Jak již bylo napsáno v předchozím příspěvku, leží Valašské Meziříčí na soutoku Rožnovské a Vsetínské Bečvy. Svou polohou je vstupní branou do Moravskoslezských Beskyd a významným silničním a železničním uzlem.
Jelikož patří historie mezi mé koníčky (všeobecně), neodpustím si i pár historických zajímavostí z Valmezu.
Město vzniklo spojením dvou samostatných obcí - Meziříčí a Krásna. První zmínka o Meziříčí, ležícím na levém břehu Rožnovské Bečvy,pochází z roku 1297. V sousedství, na pravém břehu Rožnovské Bečvy, byla založena obec Krásno, kterou vrchnost v roce 1491 povýšila na městečko. Obě obce mívaly stejnou vrchnost, přesto k jejich spojení došlo až v roce 1924, kdy se začal užívat název města Valašské Meziříčí. Historické jádro města bylo v roce 1992 prohlášeno městskou památkovou zónou.
Významným rodem, který Meziříčí obýval, byli Žerotínové. Vybudovali zde renesanční zámek, jenž je v současné době jednou z nejrozsáhlejších kulturních památek ve vsetínském okrese.
V druhé polovině 16. století bylo město obehnáno kamennými hradbami. Za třicetileté války bylo několikrát poničeno útoky obou stran tak, že některé domy na předměstí, ale i uvnitř hradeb, již nebyly nikdy obnoveny. Hradby byly rozbořeny v polovině 19. století. Od roku 1850 bylo sídlem okresního hejtmanství. Zatímco ve 2. pol. 19. století vznikaly v Krásně průmyslové podniky, sklárny, továrny na hospodářské stroje, výrobu kůží, textilu, keramiky, klobouků atd., byly v Meziříčí zřizovány střední a průmyslové školy; k nejstarším patřil Spolek katolických tovaryšů 1855.
V roce 1863 přišel do Meziříčí advokát dr. Alois Mikyška. Jeho veřejná a politická práce ovlivňovala čtyřicet let veškeré dění města a celého Valašska. V r. 1871 bylo založeno gymnázium, o tři roky později byla zřízena odborná škola pro zpracování dřeva. Jistou zvláštností v meziříčském školství bylo dívčí gymnázium. Jako sídlo prvních českých středních škol na severovýchodní Moravě, muzeí a řady spolků bylo nazýváno Valašskými Athénami.
Jak už holky v příspěvku níže uhodly, mým rodným městem je Valašské Meziříčí. Ať přijedu kamkoli, jakmile řeknu, že jsem z Valašského Meziříčí (neboli Valmezu), následuje reakce: Vy tam máte tu Mňágu, že? Takže pro všechny, letem světem... jeden z největších hitů...
Dobré odpoledne, milé koníkovky. Právě jsem přebrala pomyslnou štafetu a v tomto týdnu bych vám ráda představila své rodné město a jeho blízké okolí.
Začneme hned ze startu - soutěží. Prvním třem nejrychlejším, které správně odhalí jméno města, které budeme tento týden poznávat, zašlu po jednom modráskovi.
Moje rodné město je vstupní branou do Moravskoslezských Beskyd, leží na soutoku Vsetínské a Rožnovské Bečvy a žije zde okolo 23 tisíc obyvatel. V minulosti bylo pro svůj pestrý kulturní život nazýváno Valašskými Aténami. A ještě jedna indicie - je to domovské město kapely Mňága a Žďorp. Tak co, víte, kde se budeme tento týden toulat? 🙂
Dobré ráno, dopoledne prostě krásný slunečný den. Jdu se s vámi kobylky rozloučit. Snažila jsem se vás provést po mém okolí a snad jsem poskytla i nějaký typ na výlet. Bohužel mi od pátku dětičky zalehly, nejmladší s horečkami ☹ Pokud budete chtít poznat mé bydliště a okolí blíže budu ráda na koníku mě najdete jako @mvkoty
Klid, slunce a ticho anebo odpočinek na venkově
Je podle vás tím nejlepším receptem na únavu venkovská idylka? V malé vesnici nedaleko královského města Slaný si můžete na hony vzdáleni od vřavy velkoměsta vychutnat klid venkova, a přece bydlet na skok od míst, kde se nabízí kultura, sport a zábava.
Hotel Pod Sluncem sídlí v rekonstruované venkovské usedlosti přímo na návsi obce Třebíz. Hostům je k dispozici relaxační centrum s nabídkou masáží a zábalů, restaurace a půjčovna kol, pro gurmány je připravena ochutnávka místních likérů a pálenek. Na své si tu přijdou i milovníci lidové architektury – soubor statků a chalup kolem návsi s rybníkem je totiž známý jako Národopisné muzeum Slánska, součást Vlastivědného muzea ve Slaném. Poklidnou atmosféru malého skanzenu dokresluje barokní kostel sv. Martina se zvoničkou, kaplička, kašna a také rodný domek spisovatele V. B. Třebízského (1849–1884), autora několika historických románů. Slaný i jeho okolí si můžete prohlédnout i s průvodcem. Na závěr poznávacího výletu vás zcela jistě potěší aktivní odpočinek ve slánském aquaparku. Energii zcela jistě načerpáte i při návštěvě největšího českého menhiru u Klobuk.
Vyhlídkové lety vrtulníkem na letišti Sazená
Užijte si let vrtulníkem za úžasnou cenu. Let vrtulníkem, to je prostě zážitek! Poletíte moderním a bezpečným vrtulníkem americké produkce. Jedná se o nejrozšířenější typ vrtulníku, který se využívá pro vyhlídkové lety po celém světě. Krásný výhled z kabiny a vysoký komfort letu je zaručen.
Zažijte euforický pocit z vyhlídkového letu vrtulníkem. Létáme moderními vrtulníky Robinson R22 a Robinson R44 Raven II. Trasu letu si můžete vybrat sami nebo vám s výběrem pomůžeme.
Let vrtulníkem můžete absolvovat nedaleko Prahy, z letiště Sazená, které se nachází přibližně 5 km severně od obce Velvary a necelých 10 km od Kralup nad Vltavou. Nejkratší 15 minutový let nad horu Říp můžete absolvovat již za 2 290 Kč za osobu.
Na letiště je velice dobré spojení po dálnici D8, cca 20 km z Prahy. Let je však možno realizovat také z letiště Praha-Letňany. Cena je v tomto případě vyšší o 2 400 Kč. Toto přání uveďte, prosím, v poznámce objednávky
Sbírka slánek ve Slaném
Kultura
Jednu z největších sbírek slánek na světě najdete ve Slaném. Prohlédnete si zde slánky keramické, skleněné, plastové, malé i velké, staré i nové. Do sbírky, která je časově neomezena, se může zapojit kdokoliv.
Všechny darované slánky jsou k vidění v samostané galerii nově vybudovaného Infocentra Pod Velvarskou branou. Dárci skleněných, porcelánových, starých, nových, malovaných, dřevěných, keramických a dalších slánek od infocentra obdrží pamětní list vytvořený Zdeňkem Hofmanem. Zároveň mohou posílat například vzpomínky, jež se ke slánce vztahují. Ty pak budou zveřejněny v pamětní knize, kterou si návštěvníci mohou prohlédnout v galerii v infocentru.
Zvláštní sbírka slánek byla vybrána záměrně, neboť se vztahuje k samotnému názvu města. Podle zprávy v kronice Václava Hájka z Libočan byla osada Slaný vrch založena v roce 750 služebníkem knížete Nezamysla jménem Holot, který pod horou nalezl slaný pramen a z popudu samotného knížete v jeho blízkosti založil osadu solnařů nebo solivarů.
7. Josefínský jarmark ve Slaném
19. březen 2016 9:00 - 17:00
Lidová řemesla a trhy
Tradičně na Josefa - letos přesně 19. 3. 2016 - ožije Masarykovo nám. ve Slaném již po 7. řemesly a farmářským trhem.
Připraveny jsou dílny pro příchozí - děti i dospělé, předvádění řemesel. Na výběr bude i z mnoha pochutin a tekutin...
Své dovednosti ukazují a své výrobky nabízejí k prodeji, řemeslníci , výtvarní i kreativní tvůrci. Většina z nich nejen předvádí své řemeslo, ale dělají i dílny pro veřejnost - pro děti i dospělé.
Jarmark je především zaměřený na ruční práce a vzhledem k prvnímu jarnímu dni hlavně i na jarní a velikonoční zboží. Každoročně máme i zastoupeno občerstvení...
Pár tipů na výlety po našem okolí 🙂
Po stopách Václava Beneše Třebízského, ze Slaného na Třebíz
Vydejte se s námi po stopách Václava Beneše Třebízského ze Slaného na Třebíz. Cestou můžete vidět jedinečnou zvonici v Neprobylicích, v Třebízi rodný dům V. B. Třebízského nebo Národopisné muzeum.
Legendami opředeného "zkamenělého pastýře" najdete u Klobuk. Informace a letáky získáte v Infocentru Slaný. Výlet můžete spojit s atrakcemi slánského Aquaparku, skateparku nebo s golfem v Beřovicích.
Dobrý večer kobylky...dneska jsem ve skluzu, děti marodí ☹ Ale už to jdu napravit 🙂
Zlonice ač jsou maličké tak mají spoustu možností vyžití. Mají různé spolky například Kynologická organizace
Sbor dobrovolných hasičů
Sokol Zlonice
Fotbalový klub SK Zlonice
A co děti o.s.
Volný čas dětí Tmáň
Baby club Korálek
Hokej Zlonice
Dvůr Vyšínek
Památník Antonína Dvořáka
Barokní špitálek na jižním konci Zlonic byl v roce 1954 péčí "Vlastivědného kroužku Zlonicka" zrekonstruován a přeměněn na Památník Antonína Dvořáka. Vybavení bylo získáváno postupně z depozitářů jiných památkových objektů, od Českého hudebního fondu i od soukromých dárců.
Památky z osobního majetku Antonína Dvořáka jsme získali od mistrova syna ing. Otakara Dvořáka. Jsou soustředěny v takzvané Dvořákově síni. Návštěvník zde uvidí úmrtní lože, taktovku, učebnici pro kapelníky z roku 1739, šperkovnici, kuřáckou soupravu i zrcadlo z bytu Dvořákových v Žitné ulici v Praze.
V hlavním sále Památníku jsou umístěny doklady o bohaté hudební tradici našeho městečka i část regionální historie.
V roce 1984 byla zpřístupněna vedlejší církevní budova, takzvaná Varhaníkovna a v ní zrekonstruováno obydlí Antonína Liehmanna, Dvořákova zlonického učitele, který rozvíjel jeho hudební talent. O vybavení Liehmannova bytu se zasloužili hlavně zloničtí občané. Fotografický materiál věnovali potomci Antonína Liehmanna a jeho dcery Terinky - Dvořákovy první lásky - rodina Wollnerova, Čapkova a Tichotova.
V přístavbě varhaníkovny, bývalé učebně, se od roku 1994 nachází pamětní síň zlonického rodáka Eduarda Ingriše, hudebního skladatele, cestovatele a mořeplavce, který od roku 1947 až do své smrti v roce 1991 žil v USA. Jeho trampská píseň "Teskně hučí Niagara" se zpívá u táboráků stále.
V roce 2004 oslavil Památník Antonína Dvořáka 50 let své činnosti. Za ta léta uspořádali jeho pracovníci na 150 různých tématických výstav, téměř 250 koncertů komorní hudby, řadu besed o Ant. Dvořákovi a hudebních tradicích Zlonicka. Probíhají zde soutěže dětské umělecké činnosti, žákovská shromáždění, výchovné koncerty, zasedání obecního zastupitelstva, svatby atd.
Bohatý notový archiv využívají ke studiu nejen naši, ale i zahraniční badatelé. Velmi dobrá je i spolupráce s církevní správou při pořádání koncertů v Chrámu Nanebevzetí Panny Marie ve Zlonicích a Infocentrem Slaný.
Ve Zlonicích najdeme i Železniční muzeum
Železniční muzeum Zlonice je projektem zaměřeným na oblasti historie železniční dopravy, které nejsou obecně známé. Především se jedná o lokomotivy cukrovarů a malodráhy cihelen. Nechybí ani rozsáhlá expozice zabezpečovací techniky, nákladní vagóny, modelová železnice a další drobné předměty z oblasti železniční dopravy a přepravy. Doplněním expozic jsou nákladní autoveterány a další drobná historická technická zařízení.
První expozice muzea byla zpřístupněna 6. září 1997 jako stálá výstava exponátů dvou soukromých vlastníků. Po první úspěšné sezóně bylo dne 31. 12. 1998 zaregistrováno občanské sdružení Klub Železničního muzea Zlonice, které koordinuje doplňování sbírkového fondu muzea a činnost členů. Od roku 2007 provádí revitalizaci dlouhodobě pronajatého bývalého venkovského sídla vystavěného zakladatelem klobuckého akciového cukrovaru Kašparem Vopršalem, které následně vlastnil jeho zeť, premiér Jan Malypetr. Od 24. dubna 2010 v něm provozuje pravidelně přístupné expozice a průmyslovou malodráhu. Areál muzea se nachází v Lisovicích, západní části městyse Zlonice.
Sbírkový fond železničního muzea Zlonice zahrnuje zhruba 200 exponátů a souborů. Mezi unikáty patří především sbírka šesti cukrovarských lokomotiv z let 1912 až 1955.
Zámek Štáf - původně tvrz a renesanční zámek
Roku 1352 je nejstarší zmínka o hradu označovaném německým jménem Stauf (staroněmecky skála), z něhož se vyvinula počeštěná forma Štáf. V soudobých pramenech se Štáf označuje jako hrad nebo tvrz, ale přesnější údaje o jeho vzhledu a velikosti se neuvádějí. Na začátku 15. století získali Zlonice jako zástavu páni z Žerotína, hrad však zůstal v rukou krále Zikmunda. Podrobnější zprávy o dějinách Zlonic se objevují teprve v 16. století. V roce 1521 zde byl farářem Václav Hájek z Libočan, který později ve své kronice oslavil Zlonice zmínkou o údajném dobývání zdejšího hradu v r. 856. Zlonice spolu s hradem Štáfem koupil r. 1535 od Albrechta Šlika z Holíče Ondřej Tatek z Kuřího. Manžel jeho dcery Anny, Václav Valkoun z Adlaru, hrad Štáf kolem r. 1560 důkladně přestavěl a přeměnil ho na rodové sídlo. Za Valkounů z Adlaru se zlonické panství postupně zvětšovaloo sousední vesnice a statky.
Svého největšího rozmachu dosáhlo za Bohuchvala Valkouna z Adlaru, který se ujal panství v r. 1601 a započal hned s přestavbou dosavadního rodového sídla v renesanční zámek. Dal přistavět dvě křídla s arkádami, takže severní a západní křídlo měly dvě patra, východní křídlo jedno. Tuto přestavbu dodnes připomíná znak Valkounů s letopočtem 1602, umístěný v nádvoří. Bohuchval Valkoun složil v době českého stavovského povstání z l. 1618 – 1620 přísahu Fridrichu Falckému, a proto mu byly po Bílé hoře jeho statky změněny v manství. Protože však byl katolík a tuto víru také mezi svými poddanými horlivě šířil a i vzhledem k tomu, že našel řadu vlivných přímluvců z katolického tábora, změnil mu císař původní trest na pokutu 3000 zlatých.
Bohuchval prožil celou třicetiletou válku na Zlonicích, rozšířil panství o statek Vraškov, a když v r. 1653 umíral, zdědil jeho syn Jan Jaroslav Zlonice s dalšími 15 vesnicemi. Posledním Valkounem na Zlonicích byl Václav Jan Vojtěch, který je držel v l. 1694 – 1707. Břemeno dluhů, do nichž upadl, bylo nakonec tak tíživé, že musel Zlonice, jimiž vymohl v r. 1705 povýšení na městečko, i s celým panstvím prodat hraběti Norbertovi Leopoldovi Libštejnskému z Kolovrat. Zámek ve Zlonicích měl podle tehdy pořízeného popisu tři křídla, „po levé straně vjezdu pět sklepů klenutých a po pravé straně jedna světnice klenutá, též kuchyně a jiné čtyři sklepy, po třetí pak straně světnice s komorou a mashaus, pod tím sklep podzemní na čtvero rozdělený s lednicí a při zemi salla terrena. V prostředním patře podle ambitu devět prostorných pokojů, tabulnice, alkovna a kabinet, dále na třetí straně palác a v něm bigliart, dvě světnice a toliko komor. V hořejším patře z obou stran podle ambitu sedm pokojů a tři komory, též na třetí straně tři pokojíčky.“ Kolovratové drželi Zlonice jen do r. 1721, kdy je koupil hrabě Filip Vchynský z Vchynic. Ten pokračoval ve stavební činnosti svých předchůdců ve Zlonicích a v r. 1735 dokončil stavbu kostela Nanebevzetí P. Marie, kterou provedli F. M. Kaňka a F. Hübner podle návrhů K. I. Dienzenhofera.
Zámek byl sídlem Vchynských (Kinských) do r. 1758, kdy vyhořel. Po požáru byl adaptován na byty a kanceláře. V r. 1883 došlo k dalším úpravám, které setřely renesanční ráz zámku, protože byly zazděny arkády a provedeny i další zásahy do dřívějšího charakteru stavby. Kinští drželi Zlonice až do r. 1945, na využití zámeckého objektu se však nic nezměnilo. Dnes jsou v zámku ve Zlonicích kanceláře, byty a učebny Lidové školy umění.
Několik obrázků ze Zlonic
Pamětihodnosti
Zámek Štáf
Kostel Nanebevzetí Panny Marie, významná dominanta obce i kraje, architekt František Maxmilian Kaňka, 1727–1744
Barokní fara, architekt Kilián Ignác Dientzenhofer, 1750–1753
Barokní špitál čp. 20, sídlo Památníku Antonína Dvořáka, 1745
Barokní dům panského zahradníka čp. 91
Velká hospoda čp. 69
Socha sv. Jana Nepomuckého u mostu
Boží muka na náměstí
Socha poustevníka sv. Onufria v poli východně od městyse
Kříž v Pejšově ulici
Sokl kříže při cestě do Šlapanic
Židovský hřbitov
Městys Zlonice se nachází v okrese Kladno ve Středočeském kraji, asi sedm kilometrů severně od města Slaný, v nevýrazně zvlněné krajině Dolnooharské tabule s mělkými údolími při soutoku Zlonického a Dřínovského potoka.
Zlonicko bylo osídleno již v době předhistorické, jak o tom svědčí pravěké nálezy z konce 19. století. První písemná zmínka o obci vzniklé při obchodní cestě pochází z roku 1318, kdy je zmíněn Čáslav ze Zlonic, k roku 1343 byla obec královským zbožím. Jinak ovšem mnoho zpráv o středověkých dějinách nemáme. Vedle kostela Panny Marie stála na vyvýšenině nad obcí tvrz snad v místech dnešního zámku, kde sídlila místní vrchnost. První zmínka o tvrzi pochází ovšem až z roku 1576.
Kolem roku 1564 se Anna z Kuřího provdala za Václava Valkouna z Adlaru, který tak získal Zlonice věnem. Jeho rod je potom držel až do roku 1708. Za jejich držení je postaven renesanční zámek, který se dodnes nachází v centru obce v podobě po klasicistní přestavbě v 19. století. Znak Valkounů z Adleru nese jeden z portálů zámku s letopočtem 1602, zachoval se také soubor portrétů několika členů rodu z průběhu celého 17. století. V samotném závěru jejich éry jsou potom Zlonice r. 1705 povýšeny na městečko a r. 1707 je postavena budova radnice. Po krátké držbě panství rodem Liebštejnských z Kolovrat získávají na dlouhou dobu zlonické panství Kinští z Vchynic a Tetova, kteří významným způsobem ovlivňovali duchovní i hospodářský rozvoj obce i kraje až do 20. století.
Mezi nejvýznamnější projekt doby barokní, který významně ovlivnil podobu Zlonic i jejich okolí, patří vrcholně barokní novostavba kostela Nanebevzetí Panny Marie, který nahradil starší středověký chrám. Je spojena s osobou knížete Filipa Josefa Kinského a zlonického děkana Jana Adama Svobody (1682–1761). Roku 1723 je ve Zlonicích doložena první návštěva architekta Františka Maxmiliana Kaňky, který prokazatelně vypracoval plány novostavby. Ta byla zahájena až roku 1727 pod vedením stavitele Ferdinanda Hübnera a trvala až do roku 1744, kdy byly dokončeny věže. Kostel je jednolodní architekturou křížové dispozice se dvěma věžemi po stranách kněžiště. Děkan Jan Adam Svoboda inicioval také novostavbu farní budovy, která patří mezi nejvýstavnější vrcholně barokní obytné objekty Českého venkova. Jejím autorem je významný architekt Kilián Ignác Dientzenhofer, který vytvořil plány nejspíše r. 1747. K samotné realizaci došlo ovšem až v letech 1750–1753. Ve Zlonicích se nalézají také další barokní objekty. Mezi ně patří např. budova špitálu (čp. 20), dnes Památník Antonína Dvořáka, postavený r. 1745, jak připomíná datace nad vstupním portálem nebo tzv. Dům panského zahradníka (čp. 91) navazující na bývalý areál zámeckého parku. Obraz pozdně barokního městečka, které Kinští ve Zlonicích během několika málo desetiletí 18. století vytvořili, doplňoval také barokní kamenný most se sochou sv. Jana Nepomuckého a křížem a několik dalších plastik. Zlonice byly také v duchu barokní kultivace krajiny propojeny s nedalekým areálem zámku v Budeničkách (dnes součást Šlapanic), sídlem vrchnosti, kaštanovou alejí, vybudovanou v letech 1758–1766 resp. 1769. Při této cestě se nachází také raně barokní poutní kostel sv. Izidora z let 1680–1682 a pilíř původně se sochou tohoto světce (dnes odcizenou) z roku 1673. V letech 1837–1840 zbudovali Kinští v areálu kostela svou rodinnou neoklasicistní hrobku, jejímž autorem je vídeňský architekt Heinrich Koch. Městečku se ovšem nevyhnuly ani pohromy, 13. září 1758 jej postihl požár, roku 1866 zanesla do obce krajem táhnoucí pruská vojska choleru.
V roce 1853 přichází do Zlonic mladý Antonín Dvořák rodák z nedaleké Nelahozevsi. Od r. 1855 provozoval v obci jeho otec František tzv. Velkou hospodu (čp. 69) naproti panskému dvoru. Na svůj krátký pobyt ve Zlonicích, již v roce 1856 přesídlil do České Kamenice, která byla také panstvím Kinských, a svého učitele hudby Antonína Leihmanna však Dvořák vzpomínal po zbytek života. Do Zlonic zajížděl také při svých studiích na varhanní škole v Praze a vzpomínkám na Zlonice a zdejší kostel věnoval také svou první symfonii dokončenou 24. března 1865 nazvanou příznačně „Zlonické zvony“
V roce 1872 byla zprovozněna Pražsko-duchcovská dráha, která nově spojovala hnědouhelné doly v okolí Mostu s Prahou. Jedním z vlastníků společnosti provádějící stavbu byl i majitel zlonického panství Ferdinand Kinský. V roce 1882 byla k ní přistavěna odbočka do Kmetiněvsi a Hospozína (dnešní provoz viz níže). V letech 1895–1899 proběhla novobarokní úprava kostela Nanebevzetí Panny Marie podle návrhu Friedricha Ohmanna. Další etapu úprav vedl již v duchu počínající secese Josef Fanta (1903) a doplnila ji fresková výzdoba interiéru od Adolfa Liebschera (realizace 1909–1911). V letech 1922–1923 proběhla elektrifikace obce.
V roce 1954 byl péčí Vlastivědného kroužku Zlonicka v budově barokního špitálu zřízen Památník Antonína Dvořáka, pro jehož provoz byl objekt stavebně upraven. Nachází se v něm pamětní místnost Antonína Dvořáka, obsahující památky spojené se skladatelovou osobou darované mj. jeho potomky. V památníku se nachází také artefakty připomínající historii obce a okolí mj. nejstarší barokní veduta Zlonic. 12. dubna 2007 byl obci vrácen status městyse.[1]
O pobytu Antonína Dvořáka ve Zlonicích pojednává první díl I. řady TV cyklu České televize Historické minipříběhy a kuriozity.
Dnes navštívíme Zlonice a trochu projedeme okolí Slaného 🙂
Krásný sluníčkový pátek kobylky. Tak kam se podíváme dnes??? Slíbila jsem zámek Nelahozeves, ale nakonec se podíváme jinam
Pro dnešek se musím rozloučit a mazat do práce....ale zítra se podíváme na zámek Nelahozeves 🙂
Otázka za 3♥ pro první 3 nejrychlejší JAKÝ POTOK PROTÉKÁ VELVARY?
Dáme si další soutěž?????
V okolí je spousta míst kam by se stálo podívat, bohužel většina z nich není přístupná díky rozkladu budov ☹
ŘÍPSKÁ POUŤ 2016
22.4.-24.4
Tradiční pouť k svátku sv. Jiří na úpatí hory Říp se koná za obcí Rovné (okr. Litoměřice). Na akci nechybí řada atrakcí a to jak tradičních, rodinných, adrenalinových, ale také poslední „výkřiky“ ze zahraničí, především z Německa a Nizozemí. Pouť doplní bohatý program v němž vystoupí umělci různých žánrů pop, country, tramp, folk, ale také ska a world music.
Tři dny plné hudby, zábavy, doplněné o stovky stánků s krásným výhledem na Ústecký kraj a České Středohoří, možností letu letadlem, to je pouť na Řípu.
Do programu pouti se vrátila oblíbená prodejní výstava králíků, drůbeže a holubů pořádaná místní organizací Českého svazu chovatelů.
Výlety po okolí se mohou plánovat na celé léto. Je zde tolik krásných míst, které stojí za to navštívit, že na to nestačí jen pár dní. Určitě stojí za to jet se podívat na Slánskou horu, projít si Slané a kochat se historickými budovami, ale také stojí za zmínku zámek v Nelahozevsi, Veltrusích. Určitě nesmím zapomenout zmínit Říp, který je z Budihostic krásně vidět. A proto si dovolím vás pozvat na každoroční akci Řípská pouť
Teď si dáme soutěž.......První 3nejrychlejší dostanou ♥ Otázka zní : JAK SE JMENUJE NÁMĚSTÍ VE VELVARECH??????
Chržín pohledem fotografa
Na Chržíně se také nachází krásná usedlost Stará fara. Poetický areál stranou civilizace nabízí široké možnosti využití, ať již místo pro víkendová setkání (kapacita cca 30 lidí), svatby, rodinné oslavy, firemné večírky, kulturní produkce.
Každý rok se zde koná Vánoční sousedění. Většina obyvatel se sejde na svařák, dětičky ozdobí stromeček, ochutná se cukroví a poklábosí se 🙂
Z historie obce
První písemná zpráva o obci Chržín pochází z roku 1292, o obci Budihostice z roku 1045 a o Dolní Kamenici z roku 1224, ale archeologickými nálezy je zde doloženo osídlení dlouho před počátkem křesťanského letopočtu.
Chržín LP 1826 - pohled od velvarského Šibeničního vrchu Na vyvýšenině severně nad obcí Chržín stojí kostel sv. Klimenta, který byl zbudován původně zřejmě v raně gotickém stylu, barokně přestavěný a upravený v letech 1691 a 1761. Roku 1781 byla přistavěna věž, 1879 kostel regotizován. Kostel je obklopen hřbitovem. Před kaplí se nachází chráněná lípa malolistá. Na hřbitově je také hrob Antonína Strnada, bývalého rektora Univerzity Karlovy a známého astronoma. Díky rozložení ve svahu, které skýtá z dálky viditelný malebný pohled na kostel a pod ním rozloženou ves, získal Chržín přezdívku český Betlém.
Chržín LP 1826 - hrob A.Strnada na Chržíně (v pozadí město Velvary) Kostel na Chržíně je bezpochyby velmi starobylý, již pro své strategické i esteticky působivé umístění v krajině, v blízkosti posvátné hory Říp. Zasvěcení sv. Klimentu je charakteristické zejména pro raný středověk. S kostely zmíněného patrocinia se setkáváme většinou v tomto období na knížecích hradech a při dvorcích (např. Levý Hradec, Litomyšl, Stará Boleslav, Kouřim, Vyšehrad aj.). Svatoklimentská patrocinia kostelů v 9. a 10. století byla spojována s misií Konstantina a Metoděje a s velkomoravským vlivem v Čechách. (Sv. Kliment - také Klement, Klemens - třetí papež v pořadí nástupců sv. Petra vykonával svůj úřad v letech 92-101. K důležitým historickým dílům připomínajícím činnost sv. Klimenta patří jeho list Korintským, přisuzuje se mu také série apokryfů, nazvaných Klementské apokryfy. Za císaře Trajána byl poslán na Chersónes na práci v lomech na mramor. Byl tam akutní nedostatek vody a dělníkům hrozila smrt žízní. Když Klement uviděl jehně, jak stále kopytem hrabe na jednom místě, vyhloubil tam otvor, ze kterého náhle vytryskl pramen. Podle jiné verze prostě nepřestal hlásat křesťanství. Každopádně zuřící císař ho dal s kotvou na krku svrhnout do moře. Jeho tělo místní křesťané našli a důstojně pohřbili. Podle legendy ostatky svatého papeže přinesli Konstantin a Metoděj z Krymu na Velkou Moravu a do Říma. Událost připomínají nástěnné malby v kostele S. Clemente v Římě, kde byl také pohřben sv. Cyril (Konstantin). Podle jiné verze nebyl sv. Kliment vyhnán na Krym, ale byl popraven v Římě v řece Tibeře a jeho ostatky se přenesly do S. Clemente. Atribut svatého papeže - kotva - se objevil i na českých mincích z 11. století a dokládá sílu této tradice v našem prostředí. Je patronem kameníků, pracovníků s mramorem, kloboučníků, námořníků, dětí; pomáhá proti dětským nemocem, proti vodnímu nebezpečí, při vichřici a bouřce.)
koloniál na návsi, neznámé stáří Ves Budihostice doložena jako vladycké sídlo r. 1266. Od 14.století se zde nacházela tvrz, zbořená kolem r. 1950. Později zanikla i kaple, přetrvaly však některé prvky lidové architektury, boží muka aj. Ves proslula tím, že jako jediná ve středních Čechách se plně vykoupila z poddanství a stala se už koncem 18. století svobodnou obcí.
ukradená křtitelnice sv. Klimenta z r. 1695 Osídlení Chržína a okolí je doloženo od neolitu - mladší doby kamenné (5.-6.tisíciletí př.n.l.). O intenzívnějším osídlení této oblasti neolitickými zemědělci svědčí ojedinělé nálezy kamenných nástrojů, nalezené např. na Chržíně, v Černuci i v okolí Velvar. (Dosud jediným nejbližším neolitickým sídlištěm ve sběrné oblasti velvarského muzea je dnes legendární sídliště v Kamenném mostě, objevené v 19.stol.). Dále je zde doloženo osídlení v enolitu - pozdní době kamenné (konec 3.tisíciletí - počátek 2.tisíciletí př.n.l.), v době bronzové (2.tisíciletí př.n.l. - poč. 1.tisíciletí př.n.l.) - nejvíce nálezů na Velvarsku patří lidu s kulturou únětickou - naleziště ve Velvarech na území dnešního cukrovaru a v okolí Chržína (narušené hroby s celými nádobami, bronzová jehlice a část kamenného sekeromlatu). Nálezy dokládající pobyt lidu kultury knovízské (samý konec doby bronzové) se nacházejí v Budihosticích, Velvarech, Ješíně, Neuměřicích, Olovnici, našel se též bronzový poklad u silnice mezi Hospozínem a Černucí (1911). Doklady osídlení v době železné - období halštatském (kolem pol. 1.tisíciletí př.n.l.) - Velvary (cukrovar), Budihostice, Olovnice. Z období laténského bohaté nálezy v keltských hrobech (nádoby, zbraně, šperky), kostrové hroby bojovníků (Nová Ves, Krausova školka ve Velvarech). Z dalších laténských nálezů např. náramky v Budihosticích, na Chržíně. Z doby římské a stěhování národů (počátek našeho letopočtu - 6.století n.l.) doklady osídlení germánského - Velvary, Sazená - žárové hroby, dovozové zboží středomořské provenience. Z doby hradištní (6. - 11.století n.l.) je málo nálezů - Černuc (slovanské sídliště, 8.-9.století), Velvary - náměstí (úlomky keramiky zde nalezené dokládají nepřetržité osídlení tohoto místa od 7.století n.l. až do středověku).
pohled na Chržín od Budihostic, neznámé stáří Co se keltského osídlení týče, vzhledem k umístění obce je velmi dobře možné, že na plošině nad Chržínem ("Za kostelem") bylo hradiště - od severu a západu chráněno svahem, od východu a jihu nějakými příkopy či valy, které se rozkládalo směrem na Uha. Na jih od kostela archeologické vykopávky dosvědčily existenci mohylového pole se žárovými mohylami. Existuje také pověst o "čertově balvanu" (menhiru), který se měl nacházet někde mezi Chržínem, Budihosicemi a Louckou. Podle křesťanského podání ďábel a svatý Jiří prý zápasili v hodu kamenem z vrcholu Řípu. Ďábel dohodil na pole k Chržínu, svatý Jiří až do Velvar, tam, kde dnes stojí kostel Sv.Jiří.
starý Chržínský mlýn Existuje několik verzí vzniku názvu obce. Podle A.Profouse jméno Chržín vzniklo s přivlastňovací příponou -in nejspíše z Krha. Krh (Krho) ze staročeského krhati = slzeti. Stejný autor dodává k dalším místním názvům v okolí: Radovič (kopec nad Velvarami) se jmenuje podle rady kněží v posvátných hájích. Uha - "Haha" = volání na stráži doloženo v Žatci nasvědčuje zavolání "ouha" - houkání. Byl-li Chržín takovou stanicí, stejnou činnost měly i Uhy. Poukazovalo se na požáry, oheň neb postup nepřítele (viz nádherný rozhled směrem na východ do nížiny směrem k Mělníku, stejný rozhled na západ ke Slanému, na sever směrem k Českému Středohoří, na jih z Radoviče).
obraz Chržína ve staré faře (původně snad jako kulisa loutkového divadla)Podle zápisků řídícího učitele Josefa Smetany, v jeho díle O původu Chržína, jakožto vesnic okolních (Budohostice vzdálené 1/4, Uha 1/4, Sazená 1/2, Kamenice 1/2 hodiny) neví se nic určitého, jen Václav Hájek z Libočan vypisuje původ Chržína a Uhů následovně: "Za doby Kroka žil v č. 24 Man, syn jeho slul Chirž. Man zabil prý vnuka svého a byv pro čin ten žalován u Kroka, odsouzen byl orati od Chržína brázdy k jihu. Zapřežen byl v jedno spřežení s býkem a oral jím jeho syn Chirž. Když dojeli vždy určitého místa, volal Chirž "Ouha". Od toho dostala ves zde založená jméno Uha. Chržín byl prý založen roku 676". Sám Josef Smetana se vyjadřuje ve smyslu: "Že pověst ta pravděpodobnou není, je zřejmo. Buďto jméno Chržín je příbuzné s jménem Cherson a pojmenován sv. Metodějem či knězem Kaichem, jež prý na vrchu kapli k úctě sv. Klimenta založili, pro podobnost s Chersonskými písčinami a hlavně roklemi, jaké spatřujeme nad Pastvinami, nebo což je pravdě nejpodobnější, stávala zde socha boha blesku a ohně, starodávného Chersa (Chors, Chrs, Churs, Chros = snad slovanský bůh měsíce a noci, podle jiných pramenů šlo o boha slunečního), a podle té dostal nejdříve jméno vrch a potom dědina." (Uha jsou asi stejného původu jako Úžice, Úholice, totiž sklon, úžení půdy, a psávala se v době prastaré též Huha.)
Obec Chržín se nachází při Bakovském potoce 7 km severozápadně od Kralup nad Vltavou a 3 km severovýchodně od Velvar v okrese Kladno, kraj Středočeský. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1292. Na hřbitově kostela svatého Klimenta je od roku 1799 pohřben Antonín Strnad, meteorolog, profesor a rektor Karlovy univerzity.
Nad návsí stojí boží muka.
Chržín i přes to jak je maličký má několik částí a přilehlé vesničky Chržín
Budihostice
Dolní Kamenice
