Krásné ráno kobylky. Dnes se seznámíme s obcí CHržín a jeho okolím. Také se podíváme do naší mini vesničky 🙂 a také si dáme nějakou soutěž o srdíčka

Opravy koupaliště

Obnova „Malvaňáku“ vyhrála soutěž o nejlepší úpravu veřejného prostranství, kterou organizuje Nadace Via. I další nominované projekty soutěže ukazují, že v Česku věci měnit jdou - a jsou inspirací, jak na to.
Tohle je příběh o tom, že minulost lze probudit. Že místo, kde žijeme, lze změnit podle našich představ. A taky o tom, že důležitější než výstavba nového koupaliště může být jedna zdánlivá drobnost: že se lidé při práci začnou bavit se sousedy.

Za první světové války se pan Jelen dostal na italskou frontu a viděl tu i hezké věci: třeba plovárny. Když se vrátil do středočeských Velvar, dal lidi dohromady a založili plovárnu vlastní. Žilo to tam, u plovárny hrával orchestr v plavkách a do Velvar jezdívali lidé až z Prahy! Jenže v 50 letech vše zchátralo. Pak přišly další vlny, postavilo se koupaliště, následovala další spoušť a po revoluci místo pustlo.
Obrat přišel nedávno. Velvarské sdružení Natvrdlí se rozhodlo spojit obyvatele a situaci změnit. Společně získali startovací grant a uspořádali první veřejné diskuse. Záměr byl jasný: Vrátit Malovarskému rybníku zašlou slávu. Na plánovací setkání chodilo i přes sto lidí. Diskutovalo se, co s „Malvaňákem“ udělat. Bylo třeba vyřešit spoustu věcí ke spokojenosti každého – třeba odhlučnění od okolních domů. Přidal se architekt Jan Červený, který měl navrhnout projekt, ovšem „musel potlačit své ego“. Nápady všech totiž měly stejnou váhu a bylo třeba najít kompromis.

Pak začaly brigády, chodily desítky lidí. Stavěly se lavičky, přírodní prolézačky, sázely se stromy, hromady kusů betonu musely pryč. Následovat mají další úpravy rybníka nebo třeba jeviště pro koncerty a divadlo.

Penězi, konzultacemi a další pomocí projekt podpořila Nadace Via a další dárci. Jak ale říká Radim Wolák ze sdružení Natvrdlí, peníze nakonec nebyly to nejdůležitější. „Finance z grantu nadace se skoro nepodařilo vyčerpat. Často se totiž našel někdo, kdo danou věc na poslední chvíli sám zaplatil.“
„Projekt Velvarský Malvaňák jsme ocenili za obrovskou dávku energie, která přilákala obrovské množství lidí, a spolu citlivě proměnili tak obrovský prostor,“ řekla Zuzana Kučerová ze společnosti NET4GAS, která je v rámci svého programu Blíž regionům generálním partnerem Nadace Via v programu „Místo, kde žijeme“.
Ve Velvarech to dobře dopadlo. Na společných brigádách (odpracovalo se tu nějakých 2000 hodin!) padly bariéry, a když šlo o „Malvaňák“, propojili se lidi různých profesí, generací í zájmů. Lidé, kteří se do té doby mnohdy neznali či se spolu nebavili. Spojil je společný cíl.

TJ Slovan Velvary

Založení klubu sahá až do roku 1919, kdy se 8.března konala ustavující schůze oddílu v sále hostince p.Adamce (bývalý kulturní dům, dnes Základní umělecká škola na Třebízského náměstí). Sportovní klub Velvary byl založen a přihlášen do Středočeské župy fotbalové v Praze a řádně povolen Okresní politickou správou. V historii klubu stojí za zmínku hlavně mimořádné úspěchy velvarského dorostu kolem roku 1962-1966, kdy postoupil do krajského přeboru a pokoušel se postoupit do tehdejší dorostenecké ligy. Druhým vrcholem byl první postup A mužstva dospělých do krajského přeboru v sezóně 1977-78, kde vydrželi dvě sezóny. A třetím vrcholem byl opětovný postup A mužstva dospělých do středočeského přeboru v sezóně 2007-2008. V současnosti se daří zajistit chod pěti mládežnických mužstev a dvou mužstev dospělích.

Velvarská kostka

Velvarská Kostka je kulturně vzdělávací volnočasové centrum, které vzniklo za podpory města a
za přispění několika nadšenců v budově bývalé synagogy v ulici Karla Krohna 527 ve městě Velvary.
Ve velmi krátkém čase se nám podařilo provést drobné úpravy interiéru budovy.
V přízemí se nachází dvě učebny (modrá a zelená) a v patře sál se dvěma kruhovými okny.

Provoz Kostky byl zahájen v říjnu 2014.

V současné době zde probíhá pestrá škála dlouhodobých kurzů a pořádáme nejméně jednou měsíčně i nejrůznější kurzy víkendové.

Nabídku kurzů najdete v kalendáři akcí.

Nenajdete-li v naší nabídce to, co by Vás zajímalo, můžete nám napsat a třeba v budoucnu otevřeme i Váš vysněný kurz.

Neváhejte nás rovněž kontaktovat, pokud byste sami chtěli v Kostce uskutečnit nějaký zajímavý kurz, ať už jednorázový nebo dlouhodobý.

Pro dětičky toho ve městě moc není, ale záleží jak jsou děti i rodiče nároční. Máme ve městě Mateřskou školu, Základní školu, Základní uměleckou školu, také se zde najde Městská knihovna a několik dětských hřišť. Velice oblíbenou je Velvarská kostka- volnočasové centrum.
Město se snaží již pár let za pomoci občanů zprovoznit městské koupaliště. Pro chlapce je tady i fotbalové vyžití a to v klubu Slovan Velvary.

Velvary pohledem objektivu

Ve Velvarech také žili a žijí známe a významné osobnosti 🙂

František Dvořák (1814-1894) – otec skladatele Antonína Dvořáka, závěr života prožil u své dcery Jany ve Velvarech, kde je také pochován
Jan Antonín Koželuh (1738–1814) – hudební skladatel, ředitel chrámového kůru u sv. Víta v Praze
Leopold Koželuh (1747–1818) – dvorní skladatel a komorní kapelník ve Vídni
Václav Klement (1868–1938) – původně knihkupec a později spoluzakladatel továrny Laurin & Klement na výrobu motocyklů a automobilů v Mladé Boleslavi
Karel Krohn (1846–1913) – založil ve Velvarech první dobrovolný hasičský sbor v Čechách, starosta města 1891–1901
Berta Mühlsteinová (1841-1887) - spisovatelka
Ferdinand Stiebitz (1894–1961) – klasický filolog, profesor Masarykovy univerzity v Brně, překladatel řeckých dramat
Jaroslav Vozáb (1919–1988) – český herec, člen divadla Járy Cimrmana v letech 1969–1988 a jazykový překladatel
Václav Nebeský (1889–1949) – výtvarník, profesor estetiky na UMPRUM, vnuk básníka Václava Bolemíra Nebeského
Ferdinand Vaněk (1849−1939) − středoškolský profesor, historik
Zdeněk Kratochvíl (1865−1942) − malíř, karikaturista
Santini Malvazione (?−1626) − architekt a stavitel v období renesance, pocházel z Itálie
Emanuel Adam Homolka (1796−1849) − zakladatel předního houslařského rodu
Ferdinand August Vincenc Homolka (1828−1890) − houslista, umělec
Karel Treybal (1885−1941) − šachový mistr, popraven za druhé světové války
František Šimek (1898–1964) – český fotograf a malíř
Tomáš Vosolsobě (1937-2011) - český malíř
Zdeňka Ortová (*1961) − česká spisovatelka
Martina Bittnerová (*1975) − česká spisovatelka

Znak města

Kdy byl znak městu udělen se neví. Na nejstarší pečeti s latinským nápisem *S*ecretum**d*welwar, která podle typu písma pochází z poloviny 15. století, je zobrazen lev zepředu, držící tlapami dvě věže. Od poloviny 16. století máme pak na pečetích doložen v podstatě dnešní vzhled znaku. Jeho definitivní podobu měl dotvořit v roce 1607 správce velvarské školy Pavel Raphigius Litomyšlský, když namaloval do městské knihy Liber memorabilium et contractum barevný znak města a písař Štěpán Peristerius jej doplnil latinskou a českou básní, v nichž vysvětluje význam barev a figur. Na červeném štítě stojí na nízkém kvádrovém soklu dvě dvoupatrové věže s okny, nárožními věžičkami a valbovými střechami. Mezi věžemi stojí na soklu stříbrný vztyčený lev se zlatými drápy, červeným jazykem a zlatou korunou. Předními tlapami se dotýká pravé věže, jako by ji přidržoval. Jeho jednoduchý velmi dlouhý ocas ovíjí zezadu levou věž a jeho konec je propletený dolním oknem. Toto propletení je připisováno až Raphigiovi a písař Peristerius je v české básni vysvětluje takto: „Co znamená lev za ohon k věžím vázaný? Řeknu ti to: Totě odznak vedle práva; město mocného krále zasluhuje královského znamení. Vezdy bylo královské. Proto lev k věžím jest přivázán, aby krále od nich neodloučil.“

Výše uvedené doklady jednoznačně vyvracejí názor, že Velvary nejprve užívaly jako erbu císařského orla a současný znak jim byl udělen v roce 1621. Podle dnešní literatury o městských erbech jsou rovněž nesprávné novodobé úpravy erbu jako cimbuří mezi věžemi, zelený trávník pod nimi i dvojitý ocas lva.

Trocha pověstí:

K Panské hospodě se s největší pravděpodobností váže vznik písně Ó Velvary. Podle místní tradice stála u jejího zrodu událost z přelomu ledna a února roku 1591, kdy byla v Panské hospodě Jáchymovi z Bílé odcizena truhla s 996 tolary. Málokdo dnes ví, že spor, jestli mu byly peníze odcizeny, nebo zda je propil, se táhl mnoho let a dědil se z generace na generaci. A proto píseň Ó Velvary nesložil Jáchym z Bílé, ale až některý z jeho potomků.
Zvon pro hřbitovní kostel sv. Jiří byl odlit v Nabdíně. Před litím přišlo několik dívek z Černuce a vhodily hrst stříbrných mincí do roztavené zvonoviny, aby tak zlepšily hlas zvonu. Jedna z mincí se nerozpustila, ale zůstala zalita na povrchu zvonu.
Další z povídek a pověstí o Velvarech pochází z doby, kdy se stavěl Karlův most. Na stavbu Karlova mostu se totiž vozila vajíčka, která se prý přidávala do malty, ze všech obcí, které byly někde poblíž. Velvaráci vymysleli, že je povezou uvařená natvrdo, aby se jim po cestě nerozbila. Když s tímto nákladem dojeli na Karlův most, zjistili že vajíčka uvařená natvrdo se do malty přidávat nedají. A proto se dodnes Velvarákům říká tvrdovaječníci.

Pamětihodnosti města

Kostel sv. Kateřiny ze 14. století je gotický, jednolodní s jednou věží. Byl upraven roku 1478 mistrem Linhartem, znovu po požáru 1580 a koncem 17. století P. I. Bayerem. Roku 1929 skončila důkladná oprava a regotizace. Uvnitř má síťovou klenbu a renesanční kruchtu s emporou na sloupových arkádách. Vnitřní zařízení je barokní, v kostele je pozdně gotická Madona (kolem 1510). Severně od kostela (naproti věži) je jednoduchá nízká zvonice. Na severní stěně kostela je mramorová náhrobní deska z roku 1588 a socha sv. Josefa od E. A. Střebského z roku 1745.[4]
Pražská brána, postavená roku 1580 snad na starších základech mistrem Bartolomějem Vlachem a opravená romu 1701 (znaky na jižní straně). Je čtverhranná, třípatrová s postranním točitým schodištěm.[5]
Paládium Panny Marie staroboleslavské − barokní pískovcový vysoký reliéf z roku 1674.
Barokní radnici postavil v letech 1721-1724 stavitel Volf a po roce 1795 ji upravil Ignác Palliardi.
Mariánský sloup na náměstí krále Vladislava postavil v letech 1716-1719 František Tollinger z Litoměřic a kameník Antonín Falke. Na vrcholu je socha Panny Marie, dole na nárožích jsou sochy sv. Václava, sv. Prokopa a sv. Šebastiána. Sloup byl postaven na poděkování, že morová epidemie roku 1713 skončila.[6]
Goticko-renesanční hřbitovní kostel sv. Jiří dal postavit bohatý měšťan Jiřík Pechar, zv. Dryáčník v letech 1613-1616 pod vedením B. Santiniho. Na severní straně má renesanční portál a uvnitř barokní zařízení.[7]
Dům čp. 57 na náměstí, zvaný u Dryjáků, z doby kolem 1600 s mohutným pozdně renesančním kamenným portálem a mansardovou střechou.
Další měšťanské domy ze 17.-18. století, zejména na náměstí.
Přírodní památka Pod Šibenicí, louka s výskytem slanomilných rostlin, v údolí Vranského potoka severně od města při silnici do Miletic.
Lípa u Horova mlýna, památný strom u samoty jihozápadně od města
Lípy u sv. Trojice, trojice památných stromů u kapličky a pramene pod osadou Radovič, vjv. od města.
Městské muzeum - Pražská 109
Městská knihovna - Náměstí krále Vladislava 10, Velvary. tel. : 315 761 312
V Městském muzeu, jež v roce 2002 oslavilo 70. výročí zpřístupnění svých sbírek veřejnosti, si můžete prohlédnout stálou expozici, představující historii města Velvary a jeho okolí. Ve vitrínách jsou ukázky archeologických nálezů od starší doby kamenné po raný středověk, najdete zde doklady o vývoji města od 13. století do roku 1918, ukázky historického nábytku a odívání z 19. století,

Velvary jsou město v okrese Kladno, 7 km severozápadně od Kralup nad Vltavou a 25 km severozápadně od Prahy. Město se rozkládá na pravém břehu Bakovského potoka, při jeho soutoku s Červeným potokem. Historické jádro města je městskou památkovou zónou.
Velvary se dělí na tyto části Radovič
Ješín
Malá Bučina
Velká Bučina
Velvary
První písemná zmínka o Velvarech pochází z roku 1282.

Vznik jména Velvary uvádí kronikář Václav Hájek z Libočan do souvislosti s bojem proti Maďarům. Maďarský vojevůdce měl v noci sen, jak mu nějaký muž podává střídku chleba. Pojmenoval proto město střídka chleba, což je maďarsky Belvar a počeštěno to znělo jako Velvar. Podle jiné domněnky je název odvozen od slova var, což ve staré češtině znamenalo obydlený dům. A vyskytl se i názor, že šlo o obec velvarů, tedy lidí, kteří mnoho vařili. Slovo var však nejpravděpodobněji označovalo místa, kde ze země vyvěrají prameny.

Obec Velvary povýšil král Vladislav na královské město podruhé v roce 1482. Podruhé proto, že na začátku roku 1482 postihl město Velvary velký požár, při kterém shořely všechny písemné doklady o tom, že Velvary byly královským městem již jednou jmenovány. Velvary tak získaly právo vařit pivo, pořádat trhy a opevnit se hradbami, což také vzápětí udělaly. Až do poloviny 19. století bylo městečko důležitou zastávkou na staré cestě z Prahy do Saska.

Město Velvary bylo opevněno hradbami a vstup byl možný čtyřmi branami. Pražskou branou, kterou vystavěl na jižní straně náměstí za purkmistra Jiřího Mydláře v roce 1580 stavitel Bartoloměj Vlach. Roudnickou branou, která byla v roce 1841 z neznámých důvodů zbourána. A bránou Malovarskou, na jejímž místě později vznikla renesanční brána Slánská. Slánská brána byla později zbourána na příkaz paní hraběnky, které prý stínila do zahrady. Chržínskou bránu tvořila vlastně jenom vrata mezi dvěma zděnými pilíři. Dodnes se zachovala jen brána Pražská. Vedle Roudnické brány bývala Panská hospoda.

Roku 1864 vznikl v domě v Pražské ulici Sbor dobrovolných hasičů, jeden z prvních v Čechách. V roce 1882 byl zahájen provoz na železniční trati Kralupy – Velvary. Kolem roku 1900 zde začal vznikat průmysl, zejména výroba nábytku, které se však po roce 1990 silně omezila.

Dobré ranko kobylky, dnes se budu věnovat Velvarům. Je to malé ale krásné městečko. Je nejblíž k naší minivesnici a tak bych vám ho ráda také představila. Zítra se pokusím představit naší vesničku a poté bych vás ráda zahrnula typy na výlety. Snad se mi to vše povede. Jelikož mi včera syn učil plavat ntb, tak mám momentalně omezeny přistup k pc. Ale zvládnu to 🙂

Slaný- Velvary

Délka 16 km
Převýšení 120 m

Ze Slaného směrem na Dolín trasa vede přes Háje, aby se vyhnula hlavní silnici vedoucí do Zlonic. Z Dolína po silnici z kopce do Beřovic a potom trasa vede kolem golfového hřiště po polní cestě kolem rybníka do Hobšovic a dále po silnici do Velvar. V Nabdíně se kříží s trasou Slaný - Nelahozeves, která vede do Velvar po pěšině podél potoka.

|Slaný-Bor-Žerotín- Slaný

Délka 49 km
Převýšení 190 m
Krásná vyjížďka pro zdatnější cyklisty, doporučené horské kolo.

Trasa vede ze Slaného oklikou přes Studeněves, aby se vyhnula hlavní silnici č.16 (Karlovarská). Z Libovic se dále jede po polních a lesních cestách za Jedomělice, odkud následuje úsek po silnici přes Pozdeň do Líského. Sjezd od Jedomělickéhé hřbitova je možno vzít buď po silnici, nebo technicky náročnějším úsekem lesní cestou. V Líském vede trasa kolem studánky a poté následuje náročný, ale hezký sjezd lesem na kraj Malého Bilichova. Těsně před ním se ale napojí na modrou turistickou značku, která vede až do Milého. Některé části výjezdu z Malého Bilichova do Milého lze vést po cestách mimo turistické značení, ale cesta je dost široká. Přes Bor se jede kousek po silnici, po cca 2 km trasa odbočuje na lesní cesty, po kterých vede až do Žerotína. Zdejší oblast je pro cykloturistiku jako stvořená, většina cest je dobře sjízdná.

Z Žerotína vede trasa po silnici přes Zichovec a Třebíz do Kvílic, odkud následuje výjezd po polní cestě do lesa "Kejkol", odtud pak lesní cestou do Lotouše a po silnici zpět do Slaného.

Z/do Lotouše je v návrhu asfaltová cyklostezka vedená zhruba podél hlavní silnice. Po jejím vybudování je cyklistům otevřená nejkratší a zároveň nejbezpečnější trasa na Lotouš a les Kejkol.

Slaný- Nové Strašecí

Délka 19 km
Převýšení 180 m

Trasa vede ze Slaného po silnici do Studeněvse. Zde se odbočí směrem na Přelíc, ale na kopci trasa uhýbá doprava na polní cestu. Po 500 m se potkává s bývalou trasou železnice. Kousek za křižovatkou jsou po levé straně v trávě dva malé menhiry. Trasa pokračuje po dobře sjízdné polní cestě až na Drnek. (Polní cesta není zpevněná, ale vede tam každý rok. Předpokládám, že tomu bude tak i nadále.) Z Drnku trasa pokračuje po silnici do Mšeckých Žebrovic, kde se napojuje na červenou turistickou. Ta vede po polní cestě kolem keltského hradiště na zpevněnou cestu, která ústí na kraji Nového Strašecí. Následuje úsek městem po málo používané komunikaci až na náměstí.

Naučná stezka kolem Slaného

Délka 7 km
Převýšení 74 m

Začátek trasy je u bazénu, odkud se pokračuje k rybníku. Za hrází stále rovně do kopce a úvozem se dostaneme k hezkému výhledu na poli, kde na jedné straně je město Slaný a na druhé kopec s kaplí Božího hrobu. Tam také přes Kvíc pokračujeme. Od kaple kolem průmyslové zóny a přes Pražskou ulici (nejslabší místo trasy) na vrchol Slánské hory. Dolů nejlépe po žluté turistické a pod horou odbočit ke Slánskému prameni. Odtud kolem kostela Sv. Gotharda na náměstí TGM. Pak kolem chrámu Nejsvětější trojice na Háje, kde u altánu může být konec trasy.

Slaný- Peruc-Slaný
Délka 50 km
Převýšení 138 m

Počátek trasy vede po hlavní silnici ze Slaného, kde by bylo vhodné udělat pruh pro cyklisty. Případně je trasu možné vést oklikou přes Studeněves a odtud polní cestou do Tuřan.

Z Libovic vede trasa polní a pak lesní cestou do Kvílic, odtud po silnici přes Třebíz dále do Žerotína a Panenského Týnce. Za Panenským Týncem se napojuje na již značenou trasu č.3035 vedoucí do Peruce. Z Peruce přes Klobuky kolem menhiru do Zlonic, respektive k železničnímu muzeu na nádraží. V Klobukách je nutno pečlivě označit trasu, je tam mnoho křižovatek a není lehké držet správný směr.

Od železničního muzea se trasa vrací přes Královice a Trpoměchy.

Zde je několik možných variant trasy ze Zlonic:
1) Po asfaltce přes Dřínov, Drchkov, Otruby, Háje
2) Po asfaltce Dřínov, Královice, kolem kopce Řipec, Trpoměchy, Slaný (zde zmapováno)
3) Po asfaltce Dřínov, Drchkov, ale za kolejemi stále rovně polní cestou do Lidic a kolem zahrádkářské kolonie do Slaného

Slaný- Kostel sv. Václava- Slaný

Délka 4,5 km
Převýšení 65 m
Vhodné i pro pěší.

Trasa začíná na slánském náměstí TGM. Vede stoupáním kolem Chrámu nejsvětější trojice a pokračuje polní cestou ke Sloupu vinařů. Následuje prudký sjezd ke kostelíku sv.Václava. Pak je 50 velice nebezpečných metrů po hlavní silnice na Velvary a v zatáčce. Po překonání tohoto místa následuje klidná cesta po polní cestě podél zahrádkářské kolonie ke Slánskému prameni, odkud se pokračuje po asfaltě kolem kostela sv. Gotharda zpět na náměstí.

Slaný-Velvary- Ouholice

Délka 26 km
Převýšení 130 m

Ze Slaného směrem na Dolín trasa vede přes Háje, aby se vyhnula hlavní silnici vedoucí do Zlonic. Z Beřovic vede kolem golfového hřiště po polní cestě kolem rybníka do Hobšovic a dále po silnici do Velvar. V Nabdíně se kříží s trasou Slaný - Nelahozeves, která vede do Velvar po pěšině podél potoka.

Z Velvar vede trasa po silnici směrem na Uhy, ale ještě před koncem města odbočuje kousek za železničním přejezdem doleva po polní cestě, kde se po 100 metrech napojuje na zelenou turistickou. Napojuje se na ni až zde z důvodu lepší průjezdnosti počátečního úseku. Po zelené turistické vede trasa až do Nových Ouholic. Úsek od Velvar do Chržína je nutno hlídat z důvodu zarůstání křovím, jinak je to hezká pěšinka stále po rovině. Je však také dost úzká, z čehož vyplývá nebezpečí střetů turistů s cykloturisty. Z Chržína se jede stále po široké polní cestě. Za Chržínem následuje prudké stoupání, poté dlouhá rovinka a sjezd do Sazené, za ní opět stoupání a sjezd do Nových Ouholic.

Slaný -Nelahozeves

Délka 28 Km
Převýšení 95 m

Počátek vede kopcovitou krajinou na Zlonice. Ze Slaného je několik možností - po silnici přes Háje do Otrub (nevhodné pro velké stoupání), přes Trpoměchy (v obráceném směru velké stoupání do Slaného), nebo po zpevněné cestě do Lidic a pak po pěšině - nutno kontrolovat průjezdnost a případně prosekat křoviny.

Z Královic trasa vede po asfaltce přes železniční muzeum do Zlonic a dále do Velvar. Příjezd do Velvar - hned za Nabdínem odbočit doleva z asfaltky na pěšinku podél potoka. Tu je ale nutno kontrolovat, jestli je dostatečně průjezdná.

Z Velvar stále po silnici do Velké Bučiny. Tam je nutno dobře označit odbočku, protože trasa vede z vesnice do polí po zelené turistické. 500 m za obcí je křižovatka čtyř polních cest, tam je nutno umístit stojan se šipkou. Následuje krásný úsek lesem, poté opět kousek po poli a cesta se napojuje na silnici, která vede přes Lešany do Nelahozevsi.

Slaný- Kladno

Délka 15 km
Převýšení 120 m

Trasa vedena celou dobu po silnici. Na Kladno bohužel není moc možností jízdy mimo silnice.

V případě zájmu možná oklika z Přelíce přes Šternberk po zelené turistické a u zámečku odbočit nahoru přímo k vojenskému skanzenu ve Smečně. Dále již trasa shodná podle mapky.

Do Smečna je většina trasy do kopce. Ze Smečna do Svinařova lze jet buď serpentinami po silnici, nebo zkratkou mezi zahrádkami, kam vede odbočka po cca 200 m za Smečnem doleva.

Ze Svinařova následuje náročné stoupání. Opět zde jsou dvě možnosti - po silnici, nebo terénem okolo hřbitova. Terénní zkratka je dost náročná, hlavně v obráceném směru (do Svinařova) je to pro nezkušené cyklisty nebezpečný sjezd. Obě možnosti trasy se sejdou na kraji Libušína. Následuje prudký sjezd po asfaltce. Buď přímo (je zde jednosměrka, nutno domluvit výjimku pro cyklisty, bude-li možná), nebo okolo. Z Libušína do kopce směr Kladno, po 1 km odbočka na zpevněnou cestu doleva, která nás již dovede na rozcestí Na Čimrmanském.

Slaný - Bucký rybník - Slaný
Okruh
Délka 44 km
Převýšení 170 m

Ze Slaného je nebezpečný úsek po hlavní silnici do Bysně, dále se pokračuje po asfaltce do Lotouše a odtud dlouho hezkou lesní cestou kolem jedomělického hřbitova až do Mšece.

Z Mšece po silnici stále z kopce až na Bucek. Odtud podél chat po uježděné cestě do Červeného Mlýna. Dále po nepoužívané asfaltce do osady Háj a následuje polní cesta do Malíkovic. Před Malíkovicemi je sjezd po málo používané pěšině, kterou je třeba prosekávat od křovin a sjíždět jej opatrně. Z Malíkovic po silnici až do Slaného

Pro milovníky cykloturistiky má Slaný spoustu možností a krásných tras na vyjížďky.

Slaný - Smečno - Brandýsek
Délka 18,5 km
Převýšení 125 m

Trasa vede ze Slaného po málo používané asfaltce přes Kvíc do Přelíce, odkud pokračuje po zelené turistické do Šternberku. Zde zatáčí kolem zámečku a studánky nahoru po cestě mezi stromy a prudce stoupá ke Smečenskému vojenskému skanzenu. Dále už je jenom asfaltka.

Odtud následuje dlouhý sjezd po silnici do Třebichovic a pak rovina do Pcher. Za nimi vede trasa na kopec a přes důl Theodor do Brandýsku.

Přírodní památka Slánská hora (330,1 m) tvoří výraznou přírodní dominantu města Slaný v okrese Kladno. Nachází se v geomorfologickém celku Pražská plošina a je spolu s Vinařickou horou nejjižnějším výběžkem sopečné činnosti Českého středohoří.

Hora se tyčí zhruba 70 metrů nad údolí Červeného potoka, které ji odděluje od západněji položeného centra města. Území přírodní památky zaujímá vrcholovou část plus severní a západní svahy hory; jeho rozloha činí 2,23 ha. Zbytek hory představuje ochranné pásmo přírodní památky o rozloze 8,19 ha. Většinu svahů Slánské hory pokrývá smíšený les, na severním a západním úbočí se nacházejí bizarní čedičová skaliska s několika puklinovými jeskyňkami. V minulosti zde vyvěraly dva slané prameny, které daly městu jméno; do dnešní doby se však nezachovaly (voda tzv. Slaného pramene na sz. úpatí hory již sůl neobsahuje). Více jak polovina hory na východní straně padla za oběť dvěma mohutným lomům na těžbu čediče; přičemž bylo značně poškozeno místní významné archeologické naleziště. Na záchranu hory bylo před časem vynaloženo mnoho ochranářského úsilí, lom po ukončení těžby částečně zavezen a osázen stromy a keři. Od roku 1984 probíhá Slánskou horou naučná stezka, nejnověji obnovená v roce 2008 v podobě 11 zastavení s informačními tabulemi. Nástup na stezku je poměrně nenápadně ukryt mezi domy na jihozápadním úpatí, v ulici Pod Horou. Na temeni Slánské hory nalezneme tři velké dřevěné kříže z roku 1662, osazené na popud hraběte Bernarda Ignáce z Martinic, které symbolizují utrpení místních obyvatel za třicetileté války. Z několika míst na vrcholu a západním úbočí se nabízejí působivé pohledy na město Slaný.

Trocha historie o vzniku města

Podle kroniky Václava Hájka z Libočan bylo město Slaný založeno roku 750 knížetem Neklanem (přesnější by bylo datum 746–747 a založení knížetem Nezamyslem). Již toto bájné vyprávění renesančního pisatele, které z hlediska moderní kritiky pramenů nelze brát vážně, však ukazuje na starobylost, která tomuto města byla v průběhu staletí dávána.

Trhová osada Slaný vznikla v období raného středověku, nejspíše již v 11. století, při důležité obchodní stezce vedoucí z Prahy do Saska, kterou zde protínají další vnitrozemské cesty. Přestože nepatřila mezi významná zeměpanská hradiště, nacházely se zde některé lokální knížecí úřady mj. soudní instance. V průběhu 12. století zde vzniká expozitura benediktinského kláštera v Ostrově u Davle, který v okolí získává majetek nejspíše přímo od panovníka. Mniši zde zakládají také nový kostel zasvěcený sv. Gothardovi, jehož úctu ostrovský klášter šířil. Nejspíše ještě do konce 12. století nebo nedlouho poté zde vyrostla románská trojlodní bazilika, předchůdce dnešního farního kostela. Majetkové državy několika zejména církevních institucí na území významné osady a v jejím blízkém okolí byly také důvodem, proč se panovníkovi nepodařilo povýšit ji na město dříve. Základním předpokladem tohoto kroku totiž bylo majetkové scelení lokačního území a vytvoření majetkového zázemí v okolí.

Přesné datum vysazení nového královského města není známo. Stalo se tak mezi roky 1295–1305; roku 1295 ještě královským městem nebylo, ale povýšení udělil král Václav II., který zemřel v roce 1305. Nedlouho po založení bylo nové město opevněno. V roce 1371 jej zasáhl ničivý požár, bezprostředně po něm začíná obnova města včetně novostavby farního gotického kostela sv. Gotharda.

Krátce po vypuknutí husitských bouří roku 1419 opouští město ostrovští benediktini, kteří se do něj již nikdy nevrátili, a do města přichází reformní kněží strany podobojí. Slaný se dokonce ocitnul mezi tzv. šesti vyvolenými husitskými městy, která měla být spasena při nadcházejícím konci světa očekávaném radikálními kazateli. V květnu 1420 došlo ke zvratu, kdy město obsadila Zikmundova vojska a navštívil ho dokonce sám panovník, který zakročil proti příznivcům husitství. V březnu 1421 však otevřeli měšťané brány opět husitskému vojsku a stali se součástí pražského městského svazu. V něm zůstali až do dobytí a vyplenění města vojskem radikálnějšího táborského svazu pod vedením Jana Roháče z Dubé v dubnu 1425, jehož součástí se potom stali na dalších deset let. Po porážce táboritů v bitvě u Lipan roku 1434 se město poddalo vládě panské jednoty a roku 1436 přijalo Zikmunda za krále. Slané nadále patřilo k umírněnému utrakvistickému proudu, roku 1452 podpořilo volbu Jiřího z Poděbrad zemským správcem.[3] Král Jiří z Poděbrad pak městu věnoval mnoho výsad.

Nekatolické město se účastnilo povstání proti panovníkovi roku 1618, kdy zde pobývala rodina vzdorokrále Fridricha Falckého a také roku 1648. Po porážce stavovského odboje nastává zásadní zlom v dějinách města, které z hrdého královského a krajského města stává městem poddanským, neboť je panovníkem prodáno Martinicům sídlícím v nedalekém Smečně. Za třicetileté války pak bylo město poškozeno pobytem válčících armád.

Vlastník reprezentovaný Bernardem Ignácem z Martinic se ve městě choval pragmaticky, práva měšťanů byla omezena ve prospěch jeho panství. Na druhou stranu tato významná osobnost své doby vtiskla Slanému barokní ráz. Roku 1655 založil při renesančním hřbitovním kostele Nejsvětější Trojice za hradbami města františkánský klášter a uprostřed kostela nechal vystavět jako jeho srdce Loretánskou kapli. Přímo na hlavním náměstí založil roku 1658 Piaristickou kolej, která zajišťovala vzdělání na úrovni středního školství a pro vrchnostenskou správu panství vystavěl budovu čp. 1 zvanou Martinický dvůr. Roku 1662 dal vztyčit na Slánské hoře tři kříže na znamení Kalvárie a roku 1665 nechal na dalším tehdy holém pahorku směrem ke Smečnu vystavět kapli Božího hrobu, nejstarší v Čechách.

Až do roku 1960 bylo město Slaný sídlem vlastního okresu, v uvedeném roce však bylo včleněno do okresu Kladno. V roce 1992 se historické jádro města stalo městskou památkovou zónou.

Město Slaný je bývalé královské město v okrese Kladno asi 29 km severozápadně od Prahy. Žije zde přes 15 tisíc obyvatel v 1 927 domech. Pod obec spadá celkem 10 částí: Slaný, Blahotice, Dolín, Kvíc, Kvíček, Lotouš, Netovice, Otruby, Trpoměchy a Želevčice.

Od jihozápadu po severovýchod městem protéká Červený potok a jeho dominantou je Slánská hora, společně s Vinařickou horou vůbec nejjižnější výběžek sopečné činnosti Českého středohoří a od roku 1998 také přírodní památka.

Na území města Slaného a na Slánské hoře jsou četnými vykopávkami doložena různá osídlení ve starší i mladší době kamenné.

Původní trhová osada pod Slánskou horou vysazena po roce 1300 králem Václavem II. na královské město. Z městského opevnění se dochovala gotická Velvarská brána, zbytky hradeb a několik bašt. Gotický kostel sv. Gotharda po vypálení husity dostavěn do dnešní podoby v první čtvrtině 16. století. Barokní františkánský klášter s kostelem Nejsvětější Trojice z let 1655-1665 s Loretánskou kaplí z roku 1657. Na náměstí piaristická kolej s kaplí Zasnoubení Pany Marie z let 1658–1665. V koleji je dnes Slaný">Vlastivědné muzeum Slaný a Infocentrum Slaný. Na Slánské hoře tři kříže Kalvárie a na návrší nad Kvíčkem jižně od Slaného kaple Božího hrobu z roku 1665

Dobré ranko, omlouvám se za včerejší výpadek. Příroda je mocná čarodějka a rozhodla se nás maličko potrápit. Takže díky počasí nám nešel net. Dneska napravím a budu se věnovat městu Slaný 🙂

Krásné pondělí koníkovky....Dnes jsem převzala štafetu a ráda bych vás provedla okolím mého bydliště. Tento týden budeme brouzdat po okolí Velvar a Slaného. DOufám, že se vám bude tento týden líbit stejně jako ty předchozí 🙂

Rada jsem vas provadela krajem, ktery tolik miluju. A pokud jste nacerpali jnspiraci, kde stravit svoji dovolenou, tak me to potesilo dvojnasob. Znojmo je mesto, ktere ma opravdu co nabidnout, nemluve o krasnem okoli. Dekuji vsem, kteri se mnou soutezili. A na zaver par vecernich fotek meho milovaneho mesta.. Mejte se krasne♥