Ostrava-Hrabová - domov můj
Hrabová
Je to jedna z částí Ostravy, i když ještě nějakou dobu v minulém stolení byla samostatnou obcí. Sestává se z části sídlištní - Šídlovec (sídliště vystavěno po druhé světové válce) a části z rodinými domky - odtamtud pocházím já.
Když jsem byla malá neuměla jsem si představit že bych někdy v životě měla bydlet jinde. Asi je to tím, že moje rodina zde žije už minimálně 5 generací - asi jsme moc konzervativní 😀. Měla jsem tady všechny babičky a dědečky, strýčky, tetičky, bratrance i sestřenice. I když vzhledem k tomu, že zde žijeme tak dlouho tak manžel prohlásil, že jsem si musela najít chlapa z druhé části republiky, abych neměla debilní děti (vždycky když jsme venku někoho potkali a já pozdravila tak se ptal kdo to je a já na to teta-strejda 🙂).
Pocházím ze zemědelsko-mlynářské rodiny. Z taťkovy strany byli všichni zemědělci nebo kdysi asi spíš rolníci a můj taťka a bratr se tím pořád ještě živí. Z mamčiné strany jsme zase byli mlynáři a v Hrabové nám kdysi patřil mlýn. Já sama nepokračuju ani v jedné rodinné linii.
Mlýn
V Hrabové se až do roku 1975 nacházel mlýn, který vlastnil můj dědeček-pradědeček i prapradědeček a dál jsem to nestudovala. Rodiná historie praví, že prapradědeček měl za 20 let 5 dcer a než je vyvdal tak musel zastavit celý mlýn aby měl na věno. Mlýn pak vykoupila moje prababička jako vdova. Mlýn bohužel za socialismu vadil a musel být zbourán aby udělal místo pro haldu (můj taťka říká, že ještě že tak, že kdyby se musel ještě starat kromě pole o mlýn tak by ho asi odvezli do blázince 😀)
Obraz mlýnu ještě dnes visí u mě v ložnici, ale nakonec jsem se rozhodla dát tady jiný jeho obraz, protože na tom co mám nejsem sama schopná mlýn najít. i když mamka měla tento obraz raději.
Podle místa kde se mlýn nacházel se dnes jmenuje ulice Mlynářská.
Ještě se s Vámi podělím o jeden rodiný vtípek s mlýnem. Do mlýnu přitékala voda struhou (nikdy mi nikdo neřekl, jestli měla jméno) a když nebyl ještě splachovací záchod tak měla latrínu a ta byla na druhé straně struhy, takže na záchod se chodilo do Hrabůvky (sousední obec, ještě Vám o ni povím).
Kostel
V Hrabové je dřevěný kostel svaté Kateřiny Alexandrijské. Původní kostel pocházel ze 16. století a pověst praví, že zde byl přesunut již jako hotová stavba z Beskyd. Byl to jeden z nejstarších dřevěných kostelů v celé republice, když v roce 2002 vyhořel, dostala se tato informace na první stránky novin. Můj manžel tvrdí, že vyhořel určitě kvůli němu, protože asi měsíc před tím jsme spolu začali chodit 😀. Kostel se podařilo obnovit dle původních plánu a znovu slouží věřícím.
Tento kostel je s mojí rodinou rovněž propojen (tedy i ten původní). Můj praděda dělal ještě v 80-ti letech kostelníka a můj taťka i strejda byli ministranti.Mí rodiče v něm sice svatbu neměli, ale já i mí bratři jsme tam byli pokřteni. Já jsem se tam vdávala a obě naše děti tam byly také pokřtěny a dcerka má druhé jméno právě po tomto kostelu Kateřina. Bohužel byl kostel i svědkem těch těžších chvil naší rodiny, kdy jsme se zde loučili s naši drahými.
Podělím se s Vámi o fotky jak byl kostel vyzdoben na naší svatbě.
Hasičská zbrojnice
V obci funguje i sbor dobrovolných hasičů, který má svou požární zbrojnici. Tuto zbrojnici pomáhal stavět i můj dědeček. A můj dědeček, taťka i strejda byli dobrovolnými hasiči. Taťka se účastnil i akcí při povodních v roce 1997. Já sama jsem společně s bráškou patřila mezi mladé hasiče a hrozně mě to bavilo. Docela se mi líbí pomyšlení, že by i mé děti byly mladými hasiči, ale uvidíme co budou chtít oni.
Základní škola
Současná budova základní školy v Hrabové se začala stavět v roce 1956 a o té doby se moc nezměnila. Do téhle školy jsem chodila já i mí rodiče a dokonce jsme měli i spoustu učitelů stejných. Zkuste si představit, že v takovém prostředí zkusíte ve škole zlobit 😀, je to dost nereálné. Původně se učilo všude možně, v budově fary, dnešního obecního úřadu i nějakých provizorních dřevěných budovách (alespoň podle toho co říkal strejda a rodiče) a tehdy prý byly i uhelné prázdniny - není čím topit, můžete jít domů 🙂 co by za to dnešní děti mnohdy daly.
To je výčet asi těch míst nejvíc spjatých s mými vzpomínkami. uvidíme co mě napadne příště.
a pro ty co touží o Hrabové vědět víc přidávám pár odkazů:
Doporučujeme
Začni psát komentář...
Moc hezke povídání, líbí se mi jak jsi to propojila s rodinnou historii 👍😊.