Jak se Brunďa narodil aneb vaginální porod KP

Těhotenství s třetím miminkem bylo úplně jiné než ta předchozí s Matýskem a se Štěpánkou.  Díky zamlklému těhotenství ve 24tt, velmi rizikovým těhotenstvím se staršími dětmi a velkému hematomu a krvácení hned v prvních týdnech, bylo i toto těhotenství od začátku rizikové. Podle slov pana doktora bylo všechno úplně obráceně. A pravdu měl do úplného konce, lépe řečeno konce pánevního 🙂

V těhotenství mi bylo dobře, do práce jsem chodila až do 35tt. Miminku se dařilo dobře. Jediné co mne trápilo, byla poloha kloučka, začátkem osmého měsíce se natočil zadečkem dolů a i přes všechna uklidňování, že se ještě může otočit, se neotočil. Říkala jsem si, že má důvod a polohu jsem neřešila. V 38tt mne pan doktor poslal do rizikové poradny, kde jsme se s paní doktorkou měly domluvit, co dál. Chtěla jsem rodit normálně a paní doktorka byla pro. Rozhodnout měla velikost miminka, která byla hraniční. Po několika váhových odhadech se rozhodlo. Jestli má být porod veden vaginálně, musí to být co nejdříve. Takže jsem z úterní poradny odcházela s odhadem 3,4kg a termínem hned druhý den ráno k programovanému porodu.

A druhý den jsem tedy nastoupila. Manžel mne dovezl do porodnice a jel čekat domů, nevěděli jsme, zda to bude trvat dvě hodiny nebo dva dny. Vzhledem k předchozím rychloporodům jsem se ani moc nebála, jen se těšila na miminko.

Po všech vstupních vyšetřeních byl nález docela dobrý. Hrdlo dlouhé 1cm propustné pro dva prsty, váhový odhad 3,7kg. To mne trochu vyděsilo. V půl osmé jsem tedy dostala tabletu a informaci, že pokud nezabere, o půl jedenácté dostanu další. No zabrala hned. V osm hodin jsem měla bolesti po pěti minutách a za chvilku jsem volala manžela. V půl deváté už byly bolesti po minutě. A vydržely tak až do konce.

V jednu odpoledne jsem byla otevřená na 6cm a miminko pořád netlačilo na porodní cesty tak jak má. Podle slov PA prostě měkký zadeček. A tak mi praskly vodu. Kontrakce do té doby docela strašné, se proměnily v nesnesitelné. To už byli na sále dva lékaři i dvě porodní asistentky. Zkoušeli jsme tam snad všechny polohy, všichni dělali co se dalo. Skoro dvě hodiny jsem nesměla tlačit i přes kontrakce, které mne k tomu nutily. Ale bylo to tak bezpečnější pro kloučka i pro mne, prostě porody KP mají své tempo. A tak mne myslím bylo slyšet až do sousedního města.  A pak už jsem jen poslechla, že tlačit mohu. Trvalo to pár kontrakcí a Brunďa byl na světě v celé své kráse. Po sedmihodinovém neskutečně bolestivém  porodu s mírami 3400 g a 49 cm. Krásný, nepomačkaný a neplakal, jen se tak udiveně rozhlížel kolem sebe 🙂

Mě pan doktor dal do pořádku, prý jsem vyšívaná jako ubrus, ale dával si záležet na plastickém stehu. Domluvili jsme se, že se po šestinedělí dojdu ukázat, moc ho zajímalo, jak bude šití vypadat po zahojení.

A pak už jsme se jen s manželem a miminkem užívali. Manžel byl celý porod úžasný, moc mi pomáhal ať už jako podavač všeho, na co jsem si vzpomněla, tak jako masér a psychická podpora.

Myslela jsem si, že takto probíhají všechny KP, ale když za mnou na šestinedělí chodili doktoři i sestřičky, že to je TEN KP, o kterém se tam mluví, připadal jsem si jako nějaká celebrita 😀 

A co závěrem? Že toto všechno bylo díky vstřícnosti, odbornosti a lidskosti veškerého personálu na porodním oddělení, novorozeneckém oddělení a šestinedělí v Uherskohradišťské nemocnice silným a krásným zážitkem!