Po zamlklém potratu, čištění a čekání držím v ruce pozitivní test...jsem neskutečně šťastná, že se zadařilo tak rychle...v 36 letech není moc času na protahování. 

Mé čtvrté těhotenství neprobíhalo zrovna ukázkově, ikdyž ve finále vždy vše dobře dopadlo....špatné krevní testy, po kterých vyšlo riziko DS 1:75, neinvazivní testy ho vyloučily, čekání na výsledky bylo nekonečné...., tvorba protilátek při krevní skupině 0+ a každý měsíc návštěva U Apolináře (150km), ale výsledky také vycházely v pořádku a ke všemu mě vystrašili monoarteriálním pupečníkem, což se nakonec také vyloučilo.....

     Pak ale, přišel ten den....

Den po Velikonocích, 29.3. 2016...uterý...ráno jsem vstala z postele a....voda...praskla voda....věděla jsem, že je to moc zlé, strašně moc zlé! :( Byla jsem pouze 21+6tt!!! 

Hospitalizovali mě v J.Hradci a začalo peklo...

Vydržela jsem tam ležet s občasným odtékáním 16.dní, po celou dobu ATB....píchli mi první maturaci, 17.den druhou a ukončený 24.tt znamenal převoz do Č. Budějovic, změna potratu na porod a boj o život mého maličkého bojovníčka! Dostal šanci na život!

     Co? To, že můžu rodit dřív, než mám daný termín mě opravdu ani nenapadlo!

     Je pravda, že se mi pořád zdálo, že mám menší bříško, než bych si přála, ale u doktora bylo vše v pořádku, tak proč se znervózňovat. I na pohyby jsem si ztěžovala, nebyly totiž tak časté a silné...prý je to normální a u každého miminka individuální, tak mám být v klidu!

     Jenže...mateřský instinkt funguje spolehlivě už v tomto stádiu a tak mi to nedalo. Ve čtvrtek jsem sice byla na kontrole, kde mi řekli, že je vše o.k., ale celý pátek jsem byla jak na trní, protože se mi opravdu něco nezdálo a podvědomí mě donutilo jednat!

V sobotu ráno jsem nevydržela a volala s prosbou kamarádce, která dělá na porodnici sestru, jestli by na mě koukla. Natočila mi monitor, změřila tlak, který jsem měla vyšší a koukla s paní doktorkou na mé nateklé nohy, které už byly fakt jak bambule!

Všechno bylo opravdu v pořádku, i monitor, ale než mě paní doktorka propustila úplně, chtěla ještě kouknout na sono. Byla jsem samozřejmě ráda, člověk bude mít úplnou jistotu a klid! Bohužel tomu tak nebylo... Jakmile koukla na sono, měla na uchu telefon a volala do Budějovic, ať mě čekají! Začala jsem panikařit. Miminko totiž němlo vodu a placenta nepracovala tak, jak měla! Jen vypsali papíry a už jsme jeli! Všechno se mnou absolvoval manžel, který mě držel celou dobu nad vodou, ikdyž ani pro něj to nebylo snadné!

V Č. Budějovicích mě prohlédli snad všichni doktoři. Po několika kontrolách a diskuzích mi dali na výběr. Buď ukončímě těhotenství akutním císařem hned nebo to riskneme a počkáme do rána! Podle naměřených hodnot bych prý měla vydržet, ale... nikdo neví přesně! Jak si člověk má vybrat??? Já přeci nevím, co je lepší, aby miminko mělo co největší šance! "Nechám to na vás, vy mi řekněte, co mám dělat!" Prý by to riskli. O.k. Jdeme do toho. Píchli mi kortikoidy, aby probíhala maturace (pro dovyvinutí plic), která musí pro úplné dotvoření probíhat 48 hodin ve dvou dávkách, ale každá hodina je prý dobrá! Celou noc, každou hodinu kontrolovali srdeční činnost drobečka...až do rána celkem v pořádku, ale asi v půl sedmé bylo zle. A to už byl fofr!!! Šup se mnou na sál a konečná...