Klíčový problém

Začínám se považovat za zkušenou matku čekatelku... Při prvním IVF jsem se neodvážila vyjít si dál než do blízkého supermarketu a kávy nebo zeleného čaje bych se nedotkla ani kovovou tyčí... Tentokrát jsem zbalila všechny prášky, roztoky, globule (ten název mě úplně děsí!), jehly a stříkačky a vyrazila za příbuznými. Coming out jsem ještě neprodělala, takže injekce jsem si pokoutně píchala v koupelně, ale i tak to považuji za velký krok pro Karju.

Nicméně současný hormonální koktejl má úplně jiné účinky než poprvé. Euforie z prvního pokusu je pryč a dostavila se mátožnost. Trefit se do dveří a nepokácet futra se mi začíná jevit jako docela velká výzva a neusnout při každém usazení se je také výkon hodný vrcholové sportovkyně. Pardon, klientky CARu.

A ačkoli lékaři se snaží a příznaky by mohly dávat jakous takous naději, že se něco děje, vaječníky to vidí jinak. A tak je ani koňská dávka nepřinutila k nějaké výraznější akci.

Soucitný pan doktor vypadal velmi deprimovaně, když nenašel očekávanou vaječnou úrodu. A tak, deprimovaná hormony i lékařem, jsem cestou domů učinila rozhodnutí, že si dám aspoň do nosu. Vyrazila jsem do blízkého supermarketu a jala se nakupovat všechny dobroty, ze kterých vykouzlím kulinární rozkoš... Kabelku jsem narvala šunkami, sýrem, těstovinami, zeleninou, listovým těstem, do ruky vzala láhev červeného, na zápěstí zavěsila sáček s jablky. A nakonec přihodila i toaletní papír. Multipack. Když už nakupuji.

Takto obtěžkána jsme se doplazila k vchodovým dveřím paneláku a sáhla do kapsičky pro klíče. Klíče v kapsičce nebyly. Nebyly ani v druhé, ba dokonce ani ve třetí. Postupně jsem vyložila celý nákup z kabelky, abych ho zase jako tetris naskládala zpět. A najednou jsem prozřela. Při odchodu k lékaři za mnou manžel zavřel dveře, načež odjel za kšeftem... Vrátí se ve tři. Je jedenáct. Sousedka, která má náhradní klíče je u sestry. Prekérní situace...

S balíkem papíru v jedné ruce, lahví vína v ruce druhé, kabelkou přetékající potravinami, elegantně oděna do pouzdrové sukně (aby pan doktor viděl, no ni?) a sexy kozaček jsem vyrazila hledat útočiště. Nakonec jsem hrdě vplula do jedné nóbl kavárny, složila náklad na koženkovou pohovku a objednala si kávu. Číšník si mě sice celou dobu podezřívavě prohlížel - vypadala jsem jako bezdomovkyně začátečnice, ale vyvést mě nenechal.

Klíč na věšáku nevisel. Ani neležel na poličce u dveří. Klíč si celou dobu hověl v kapse mé elegantní pouzdrové sukně. Inu, v době užívání hormonů bych asi měla být zbavena svéprávnosti...