Abeceda základních komunikačních dovedností

do kamene tesat a ty kameny sypat na hlavu lidstvu🙂)))))))))

p.s. navrhuji do "Vybrali jsme". stručně, jasně, přesně tohle stačí - jako základ. a dá se s tím moc a moc zachránit. můj oblíbený pomocník je bod č.5. Chce se mi pištět, ječet, pěním, ale nadechnu se a někdy stačí jen poměrně důrazné Petře! a on se zamyslí, a sám přijde na to, proč se tvářím nevrle🙂))) Úplně odpadne konflikt, který by nastal.

@berenika39 Tak tak, mě to taky hodně pomáhá. Je to opravdu jen takový základ, diskutovali jsme nad tím však určitě více jak hodinu. Mám víc takovýchto skvělých shrnutí, snad je sem postupně dám.

@katerina108 dej a modli se, aby to přečetlo co nejvíc mamin. a pochopilo. mě mrzí, že si lidi myslí, že rabr znamená "nechat dítě dělat si co chce a růst jak dříví v lese". tak to není. naopak. doufám, že jednou z nich budou slušný, ohleduplný lidi.

@berenika39 Mě tento styl nesmírně sedí a vidím v něm opravdu šanci pro vychovávání lidí se sebeúctou a zdravým sebehodnocením. I když mám základní kurz, tak často tápu. Ale když vidím, jaký úspěch mají i ty, alespoň občasné, pokusy, tak mi to dělá velkou radost. Zároveň mám dobrý pocit, že se dají různé situace řešit i jinak, než konvenčně.

@katerina108 stojí to za to. hodně záleží na povaze - rodiče i dítěte, ale dá se tím podle mě ušetřit ohromná spousta stresu a nervů a nepříjemných situací.

Přidej komentář
@katerina108 se všemi shrnutími sem 🙂 těším se 🙂 praxe je velice náročná a chce to opakování 🙂 a je to rozhodně to nejlepší co může člověk pro svoje děti udělat

Také navrhuji do "vybrali jsme" musím si knížku pořádně pročíst. Máme teď hodně divoké období a přiznávám se, že už trošku přestávám zvládat i já. Je to sice dané velkou částí mojí únavou z posledních týdnů těhotenství, ale i tak bych problémy radši řešila v klidu.

@zuhur Jé, to je dobré. Já mám ten kurz ale i tak mám pocit, že ČASTO a HODNĚ některé situace se svým dítětem nezvládám 🙂 Měla jsem trochu nevýhodu, že když jsem na kurzu byla, tak nebyl prckovi ani rok, takže jsem ještě netušila, co nás bude nejvíce pálit. Teď bych taky často potřebovala se zeptat ale už není koho. Spíš přemýšlím, jestli tady nezaložit skupinu. Je tu sice forum ale to je tak strašně nepřehledný formát, že už tam ani nechodím.
Někdy není na škodu názor druhého, zkušenosti aj. i když nemá kurz a knížkou se třeba teprve prokousává. Důležité je, že je nastaven na respektující a partnerskou výchovu. Uvidíme 🙂

@katerina108 vidíš tak se tě zkusím zeptat na názor. Prcek si teď doslova všechno vynucuje kňouráním. Já to ještě nějak zvládám rozdýchat a neustále opakuji, že nemůže mít všechno, nabízím alternativy atd. Ale manžel už to fakt nedává. Hrozně mu to vadí. Navíc takhle reaguje i na každý zvýšený hlas - i když nenadáváš, jen prostě mluvíš hlasitěji tak hned nasadí. Je to fakt nepříjemný. Zajímavý, že si to dovolí jen vůči nám. U ostatních si netroufne.
Včera takhle strávil cca hodinu v pokoji, protože jsem ho požádala aby si sundal pyžamo (svléknout se umí, obléct ne) a že ho obleču a bude snídaně a pohádka. Pokaždé mi řekl, že to neumí nebo mu to nejde - ani se nepokusil. A když jsem mu řekla, že ho obleču, ale tohle přece umí tak začal kňourat a následně na to ječet.
Vzhledem k tomu, že bylo ráno a manžel ještě spal tak jsem mu pokaždé jen řekla, že pokud chce plakat tak musí v pokoji, protože to tatínka budí. Ale fakt to vydržel skoro hodinu.
Jenže já si nemyslím, že bych mu měla v každé maličkosti ustupovat. Takhle by za chvíli řídil celou domácnost.

@zuhur Tedy, díky za důvěru. Mám takového jednoho kňouru taky doma a vím, jak je to náročné! Když kňourá, opakuji mu, že má mluvit normálně, jinak mu nerozumím. Myslím, že u vás to bude určitě trochu zkoušením hranic, takže je fajn, že je pevně držíš, i když je to o nervy. Zároveň se však může stát, že je dítko třeba nachlazené, špatně spalo či něco podobného, co hned zpočátku neodhadneme. Pak je třeba nevrlé, chce víc kontaktu než normálně. Já praktikuji krátký výslech - jestli ho něco bolí atp. Případně u vás by možná šlo zkusit to přizvání k spoluúčasti - zeptat se ho, jak by si to ráno představoval. Přitom mu ale dát informaci, že je potřeba být potichu a maminka zároveň musí uchystat snídani. Ale poznala jsem, že je potřeba při těchto hovorech být na 100% soustředěná na dítě a dát mu čas, aby si uvědomil a zformuloval svoje pocity a názory. Výzvu k spoluúčasti nemám ještě sama moc vyzkoušenou, Honzík je ještě malý, ale docela věřím tomu, že děti ocení, když jsou brány jako partneři a rodiče se zajímají o jejich názor. Pak asi nikdy neuškodí dát najevo, že ho mám ráda. Obzvlášť, když mě vytáčí a já reaguji "nepartnersky", tak se zastavím, vezmu ho k sobě, objemu ho a řeknu mu, že ho mám ráda. Chvilku počkám a případně krátce mu vysvětlím, proč mu právě nemůžu vyhovět.
Honzík mi takto taky už několikrát vydržel plakat na chodbě, například protože se nechtěl zout a sám jít po schodech domů. Většinou to bylo spojeno s nějakou únavou. Nejhorší však je, že když už pláče takhle dlouho, tak to neumí sám ukončit. Zároveň má teď období, kdy řekne, že něco chce (pomoct zout boty) a když mu to plním, tak začne křičet, že to nechce. Tak ho nechám, ať se zuje sám a on znovu pláče, že chce pomoct. Takto to může jít pořád dokola, v různých situacích třeba 10x denně. Dám mu jasnou informaci - chceš pomoct, zavolej. Nechám ho tak 3x změnit názor a pak ho nechám být. Většinou ho to pak přestane bavit. Ale někdy se právě zasekne a vydrží plakat hodinu a pak už prostě direktivně nastoupím, řeknu že je mi to líto, že kvůli tomu pláče a že mu je prostě sundám. I když se vzteká a protestuje, tak pak, když mu je zuji, tak se většinou uklidní. Malé děti ještě moc neumí zvládat své emoce a je na nás odhadnout, kdy to je ještě v jeho moci a kdy už to nezvládne a musíme mu pomoct.
No, nevím, jestli jsem ti pomohla, snad tě uklidní alespoň to, že se nechová nijak neobvykle a je to zase jen takové nepříjemné období.

@katerina108 já si myslím, žes mi potvrdila to co si myslím - tedy, že zkouší kam až může zajít. Já praktikuji na začátku každého pláče systém tří otázek: Bolí tě něco? Ubližuje ti někdo? Jsi smutný? Téměř ve všech případech řekne, že ne. Takže se mu snažím vysvětlit, že si nemůže vynutit to co chce pláčem. No je to fakt o nervy.
Jinak co jde tak ho nechávám rozhodnout nebo mi pomoct. Vím, že to pomáhá. Ale jak říkám - devátý měsíc je tu a já už občas melu z posledního. Takže ty nervy jsou zkoušené hodně.
Manželovi pro změnu vysvětluji, že se musí emoce naučit zvládat nejenom prcek, ale i on a já 😀

@zuhur To jsem ráda, měla jsem taky takový pocit, že ti vlastně píšu to, co už dávno víš 🙂 Tak pevné nervy a nezapomínej, že vstřícný musí být člověk prvotně sám k sobě a pak teprve může chtít být ohleduplný i na ostatní 😉

Tohle si vytisknu a dám na ledničku. Třeba si to přečte i můj muž, který je k RaBR nedůvěřivý. Za mě velké díky!!!!

@patrycja vy jste to na kurzu od Kopřivových nedostali?

@katerina108 konkrétně tyhle nee.