A čím se obětujete vy?

Mám výbornou kolegyni, která se časem stala i výbornou kamarádkou. A jak šel čas, i výbornou matkou. Někdy možná až převýbornou. Svým dětem je ochotná obětovat vše - čas, peníze, zdraví... Když se naposledy hroutila z přemíry povinností - správně rozvést své tři děti do různých kroužků a posléze je i ve správném pořadí vyzvednout, v mezičase nakoupit biopotraviny, ze kterých večer uvaří výborné výživné jídlo a nakonec se všemi udělat úkoly, nachystat biosvačinky a oblečení na druhý den, podotkla jsem, že by si měla udělat nějaký čas na sebe. (To, že je na ní opravdu vidět, že si už 10 let nekoupila nic na sebe, protože vždy se nákupy zvrtnou v nákup dětského oblečení, jsem si nechala pro sebe.) Jen si povzdechla a špitla: "To nemůžeš pochopit. Obětovala bych jim i život."A co vlastně jsem ochotná svým, ještě nenarozeným dětem obětovat já? Nepočítám finance, za které už by se dala koupit slušná ojetá Fábie... Když jsme se před cca 10 lety rozhodli založit rodinu, jedna z mých kamarádek byla právě čerstvou matkou. "Ty piješ?" vyděsila se, když mě viděla labužnicky popíjet dvě deci muškátu. "Co když jsi už těhotná? To je fakt nezodpovědný...Jestli se něco zvrtne, budeš si to do smrti vyčítat." Vzala jsem si její radu k srdci. Má pravdu, děvče. Těhotenství za rohem a já tu nasávám jak notor! A stala se ze mě abstinentka. Po roce jsem pochopila, že mám dvě možnosti: zůstat do přechodu abstinentkou nebo se na to vykašlat a risknout to. Jsem odvážná žena a risk je zisk. Začala jsem pomalu červeným vínem (to prý je i v těhotenství zdravé). Jenže červené víno nemám ráda. Tak jsem odvážně přidala i bílé. A pivo. A whisky. A fernet. A slivovici. A..... Ne všechno najednou. Postupně. S mírou....Také se mi podařilo nastoupit do práce, kde je velmi přijatelná pracovní doba a polovinu práce lze dělat z domu. "To se hodí, až budeme mít rodinu," usoudili jsme s manželem. A tak jsem se na deset let zapíchla v práci, která mě možná až tak moc nebaví, ale pro rodinu všechno, že...Dlouho mi šel na nervy koberec v obýváku. Starý, zplihlý, nudný... Ale nebudu měnit koberec,když mi na něj za pár měsíců bude slintat potomek. To by byl čirý nerozum. Situaci vyřešil až manžel. Polil koberec červeným vínem... Jsem přesvědčena, že to udělal schválně... A tak máme v obýváku krásný, nový, barevný koberec. "Doufám, že nebudeš naštvaná, až ti ho Dominik poslintá," pravila švagrová, když ho poprvé uviděla. Nebudu. Jestli Dominik slintá jak americký buldok, koberec před jejich návštěvou jednoduše sroluju a slintajícímu batolenti prostřu na zem starou deku.Uznávám, že v porovnání s kolegyní jsem v sebeobětování se břídil.Naštěstí jsem nikdy nedošla do stádia nákupu rozkošných miniaturních oblečků jako moje bezdětnostní stejně postižená kamarádka... Ale kdo ví...? Třeba i na to dojde. Až si pořídím roztomilou čivavu🙂