Malá změna milé koníkovky. K Jarcové se vrátím až v zítřejším příspěvku, dnes se jdu věnovat manželovi - odjíždí na dvoudenní služební cestu. Takže pro dnešek už Vás nechám "v klidu". 🙂

Pro milovníky cyklistiky mám informaci, že Valašským Meziříčím vede páteřní cyklostezka Horní Bečva-Velké Karlovice. Úsek vedoucí přes Valmez má necelých 8km. Od místní části Hrachovec se vlní po levém břehu řeky Bečvy k městskému koupališti. Zde kříží řeku po nové lávce a dále pokračuje po pravém břehu po stávající komunikaci kolem prvního splavu. Cyklostezka pokračuje ulicí Kubkova, kolem kapličky sv. Rocha. Asi 50 metrů za ní je hospůdka Přístav, kde doporučuji určitě zastavit. Hlavně v parném létě - občerstvení se v zahrádce. Pokud oceníte vychlazené pivo, točenou kofolu a máte rádi třebas nakládaný hermelín nebo utopence, zastavte tím tuplem. V létě zde najdete i nabídku poctivých hamburgerů připravovaných na venkovním grilu. Pro děti je zde malé zázemí v podobě houpačky a dřevěného domečku nebo můžete nakrmit věčně hladové rybky v Bečvě 🙂 Odtud cyklostezka pokračuje přes místní tržnici, a dále po ulici Vodní, kde se cyklostezka dělí dvěma směry - buď můžete jet směr Vsetín nebo směr Hranice na Moravě. V případě, že chcete pokračovat směrem na Vsetín, pojedete vlevo do parku Abácie a dále po novém asfaltu směr Jarcová. Stezka projíždí parkem a vjíždí mezi domky na ulici Za drahou. Za těmito domky bych Vám určitě doporučila občerstvit se v Zahradní restauraci Pod Lípou. Mimo točené kofoly a výborného piva zde mají výborné speciality z grilu - koleno, žebra, pstruhy. Za lidové ceny a opravdu si pochutnáte. Pro děti je zde zázemí v podobě malého venkovního hřišťátka. Pokud by Vás nezaujala Hospůdka Pod lipami, pokračujte úsekem mezi poli, a po levé straně budete mít Grill bar u Bystroně a lamy, podrobně viz. příspěvek níže. Cyklostezka pokračuje směrem na obec Jarcovou, která bude naší další dnešní zastávkou.

Pokud budete Valašským Meziříčím jenom projíždět, doporučuji Vám na výjezdu směrem na Vsetín před přejezdem zastavit a občerstvit se. Našinec by řekl, že jste právě přišli k Bystroňovi na lamy 🙂 Pan Bystroň je místní podnikatel, který provozuje firmu zabývající se výrobou zemědělské, lesnické techniky. Mimo to si naproti této firmě otevřel bistro - grill občerstvení. Zdravou kuchyni zde sice nenajdete, ale rozhodně doporučuji udělat si zastávky, protože pan Bystroň u tohoto občerstvení chová 12 lam. Lamy si mohou návštěvníci nejen pohladit ale i nakrmit. Zvláštností jsou místní staré stromy, které jsou zabetonovány do země kořeny vzhůru. Na každém stromě pak sedí dřevěná vyřezávaná sova.
Nedávno přibyla další kuriozita, pan Bystroň si zakoupil vysloužilou tramvaj T3, která ještě nedávno brázdila ostravské ulice. Zpřístupnění tramvaje veřejnosti je naplánováno na letošní jaro.

Třetím parkem Valašského Meziříčí je park Abácie. My tomu dříve říkali prostě a jednoduše U spojů, protože je zde místo, kde se stékají Vsetínská a Rožnovská Bečva. V nevelkém parku obdelníkového tvaru lákají upravené cestičky s lavičkami k procházce a relaxaci. Najdete zde pomník z roku 1901, který byl odhalen vojákům raněným v bitvě u Slavkova, kteří se léčili v meziříčských nemocnicích a zde svým zraněním podlehli. Pochováno je na tomto místě 1228 vojáků.

Když už jsem Vám představila park Botanika, bylo by nespravedlivé vynechat i zbylé dva, které ve Valašském Meziříčí máme. Včera jsem nakousla, že zámek Kinských, sídlo místního muzea, obklopuje rozsáhlý park stejného jména. Takže si o něm řekneme něco víc...
Byl založen v 18. století. V rozlehlém parku si můžete prohlédnout vzácné dřeviny, vede tudy Nauční stezka vybudovaná roku 2010 pří rekonstrukci parku. Stezka má 10 zastavení se 2 informačními tabulemi, které návštěvníkům přibližují historii založení a jeho další vývoj, také, co se v parku nachází .V jeho krásném prostředí stojí Amfiteátr (původně letní kino), kde se konají hlavně kulturní akce, v létě koncerty, divadla, festivaly, promítají zde letní kino a jsou zde i další akce. Návštěvu parku doporučuji pro rodiny s menšími dětmi. Během horkých letních dnů zde najdete příjemný stín a děti zde mají k dispozici soustavu dětských hřišť.

Tak a z Bystřičky zpět do Valmezu. Mám pro Vás připravený výlet na vrch zvaný Helštýn. Mimo památníků obětem obou světových válek jsou zde tři památné lípy. Helštýn je vrch v Rožnovské brázdě o nadmořské výšce 385 m n. m. Nachází se severovýchodně od Valašského Meziříčí. Helštýn je svou polohou atraktivní především jako vyhlídkové místo na Valašské Meziříčí a jeho místní část Hrachovec, obec Krhovou a také na vrcholy Vsetínských a Hostýnských vrchů.
Když jsem byla malá, chodila jsem zde pouštět na podzim draka. Teď je prý Helštýn záležitostí hlavně mladých, kteří si zde dávají "dostaveníčko". 🙂

Naučná stezka Jana Karafiáta končí u hráze na přehradě Bystřička. Dojdete-li do cíle a budete mít ještě chuť a sílu, doporučuji celou přehradu obejít. Je to časově vycházka cca na 2 hodiny, záleží jak rychle půjdete a zda se někde stavíte 🙂 Po cestě jsou totiž 3 hospůdky. Osobně doporučím Restauraci U Mokrošů, mají tam výborné grilované speciality. Na půli cesty okolo přehrady je pak Hostinec U Bušů. Mají zde i malé zázemí pro děti - kolotoč a pro mě důležitý velký výběr nanuků. Pokud chcete pohár, hned u hráze je Bar Oáza. Dělají ho tam výborný 🙂
Během letní sezóny je k dispozici kemp, doporučuji pro rodiny, které upřednostňují dobrodružství pod stanem.

Další zastavení na Naučné stezce Jana Karafiáta, které si zaslouží svůj samostatný příspěvek je dřevěný toleranční kostel Velká Lhota. Tento kostel byl vystavěn krátce po vydání Tolerančního patentu císaře Josefa II. a dnes je unikátní kulturní památkou. Nebyl nikdy přestavěn, mimo jiné kvůli chudobě farníků, a zůstal tak zachován jako jediný dřevěný kostel s původními rysy tolerančních kostelů v České republice. Kostel je prostý, nevytápěný, bez umělého osvětlení, bez věže. Celá stavba je kryty šindelem, postavený je ze silných smrkových klád.
V letech 1875-1895 zde jako farář působil autor knihy Broučci Jan Karafiát. Pobyt tohoto kazatele připomíná pamětní deska na budově fary i naučná stezka.Kostel je doposud v provozu a konají se v něm nedělní bohoslužby a další obřady - nepřetržitě od založení kostela. Prohlídku kostela lze domluvit s panem Zajíčkem na tel. čísle 737 410 093.

Naučná stezka Jana Karafiáta byla otevřena 21. 6. 2002. Stezka je věnována Janu Karafiátovi, autorovi knihy Broučci, který byl 20 let farářem v evangelickém kostele ve Velké Lhotě v letech 1875 až 1895. Na 16 panelech stezka představuje historii a přírodu území mezi Valašským Meziříčím a přehradou Bystřička. Délka trasy je 14km. Téměř na každém panelu jsou dětem i dospělým kladeny všetečné otázky od postaviček právě z knihy Broučci. Stezka začíná na vlakovém nádraží ve Valašském Meziříčí a končí u hráze přehrady Bystřička.
Podrobněji bych se v tomto příspěvku věnovala třem zastávkám na cestě - parku Botanika, evangelickému kostelu na Velké Lhotě a přehradě Bystřička.
Park se vzácnými dřevinami Botanika byl založen pro potřeby studentů místního gymnázia. V okolní vilové čtvrti vyniká budova evangelického kostela. Kostel byl postaven v letech 1908 – 1909 valašskomeziříčským stavitelem J. Demelem podle projektu záhřebského stavitele Leoše Kaldy z roku 1908. S budovou kostela je spojená patrová fara zdobená jednoduchými sgrafity. V současné době se zde odehrávají mše a koncerty vážné a duchovní hudby. V roce 1997 byl areál evangelického kostela a fary prohlášen Ministerstvem kultury ČR za kulturní památku. V parku botanika najdete rovněž památník věnovaný prezidentovi Masarykovi.

Než se budu podrobně věnovat Naučné stezce Jana Karafiáta, neodpustím si pár slov o tom, kdo to vlastně byl. Jan Karafiát (1846-1929) evanglický farář, dvacet let působil v evangelickém dřevěném kostele na dnešní Velké Lhotě (tehdy nazývaná Hrubá Lhota). Je autorem pohádky Broučci. Knihu vydal anonymně vlastním nákladem u Václava Horkého. Po sedmnácti letech byla objevena spisovatelem Janem Herbenem. Díky recenzi Gustava Gammy Jaroše v časopise Čas byla první edice rychle vyprodána a v roce 1894 přišla reedice. Dílo je oceňováno pro básnický sloh a ve své době novátorský přístup ke světu dítěte, počítá s psychologií dítěte. O jeho teologickou a morální hodnotu se ovšem vedou spory - vyčítá se mu důraz na bezmyšlenkovou poslušnost, která se (podle Maxe Webera) právě v reformovaném prostředí vysoce cenila. Svá autorská práva na tuto knihu odkázal Českobratrské církvi evangelické, která díky tomuto štědrému daru mohla sponzorovat vydávání bible a církevních tisků.
Já osobně mám Broučky moc ráda. Každé jaro, když rozkvetou sedmikrásky, vzpomenu si, jak mi prarodiče předčítali, že každá tato sedmikráska je za broučka, který se nedožil zimy. Pokud je úplně bílá, je to za broučka, pokud je krapet načervenalá, je to za broučka-holčičku. A co Vy? Četly jste některá Broučky?

Tak a dost bylo na chvilku historie. Slíbila jsem Vám pár tipů na výlet do přírody. Svůj slib splním, ráda bych vám představila stezku mapující přírodu a historii mezi Valašským Meziříčím a přehradou Bystřička. A protože je pojmenována po spisovateli, vyhlašuji soutěž pro první tři nejrychlejší, kdo mi napíšou jeho jméno.
Malá nápověda: Spisovatel je spojován s Velkou Lhotou, kde působil jako evangelický farář. Jeho nejznámější dílo je určeno pro děti. Je to také jeden z loutkových večerníčků, pro mě osobně opět srdcová záležitost 🙂 Tak co, víte, po kom se Naučná stezka jmenuje?

Zemský ústav pro hluchoněmé, dnes MŠ, ZŠ a SŠ pro sluchově postižené (pro Valmezáky prostě Hluchák), je třetím nejstarším zřízením pro sluchově postižené děti na Moravě. Podnět pro jeho založení dal poslanec zemského sněmu Karel Richter v roce 1906. Se stavbou se začalo v roce 1909 a zajímavostí bylo, že se stavbu podařilo dostavět v rekordním čase, už v roce 1911. Během válek sloužil ústav jako nemocnice pro raněné vojáky, jinak plní pořád svou vzdělávací úlohu.Také dnes slouží jako mateřská školka, základní škola a střední škola pro děti se sluchovou vadou, k dispozici je zde i internát.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie je hlavním farním kostelem farnosti Valašské Meziříčí. Byl vystavěn na místě původního kostela sv.Kunhuty v 2.pol.17.stol. Od roku 1958 je kostel chráněn jako kulturní památka České republiky. Nebudu Vám vypisovat jeho bohatou historii, pokud se budete nacházet ve Valašském Meziříčí v období Adventu, určitě si zde udělejte výlet s dětmi. Je zde vystaven moc pěkný Betlém. Jako malá holka jsem tam každé Vánoce chodila s babičkou a dědou vhodit pětikorunku andělovi nebo černouškovi, který pak zakýval hlavičkou jako výraz díků.

Krásné dopoledne, milé koníkovky. U nás je teda ještě mlžný opar, tak jsem staršímu pustila Mickeyho klubík a já si chvilku poležela 🙂 Přemýšlela jsem, kam všude se dneska vypravíme 🙂 Na skok se vrátím ještě ke dvěma významným památkám, na které včera nezbyl čas. Bude to hlavní kostel města - Kostel Nanebevzetí Panny Marie a secesní Zemský ústav pro výchovu hluchoněmých dětí.
A pak se půjdeme toulat do přírody, takže se těšte na tipy kam na výlet s dětmi 🙂

Myslím, že pro dnešek bylo pamětihodností Valašského Meziříčí až až 🙂 Zítra bude ještě troška historie a pak mám v plánu přidat pár tipů, kam vyrazit hlavně s dětmi "více do přírody".
A abyste si nemysleli, že ve Valmezu máme jenom Mňágu, rozloučím se s Vámi pro dnešek písničkou jiné místní kapely - Docuku. Určitě na ni během týdne dojde ještě "řeč" 😉

Kousek od Gobelínky, vedle hlavní silnice se nachází kostel Nejsvětější Trojice, který určitě stojí za návštěvu. Kostel sloužil jako hřbitovní kostel města Meziříčí a okolních vsí a nejstarší zmínku o něm bychom našli až v roce 1605. Kostel Nejsvětější Trojice je polodřevěná jednolodní církevní stavba, k liturgickým účelům sloužil až do 50. let 20. století. Nejstarší dochovanou částí kostela je zděný presbytář z 16. století. Z hlediska slohového je na něm patrné doznívání pozdní gotiky (polygonální závěr kněžiště), typické pro českou sakrální architekturu 16. století. V současnosti se v kostele nachází lapidárium Trojice, spravované Muzeem regionu Valašsko. Je zde umístěna expozice architektonické, sepulkrální a oltářní plastiky. Exponáty pocházejí z poloviny 16. až z počátku 20. století a provenienčně souvisí s místním prostředím. Vedle sbírkových předmětů Muzea regionu Valašsko a rožnovského skanzenu jsou v lapidáriu vystaveny předměty převzaté od města Valašského Meziříčí a od valašskomeziříčského a hošťálkovského římskokatolického farního úřadu. Vedle stálé expozice kostel občas hostí i krátkodobé výstavy. Kostel i expozice jsou přístupné pouze v letních měsících. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Když už budete u gymnázia či v parku Botanika, doporučuji návštěvu Moravské gobelínové manufaktury. Je hned vedle gymnázia. My ji říkali zkráceně Gobelínka a já si dodnes pamatuju, jak jsem z chemické učebny měla výhled na její historický komín, kde každoročně sídlila čapí rodinka 🙂
Manufaktura se již déle než 50 let zabývá ruční výrobou a restaurováním klasických gobelínů i uměleckých tapiserií s moderními motivy. Je považována za první manufakturu na výrobu gobelínů v Československu a jedinou svého druhu na Moravě a v Českém Slezsku. Jejím zakladatelem byl v roce 1898 Rudolf Schlattauer. Továrna se během prvních let své existence potýkala s ekonomickými potížemi. Vleklý problém nakonec vedl k žádosti o státní finanční podporu, což nakonec vyústilo k převzetí manufaktury Moravskou oblastní komisí a následnou přeměnu na Jubilejní zemskou tapiserii a školu se sídlem ve Valašském Meziříčí. Z uměleckého hlediska je počáteční období školy ve znamení textilních návrhů vytvořených jejím ředitelem Rudolfem Schlattauerem: jeho tapiserie, plátna a polstrování nábytku zdobí secesní motivy, tvary a ornamenty. Stejného významu byla i spolupráce manufaktury s českým malířem a Schlattauerovým spolužákem z vídeňské akademie Hanušem Schwaigerem. Továrna vyráběla gobelíny se Schwaigerovým ozdobným vzorem, jehož variace byly často žádány i v pozdějších letech. Tkané nástěnné tapiserie spolu s druhým hlavním produktem manufaktury – ručně vázanými koberci – byly považovány za potenciálně stylové ozdobné prvky v tvorbě interiérů, a tak se manufaktura zaměřila na spolupráci s architekty. Mezi nimi byli i Dušan Jurkovič - autor staveb na Pustevnách (Libušín, Maměnka) či lázeňských domů v Luhačovicích. Ojedinělým projektem Moravské gobelínové manufaktury je Živé muzeum gobelínů. Za vstupné 40 Kč/dospělý umožňuje návštěvníkům muzeum navštívit gobelínové a kobercové dílny s více než stoletou tradicí za plného provozu, a vychutnat si tak atmosféru tradičního uměleckého řemesla.
Během prohlídky nejen uvidíte vznikat gobelín či vázat kobercové uzly, ale spoustu věcí si budete moci osahat a sami vyzkoušet. Navíc uvidíte v chodu historické stroje, které jsou dnes již technickými památkami, můžete shlédnout dobové filmy o dílnách a řemeslech na Valašsku. K dispozici je zde Schlattauerova kavárna. Mají zde několik druhů výborné kávy, skvělé dezerty. Pro polovičky pak tři druhy piva - teď v pátek jsem testovala 12° a super 😉 . Kavárna je nekuřácká, má k dispozici dětský koutek a v létě je v provozu venkovní zahrádka, u které je pískoviště. Za mě jedna z dobrých kaváren, kam může člověk zajít i s dětmi 🙂
Na závěr otevírací doba muzea je Po-Pá 8-14hod. Kavárna pak Po-Čt 10-21, Pá 10-23 a So-Ne 15-21.

Gymnázium Františka Palackého je jedna z nejstarších českých středních škol na Moravě. Snad největší zásluhu o její vznik má městské představenstvo, které na svém zasedání dne 17. 2. 1871 požádalo prostřednictvím okresního hejtmanství ve Valašském Meziříčí tehdejší ministerstvo osvěty a vyučování ve Vídni o zřízení nižšího reálného gymnázia. Hlavními iniciátory tohoto rozhodnutí byli advokát dr. Alois Mikyška a starosta města Josef Müller.Na dlouhou dobu byla škola jediným českým gymnáziem na severovýchodní Moravě. O jejím významu byl jistě přesvědčen i hodslavický rodák, historik František Palacký, který v roce 1873 navštívil staveniště školy. Podle něj pak gymnázium v roce 1936 dostalo své jméno.
Do gymnázia na prohlídku se sice nedostanete, ale pokud si přece jen uděláte procházku, zajděte do nedalekého parku Botanika. Park se vzácnými dřevinami a památníkem T.G.Masaryka byl založen v letech 1890 a 1891 pro potřeby výuky studentů gymnázia.

Na základě níže uvedeného příspěvku si neodpustím, jak to vlastně bylo s tou Gabrou a Málinkou. Jsou skutečné a nebo vymyšlené? Kdo tyto knížky neznáte, doporučuji co nejdříve někde sehnat, jsou prostě kouzelné. 🙂
Gabra a Málinka Tauberovy pocházejí z pera spisovatelky Amálie Kutinové. Autorka je ve skutečnosti knižní Málinka a v knihách popisuje své dětství a dospívání po boku starší sestry Gabriely, které nikdo neřekl jinak než Gabra. Do Valašského Meziříčí se přestěhovaly ze Štítné nad Vláří a obě "dcerky" zde navštěvovaly gymnázium. Tyhle knížky pro mě osobně znamenají moc, jako malá jsem je četla strašně ráda a kdybych měla dvě dcerky, jmenovaly by se 100% Gabra a Málinka 🙂 Ráda bych skončila s nostalgií, ale ještě to se mnou budete muset vydržet, protože další příspěvek věnuji gymnáziu, které jsem v roce 2003 absolvovala 😀

Já teď musím na chvilku mimo PC, staršího přestal bavit Mickeyho klubík a tak se mu jdu věnovat. 😀 Prozradím, že v dalším příspěvku se budu věnovat budově gymnázia. A jelikož jsem slíbila soutěž, zde máte otázku.
Hledám jména dvou literárních (a vlastně i reálných) postav - sester, které se sice narodily ve Štítné nad Vláří, ale velkou část dětství strávily ve Valašském Meziříčí. Obě sestry navštěvovaly místní gymnázium. První tři nejrychlejší a správné odpovědi odměním samozřejmě srdíčkem 🙂

V sousedství domu U 12 apoštolů najdete restauraci u Zvonu a hned vedle kavárnu/cukrárnu u Saliho. Takže pokud byste chtěli zajít na oběd, popř. si dát výbornou zmrzlinu či zákusek, tak přidávám tyto dva tipy 🙂
A pro gurmány doporučím Vaňkovo pekařství - je hned vedle cukrárny a mají zde bezkonkurenčně nejlepší domácí koláče několika příchutí 🙂

Včera jsem zmiňovala, že náměstí ve Valašském Meziříčí je od r.1992 vyhlášeno městskou památkovou zónou. V horní části náměstí se tyčí socha sv. Floriána, v dolní části pak najdete Mariánský sloup. Náměstí má 27 památkově chráněných domů, některé z nich měly právo vařit a šenkovat pivo a víno. Náměstí i s přilehlými ulicemi je dnes už jen torzem někdejšího původně středověkého města. Je lemováno renesačními a barokními měšťanskými domy. Budova radnice pochází z roku 1677 a má rokokovou štukovou fasádu se znakem města a kamenný portál. Neméně významný je i Dům U apoštolů, na roku ulic Komenského a Křižkovského. Patří k nejvýznamnějším zachovaným památkám ve městě, v jádru je renesanční z r. 1598, zdobený reliéfy svatých ze 2. pol. 18. stol.

Někdejší krásenská radnice je historickou památkou postavenou v roce 1580. V roce 1766 byla přestavěna v barokním stylu. Budova sloužila svému původnímu účelu až do roku 1924, kdy bylo Krásno nad Bečvou sloučeno s Valašským Meziříčím. Radnice přežila jako jedna z mála krásenských historických budov období komunismu, kdy bylo nešetrnou výstavbou silnice zničeno celé náměstí a přilehlé budovy. Na místě někdejších historických architektonických skvostů byly vystavěny paneláky. V jednom z těchto paneláků - bezprostředně sousedících s radnicí jsem strávila většinu života 😀
Dnes slouží budova jako městská knihovna. Pro veřejnost se v prostorách čítárny pořádají různé besedy či přednášky.
Já osobně mám k radnici ještě jednu vzpomínku - v prostorách sklepa byla otevřena vůbec první valašsko-meziříčská čajovna. Sypané čaje, vodní dýmka, přátelské prostředí. Bohužel povodně, které postihly město v roce 1997, zatopily i tyto prostory a čajovna tak zanikla.

Jednou z mála zachovaných historických památek po "zmizelém" městě Krásně je zajímavá sakrální stavba, zasvěcená svatému Jakubovi Většímu. Kostelík naleznete hned vedle Zámeckého parku a bývalého feudálního sídla rodu Kinských, ve kterém je dnes umístěno Muzeum. Všechny tyto objekty jsou dobře viditelné z hlavní průtahové silnice, procházející celým Valašským Meziříčím. Zvláštní stavba kostela (s absencí velké věže) už na první pohled navodí představu dávných věků a tento náš dojem potvrdí vstupní, bohatě profilovaný portál, který reprezentuje styl jednoho báječného stavebního období - gotiky. Zdi okolo něj ale už nezapřou pozdější renesanční původ. A kdybychom si mohli prohlédnout také interiér chrámu, tady by nás už ovanul dech rozevlátého baroka. Na hlavním oltáři se z tohoto období skví obraz světce Jakuba, zatímco vedlejší lidová dřevořezba představuje známého drakobijce svatého Jiřího. První písemná zmínka o kostele pochází už z roku 1545, kdy byl tento vystavěn na místě původního románského kostelíka. Svatojakubskému kostelu dominuje vysoká, prudce se nad chrámovou lodí a presbytářem zvedající střecha s malou věžicí, ve které visí zvon umíráček. V minulosti se v sousedství kostela nacházel hřbitov města Krásna, v současnosti se tady můžeme potěšit pohledem na barokní sochu sv.Josefa, svírajícího v náručí Ježíška. Vznik této skulptury se datuje do roku 1762.

Naše dnešní první zastávka bude zámek Kinských. Tento empírový zámek vznikl na místě původní správní budovy rožnovsko-krásenského panství, která byla v roce 1854 za majitele hr. Eugena Kinského přestavěna na panské sídlo. Došlo ke zvýšení budovy o poschodí s provedením mansardové střechy, kryté přírodní břidlicí. K zámku přiléhá rozsáhlý park s vzácnými dřevinami.
Od roku 1949 zde sídlí místní muzeum. Muzeum spravuje rozsáhlé umělecké, historické, etnografické a přírodovědné sbírky. V zámku se nachází také knihovna regionálních tisků, která je pro veřejnost otevřena každou středu od 9 do 17 hodin.
Návštěvu muzea rozhodně doporučím o pro rodiny s dětmi. V současné době nabízí muzeum dvě stálé expozice - První je věnovaná osvětlovacímu sklu a gobelínům. Tato uměleckoprůmyslová výroba má ve městě dlouholetou tradici a ukazuje šikovnost a zručnost zdejších lidí. Součástí výstavy je i výtvarná prezentace místní střední uměleckoprůmyslové sklářské školy. Druhá, s názvem „Jak se žilo na zámku“, ukazuje dobově zařízené zámecké pokoje. Na ni navazuje zámecká herna pro děti i dospělé s komorní expozicí „Hračky ze zámku a podzámčí“. O parku se samostatně rozepíšu v některém z dalších příspěvků.
Mimo stálé expozice se v muzeu pořádají přednášky pro veřejnost, během vyhrazených sobot je zde možnost uzavřít i sňatek 🙂
Na závěr ještě otevírací doba muzea - denně mimo pondělí od 9-17hod.

Dobré odpoledne všem koníkovkám. Doufám, že jste po dobrém obědě naladěné na další informace o Valašském Meziříčí 🙂 Včera jsem vám představila největší dominantu města a sice zámek Žerotínů. Dneska se podíváme na další pamětihodnosti, které si myslím, že byste při návštěvě města měly vidět. A bude toho spousta 🙂 Těšte se i na bleskové soutěže o srdíčka.

Pro dnešek se s vámi všemi rozloučím. Doktoři s mladším synem a obkládání kuchyně si vybralo daň v podobě extrémní únavy. ☹ Zítra se těšte na památky z centra města, které bych každému návštěvníkovi města doporučila vidět.
Na závěr dnešního dne přidávám ještě jeden videoklip s Mňágou. Tentokrát jsou tam i její členové v popředí s frontmanem Petrem Fialou (má pět dětí, mimo jiné roztomilé dvojčátka).

Nejvýznamnější dominantou města je zámek Žerotínů. Začal se stavět již za vlády Jana Pernštejna v roce 1538, Žerotínové ho dostavěli jako náhradu za zbořený hrad v Rožnově pod Radhoštěm. V roce 1648 poškodili zámek Švédové. Počátkem 18. století byl zámek rozšířen a barokně upraven. Po bitvě u Slavkova sloužil zámecký areál nějaký čas jako vojenská nemocnice, v roce 1855 tu byla zřízena ženská trestnice, jediná na Moravě a ve Slezsku. Tehdy byla odstraněna umělecká výzdoba a pokračovala devastace památky. Zámek také zčásti sloužil jako kasárna a k bytovým účelům.
V listopadu 1951 byl zámek dán do vlastnictví Místnímu národnímu výboru ve Valašském Meziříčí a sídlil v něm Sdružený klub pracujících, vzniklý sdružováním kulturních organizací, spolků a klubů ve městě.V březnu 1991 došlo ke změně názvu na Kulturní zařízení města Valašského Meziříčí. Vzhledem k nevyhovujícímu technickému stavu zámku rozhodlo vedení města v roce 1995 o zahájení komplexní rekonstrukce objektu, připravované od roku 1980. Rekonstrukce začala v červnu 1996.V roce 2001 byla pro veřejnost otevřena venkovní terasa nad řekou Bečvou, v letních měsících s restauračním provozem, který zajišťuje Divadelní kavárna. Od roku 2002 je zpřístupněno také zámecké nádvoří s fontánou a dekorativními plochami zeleně. Zároveň bylo dokončeno také centrální schodiště a výtah, který umožňuje bezbariérový přístup do Kulturního zařízení.

Od konce 19. století navštěvoval město za svých letních pobytů v Podlesí "Na Žabárně" Tomáš Garrigue Masaryk se svou rodinou. Dne 23.5.1907 se právě na náměstí ve Valašském Meziříčí Masaryk dozvěděl, že byl zvolen za Valašsko poslancem Vídeňské říšské rady. Dům stojí dodnes a je na něm pamětní cedule, která tuto událost připomíná.