej, kdo jsem ??? Jsem muž, narozen 14. dubna 1972 ve Vsetíně. Jsem herec, zpěvák, tanečník, moderátor a podnikatel. Nejprve jsem se vyučil seřizovačem obráběcích strojů a po vyučení jsem také pracoval jako soustružník. Na brněnské JAMU jsem vystudoval muzikálové herectví. Mezi mé nejznámější role patří Karel Dvořák v seriálu Vyprávěj a např. v seriálu Ulice – Hynek Urban. První 3 obdrží srdéčko.

A jsme v Liptále 🙂 Obec Liptál (německy Lipthal, po roce 1950 krátce přejmenováno na Lipové ) se nachází přibližně 9 km jihozápadně od Vsetína. Žije zde přes 1400 obyvatel. K významným rodákům patří výtvarník a spisovatel Jan Kobzáň. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1361, kdy až papežský dvůr v Avignonu jmenoval rozhodčí komisi, která řešila spor mezi vizovickým klášterem a Šternberky. Obec spadala pod vsetínské panství, které od roku 1308 patřilo pánům z Kravař. Později se v držení vsetínského panství a tím i Liptálu vystřídali páni z Cimburka a od roku 1505 páni z Kunštátu. Jako součást vsetínského panství se Liptál uvádí až do poloviny 17. století. Mezi jeho majitele patřil i český vojevůdce Albrecht z Valdštejna. Samostatným panství se Liptál stal roku 1666. Majitelé se však zprvu často střídali. Postupně získali do svého majetku fojtství, dva dvory, zahrady, panský mlýn a pilu, palírnu, hostinec, šenk a pivovar. Na místě starého fojtství si majitelé panství vystavěli menší barokní zámek. Na přelomu 30. a 40. let 18. století v okolí působil zbojník Mikuláš Krampoťák alias Trampota z Liptálu: Památky v obci: Zámek Liptál, Kostel Archanděla Michaela, Socha sv.Jana Nepomuckého.

Liptál je ale především znám svými ,,Liptálovskými slavnostmi“ a hlavně svým souborem Lipta. Folklorní sdružení Lipta- Liptál (dříve Soubor valašských písní a tanců Lipta) je nejstarším souborem na Valašsku. Jeho historie se píše už od roku 1930. Tehdy se na jeho založení podílel akademický malíř Jan Kobzáň, jehož kniha „O zbojníkoch a pokladoch“ se stala inspirací hlavně pro mužský sólový tanec „Zbojnický“, který má soubor stále ve svém repertoáru. Lipta má v současné době 100 členů v šesti skupinách. Předvádí autentický folklor a ročně uskutečňuje desítky vystoupení doma i v zahraničí. Soubor je hlavním pořadatelem Mezinárodního folklorního festivalu Liptálské slavnosti, který se v Liptále koná už od roku 1970 pravidelně poslední víkend v srpnu. Soubor také pořádá Dětský folklorní den vždy začátkem června – první ročník se uskutečnil v roce 1987. Ovšem nejdelší tradici má ze všech akcí organizovaných souborem Valašský bál v Liptále – v únoru 2016 se konal už 72. ročník !!!! Turisté využívají Liptál jako výchozí bod pro pěší turistiku, pokud chtějí jít trasu Hostýnskými vrchy (Z Liptálu přes Baťkovou a Vlčkovou do Velíkové).

Dobré ráno koníkovky, máme tady poslední den s městem Vsetín a Valašskem. Dnes se podíváme do Liptálu, Jasenné, na Sirákov a toulání krásným Valašskem opustíme na Všemině. Na závěr si řekneme jaké tradice se u nás dodržují a jaký mají význam. Stihneme i poslední soutěž. Hezký den všem 🙂

Tak cérky, dnes jsme dorazily do cíle a zítra nás čeká poslední den. Nějak rychle to uteklo ☹ Čeká nás obec Liptál, Jasenná, Sirákov, výlet zakončíme na Všemině a jelikož jsou Velikonoce, povíme si o všech tradicích na Valašsku, neboť tady se uznávají do dnešní doby hojně. Jako důkaz přikládám foto, už i já během blogování, krmení, přebalování a starání se o dalšího pubertálního potomka a nevděčného manžela, se snažím vše chystat na pondělní šmigrust. Hezký večer všem 🙂

Jako poslední místo naší trasy navštívíme obec Držková 🙂 Jsme na Trojáku a Tesáku, což je odsud cca 11 km, ten kousek už nám stojí za to, se do Držkové podívat. Obec Držkovou vsazenou do půvabné přírody Hostýnských vrchů nalezneme v nejsevernějším cípu zlínského okresu. Do všech větších měst jako jsou Zlín, Vsetín, Holešov nebo Bystřice pod Hostýnem je to z Držkové zhruba 20 kilometrů cesty. V obci žije asi 350 obyvatel. Dřevěné výrobky denní potřeby a dřevěné uhlí pálené v kopách (milířích) byly široko daleko známým držkovským artiklem. A pálí se dodnes. K typickým zdrojům obživy na Valašsku patřilo také salašnictví, které bylo dokumentováno i v severní části katastru Držkové (Kotáry). V obci můžeme vidět několik původních valašských chalup a muzeum dřevěného porculánu. Na kopci nad vesnicí se nacházejí pískovcové skály, zvané Držkovské skály, které využívají horolezci jako cvičné stěny.

A poslední soutěž dnešního dne milé koníkovky 🙂 Co znamenají slova brblať, flágnúť, nahňápať. První 3 obdrží srdéčko !!!

Tesák a Troják - Na rozcestí U Tří kamenů nastává první rozhodování, kterou hospodu zvolit jako první. Vlevo 2 km po zelené stojí u silnice restaurace Tesák, vpravo 5 km po modré stojí u téže silnice hospoda Troják. Interiéry obou zařízení vás ovanou atmosférou dávných časů, vybavení se od dob reálného socialismu příliš nezměnilo. Zdá se, že asi záměrně. Obě hospody rozhodně nemají o návštěvníky nouzi, zvláště o víkendech.
Zatímco Tesák, proslulý pestrou sbírkou socialistických vlaječek, nabízí široký sortiment jídel a specialit (zejména kančích), Troják je v nabídce mnohem skromnější. Vždy se tu však můžete spolehnout na hovězí guláš servírovaný již několik desetiletí do hlubokých talířů s rohlíkem nebo chlebem. No a ve sbírce starých rozvrzaných židlí a stolů pochopitelně nechybí ani stůl místních štamgastů s dřevěnou cedulkou: „tady sedí myslivci, rybáři a ostatní lháři“.
Na obou kopcích.
Tesák a Troják patří mezi nejnavštěvovanější rekreační centra Hostýnských vrchů s lyžařskými vleky. Jsou ideálním východiskem pro pěší a běžecké túry po Hostýnských vrších.

Další naší zastávkou bude Tesák a Troják. Do těchto lokalit se dostaneme přes obec Ratiboř a Hošťálková. Nesmím opomenout, že z Prženských pasek, kde jsme byli na jídlo, se lze krásnou pěší procházkou a nebo na kole dostat do obce Kateřinice. A proč se o Kateřinicích zmiňuji? Protože zde sídlí firma Gufex s.r.o. Firma byla založena roku 1990 a od počátku se zabývá výrobou výrobků z technické pryže klasickým lisováním. V roce 1994 začala vyrábět hokejové puky. V roce 1998 se puky díky své kvalitě staly hracími puky na OH v Naganu. O rok později byla podepsána smlouva s Mezinárodní hokejovou federací (IIHF) a puky GUFEX se staly oficiálními hracími puky všech mistrovství světa pořádaných IIHF. Od tohoto roku byla s nimi hrána nejen všechna mistrovství světa mužů, žen a juniorů, ale další Olympijské hry v Salt Lake City a Turíně.

Opouštíme přehradu Bystřička, jedeme po hlavní cestě a na rozcestí se vydáme doleva opět směr Vsetín. Pokud bychom odbočili vpravo, dojedeme coby dup do města Valašské Meziříčí. My ale míříme do nedalekého Pržna, chceme navštívit vyhlášené Prženské paseky.
Pržno je obec na levém břehu vsetínské Bečvy 7 km severozápadně od Vsetína. Nejstarší písemná zmínka pochází z roku 1372 (Tyesold de Przna). Název je odvozen od staroslovanského slova označujícího vyprahlé místo. Zde můžeme vidět kostel českobratrské církve evangelické (dostavěn v roce 1872), katolický kostel Narození p. Marie (dostavěn v roce 1889, barokní sochu Jana Nepomuckého (1773) Kamenný kříž (1793) a památní lípu (stáří přibližně 300 let). My se pojedeme najíst do ,,Krčmy na Prženském vrchu“ a nebo do Hostince s rozhlednou u Holáňů. U hospody v Pržně se odbočí doprava, po pravé straně uvidíme katolický kostel. Po 150 metrech značka pravoúhle odbočuje doprava. Kolem evangelického kostela a několika původních historických domků cesta pokračuje až na hřebenovou cestu a touto vlevo až k hospodě ,,U HOLÁŇŮ". Stanovat můžete na přilehlé louce tábořiště, nebo po domluvě pod terasou hospody. V okolí jsou nádherné rozhledy po Hostýnských a Vsetínských vrších a na Beskydy s Radhoštěm. Majitel hospody u Holáňů zde postavil rozhlednu. Zřejmě v rámci zatraktivnění a možná i konkurenčního boje o zákazníky v roce 2013. Zde si pochutnáme na zabíjačkových specialitách se zelím. Pokud budeme pokračovat dále, dostaneme se do Krčmy na Prženském vrchu, kde mají v nabídce krbové speciality. Grilují bůčky, kuřata a kolena.Navštívit jednu hospůdku a nebýt v druhé, to by bylo opravdu velké ochuzení 🙂

Cérky šikovné to zase uhodly 🙂 Jedeme se podívat na přehradu Bystřička. Přehrada byla postavena již v letech 1907-1912, za Rakouska - Uherska, ve spojitosti s již tehdy plánovaným kanálem Odra - Dunaj. Bystřička měla (a má) hráz 36.5 m vysokou a 170m dlouhou, což bylo na tehdejší dobu výjimečné a nevídané. V nedávných letech byla přehrada zpevněna cementovými injekcemi. Úkolem nádrže je zachycovat povodňové přívaly tak, aby nezpůsobily větší škody. Jak jsem již zmínila v předchozím příspěvku, nachází se cca 7 km jihovýchodně od Valašského Meziříčí, v zalesněném kopcovitém terénu Přehrada Bystřička je výchozím místem pro pěší i cykloturistiku, téměř čtyřicetihektarová plocha láká milovníky koupání a vodních sportů jako je jachting, sportovní a rekreační rybaření. I když období své největší slávy a popularity již má za sebou, v jejím okolí vyrostlo bezpočet chat a rekreačních středisek, které každoročně lákají spousty návštěvníků. V okolí přehrady je spousta výborných restaurací např: U mokrošů, U Bušů, Na Nové, Penzion Oáza. O ubytování se Vám postará Chatová osada Pod Hrází (Slovan), Tábořiště Dolínky – jen ve vlastních stanech, Valašská Bůda, Camp Bystřička a mnohé jiné komplexy. V létě je hojně navštěvováno místní letní kino, kde se sklenkou dobrého moku můžete shlédnout kvalitní filmy v úžasné letní atmosféře. V areálu kina se také pořádá v létě STARÝ DOBRÝ WESTERN, který letos opět připadá na 5. a 6. srpna 2016. Takže kdo má rád country a bluegrassovou hudbu, s přesahem k folku a trampské hudby, na začátek srpna si nic neplánujte a hurá na Bystřičku 🙂
Ráda bych ještě upozornila na Klenov, kam si můžete udělat výlet. Klenov je hřbet, nacházející se na severozápadě Vsetínských vrchů asi 1 kilometr vně hranic CHKO Beskydy jižně od vodní nádrže Bystřička. Nejvyšší bod hřbetu tvoří vrchol zvaný Zámčisko (678 m n. m.), na němž se nachází zřícenina hradu Klenov. Ke Klenovu se váže řada pověstí, některé z nich jsou zachyceny v kronice obce Bystřička. Další zaznamenal ve své knize O zbojníkách a pokladoch výtvarník a spisovatel Jan Kobzáň.

A ještě malá vsuvka, na přehradu Bystřička má památku má maminka a tatínek, tady se za horkých letních nocí v roce 1974 dali dohromady 🙂

POZOR SOUTĚŽ KONÍKOVKY !!! A z Vsackého Cábu zamíříme na místo, kterého se týká má první dnešní soutěžní otázka. První tři obdrží srdéčko, když uhodnou, kam se dále podíváme 🙂 Jak se jmenuje údolní vodní nádrž, v zalesněném kopcovitém terénu asi 7 km jihovýchodně od Valašského Meziříčí? Má rozlohu 38 ha.

A pojedeme se cérky podívat na Vsacký Cáb. Pěkná, cca 14-ti kilometrová trasa, vede Vsetínskými vrchy přes Vsacký Cáb a Cábské jezírko. Túru jsme začali na rozcestí v osadě Dušná, zde jsme nechali auto. Odtud jsme šli po asfaltové lesní cestě lemované červenou turistickou značkou směrem na Vsacký Cáb. Cesta vede lesem a pouze na dvou místech jsou omezené výhledy jen díky vykáceným stromům. Trasa vede téměř po rovině. Chata Vsacký Cáb, nyní nazývána horský hotel, je postupně opravována a dostavována. Zde se posedíme a občerstvíme se. U chaty je menší lyžařský vlek. Za pěkného počasí se dá posedět venku. Od chaty je omezený výhled jihovýchodním směrem. Kolem prochází tzv. Baťova naučná stezka. Pokračujeme po žluté přes turistická rozcestí Ptáčnice a Pod Ptáčnicí směrem k Cábskému jezírku. Tento úsek je velmi pěkný, jdete po lesní nezpevněné cestě a tak už nemusíte uhýbat autům. Cábské jezírko vzniklo při sesuvu, který přehradil jednu ze zdrojnic vodního toku Malá Bystřička, později bylo uměle prohloubeno a opatřeno hrází. Nad jezírkem jsou v lese zajímavé pískovcové skály.

První naše zastávka bude Valova skála. Ta se nachází na severovýchodním okraji Vsetín, cca 3 km od centra města v údolní oblasti zvané Velký Skalník. Lezecky vyhledávaná je především její 35 metrů vysoká západní stěna. Tento významný geomorfologický útvar spatříme už z dálky, pokud budeme stoupat po trase Naučná stezka- Okolo Vsetína údolím Velkého Skalníku. Skála, vystupující ze strmé zalesněné stráně nad koruny stromů vpravo od cesty, působí na první pohled dojmem mohutného skalního bradla. Ve skutečnosti je to přes padesát metrů dlouhá skalní hradba, tvořená pískovci a slepenci, orchidejích a vzácných rostlin, vyskytujících se v jejím okolí. Zdejší specialitou jsou různé druhy lišejníků, které bychom mohli na skalních stěnách spatřit a pokud jsme houbaři, v lesích v okolí skaliska bychom se ocitli v tom nefalšovaném pozemském houbařském ráji! Od silničky k Valově skále, která byla pojmenována podle jedné z usedlostí na pasekách, vybíhá do lesa poněkud strmější chodníček. Jím bychom se přibližně po 80-90 metrech dostali pod úpatí nejvyšší skalní stěny k maličkému horolezeckému tábořišti s ohništěm a dřevěným směrovým ukazatelem. Odsud vidíme, že skála na první pohled připomíná ohromný skalní útes, ale z estetického hlediska nám toho moc nenabídne, neboť nemá při pohledu zdola příliš členitý tvar. Od tábořiště vede k vrcholu Valovy skály okružní a poněkud krkolomný chodníček - rozhodně nic pro ty, kdo mají problémy s chůzí ve strmém terénu či problémy se závratí. My ostatní ale budeme z vrcholu odměněni neskutečně krásným výhledem nejen na údolí velkého Skalníka, ale také na to nejbližší vsetínské okolí tvořené valašskými vršky.

Dobré ráno milé koníkovky opět ze Vsetína, dnes jsem si po tom dobrém vínku přispala, dnes je u nás zataženo, nicméně nám to nevadí pro další výlety do okolí a bude jich dnes opět hodně.Včera jsme dokončili trasu Velké Karlovice a dnes se vydáme směr Valašské Meziřící. Hezký den všem 🙂

Pro dnešní den se s Vámi koníkovky loučím z večerního Vsetína, jdeme si s manželem dát sklenku vína a odpočívat 🙂 Zítra se už těším na další den a naše výletničení🙂 Nějak se nám to krátí. Alespoň trochu prozradím dopředu, vrátíme se na Vsetín, vylezeme na Valovu skálu a pojedeme na Vsacký Cáb a budeme pokračovat směr Valašské Meziříčí, odbočíme do obce Ratiboř, na Tesák a Troják. Vrátíme se, ale opět směr Valmez a pojedeme do Pržna a na Bystřičku. Samozřejmě všechna místa jsem neprozradila. Hezký večer všem 🙂

Na závěr, než definitivně opustíme Velké Karlovice, bych se ráda zmínila o Františku Holčákovi. Valencio Holčák, tento pojem zná téměř každý a ne jen milovníci koňí 🙂 Valencio má název, podle hrdiny Velké pardubické steeplechase z roku 1986. Byl první z velkokarlovických koňských hrdinů a byl posledním vítězem Velké z dob „před Železníkem“ a v souvislosti s jeho jménem se bude dlouho vzpomínat nejenom na pardubický úspěch, ale také na spanilou jízdu při liverpoolské Velké národní steeplechase, do jejíhož cíle se dostal jako jediný český kůň v historii liverpoolského dostihu. Na jeho počest bylo zvoleno i jméno dostihové stáje Valencio.
František Holčák se narodil se 6. 6. 1951 v Karolince, ale od svých devíti let žije ve Velkých Karlovicích, chovatelem a trenérem dostihových koní je už 32 let. Drží rekord v počtu vítězství svých koní v historii Českého derby. Zasvětil koním celý dosavadní život. Vystudoval Střední zemědělskou školu v Rožnově pod Radhoštěm, také dvouletý obor chovatele koní v Kladerubech. Dále dva roky trvající trenérský kurz absolvoval v Boskovicích. Než se dal na profesionální chovatelskou a trenérskou dráhu pracoval nějaký čas jako agronom či vedoucí přidružené výroby. Tréninková centrála Františka Holčáka se nachází přímo ve valašské obci Velké Karlovice. Špičkoví dostihoví koně zde mají ideální podmínky k tréninku v čisté a malebné valašské přírodě.

A máme tady poslední soutěž dnešního dne a budeme opět hádat z naší valašské lidové mluvy: Tentokrát se ptám co znamenají slova: ďúra, fučák,lokše. První 3 správné odpovědi získají srdéčko 🙂

Velké Karlovice jsou samozřejmě ráj jak pro zimní, tak letní sporty. Ráda bych se zmínila o zimních střediscích, turistických trasách a kde se ve Velkých Karlovicích ubytovat a dobře najíst 🙂
Známá zimní střediska jsou: Skiareál Razula,Kyčerka,Soláň-Bzové,Horal,Babská,Gálik,U Bambuchů,Machůzky,Podťaté,Jezerné.
Vyznačené turistické trasy v okolí Velkých Karlovic zavedou návštěvníky obce do typicky valašské krajiny s loukami, vzrostlými lesy a s roztroušenými valašskými chalupami. Mohou se projít chráněným jedlobukovým pralesem Razula, v němž se dochovaly až dvě stě let staré buky a jedle, nebo navštívit unikátní přírodní jezero v údolí Jezerné, které v dávných dobách vzniklo po sesuvu půdy. Inspiroval se jím spisovatel Karel Jaromír Erben, jehož pověst Karlovské jezero vyšla v knize Národní pohádky. Cílem turistických cest je také pramen Vsetínské Bečvy, vyznačený pod kopcem Trojačka, nová rozhledna na vrcholu Čarták, místo nazývané Tři kříže na Ztracenci v pohoří Javorníků nebo Benešky, kde se na horských svazích vyskytují vzácné druhy rostlin. Krajina Velkých Karlovic je díky své členitosti ideální pro cykloturistiku. Oblastí vede několik značených tras.
Hotely, které Vás mohou, ale hlavně chtějí ubytovat, nabízejí špičkové služby, ať už v oblasti krásného ubytování, gastronomických specialit, wellness služeb, animačních programů, ale i jiných lákavých nabídek. Za špičkové hotely zde mohu jmenovat: Horský hotel Babská,hotel, Horal, Hotel Lanterna, Hotel Lúka Soláň, Hotel Pod Javorem, Hotel Potocký,Horský wellness hotel Tatra, Hotel Galik.
Na jídlo Vás srdečně zve Hospoda Kyčerka – zde najdete domácí chléb a domácí uzené maso, kynuté borůvkové knedlíky s pravými borůvkami, či pravé jehněčí z beskydských hor. Na jídelním lístku Vás osloví opravdové gurmánské speciality, ale samozřejmě hlavně především typické valašské jídlo a nesmím opomenout, že vše připravované z domácích a čerstvých surovin.

V Karlovicích a okolí je možno vidět množství menších, ale neméně zajímavých staveb jako jsou kříže, boží muka nebo kapličky. Ty vyrůstaly v krajině na památku šťastných i nešťastných událostí, jako projev díků za odvrácení neštěstí, epidemií, za uzdravení nebo k uctění mrtvých. Z těch známějších si můžeme vyjmenovat: Boží muka ve středu obce (u Bukovjanů), Kaple na rozcestí – Podťaté, Kaple svaté Trojice v Jezerném, Kaple a kříž v Leskovém, Kaple v Podťatém - Světlé,Kaplička na Štrčkové, Kamenný kříž u kostela, Zvonice v Tísňavách, Zvonice za Miloňovú.

Další zajímavá památka, židovský hřbitov, se nachází nedaleko obce v údolí Jezerné. Na hřbitově, založeném v roce 1887 se dochovalo několik desítek náhrobků. Je mezi nimi i hrob Salomona Reicha, majitele místních skláren a někdejšího starosty obce. Byli zde pohřbívání židé místní, ale také pocházející z okolí, např. i z 20 km vzdálené obce Hovězí. Posledním pohřbeným byl v roce 1938 Alois Weis. Na hřbitově stávala márnice, kterou za 2. světové války podpálili fašisté. V roce 2000 začala hřbitov opravovat Židovská obec z Ostravy. Bylo sem převezeno i několik pomníků z rušeného židovského hřbitova v Rožnově pod Radhoštěm.

Když mluvíme o Velkých Karlovicích, nesmím zapomenout na pěvecký ženský sbor Karlovjanky 🙂 Na Valašsku se vždy hodně doma zpívalo, ale také při práci a ty nejlepší zpěvačky byly najímány na zpěv hečených, kterými se ohlašoval konec žní. Stejně jako helekačky se nesly zpěvy od kopečku k hoře. Po druhé světové válce se začaly zpěvačky scházet pod vedením Zdeňka Kašpara a s ním nacvičily první pásmo hečených. Zpívaly ho v Rožnově pod Radhoštěm a měly úspěch. Zpívaly několikrát ve Strážnici, na různých festivalech, v Polsku, Maďarsku, na Slovensku, ale hlavně doma a v okolí. Ročně 25 a více vystoupení. Rozhodly se, že se pokusí zachránit a udržet helekačky i hečené. Zemědělství totiž potkaly takové změny, že se nepase dobytek a žně rovněž se vytrácejí. Stejné je to, s původními zpěvačkami. Už jen několik žen je dovede zazpívat tak, jak se kdysi hečené a helekačky zpívaly.

Karlovské muzeum se nachází v historickém středu Velkých Karlovic. Ve dvou budovách památkově chráněného objektu bývalého kupeckého domu z počátku 19. století lze shlédnout expozice, které poskytují charakteristický obraz života lidí v tomto rázovitém koutu Valašska. Jádrem národopisné sbírky je doma vyráběné zemědělské a salašsnické nářadí, postupy zpracování vlny, lnu a výroby ovčího sýru. Atmosféru dokresluje prostá valašská kuchyně s původním vybavením. V architektonicky překrásných půdních prostorách jsou pravidelně pořádány výstavy výtvarného umění.