Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.
a uvidíš všechny příspěvky!
78marcela
9. kvě 2019 Čtené 823x

Psala mi kamarádka. Je to taková typická máma, která chce pro své děti to nejlepší. Mají doma tři kluky, opravují domeček, teplé večeře, děti často venku, hodně čtou, snaží se být poctivá a spravedlivá.

Řekl bych moc dobrý.

Takže psala mi: jsme s dětmi v LEGOLANDu. Řekli jsme si s Martinem, že to pro kluky uděláme, bude to zážitek. Ale je to náročné a trpím. Už jenom ta cesta do Berlína, je to fakt daleko. Teď jsme tady, je tu šílené horko, asfalt teče, všude plno lidí, vstupné ani nemluvím, tak trochu děs běs. Víš co? My jsme se ségrou o prázdninách obíraly naklíčené brambory pro čuníky a s babičkou obracely seno. A za odměnu jsme se mohly jít odpoledne koupat do rybníka. Bylo to lepší! Dnešní děcka jsou přehlcená. Mají toho moc. Myslíš, že jsou naši kluci nadšení? Úplně bez sebe? Jakože Legoland? Berlín? Ne. Prostě normálka. A co tam máte dál?

Jo, jo, souhlasím.

Mají toho hodně kolem sebe i pro sebe. A novým fenoménem doby je nuda: naši milánkové jsou věčně nespokojení, a tak nějak otrávení z podstaty. A my k tomu pořádáme pedagogické konference, abychom objevili, jak je lépe a radostněji motivovat. Abychom s nimi proboha svatého aspoň nějak pohnuli. Tak pohodlný svět tady ještě nikdy nebyl. A děti to jenom zrcadlí, nic víc.  

Takže?

Já myslím, že zpátky na stromy! Musíme se podívat, jak to původně vymyslela matka Evoluce. A ta říká dost jednoznačně: mozek je šťastný, jen když usiluje. Je to sedm miliónů roků starý vzorec. Mozek se prostě musí snažit. Musí se těšit. Musí toužit. Pak je spokojený. Neboli hodnotu hrnku s vodou dává ta poušť, kterou jste předtím prošli. Nic jiného.         

Takže, aby děti byly spokojené:

  • potřebují zažít hlad, žízeň, zimu, námahu
  • potřebují nemít
  • a těšit se, jaké to bude až to mít budou
  • potřebují nedostat věci hned
  • … a některé nedostat vůbec
  • a hlavně, hlavně musejí mít doma povinnosti

Jinak to nefunguje. Jinak se nudí a ze všeho je jenom „normálka“, protože se mají dobře pořád. Jak se v tom pak hernajs vyznat? A když jsme u těch povinností, je potřeba říct, že mozek potřebuje začít brzo.  Neboli dítě ve třech letech by mělo mít doma nejméně dvě povinnosti. Něco, co je jenom jeho. Máma škrábe brambory a já už startuju, protože slupky odnáším já. Musí pochopit, že aby bylo doma dobře, musí přispět. Dejte jim práci, dejte jim povinnosti. Devadesát devět odborníků ze sta (ten jeden byl zrovna nemocný) doporučuje: dítě ve třech letech by mělo mít doma nejméně dvě povinnosti.

Má?

Čti celý článek
78marcela
14. led 2019 Čtené 562x

Mezi nejčastější novoroční předsevzetí patří určitě i závazek, že zlepšíme své hospodaření s financemi, navýšíme rezervy a že si našetříme třeba na pěknou dovolenou.

Já si podobné předsevzetí dávám každoročně a o tom, že nejsem sama, mě přesvědčují mnohé zprávy, které tu v těchto dnech čtu.

Jenže...

Předsevzetí je jedna věc a denní realita je věc druhá.

Jednou jsi dole, jednou nahoře...

Ještě než jsem se začala více zajímat o domácí rozpočet, žila jsem v domnění, že šetřit můžou jenom ti, co vydělávají dost peněz. Že ti, co vydělávají málo, prostě ušetřit nemůžou a proto žijí od výplaty k výplatě. Ale sama na vlastní kůži jsem zjistila, že to tak vůbec není a hlavně být nemá. Když jsem začala soukromě učit a vybudovala tak svou jazykovou školu, vydělávala jsem dost slušně na to, abych se přestala hlídat a abych si mohla koupit, co se mi líbilo. Stravovala jsem se převážně v restauracích,  žádné domácí vaření. Za měsíc jsem za jídlo pro sebe utratila tolik, co mi teď na jídlo stačí na dva měsíce pro tříčlennou rodinu. Je pravda, že když byl nějaký nenadálý výdaj, nebyl problém ho zaplatit z běžných příjmů. Nic mě tedy nenutilo výrazně šetřit, peníze pořád nějaké byly...

Když jsem otěhotněla a zůstala doma na neschopence, následně na mateřské a rodičovské, s příjmy jsem rapidně klesla. Navíc se během dvou měsíců stalo pár nečekaných věcí, kdy našetřená rezerva, kterou jsem považovala za dostačující, byla pryč. Tehdy jsem byla v opravdu dost nepříjemné situaci.

Začala jsem i s dvouměsíční Alenkou částečně pracovat.

A kupodivu jsem i s malým příjmem dokázala dělat rezervu lépe než když jsem pracovala.

Paradox?

Uvědomila jsem si, že naopak právě ten, kdo vydělává průměrně nebo podprůměrně, tím více musí šetřit a být připraven na nenadálé výdaje.

Jak vlastně na to šetření?

Na netu koluje spousta článků s tipy, kde a jak ušetřit.

Pro mě bylo nejdůležitější si vše správně nastavit. 

Sečíst veškeré příjmy a poctivě si zapisovat veškeré výdaje. Ale opravdu všechny, včetně dvacky za parkování nebo za kafe z automatu. Poslední den v měsíci jsem si k tomu sedla a vše spočítala. Zjistila jsem, co bylo zbytečné a tam si příště dávala víc pozor.

Zjistila jsem, kolik vydám za jídlo, drogerii, za oblečení (a taky kolik vydám zbytečně) a nastavila si limity. Když jeden měsíc utratím víc, vím, že další měsíc se musím uskromnit.

Nakupuju podle předem naplánovaného jídelníčku a seznamu potřebných potravin. Když jsem nakupovala jen tak bez seznamu, nechávala jsem v obchodě mnohem víc peněz a často potraviny nespotřebovala nebo naopak neměla z čeho vařit.

Dalším důležitým bodem bylo naučit se, že hned poté, co mi dojde výplata, odeslat si určitou částku na spořicí účet a nesahat na to. A nejlépe na to ani nevidět a oddělit si spořicí od běžného účtu, aby mě nelákalo si peníze přeposílat tam a zpět.

Protože určitě nefunguje způsob, že na spořicí účet pošlu až to, co mi zbude. Mně teda téměř nikdy nic nezbývalo, protože jak jsem věděla, že peníze mám, tak jsem si tu halenku koupit prostě musela..

Zní to jednoduše?

Pro mě to jednoduché vůbec nebylo, protože jsem založením chaotik. Takže jsem mnohokrát začínala se zapisováním výdajů zas a znovu. Zpočátku jsem úplně kompletní neměla snad žádný měsíc.

Až po čase, tipuju cca po 1,5-2 letech, kdy už jsem za sebou viděla výsledky v podobě naspořených peněz, tak mě to začalo bavit víc a víc. Stalo se pro mě denní rutinou si sednout na deset minut k diáři ( u mě je to pravidelně, když běží Ulice), zapsat si veškeré platby a připravit se na další den. Jednou týdně udělám plán na jídelníček a nákup, jednou měsíčně si udělám shrnutí a odškrtnu provedené pravidelné platby.

Začala jsem se v této oblasti více vzdělávat a letošní školní rok učím i finanční gramotnost v naší škole. Kdyby mi to někdo před pár lety řekl, nevěřila bych...

Čti celý článek
78marcela
4. led 2019 Čtené 381x

 Taky si na Nový rok dáváte s diářem v ruce předsevzetí, že tentokrát si jej budete dennodenně poctivě plnit důležitými schůzkami a úkoly? A taky vám to každý rok vydrží jenom prvních čtrnáct dní? Ještě jste totiž papírovým plánovačům a kalendářům nepřišli na kloub. S našimi vyzkoušenými a hlavně osvědčenými tipy svůj nový diář vytěžíte do poslední stránky.

Možná si říkáte, že těmhle papírovým pomocníkům už dávno odzvonilo a nahradily je chytré aplikace. Pořád se ale najde dost lidí, kteří jsou toho názoru, že čím víc digitálních plánovacích vychytávek máte po ruce, tím spíš vám z toho všeho půjde hlava kolem.  Jen si to představte: Kadeřnice s vámi zrovna skončila, a tak se s vyfoukanou hlavou chystáte platit… A raději se rovnou objednáte na další střih. Slečna na vás vychrlí volné termíny dřív, než odemknete telefon, otevřete kalendář, najdete měsíc, den, doplníte název události a místo, nastavíte upomínku („říkala jste v jednu, nebo na půl třetí?“)… A pak když vás o pár měsíců později trkne, že byste v blízké době měli jít pod nůžky, chytrý kalendář o ničem neví. Aby ne, v tom fofru sice vaše prsty zanesly správný den a čas, ale nebraly ohledy na letošní rok. A tak vás telefon bude v roce 2022 nutit do stříhání. 

Přitom k uspořádání času stačí stará dobrá tužka a papír rozdělený do dnů, týdnů a měsíců. Na rozdíl od digitálních kalendářů záleží jen na vás, jak s těmi papírovými naložíte. Můžete si své plány poznamenat stručně bez dalších zbytečných detailů (proč doplňovat pokaždé místo, když už patnáct let chodíte k té samé kadeřnici), nebo se naopak rozepsat, aby vám nic neuniklo.  

Musí sednout Vaší osobnosti

A tak se dostáváme k prvnímu důležitému kroku: vyberte si diář, který neladí pouze k vaší kabelce, ale hlavně sedí vašemu systému plánování. Jste minimalista a vystačíte si se dvěma krátkými poznámkami denně, nebo si potřebujete celý den rozepsat dopodrobna? Využíváte svůj plánovací kalendář i jako notes, a tak vám tři stránky na poznámky nestačí? A co teprve, když nemáte rádi změny a po roce se musíte rozloučit se starým dobrým sešitem… Na každý systém se dnes najde vhodný diář – od malých kapesních přes manažerské s kapsami na vizitky a vyměnitelným kalendáriem, školní rozdělené na dvě pololetí a s rozvrhem až po motivační, které vám pomůžou plnit úkoly i předsevzetí, a navíc se u toho kreativně vyřádíte. 

Uděláte si pořádek v každodenním fofru 

Při práci s diářem začínáte s většími úseky a končíte detaily. Nejprve si v lednu rozplánujte celý rok – zapište si, kdy jedete na hory, kdy odjíždíte na delší dovolenou, poznamenejte si důležité narozeniny a výročí, pravidelné lékařské prohlídky a zajímavé kulturní akce, pokud o nich víte dopředu. Pěkně rychle si zvyknete na příjemný pocit, že vám už čas neprotéká mezi prsty.  

A teď se podívejme na následující týden. V neděli nebo v pátek (to abyste měli klidnější víkend) věnujte svému diáři aspoň půl hodiny. Nejprve zkontrolujte stav stránek věnovaných příštím sedmi dnům a doplňte je o další důležité body – schůzky, kroužky dětí, třídní sraz po deseti letech, nedělní oběd u prarodičů nebo vyklizení garáže… Pokud si zaznamenáte i osobní úkoly a cíle, lépe a rychleji se naplní – a s radostí si je pak odškrtnete.  

Už jen drobné detaily všedního dne. 

Před spaním si opět otevřete diář, zrekapitulujte si, co je potřeba zítra udělat, a doplňte, co vám ještě chybí. Tahle každodenní procedura je ideálním lékem na stres a špatný spánek. Často totiž nemůžete usnout, a nebo naopak dospat, protože si přehráváte události předešlého dne i scénáře toho následujícího. Se zaklapnutím diáře pustíte všechny starosti z hlavy.  Uvolní ruku, uklidní mysl V klasických diářích se jen tak nic neztratí, máte to všechno uložené pěkně den po dni, zatímco v telefonu je hledání poznámek úkol hodný Sherlocka Holmese. Tento jednoduchý pomocník navíc perfektně utužuje paměť. Ručním psaním a kreslením dáte důležitým úkolům tvar, strukturu i barvy, a tak si je lépe zapamatujete. A přitom si perfektně procvičíte počítačem zmožené zápěstí. Kdo by to byl řekl, že obyčejný notes může mít tak dobrý vliv na lidskou psychiku i tělo!  

3 tipy, jak si kreativně a efektivně vést diář 

1. Rozprouděte spisovatelské střevo. 

Pokud se vám taky stává, že často nevíte, co jste některými poznámkami chtěli říci, pak zabruste klidně do detailu. Místo stručného „Veronika!“ sami sobě vysvětlete v souvětí, že ji tentokrát nesmíte zapomenout v družině. 

2. Polepte si důležité dny a oživte ty nudné. Kreslete, barevně si podtrhávejte a lepte, jak je libo. Někdy je potřeba na pár minut vypnout, jestli to pomůže, nakreslete si u hodiny jógy mandalu a nákupní seznam si vypište barevně. Udělejte z rutinní obsluhy diáře zábavu a sáhněte po samolepkách nebo razítkách. Hned ta práce bude veselejší. 

3. Když pár řádků nestačí, nastavte si to sami. Občas vám úzké políčko na všechny plány nestačí. Kde není místo, tam se vlepí post-it papírek. A klidně jeden, dva, pět – vy se v tom vyznáte, ostatním to může být jedno!

(Zdroj www.albi.cz)

Čti celý článek
78marcela
4. lis 2018 Čtené 249x

Myčka nádobí byla věc, kterou jsem si poprvé pořídila až letos do našeho nového domečku. A strašně jsem se na to těšila... až zaklapnu dvířka a o něco později vyndám  čisté, umyté nádobí.

Nikdy předtím jsem myčku neměla. Neměla jsem tedy ani žádné zkušenosti a stále jsem ještě ve fázi zkoumání, co všechno dovede, jak to dovede a které prostředky jsou nejlepší pro dosažení nejlepšího výsledku - absolutně čistého nádobí.

Tablet už jsem vyzkoušela několik druhů a když se objevila možnost testování tablet Sunlight, zkusila jsem se přihlásit, protože jsem je doposud neznala.

Když tablety přišly, byla jsem ráda, že jsou uvnitř ještě zvlášť zabalené a není snadné se k nim jednoduše dostat. To ocení každá hospodyňka, která má doma 16-měsíčního rošťáka, pro kterého jsou kuchyňské skříňky mocným lákadlem a který je natolik fyzicky zdatný, že ani obsah horních skříněk pred ním není v bezpečí.

Z toho jsem měla vážně radost. A o den později ještě větší, když jsem zjistila, že se nemusí obal rozstřihnout, ale že se tableta dává  do myčky celá v tom obalu. Navíc i přes obal příjemně voní.

Samotné testování proběhlo u mě na výbornou.

Mám myčku Electrolux, standardně volím běžný mycí dvouhodinový program. Ačkoliv jsou tablety 3v1 a nemusela by tam tedy už být sůl a leštidlo, tak obojí mám v myčce stále.

Mám obzvlášť ráda, když se mi krásně blýskají příbory a lesknou talíře. To bylo u těchto tablet bez problémů splněno. 

Používám dost často plastové nádobí, které bývá občas lehce potaženo filmem, nebo je na něm občas nějaká kapka. To se u Sunlight tablet objevilo v mnohem menší míře než u jiných konkurenčních tablet, které jsem vyzkoušela. Takže i po této stránce jsem byla spokojená.

Jediné, s čím si neporadily, byla připečená miska od šunkofleků. Ale to jsem ani nečekala, protože to bez odmáčení nedala nikdy žádná tableta.

Celkový dojem z tablet je pozitivní a ve srovnání s jinými bezpochyby obstály se ctí. Obzvlášť oceňuji poměr cena - kvalita, což tabletám Sunlight spolehlivě zajistilo stálé místo v mojí kuchyni.

#test_sunlight #recenze

Čti celý článek
78marcela
22. říj 2018 Čtené 719x

Vždycky jsem byla chaotik, spoléhající na to, že si přece všechno zapamatuju...no mnohdy se tak nestalo, takže termíny u lékařů jsem prošvihávala úplně běžně.

Potřeba diáře přišla v roce 2007, kdy jsem zacala učit na gymnáziu a potřebovala jsem si zapisovat, co mají moji studenti vlastně dělat nebo jaký mají DÚ. Od té doby jsem se na něj začala spoléhat..a k jednomu přibyly další. Jeden profesní, kam jsem si psala pracovní termíny a výuku. Další, do kterého jsem si jako OSVČ zaznamenávala příjmy a výdaje. A když se narodila Alenka, přibyl třetí diář, kam jsem si zapisovala její pokroky, nebo co jsme spolu dělaly. Používání tři diářů bylo mým standardem.

Je ale jasné, že to nebylo optimální. Myšlenka na diář, který by obsahoval tohle všechno, co potřebuju, mi nedávala spát. Prošla jsem jich docela dost, na každém mi něco vyhovovalo a něco zase vůbec. Ale ten správný ne a ne najít. Nepotřebovala jsem diář, který mě bude motivovat k výkonům, nezajímalo mě, kým budu za rok, dva nebo pět. Popravdě, jako máma dvouleté Alenky a půlročního Ondráška, jsem měla jediný cíl - přežít ve zdraví svém i dětí... :smiley:

Až jsem se nakonec rozhodla koupit si diářové desky a udělat si svou náplň.

Konečně jsem byla spokojená, konečně diář, který spojil mé pracovní povinnosti, péči o domácnost a díky kterému mám pod kontrolou své výdaje.

Diář mi pomáhá v každodenní organizaci. Už není mým pomocníkem jen v práci, ale také doma.

Sama vychovávám dvě malé děti a mám dvě zaměstnání. Pendlovaní mezi tím vším je občas náročné a bez správné organizace se prostě neobejdu.

Plánování mi pomáhá mít nějaký řád, který potřebuji já i moje děti. Pomáhá mi šetřit čas, kterého mám docela málo. A v neposlední řadě mi šetří peníze a umožňuje mít pod kontrolou rodinný rozpočet.

Nejsem žádný odborník s patentem na rozum. Ani netvrdím, že mám vše dokonale zorganizované a že můj způsob vedení domácnosti je jediný správný. Jsem prostě jen zaměstnaná máma dvou dětí, která potřebuje, aby vše klapalo a fungovalo bez větších zadrhelů. K tomu mi můj diář pomáhá.

Když se budete chtít podívat, jak s ním fungují a plánuju, můžete ke mně do skupinky Plánování s di Marci.

Čti celý článek
78marcela
30. zář 2018 Čtené 143x

Hračky Fisher-Price jsem objevila před třemi lety, když se mi narodila dcera Alenka. Všemi doporučované, všemi oblíbené, takže jsem poslechla doporučení a na první Vánoce Ježíšek Alence přinesl Mluvící pejskovu sestřičku. Přesvědčila jsem se, že jsou to opravdu hračky kvalitní a přínosné. Proto postupně přibývaly další hračky této značky. A také proto jsem nás přihlásila do testování a byla jsem moc ráda, když nás, respektive moje děti, vybrali jako testery.

Původně byl balíček plánovaný spíše pro Ondráška, ale nakonec testovali oba dva. 

Alenka jako první chytila Pejskovu sestřičku, Ondráška zajímaly hlavně krabice a obrázky na nich.

Co jsme testovali?

Dostali jsme balíček tří hraček. Motýlkův kamarád pro klidné sny, Hrací motýlkový  kolotoč  nad postýlku a  Mluvící psí holčičku. Chvíli mi trvalo zprovoznění hraček - sestavení a nákup baterií do kolotoče a usínáčka.  Pejsek už má baterie v sobě.

Jako první bych zmínila Nový motýlkový kolotoč nad postýlku. 

Moje děti jako miminka žádný hrací kolotoč nad postýlku neměly. Musím přiznat, že jakmile jsem jim ho pustila, začala jsem litovat, že ho neměly. V ten moment, kdy začala hrát příjemná tichá hudba, to bylo tak nádherné..prostě přesně ten pocit, který jsem zažívala, když mi v postýlce spinkalo úplně malinké miminko..ale díky hudbě mnohonásobně silnější. Moje 15měsíční miminko ten pocit bohužel nemělo a nespolupracovalo. Kolotoč ho zajímal spíše z pohledu průzkumníka, tahal za motýlky, skákal po nich, lozil po zdi a chytal hvězdičky...prostě už na něj byl moc velký. Což mě dost mrzelo. Mít ho už od miminka, mohl to být krásný uspávací rituál. A klidně se přiznám, že občas, jakmile usne a neruší ho točení kolotoče, si ho pustím jen sama pro sebe, poslouchám tu úžasnou hudbu a relaxuju..


Na kolotoči se dá navolit již zmíněná klavírní hudba, zvuky přírody nebo bílý šum. Má i dálkové ovládání, které v našem případě moc nefungovalo. Velice často jsem ho musela dle návodu restartovat. Dále pro mě bylo horší upevnění nad postýlku, ale je to dáno tím, že máme postýlku už velmi starou s oblými úzkými hranami a plným obloukem v čele. Bočnici mám odšroubovanou a zbylo jediné místo, kam jsem mohla usínáčka upevnit. A to vyžadovalo šoupání nábytku v ložnici za vydatné sousedské výpomoci :grinning: Přestože se podařilo, nedrží na naší postýlce tak pevně. 

Kolotoč byl posléze nahrazen druhým usínáčkem - Motýlkův kamarád pro klidné sny. Jedná se o projektor na podobném principu jako je kolotoč. Ten u nás nakonec vyhrál, jsem z něj velmi nadšená. Postavím ho opodál, Ondráška nic nevyrušuje v usínání, jen kouká na hvězdičky a poslouchá hudbu. Dřív při denním uspávání jsem i půl hodinky drandila s kočárkem po ložnici (u nás se přes den spí jen v kočárku) a sama vytvářela bílý šum :grinning:

Dnes zapnu projektor, nastavím desetiminutový limit (může se až 30minut), vyberu hudbu, zvuky přírody nebo bílý šum a odcházím. Po 10 minutách se projektor sám vypne a Ondrášek uz dávno krásně spinká. Večer jo pouštím oběma a i Alence se líbí a krásně s ním usíná.

Absolutní top mezi hračkami je pro nás Mluvící psí holčička.

Jako učitelka oceňuji vzdělávací aspekt u hraček a Fisher-Price to se svou technologií Smart Stages maximálně splňuje. Díky ní můžeme přepínat do tří úrovní podle věku, takže si s pejskem vyhraje jak roční Ondrášek tak tříletá Alenka. V první, nejjednodušší úrovni dítě poslouchá první slovíčka, pejsek ho učí, jak se nazývají části těla, poznává první barvičky. V druhé úrovni už je dítě aktivně povzbuzováno k hledání barev, částí těla, k počítání. Ve třetí úrovni už se učí první písničky a rozvíjí slovní zásobu.

U nás se občas o pejskovu sestřičku strhla bitka, ačkoliv máme doma i tu starší verzi. "Tahle je přece lepší, maminko," vysvětlila mi Alenka, proč se o ni přetahují, když máme doma dvě.

A má pravdu. Nová sestřička je krásnější, barevnější, má hezké šatičky, nové písničky. Přehazování úrovní a mačkání tlapek jde u ní mnohem snáz než u starší verze.

Nakonec se ale spolu vždycky nějak domluvili, vzali na milost i tu starší a pouštěli si písničky nejlépe z obou hraček současně...

Celkové hodnocení hraček Fisher-price je pozitivní. Líbí se mi kvalitní zpracování, pevný plast, který vydrží prakticky cokoliv a dlouhá výdrž baterií. Co se týká pejska, líbí se mi, že se k němu dá pořídit další příslušenství, např. domeček, autíčko, stoleček, piano apod. Obzvlášt pozitivně hodnotím vzdělávací a rozvíjející aspekt těchto hraček.

Z těchto důvodů můžu hračky Fisher-Price jen a jen doporučit.

Děkujeme za možnost testování. 

#test_fisherprice2

#recenze

Čti celý článek
78marcela
16. čer 2018 Čtené 123x

Když jsem viděla nabídku na testování Igracka, přihlásila jsem se, protože mám moc ráda retro hračky naší generace. Po pár dnech prišel mail, že nás vybrali. Byla jsem nadšená a během testování hraček moje nadšení ještě více nabíralo na obrátkách.

Igráček se vyrábí od roku 1976 s cílem přiblížit dětem svět kolem nás a ukázat jim, jak fungují jednotlivé profese. A jak se měnil v průběhu let profesní svět, měnil se a vyvíjel i Igráček. Dnes kromě klasické figurky s několika doplňky se vyrábějí autíčka MultiGo, nákladní i osobní, Igráčci pracují ve svých stanicích, např. na policejní nebo poštovní apod. Díky tomu si dítě může vytvořit své vlastní město.

Naše testovací sada obsahovala od všeho něco. Z velkých nákladních aut to bylo:

MULTIGO BUILD cisterna s řidičem

MULTIGO FIRE cisterna s hasičem

K tomu vyměnitelnou korbu cisterny s mlékem a přívěs.

Z osobních aut jsme dostali MULTIGO – Auto se zahradnicí

MULTIGO – Auto s Pinky Star

Z klasických figurek máme:

IGRÁČEK TRIO - LÉČÍME

IGRÁČEK Zedník s kotoučem a doplňky

IGRÁČEK Policista s doplňky

IGRÁČEK Dopravní policista s

doplňky

A k tomu navíc Igráčkův domeček.

Děti byly z obřího balíku nadšené. 

Alenku, hlavní testerku, zaujalo nejvíc lékařské trio. Očekávala jsem to, protože sanitka a doktoři ji zajímají úplně nejvíc. Běžně doma chodím s ovázanou rukou v papírovém kapesníku "se sádrou" a od té doby, co máme doma Igráčkovo lékařské trio, dostávám pravidelně injekce.

Pomocník Ondrášek testoval hlavně autíčka MultiGo. Jako první si vybral cisternu, ale v průběhu dalších dnů vyzkoušel všechny, přičemž nákladní auta u něj vyhráli na plné čáře.

Samotné figurky Igráčka jsou určeny pro děti 3+, což je odpovídající. Jako doplňky  obsahuji malé části (například u lékaře jsou to injekce a malé pohárky). Alenka si s nimi hraje bez problémů, ale vzhledem k tomu, že je v naší domácnosti ještě roční záškodník strkající si do pusy kdeco, dostává Alka tyto doplňky na hraní jen když Ondra spí. Ale i bez nich si s figurkami hraje a nijak ji to nechybí.

Během testování mě velmi mile překvapila nakladni auta. Ke každému autu se dají koupit samostatné náhradní korbičky a lehce vyměnit.

To oceňuji obzvlášť proto, že nebude doma milion autíček určených pro jednu jedinou činnost, ale jen jedno zastupující různé činnosti. A pro mě je to také plus finanční -  samostatná korba stojí podstatně méně než celé auto. Jelikož je výměna korby naprosto jednoduchá, pokoušel se o ni podle Alenčina vzoru i Ondrášek. Báječně si tím trénoval své prstíky.

Z osobních aut vyhrála Pinky Star. Alenka má období, kdy "jen růžová to může být", takže nakonec Pinky Star předčila v oblibě i doktorku. 

Celkový dojem z Igráčka je veskrze pozitivní. Jako obrovské plus hodnotím to, že se dají postupně dokupovat různé části s cílem vytvořit si vlastní město (pro me to znamená, že nemusím složitě vymyslet dárky pro děti alespoň tři roky:relaxed:️). Další výhodou je možnost vyměnitelných korbiček u nákladních aut. Igráčci i auta jsou vyrobeny v Česku z kvalitního plastu a jsou vymyšleni a propracováni do nejmenšího detailu. Mají otáčivou hlavu i zápěstí, mohou uchopovat různé předměty.

Já obzvlášť oceňuji, že na sobě nemají žádná tlačítka vyhrávající různé popěvky atd. Jsou to ve své podstatě jednoduché figurky, které umožňují dítěti si hrát, rozvíjet fantazii, vymýšlet příběhy, přisuzovat figurkám různé role atd. U Igráčka jsem Alenku poprvé viděla si hrát. S předchozími různými hračkami s milionem funkcí si nehrála, jen mačkala tlačítka, což jí po chvíli přestalo bavit a hračka letěla do kouta. S Igráčky si poprvé doopravdy hrála, povídala si s nimi, zapojovala je do různých dalších her, převážela s nimi poníky atd..

A hlavně, u nás doma byl přitom hraní klid a pohoda:relaxed:️ Jako jediné negativum pro mě byla papírová ordinace v lékařském triu. Ta u nás dlouho nevydržela. 

Igráčkův domeček je také z papíru, ale z laminovaného kartonu, spojen plastovými šroubky, tak snad vydrzi o něco déle. Ale i tak bych uvítala podobný výrobek raději z plastu. Takhle je to zatím u nás nahoře na polici jako krásná dekorace, ale na hraní ho Alence zatím budu dávat jen výjimečně a pod dozorem.

Jinak jsem s Igráčkem a jeho autíčky maximálně spokojená a vím, že u nás bude jejich počet postupně stoupat a že si vytvoříme naše vlastní město. Děkuji koníkovi za možnost si tuto  bezvadnou hracku připomenout a dopřát ji mým dětem.

#test_igracek #recenze

Čti celý článek
78marcela
14. pro 2016
Skvela zprava pro @bubbi uz zase blikame červeně, toz mozes lestit stamprlata s novou vervou.
Ted jeste zrusit ten nesmysl o zruseni přátel a bude zase líp.
Zobraz celou zprávu
78marcela
9. pro 2016
Byly jsme s Alenkou poustet balonky s radiem Impuls. Alca byla u vytrzeni, kdyz se vsechny balonky vypustily.
Zobraz celou zprávu
78marcela
8. říj 2010
Zamlklé těhu, konec v 6. týdnu. Kdy už se zadaří...
Zobraz celou zprávu
78marcela
30. zář 2010
Pondělí HCG 80, dnes, čtvrtek 160...málo...:frowning2:
Zobraz celou zprávu
78marcela
22. zář 2010
10.den po KET je HCG 15,3, 12.den po KET HCG 27. Je ještě nějaká šance?
Zobraz celou zprávu
78marcela
18. zář 2010
8. den po KET, na testu čárečka silnější než včera. ale dnes ráno jsem krvácela, tak nevím, co to znamená?
Zobraz celou zprávu
78marcela
11. zář 2010
10,9. proběhl třetí KET,tak uvidíme, zda do třetice se zadaří...
Zobraz celou zprávu
78marcela
19. srp 2010
Krev po KET negativní. V září další (už poslední) pokus.
Zobraz celou zprávu
78marcela
10. srp 2010
Dnes třetí den po KET, na krev 20.8., kdo má vydržet to čekání?
Zobraz celou zprávu
78marcela
2. srp 2010
Dnes kontrola v Brně v pohodě, sliznice je kvalitní, říkal pan doktor, má 10 mm a v sobotu v 9.30 jdu na KET.
Zobraz celou zprávu
78marcela
27. čer 2010
Tak věci už nabalené a připravené na zítřejší odjezd do lázní. Doufám, že nasbírám hodně sil na srpnový ketík.
Zobraz celou zprávu
78marcela
18. čer 2010
Dnešní krev negativní. Tak snad příště, v srpnu nás čeká KET.
Zobraz celou zprávu
78marcela
17. čer 2010
Tak na dnešním testu už není ani stín. Tak snad příště...
Zobraz celou zprávu
78marcela
15. čer 2010
Včera nadšení euforie...dnes pád zpátky na tvrdou zem. Dnešní den na testu sněhobílo...konec nadějím...
Zobraz celou zprávu
78marcela
14. čer 2010
Zdá se, že ta včerejší šmouha sílí...že by opravdu? Začínám věřit...
Zobraz celou zprávu
78marcela
13. čer 2010
Dnes 7. den po ET jsme udělali první testy. Našli jsme takovouhle šmouhu. Tak nevím, jestli si mám dělat naděje, nebo to je jenom "špinavý" testík?
Zobraz celou zprávu
78marcela
10. čer 2010
Dnes jsem 4. den po ET. Stále mám bolesti, píchání a tlak v podbřišku. Začínám se bát...
Zobraz celou zprávu
78marcela
9. čer 2010

S přítelem spolu žijeme čtvrtý rok a já už asi 6 let vím, že pokud miminko, tak jedině přes umělé oplodnění. Sice jsme nějakou dobu zkoušeli i přirozeně, co kdyby náhodou, ale jelikož stále nic, objednali jsme se v lednu do Reprofitu v Brně ke konzultaci.

Paní doktorka milá, příjemná, vyšetřila mě a stanovila stejnou diagnózu, co před lety moje gynekoložka - polycystické vaječníky, žádná ovulace.

Zkusila ji vyvolat injekcí agolutinu, do 14 dnů jsem měla dostat měsíčky. Nepřišly, ale sliznice zareagovala, tak na únorové kontrole jsem dostala další, že teď už by to mělo vyjít. Opět nevyšlo a v březnu jsem nasadila antikoncepci, která by to snad měla vyvolat.

20.4. fanfáry tradááá, menstruace konečně dorazila. Po třech letech a na můj svátek - nejkrásnější dárek.

Bolesti jsem měla katastrofální, zdálo se, že si to to moje tělo chce užít, když to je tak málo. Byla jsem nepříjemná, vzteklá jako teriér, až se přítel neudržel a pravil:" Asi jsem rád, že to máš jednou za tři roky, protože tohle mít doma každý měsíc, tak mě trefí šlak." Dlužno dodat, že mě asi taky.

Pak jsem zahájila další měsíc antikoncepce, při kontrole u paní doktorky v Brně bylo vše v pořádku, vyfasovala jsem taštičku s Puregonem a celá šťastná se těšila, až přijde další menses a já začnu stimulovat. Jenže člověk míní, Pánbůh mění.

Za několik dnů poté dostal přítel na intimních místech bakteriální infekci - růži. Antibiotika na 10 dnů, naprosto neschopný odběru spermatu. Z Brna došlo doporučení stimulaci odložit, takže v pátek 14.5 jsme po jeho další kontrole u obvoďáka volali do Brna, že stimulaci odkládáme.

18.5. jsem měla dostat opět měsíčky, po kterých jsem měla začít stimulovat, ale mrška se zase někde zpozdila, takže než dorazila, přítel se vyzdravil natolik, že řekl, že snad toho odběru spermatu schopný bude. Bylo to naše štěstí, protože i když měsíčky přišly se čtyřdenním zpožděním, stačilo to na přítelovo jakžtakž uzdravení a já mohla začít stimulovat takřka v původním termínu.

Stimulovala jsem pouze deset dní, na první kontrole našla paní doktorka 10 folikulů, na druhé 15, zareagovala jsem prý dobře, tak se v úterý 1.6.2010 šlo na odběr vajíček.

Větší hrůzu a bolest jsem v životě zažila pouze jednou, jinak snad ještě nikdy. Na sále jsem místo slibovaných 10 minut byla skoro 40, probrala jsem se se strašnou bolestí, kdy mě sestry táhly na pokoj, kde jsem okamžitě zvracela. Moje první otázka byla, kolik je vajíček, dostalo se mi jen odbytí - nějaká jsou, teď se čistí. Paní doktorka možná někam špatně píchla, trochu to krvácelo, máte tam tamponádu, proto vás to bolí, ležte v klidu, píchnu vám něco na bolest.

Pak přišla paní doktorka, stimulace byla prý trošku větší, bylo odebráno 33 vajíček, z toho 27 zralých. Na tu bolest prý mám právo, řekla. Po dalších 45 minutách se odstraňovala tamponáda (obvazy nastrkané dovnitř, aby se zastavilo krvácení). To byl taky zážitek, ale už se to dalo snést. Možná také díky té injekci proti bolesti. Po dvou hodinách, kdy jsem měla odcházet, jsem stála nebyla schopná slézt z postele. Přítel je uprosil, abychom tam mohli ještě hodinku být. Jakmile uplynula další hodina, přišla sestra a že se máme už opravdu zvedat. Tak jsem to zkusila, oblékla jsem se a vyšli jsme ven. Zvracela jsem hned přede dveřma do zahrady, poznamenala jsem jim tam fasádu (to za to, že mě nutili pít čaj a že nás vyhnali v takovém stavu). Tříhodinová cesta z Brna byla příšerná. Rozjel se mi hyperstimulační syndrom docela silný, nebyla jsem schopná sedět, ležet, pít, níst, nic. V břiše se mi nahromadila kapalina z folikulů, a při kontrolách mi tvrdili, že mě na transfer asi nepustí, pokud voda neodejde. Naštěstí jsem nemusela na kapačky, v pátek ze mě velká část odešla. V sobotu jsem se konečně cítila jako člověk a v neděli mě pustili na transfer.

Každodenní volání do embryolaboratoře bylo velmi zajímavé:

Středa - měla jste 27 zralých vajíček, z toho se oplodnilo 26.

čtvrtek - máte 27 oplodněných vajíček, jedno se oplodnilo později.

pátek - máte 28 oplodněných vajíček. Při mém dotazu jak je to možné jsem se dozvěděla, že napíchali i ty méně zralé s náznakem jádra.

V sobotu jsem už nikam nevolala.

Transfer v neděli 6.6 proběhl v klidu a v pohodě. Postaral se o to přítel, který ve snaze zlehčit situaci, pohlédl na obrazovku, kde nám ukázali naše embrýsky, a pravil - koukni Marci, jak jsou stejný, asi si budou naše děti podobný. Smála jsem se já, sestra i doktor. Pak je tam teda zavedli a my si je odvezli v bříšku domů.

Hned druhý den jsem poslala přítele do lékárny koupit těhotenský test. Přinesl mi test na určování plodných a neplodných dnů.  Právě podniká druhý pokus v jiné lékárně, tak jsem zvědavá, co přinese dnes (podotýkám, že je přítel vysokoškolák, a běžné každodenní situace normálně zvládá).

18.6.2010 budeme testovat (když budu mít na čem). Tak snad se zadaří...

Takže doplňující informace:

4. den po ET jsem testovala, testík byl bílý, pregnyl se v těle už nevyskytoval. Sedmý a osmý den byla na testíku čárečka, která pak začala miznout. Miminko se asi jen otřelo o moji sliznici, ale nezakousko se tak jak by mělo.Krev negativní.

Po nevydařeném pokusu jsem si jela odpočinout do lázní do Luhačovic na 5 týdnů, pobyt tam byl parádní a i když to nebyly Františkovy, doufala jsem, že budu dostatečně zrekreovaná na další pokus.

8.8 jsem šla na další transfer, na KET dvou blastocyst, jedna už byla krásně z obalu, jen jen se zahryznout...nestalo se tak, testy sněěhobílé, krev negativní.

Z CARu doporučení, že ještě jeden KET a pak pauza, aby si tělo odpočinulo od těch hormonů.K normálním lékům jsem navíc dostala prednison, anopyrin, v lékárně zakoupila femibion a 10.9 jsem byla na dalším KET, situace naprosto stejná jak minule, zase dvě krásné blastocysty, jedna opět vylézala z obalu, jen jen se zakousnout, stejná paní doktorka zaváděla...

Od 8. dne po KET jsou slabší čárečky na testech, které ovšem téměř nesílí, nebo jen velmi málo. Radost se střídá se strachem stále dokola, každá z nás asi zná pocity naděje, zmaru, bezmoci, strachu a zase naděje...desátý den od KET jsem šla jako samoplátce na krev, HCG pouze 15,3. 12. den HCG 27, malinko naděje, ale 14. den HCG pouze 40. To už jsem si bulila do polštáře, že to zase nevyšlo, HCG je příliš nízké, nestoupá tak jak by mělo...

Paní doktorka z CARu ale řekla, nic nevzdávat, doporučila zvýšit dávky utroše i estrimaxu a včera, 15. den po KET, na mě konečně vykoukla čárečka, která mě potěšila, dnes je zase o maličko silnější.

takže doufám, že zítřejší ortel u pana doktora v CARu bude příznivý a že to naše miminko zabojuje.

17. den HCG 80

20. den HCG 160. Zároveň se zase spouští špinění, které se rozjíždí v měsíčky.

25. den HCG jen 63. Vysadit léky a je konec. Zamlklé těhu.

Čti celý článek