Petr Sojka (38) je softwarový inženýr, který pracuje pro firmu vyvíjející mobilní hry. Přesně ví, jak funguje „retenční křivka“, tedy jak přinutit uživatele, aby se do aplikace vrátil desetkrát za den. „Designujeme to jako digitální hrací automaty. Variabilní odměna je základ. Nikdy nevíš, co přijde dál, a právě to tě drží u displeje,“ vysvětluje mi v kavárně.
Když se ho zeptám, co hraje jeho pětiletá dcera, Petr se jen hořce usměje. „Nic. Doma máme televizi v zamčené skříni a tablet neexistuje. Moje dcera si hraje s hlínou a kreslí a čte si knížky. Kolegové v práci to mají stejně. My totiž víme, co ten kód dělá s dětskou chemií. Prodáváme lidem cukrovku v digitální podobě, ale svým dětem servírujeme biostravu.“
