Dnes se s vámi vydám po naučné stezce Břeclav – Pohansko – Lány

Sedm kilometrů dlouhá naučná stezka představuje prostřednictvím patnácti informačních panelů zajímavosti o rostlinách a živočiších obývajících okolní lužní lesy, o archeologické lokalitě Slovanské hradisko a o zámečcích Pohansko a Lány.

Pohansko u Břeclavi je rozsáhlé velkomoravské hradiště (celková rozloha až 55 ha) z 9. století vybudované na výspě mezi rameny řeky Dyje (v té době protékala východněji než je dnešní řečiště).Název rozsáhlého nížinného hradiska Pohansko pochází pravděpodobně až z novověku. Plocha hradiska s velmožským dvorcem, vlastnickým kostelem, pohřebištěm, rotundou, domy na kamenných a maltových podezdívkách, velkými nadzemními budovami s kamennými krby a hospodářskými staveními, zahloubenými zemnicemi je obehnána dodnes patrným mohutným valem. Hradisko bylo opevněné skořepinovou hradbou s čelní kamennou plentou a soustavou ramen řeky Dyje. Do velkomoravského období se řadí i intenzívně osídlené předhradí s obydlími, dílnami a pohřebištěm za jihozápadním valem vlastního hradiska. Byly nalezeny typické velkomoravské šperky (gombíky, prsten, náušnice, emailem zdobený opasek). K dalším zajímavým nálezům patří skleněné hladítko, plechové kotle, urna z žárového pohřebiště z 8. stol., pohanský kultovní objekt z 10. stol. Našly se též doklady o celé řadě řemeslných odvětví - hrnčířství, železářství a kovářství, řemenářství

Archeologové objevili v roce 2008 na hradišti Pohansko u Břeclavi pozůstatky dalšího kostela a pohřebiště z dob Velké Moravy. Jde o druhý kostel v této oblasti o celkové rozloze 65 hektarů, neboť až dosud se předpokládalo, že měla kostel pouze jeden.

 V lokalitě Pohansko se nachází také stejnojmenný empírový zámeček, který zde nechali postavit Lichtenštejnové podle návrhu J. L. Hardmutha v letech 1810 – 1812 k loveckým účelům v místech, kde o mnoho staletí dříve stával obranný val slovanského hradiště. Jedná se o symetrickou plochostropou stavbu s přízemními otevřenými arkádovými křídly, která má ve střední části jednopatrovou nástavbu. Pod římsou přízemního patra a v čele nástavby jsou kruhové reliéfní medailony a obdélníkové reliéfy se štukovými výjevy inspirovanými antickými příběhy. V kruhových medailonech se odvíjí příběhy, vztahující se převážně k bohyni lovu Dianě. V rámci Lednicko-valtického areálu je výzdoba zámečku Pohansko unikátní tím, že pouze tady můžete v reliéfech kromě mnoha jiných antických hrdinů spatřit také samotného Dia. Uvnitř zámečku byla instalována expozice dokumentující výsledky rozsáhlých archeologických výzkumů slovanského hradiska, která byla v roce 2010 inovována. V létě roku 2011 dostal nový kabát i exteriér zámečku. V červnu roku 2010 byla před zámečkem slavnostně odhalena socha moravského knížete Rostislava, která měří čtyři metry.

 V blízkosti zámečku byla v roce 2003 pod vedením PhDr. Petra Dvořáka rekonstruována velkomoravská polozemnice, kultovní objekt a studna.

Dnes bych vám ráda představila Břeclav jako významný dopravní uzel. Hustota automobilové dopravy je u nás taková, že i pražská Jižní spojka by nám mohla leckdy závidět. A našinec již víc jak deset let marně volá po obchvatu.

Ale podívejme se raději na klidnější a romantičtější způsoby dopravy. Břeclav je prvním městem v České republice, kde byla zprovozněna železnice (kromě koněspřežné železnice z Budějic do Lince)

První parní lokomotiva k nám dojela z Vídně 6. června 1839 a do Brna od nás odjela o měsíc později 7.července 1839. Železniční uzel byl dále rozšiřován (1872 trať na Mikulov, 1900 na Kúty, 1901 do Lednice).

Každoročně od dubna je možné se každou poslední sobotu v měsíci tímto historickým vláčkem nechat odvézt z Břeclavi do Lednice a zpět (pouze v dubnu takzvaný Pálavský okruh – Brno – Hrušovany- Lednice - Mikulov - Břeclav - Brno) A nebo o víkendech a ve státní svátky vyrazit do Lednice historickým motoráčkem.

Informace na http://www.cd.cz/zazitky

Lednice – perla jižní Moravy

Břeclav (maďarsky Leventevár; německy Lundenburg , v místním nářečí Břeclava) je okresní město v Jihomoravském kraju, asi 50 km jihojihovýchodně od Brna na řece Dyji, kusek od hranic s Rakuskem a Slovenskem. Břeclav je důležitým hraničním přechodem a železniční křižovatku mezinárodního významu (o tem si řeknem za chvílu)

Z několika lokalit v katastru dnešní Břeclavi osídlených už v pravěku je nejvýznamnější Pohansko (v lesách jihovýchodně od města), které bylo významným velkomoravským hradiskem. V průběhu 10. století bylo opuštěno (o Pohansku a soutoku – hranici tří států vám napíšu zajtra)

Pravděpodobně v 1. polovině 11. století založil kníže Břetislav I. pohraniční hrad pojmenovaný po něm – odtud jméno Břeclav, který byl potem jedním z nejvýznamnějších správních center Moravy.V 16. století je již v několika pramenech zmiňována židovská obec se synagogou a hřbitovem. (zámek a další architektonické zajímavosti si představíme ve čtvrtek)

Břeclav a pivovarnická výroba patří již od nepaměti nerozlučně k sobě. Pivo se zde vždy vařilo a místní byli na něj patřičně hrdí, i když nastala i období, která plynulou a zvyšující se pivovarnickou produkci jistým způsobem narušila. První písemné zmínky o zámeckém pivovaru v Břeclavi nalézáme v urbáři lichtenštejnských statků sepsaném roku 1414. nejstarší hmotné památky však pocházejí ze druhé poloviny 16. stol. (na pívo spolu skočíme v pátek

Město jako takové jsem vám představila. Teď bych vás chtěla seznámit s lidmi, kteří tu žijí. V sobotu vám tedy napíšu o lidech, kteří dodržují lidové zvyky a tradice, protože ty mají v nejjižnějším cípu Moravy své nezastupitelné místo. Typické kroje, stavění máje a krojové hody, slavnost zarážení hory, besedy u cimbálu, fašanky, vinobraní… Jsou to nezapomenutelné chvíle, které nezažijete nikde jinde, než právě u nás.

Dnes vás vezmu po Českolipsku pěšky, na kole, na bruslích, zkrátka po svých! 🙂 Máme to tu hodně prochozené a rádi se na naše místa vracíme. Pojďte se se mnou projít naším krásným okolím. 🙂

Přírodní památka Peklo. Jednoznačně první místo v naší místní cestománii. Bažiny, mokřady, mohutné pískovce. To vše můžete obdivovat v přírodní rezervaci Peklo. Procházka není vhodná pro kočárky ale zdatnější maminka nebo tatínek jí hravě zvládne s miminkem nebo batoletem v šátku či nosítku. (Náš Kubíček s námi Peklo prošel poprvé když mu bylo 7 týdnů. 🙂 Peklo je údolí řeky Karby, kterou lemují skály,  bažiny a mokřady - těmi se však brodit nemusíte - místo je turistům upraveno a jsou zde nové mostky. Při procházce Peklem se mi někdy i tají dech. Manžel mi vypráví, jak se zde jako malí skautíci pod stanem báli, že tu na ně někde číhá čert, jak by název rezervace napovídal. Kdepak..Peklo je pro nás turisty učiněný ráj! 🙂 A jak se k Peklu dostanete? Pokud přijedete autem, stačí zaparkovat u Svojsíkovy stezky, projít jí a vstoupit do pomyslné pekelné brány. Autobus staví taktéž opodál. Pokud však dorazíte do České Lípy vlakem, stačí vystoupit na hlavním nádraží, projít snad jedinou nelichotivou částí České Lípy a napojit se na již zmíněnou Svojsíkovou stezkou. 

Kam dále? rozhodně na cyklostezku Varhany, vedoucí do nedalekého města Kamenický Šenova. Tady najdete známou Panskou skálu, kde se natáčela legendární pohádka Pyšná princezna.  Cyklostezka vede z jednoho našeho sídliště, je vhodná jak pro pěší, tak pro rodiny s kočárky, cyklisty i bruslaře a rozhodně se na ní nebudete nudit. Pokud holdujete jako my hře Geocaching (vysvětlení principu hry níže :D) je na ní série ,,kešek,, k objevení. Hledání pokladů je pro děti zábava a pro dospělé zpestření cesty na Panskou skálu. 

Česká Lípa je na cyklostezky bohatá, a tak Vás teď zvu na jednu kratší do Žizníkova.  Procházka vhodná pro každou mamku s kočárkem, co nechce chodit dálky, ale přesto procházky ráda má. Dá se jít pouze po asfaltce až k místní hospůdce, nebo to lze zpět projít přes lesní cestu k rybníku, kde kvákají žabky a hnízdí labutě. Skvělý způsob jak si zarelaxovat po náročném dni je posedět u rybníčku a zaposlouchat se do zvuků přírody. My máme tuto kratší prochajdu moc rádi a chodíme jí i několikrát do měsíce.  

Delší procházkou až do krásného skalního města Sloup v Čechách vás zavede cyklostezka do Svojkova. Tam se dostanete na všech možných kolech i kolečkách po asfaltce. Dále do Sloupu musíte pěšky lesními cestami, které vede z kopce, do kopce a zase z kopce. Minete Modlivý důl, Studánku, rozhlednu Na stráži, Sloupské skalní divadlo a známý skalní hrad Sloup v Čechách. Po letní procházce se můžete svlažit v místním známém rybníku, který je vyhledávaným rekreačním střediskem. Doporučuji vzít na tuto náročnější procházku i vaše psí mazlíčky. Naše dvě fenky větších rozměrů se vždy dostatečně vyběhají. 

To je z dnešního výletování vše! 🙂 těším se na vaše otázky, nebo připomínky 🙂 

Český ráj je poměrně rozsáhlá oblast, která je ohraničena městy Mladá Boleslav, Mnichovo Hradiště, Hodkovice nad Mohelkou, vrch Kopanina, Železný Brod, Semily, Nová Paka, Jičín, Kopidlno, Sobotka a Dolní Bousov. V tomto romantickém kraji ležícím na středním toku Jizery se snoubí rozmanitost přírodních krás s bohatými historickými památkami -  hrady, zámky, lidovou architekturu. A právě proto již v 19. století hosté lázní Sedmihorky začali tuto část země nazývat prostým a výstižným pojmenováním Český ráj.

Pokud byste chtěli poznat Český ráj opravdu důkladně, bylo by potřeba mnohem více času, než nabízí koncept tohoto nicku. Proto se mnou přijměte pozvání alespoň do některých míst, která budou pro lepší přehlednost tematicky rozdělena:

• Jičín, město mého srdce
• Skalní města v Českém ráji
• Český ráj dětem
• Český ráj ve filmech a pohádkách
• Kouzelný svět  zřícenin
• Místa, která prostě musíte vidět

Český ráj je mým domovem již od narození a jako malá (vlastně i dnes) jsem vždy milovala pověsti, které se vážou téměř ke každému místu v této kouzelné krajině. Ponořte se se mnou do bájného světa našich předků  a poznejte jednu z našich místních legend🙂

O hadí studánce

Lidé, kteří bydleli blízko Humprechtu, přesně tam, kde vedla široká prašná cesta na hrad Kost, chodívali velmi často k studánce. Studánka byla průzračná, voda se v ní jenom blyštěla, člověk viděl skoro až na samé dno. Ale nikdo nikdy z této Hadí studánky poblíž humprechtské obory vodu nenabral, nikdo nikdy se ze studánky nenapil. Nechtěli, aby se na hladině usadil prach, hlídali její modrou krásu. A proč tomu tak bylo? O Hadí studánce se totiž vypráví tato pověst.