Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
gabour
12. lis 2010

Kuba byl "cvičit"

Dnes jsme vyrazili cvičit.

Problém č. 1. Kuba, spavec, měl vyrazit z domu, v mém doprovodu, v 8,15. Od večera jsem si říkala, že ho budu muset, chudáka, budit...no a v 5,50 (v 5,50!!!!!) slyším: Jabí, mami, mami, babi, pápá, bá (bác nebo baf, podle příležitosti), takže každodenní ranní opakování slovní zásoby. Už neusnul...

Problém č. 2. Kuba mně tam usne nebo bude protivnej - houby!

Jen jsme dorazili, Kuba se vrhnul do sálu a vůbec, VŮBEC, si mě nevšímal. Postupně osahal a/nebo olízal všechny děti, maminky, zdi, balóny, hračky a já nevím co ještě a po hodině, když jsme měli odejít hodil hysterickej oblouk a obličejovou grimasou mi sděloval - ty hrozná matko, koukej se ztratit a mě tady nech, já tu budu i přes noc!!! No nenechala jsem ho tam, co bych si bez něj počala, kdo by mě v noci budil????

No a závěr: nechápu smysl cvičení miminek - děti nevnímají a rozbíhají se různě do prostoru, kde je nahánějí jejich nebo cizí matky. Cvičení má smysl v tom, že je dítě mezi hordou skoro stejně starých minilidí, promluví spolu a trošku se pošťouchají. A tato hodina měla jednu krásnou pointu - Kuba se uprostřed sálu vzepřel na nožkách, na ručkách a hlavě, vystrčil zadeček ke stropu, zapéroval a odrazil se rukama a........stál asi dvě vteřiny.Pak ho to tak rozesmálo, že sebou prásknul k zemi, já se skoro rozbrečela a po obědě jsme vyrazili koupit botky. Jó, moje drahý dítě 🙂.

    Doporučujeme