Čím je poháňaná naša závislosť?
Závislosť na jedle, na sociálnych sieťach, na ľudskom uznaní, na toxickom vzťahu. Závislosť je poháňaná skrytou poruchou. Veľkú úlohu zohráva psychika.
Hlavnou charakteristikou závislosti je nedostatok alebo málo ľahkosti a spokojnosti v živote. Tvoj problém nespočíva v tom , že ješ viac ako by si mala, alebo tráviš na na sociálnych sieťach toľko času , že zanedbávaš povinnosti, len si tým niečo kompenzuješ.Je to iba odozva na tvoj vnútorny pocit, stav v ktorom si.Zvolila si si liek na svoj problém- jedlo,stále zdieľanie fotiek a počet like-ov .
Ak ti na začiatku stačila jedna , dve kocky čokolády dnes si musíš dať celu tabuľku. Stále chceš viac a viac.
Kde to všetko začalo? Kedy sa z nevinnej zábavky stala chronická choroba? Ak chceš poznať odpoveď na túto otázku musíš porozumieť kde má tvoja závislosť korene. To kde si sa narodila,prostredie v ktorom si vyrastala, výber jedla v detstve,rodinné okolnosti do ktorých si sa narodila.
Tvoj vzťah k závislosti ovplyvňuje spôsob akým vnímaš život. Mala som klienta ktorý mi tvrdil , že nedokáže žiť bez klobásy 🙂
Stali sme sa závislými na jedle,sociálnych sieťach ,alkohole,drogach,toxickych vzťahoch.Podvedomý zámer je pravidelne zlepšiť úzkosť a bolesť. Je to len automatická odpoveď na tvoje pocity.
Závislí ľudia sa neboja menej, boja sa viac. Ich bolesť miernejšia, je väčšia.Nemôžeš sa "prejesť" aby si získlala sebavedomie, zakryla pocity, ani ti k tomu neprispeje like pod fotkou. Nemôžeš si kúpiť šťaštie v nezdravom,toxickom vzťahu. Nedosiahneš zdravé sebavedomie praktizovaním niečoho čo podporuje ,že sa začneš nedávidieť.
Ak nedôverujš sama v seba svet sa môže stať desivé miesto.
Chceš sa vydať na cestu objavenia sebadôvery so mnou?
Chceš zistiť čo ti bráni aby si dosiahla a naplnila sny a plany ktoré máš?
Doporučujeme
Podobne pocity resim dost casto...
@zzzzuuuuzzzziiii robite niečo aj pre to aby sa to zmenilo?
Ano něco na tom je, bych mohla vyprávět ....
@hope252 posledni dobou pocituji, ze jak mi deti rostou a uz me tolik nepotrebuji, ze si zacinam uvedomovat, ze nevim co sama se sebou. Jsem stastna v manzelstvi, mam skveke deti, rodinu, pracuji doma... a co dal? Mam vse co jsem kdy chtela a prijde mi, ze jsem na mrtvem bode. A tyhle pocity pak zahanim jidlem. Vim to o sobe, ale dokazu se ovladnout chvili a zas se v tom placam... vim ze mi chybi neco sveho, nejaky konicek, neco co by ne bavilo... ale nevim jak to najit. Je to jak zacarivaby kruh...
@zzzzuuuuzzzziiii Ano, proto si myslím, že v určitém bodě už to není o plnění snů a plánů, ale o nalezení vnitřního zdroje štěstí. Vnější zdroje se vždy dřív nebo později vyčerpají...ne, že bych v tom uměla chodit 🙂.
@zzzzuuuuzzzziiii já mám opačnou situaci, malé děti a vše jen kolem nich. Nějak se nedostává na mé koníčky a to co mě baví :( Nějak se celkově nedostává čas na mě, je to ubíjející. Málo spánku, nároky dětí, kritika rodičů, že nestíham to a tamto. Pokud si urvu jednou za dlouho dobu čas pro sebe a řeknu, že jsem byla venku sama po dvou měsících na jedno odpoledne,tak slyším jak jsem místo toho radši měla doma uklidit .... a když pak nejmladší usne, někdy i v jednu ráno tak to jdu zabít čokoládou, abych se nezbláznila
@zzzzuuuuzzzziiii deti budu sucastou vasho zivota stale, ale v kazdom obdobi zivota vas budu potrebovat inak. pocas tych rokov ste zabudla sama na seba. treba zistit kto vlastne ste ked ide o vas ako o osobu, nie matka. a potom budete vediet co dalej.
@z_kopretinka treba si dopriat cas aj sama pre seba, psychohygiena je velmi dolezita, hlavne pri malych detoch.
Já trpím už spoustu let záchvaty přejídání,chodila jsem i na terapii,ale z finančních důvodů jsem to ukončila. Navíc mi teda začalo vadit,že vlastně mým cílem bylo přestat se tolik zabývat jídlem a přitom jsme na terapii strávili spoustu času mluvením o něm a mě to začalo trochu ubíjet. Mám pocit že záchvaty začaly v pubertě,cítila jsem se tlustá a měla jsem z toho strašný mindráky,začala jsem hladovět,ale nikdy jsem to dlouho nevydržela a skončilo to šíleným přejídáním. Tímhle stylem jsem dost přibrala a byl to začarovaný kruh. Dneska mám ale úžasnýho manžela,dvě zdravý a krásný děti,před mateřskou jsem měla i mojí vysněnou práci,takže mám všechno,jsem šťastná,ale prostě ta zamindrákovaná puberťačka tam pořád někde je,nesnáší svoje tělo a nedokáže mít kontrolu nad jídlem.. Teď jsem ve fázi,kdy jsem si řekla,že nebudu řešit hubnutí ani jídlo,ale začala jsem běhat. Ne kvůli hubnutí,ale proto,abych něco dokázala,abych u něčeho vydržela,nevzdala to a mohla bych na sebe být za něco hrdá. A doufám,že změna v jídle třeba přijde přirozeně,když se sebou budu víc spokojená..
@hope252 ano. Jsem si toho vedoma, ale stale jsem neprisla na zpusob, jak toho dosahnout.
@zzzzuuuuzzzziiii a co vam v tom brani? vase myslienky? mozte kludne aj spravu sukromnu napisat ak chcete
@mandarinkka ja praktizujem terapiu kde sa netocime stale v negativnom, ale snazime sa to riesit s klientmi. Prist na to kde robia v mysleni chyby co im brani v zmene atd... Cim viac sa rozprava o problemoch tym vacsiu sa nam zdaju.Clovek uz je zvyknuty automaticky mysliet zle, negativne a chce trening a cas naucit sa mysliet trochu realisticky,pozitivne.
@hope252 já bych si ráda ten čas po sebe dopřála, ale není kdo by pohlídal děti. Mladší začal špatně spát. Dostat se do postele před půlnocí je zázrak a to už čas na to co mne baví nezbývá. Hlídání mám aspoň občas pro starší, když si ji jednou za čtvrt roku vezmou na pár dní moji rodiče. Mám sice ještě tchýni, ale tam je momentálně nějaké hlídání scifi a ani dřív to nebylo nic moc a ještě kolikrát slíbila a pak se vymluvila stylem jak jí není dobře a pak hlídala švagrové. Oznámí to klidně den dopředu nebo až ten den. Minule jsem jí už odsekla, že nemusim poslouchat jak hlídá věčně švagrové a ona mi na to řekla, že ať se nezlobím, ale že přece i ta má právo orazit a jak ráda někomu pomůže - no rohodně ne nám. Dost by mi pomohlo ji vymazat z hlavy a aby na mě ani nemluvila. Po návštěvě u ní je to tuplem na snědení celé tabulky čokolády. K nám "naštěstí" nebo bohužel přijde tak 3x do roka. Hledam pozitiva, kterých se chytat, abych tu neseděla kolikrát totálně vyčerpaná, ale někdy je to dost těžké. Místo, abych večer doklidila a na chvíli si sedla třeba k háčkování uspávám i 3 hodiny nejmladšího a pak už jen odpadnu nebo skončim s čokoládou.
@z_kopretinka a otec deti? On by deti nepostrazil aby ste si niekam skocila? Aby ste venovala cas sama sebe?
A preco si pripustate svokru tak k srdcu?
Začni psát komentář...
Něco na tom je