Po zamlklém potratu, čištění a čekání držím v ruce pozitivní test...jsem neskutečně šťastná, že se zadařilo tak rychle...v 36 letech není moc času na protahování.
Mé čtvrté těhotenství neprobíhalo zrovna ukázkově, ikdyž ve finále vždy vše dobře dopadlo....špatné krevní testy, po kterých vyšlo riziko DS 1:75, neinvazivní testy ho vyloučily, čekání na výsledky bylo nekonečné...., tvorba protilátek při krevní skupině 0+ a každý měsíc návštěva U Apolináře (150km), ale výsledky také vycházely v pořádku a ke všemu mě vystrašili monoarteriálním pupečníkem, což se nakonec také vyloučilo.....
Pak ale, přišel ten den....
Den po Velikonocích, 29.3. 2016...uterý...ráno jsem vstala z postele a....voda...praskla voda....věděla jsem, že je to moc zlé, strašně moc zlé! :( Byla jsem pouze 21+6tt!!!
Hospitalizovali mě v J.Hradci a začalo peklo...
Vydržela jsem tam ležet s občasným odtékáním 16.dní, po celou dobu ATB....píchli mi první maturaci, 17.den druhou a ukončený 24.tt znamenal převoz do Č. Budějovic, změna potratu na porod a boj o život mého maličkého bojovníčka! Dostal šanci na život!
Tu nám však ihned pan primář Sák vzal....pozval si mě na konzultaci, aby mi řekl, jaké máme šance...."No heleďte, já nevím, co s vámi v Hradci dělali, kdybyste přijela rovnou sem, tak jsme to ukončili a už jste mohla být dávno doma...hahahaha"....bylo to, jako by mi bodl nůž přímo do břicha!!! Řekli, že malý nemá šanci na přežití, že byl dlouho bez vody a nebude mít vyvinuté plíce, zemře při porodu nebo ihned po něm....tak strašné zprávy jsem absolutně nedokázala přijmout....brečela jsem a brečela....tak strašná bezmoc a zoufalství....to čekání....nevíte, jak mu v bříšku je, co ho čeká..... opravdu mé nejstrašnější období v životě!
Po šesti dnech, 19.4. bylo rozhodnuto! Po ranním UTZ musel Filípek ven! Otočen zadečkem dolů, musel být proveden CS... nechala jsem si dát celkovou narkózu, měla jsem tak strašný strach, že ho uslyším....a nikdy neuvidím....
Když jsem se probudila z narkózy, jediná a první moje otázka byla..."žije?"
"Ano, žije a je to obrovský bojovník! Sám si dýchá a pěkně si zakřičel! Všechny nás moc překvapil! Váží 860g a měří 33cm."
Tato slova nikdy nezapomenu, v tu chvíli jsem byla ta nejšťastnější ženská pod sluncem!
ŽIJE!!!
Bylo před námi 86 dní v nemocnici, víceméně na RESu, ale v těch nejlepších rukách! Skončil sice 2x na plicní ventilaci, dostal 3 transfúze, prošel si infekcí, ale vše zvládl na jedničku!
Dojížděla jsem za ním obden s mlékem a 24.6. jsem za miláčkem konečně mohla nastoupit na rooming... dva a půl týdne na to, aby nabral váhu, rozkojili jsme se a hurá domů za tátou, Adamem a Šimonkem! 🙂
My jsme náš boj vyhráli a já jsem ta nejšťastnější máma na celém světě! Mám chlapy bojovníky. Vím už, že nejhorší je strach o životy svých dětí... vážím si jich a klobouk před nimi dolů, stejně, jako před ostatními bojovníčky! I těmi, kteří svůj boj prohráli...:( Člověk "tam" vidí věci a příběhy, které by asi vidět neměl...zůstanou vám v srdci a hlavách a často se k nim myšlenky vrací....je těžké je vymazat....
Ale získali jsme také přátele a nerozlučné kamarády! Filípek si udělal hned několik kamarádů...Amálku,Vojtíška, Laurinku, Kubíčka, Terezku, a asi jeho nejvěrnější bude Amálka....bojovali spolu několik týdnů na RESu, spolu a statečně, vedle sebe!
Dnes už jsme několik měsíců doma, Filípek má skoro 8. měsíců bio a 4,5 měsíce korigovaně a máme se výborně 🙂
Všem rodičům a bojovníčkům, kteří bojovali, bojují nebo je boj čeká, přejeme hory a hory sil, protože je jich opravdu veliká spotřeba!
Ale stojí to za to a bude dobře!
Krásné. Přejeme Filípkovi hodně zdravíčka. Já mám syna narozeného 25.4. takže jsou kluci vrstevníci.