Ahoj maminky, moje milé ,,koníkovky”.  Mám velké stígro, že jsem pro svého chlapečka dostala možnost testovat hračku od tmtoys. A to konkrétně usínacího kamaráda Octopi, velrybku. Jelikož se blíží Vánoce a mnoho z vás si jistě láme hlavu, co že těm svým miláčkům koupit, tady je ode mě pár poznatků. 

Příjezd kurýra s balíčkem vyvolal spoustu radosti. Přece plyšový kamarád se hodí vždycky. Ja teda musím říct, že dostat ten maják co k plyšákovi náleží z krabice byl dost očistec. Byl úplně na fest a nemohla jsem mezi něj, krabici a plastové pásky kterými byl přichycen dostat ani nůžky. Takže se mi jej ihned povedlo poškrábat :( Malému to ale zjevně narozdíl ode mě absolutně náladu nezkazilo🙂

Maják se okamžitě stal kámošem číslo jedna. Bez Majáku se nešlo na záchod, bez majáku se nemohlo jít ven, bez majáku se nemohlo jít spát. Principem usínacího kamaráda je, že dítko plyšáka objímá a maják na to reaguje tím, že nepřestane hrát a svítit, dokud miminko-dítko neusne a tudíž mu ruka z plyšáka nesjede. 

Což už u nás ale byl problém. Malý usína nejčastěji v pozici ,,kočičího hřbetu” a vysvětlit mu, že plyšáka musí objimat, aby se maják nevypínal bylo ve dvou letech dost nemožné.  Navíc tedy když jsem maják dala malému spolu s plyšakem do postýlky, mělo to opačný efekt, než ten kýžený. Maják ho natolik zajímal, že ho neustále dokola pouštěl a spát se mu nechtělo. Za to manžel, to je stále duší malý chlapeček a neustale propojení dvou komponentů zkoumal a plyšáka objímal, aby zjistil, zda to opravdu funguje, jak výrobce uvádí.  A ano přátele, funguje!🙂

Maják neučaroval pouze Eričkovi, kterému jsou dva roky, ale i jeho měsíční sestřičče, která ho na přebalovacím pultu s velkou chutí sledovala a poslouchala a dala mi tím možnost ji přebalit a dokonce i obléct tričko bez boje, čemuž tm toys opravdu velice děkuji🙂. 

A musím říct, že se nadšení pro majáček ani trosku nedivím.  Hraje velice příjemné a nevtiravé melodie, což je pro me u dost dětských hracích hraček problém. Melodie se mi často zdá ,,umělá” až protivná.  Ale u téhle bych rada usínala i já, seč semnou by plyšový kámoš tolik práce neměl, ja jsem zejména teď  ,,tuhá” do minuty🙂  Světelné efekty jsou také velice hezky řešené, světlo není příliš výrazne, aby děti od spánku odvádělo, přesto na strop promítá hezky a zřetelně. 

 Když mi přišel email, že jsem byla vybrána k testování, byla jsem nesmírně vděčná. Alergie mě zrovna mele v celé své kráse, ale díky devčátku jež nosím pod srdcem nemohu a hlavně vlastně nechci sahat po chemických možnostech úlevy. Balíček jsem tedy vyhlížela velice netrpělivě a upínala k němu svoji víru v lepší zítřky. 

A je tady! Jde se testovat.

První co mě napadlo při pohledu na ně je fakt, že je poměrně objemný a tak mě těch lepších zítřků třeba čeká víc, než jsem vůbec doufala🙂 Navíc má i moc příjemný, jednoduchý vzhled, což moc cenním. 

První co vyčtu je fakt, že Stérimar  není pouze na alergickou rýmu, ale i na tu naši klasickou ,,rýmičku'' a to je skvělý. Strašně nerada totiž skladuju xy léků, jež po sléze projdou, protože nemají takové využití. Stérimar ale díky manganu není jen obyčejným nosním sprejem, ale sprejem jež efektivně uleví od alergie.

Další fakt jež cenním je ten, že je vhodný pro kojence, děti i dospělé. Od každého se totiž u nás kus najde a tak se znovu vyhýbáme hromadění a další investici peněz. A to se mámě na rodičáku hodí, ne že ne🙂

K samotnému testování: Ihned po prostudování infa jsem přešla k samotnému užití. Asi jediný vroubek co jsem našla je ten, že aplikátor se trošku hůř stlačuje. A tak jsem chvilku zápasila, ovšem brzo jsem našla ten správný grif a nebyl problém. Co se týče úlevy pro me samotnou, ta je nedocenitelná. Prakticky hned po prvním vstříknutí jsem pocítila úlevu v podobně toho, že se mohu nadechnout nosem, což bylo teď v sezóně nemyslitelné. Po pár dnech užití jsem dokonce přestala mluvit jako šmoula a moje děti můj výhružný tón začaly brát vážně 🙂 

Moje rodinka je bohužel na atopický ezkém zatížená. Začalo to mou maminkou, která jakožto "majitelka'' lupénky dala do vínku tento předpoklad i mně.  Na mně se projevil jen částečně a to sice atopickým ekzémem. Jakožto dítě školou povinné sem trpěla neskutečnými mindráky, protože přes veškerou snahu mé maminky i kožní lékařky se nedařilo ekzém eliminovat.

Momentálně mi zůstala velice citlivá kůže, ale jakmile přijde zima, věrný "kámoš atopák''se ozve.  Atopický ekzém po mně zdědil můj syn Matthias, s kterým sem byla již v šetineděli na pohotovosti,protože reakce na podaný lék na ekzém vypadala natolik nepěkně, že sem o něj měla obavu. Díky úpravě stravy jsme to dokázali eliminovat natolik, že se u něj projevu především ,,krupičkou'', která na první pohled není příliš patrná, ale o to víc je nepříjemná prožitkem.

U mého mladšího syna sem nahlas jásala, že ekzém první rok nepřišel, i přes zavedení veškterých potravin. To se bohužel letos v zimě změnilo a na mě padl smutek. Jak mohu pomoci jim, když celý život se snažím přijít na to, jak pomoci sobě?

Uznejte tedy, že tento test přišel právě na zavolanou.

Nejprve obecně. Když mi balíček přišel, byla sem nadšená velikostí. Z pohledu do budoucna by to pro tři díky ceně byla poměrně náročná položka, ale balení je vyloženě rodinné. 

Další fajn vychytávkou je uzávěr ve formě pumpičky. Ve sprše nění nic víc otravného, než se mokrýma rukama snažit rozdělat sprchový gel, který díky nejmenšímu obyvateli našeho bytu musí být stále zavřený. Stejně je tomu tak u tělového mléka, kde nemusíte mastnou rukou opakovaně brát lahvičku do ruky a stačí zatlačit na píst.

Den „D“ je vlastně docela variabilní. Může to být očekávaný dobrý den, pak taky jakože den s velkým D a nebo jako u nás - Den Debil. Taky s velkým D. To by šlo. 🙂

Jsem vlastně docela šťastlivec. Navzdory všemu fakt jsem. Hlavně kvůli tomu, že netrpím „syndromem oběti“ a každý den si svoje velké štěstí uvědomuji. Ale aby to dalo trošku smysl, hodím vám to trošku do kostky.

U nás doma to byla leckdy slušná divočina. Máma, táta, táty holka, táty manželka, táty táta, táty děti, máma, mámy děti, mámy manžel, mámy rozvod, mámy manžel, mámy máma… Mámy máma ta vám byla super, miluji mámy mámu.

Všichni měli lepší věci na práci, než řešit Jitku. A tak se stalo, že jsem strašně toužila po lásce. Bejt pro někoho „number one“, bejt pro někoho ta nejlepší věc na práci. Tolik jsem se láskou dusila a prosila ji nazpátek.

Potkala jsem Pána, říkejme mu „P. Jé“. Bylo mi dvacet, božíčku, já byla naivní. Když jsem našla dvě čárky, říkala jsem si, jak to všechno bude růžový. No nebylo. Ani baby růžový, ani jiný. Spíš docela černočerný. 🙂

V tu dobu rostl můj syn a ruku v ruce s nim i má sebedůvěra. Po pár letech jsem „Pána Jé“ s celým jeho „potom, pak, možná, ach jo, pustim si pc a dam pár šluků z trávy“ poslala zpátky tam, odkud přišel, a tam, kde je doteď - k mamince do pokojíčku. 🙂 Víte, já si konečně sama sebe začala vážit. Nebo jsem možná dospěla, bůh ví. Ale něco se změnilo. Já se změnila. V tu dobu nikým nečekaná, vlastně ani nechtěná přišla. LÁSKA.