Petr Sojka (38) je softwarový inženýr, který pracuje pro firmu vyvíjející mobilní hry. Přesně ví, jak funguje „retenční křivka“, tedy jak přinutit uživatele, aby se do aplikace vrátil desetkrát za den. „Designujeme to jako digitální hrací automaty. Variabilní odměna je základ. Nikdy nevíš, co přijde dál, a právě to tě drží u displeje,“ vysvětluje mi v kavárně.
Když se ho zeptám, co hraje jeho pětiletá dcera, Petr se jen hořce usměje. „Nic. Doma máme televizi v zamčené skříni a tablet neexistuje. Moje dcera si hraje s hlínou a kreslí a čte si knížky. Kolegové v práci to mají stejně. My totiž víme, co ten kód dělá s dětskou chemií. Prodáváme lidem cukrovku v digitální podobě, ale svým dětem servírujeme biostravu.“
Díky za tento článek... Přeposlala jsem ho příbuzenstvu, snad si ho přečtou a konečně pochopí proč naše děti nechci zabavovat těmito technologiemi...
Ten konec... Přesně to doma zažíváme. Děti se nám dařilo držet od her daleko, ale teď mi 11 letý syn doma pláče, že je ve třídě úplný outsider, protože nehraje hry a nemá si tak o čem povídat s ostatními kluky. Bez šance, aby zaujal svými nápady, co postavil z lega, kde byl na výletě. Učitelka mi to jen potvrdila, sama je z toho bezradná a nešťastná.
@katerina108 přesně toho se bojím, už tak má syn jiné zájmy, než ostatní děti a těžko se hledá parťák...
@katerina108 přesně toho se bojím, už tak má syn jiné zájmy, než ostatní děti a těžko se hledá parťák...
@skarol je to o povaze. Starší syn to ustál. Prostě neměl ve třídě žádné kamarády, byl zdrojem lehké šikany. Ale neměl potřebu se jim přizpůsobovat, hrát co ho nebaví. Mladší to snáší mnohem hůře a už jsme nějaké ty střílečky na radu psycholožky museli povolit, byl z toho odstrčení hodně nešťastný. Ale je to úplně zvrácené toto, hodně mě to mrzí
Me by nejvíc zajímala studie neurodivergence (konkrétně ADHD) vev ztahu k tomu, protože dcera je ADHD a nehraje, nebaví ji to, ani nema časově omezený tablet protože to neni potřeba. Naopak syna musíme velmi krotit, být po jeho, sedi u toho nonstop...
Ten konec... Přesně to doma zažíváme. Děti se nám dařilo držet od her daleko, ale teď mi 11 letý syn doma pláče, že je ve třídě úplný outsider, protože nehraje hry a nemá si tak o čem povídat s ostatními kluky. Bez šance, aby zaujal svými nápady, co postavil z lega, kde byl na výletě. Učitelka mi to jen potvrdila, sama je z toho bezradná a nešťastná.
@katerina108 Máme to dost podobně. Syn miluje historii, píše povídky, vyhrává různý soutěže, olympiády. Rád čte. Ne že by ho nebavil sport, ale nic kolektivního nehraje, rád jezdí na kole, děláme túry. Ale ve třídě plné fotbalistů a hokejistů je za totálního outsidera. Dost mu to tam spolužáci dávají sežrat. A třídní pan učitel jakožto tělocvikář mu poradil, aby se prý klukům přiblížil, že má sledovat fotbal aspoň v televizi a pak si o tom s klukama povídat 🙈 Je z toho opravdu nešťastný, do školy chodí hrozně nerad. Doma o tom hodně mluvíme, ale stejně mu pomoct nedokážem ☹ Chtěl by na jinou školu, ale nevím, zda by se tím něco vyřešilo ☹
Můj starší používá telefon jen na duo lingo angličtinu, ale v tom jede celá třída. Ale vidím to u synovců, brácha jim pořád kupuje nějaké herní konzole a kraviny, ty staré pak vnucuje nám, jenže naše kluky to nebaví. Minule mi to strčil i do auta, jsem mu to zas vrátila zpátky. Když jsou na prázdninách u babičky tak synovci jen čumí do telefonu anebo se nudí a chcou jet domů, naši kluci s babičkou poklízí , hrabou zahradu, sadí....
Z této diskuze mi připadá, ze děcka bud hrají na monilu/konzoli nebo nehraji a nic mezi tim není 😁 Jako ano, je to naprd, jestliže vaše deti nezapadají. Ale teda moji kluci si rádi zahrajou na mobilu, ale mají i spoustu jiných konicku, a teda ano, ve 4.třídě se kluci bavi hlavně o fotbale nebo o jiných sportech. Přece to uz je na vás rodičích, aby se to nejak vyvážilo. A tady to az šílené zabavovani mobilu, televizi, konzoli mi přijde uplne mimo. Je na rodičích, aby dětem vysvetlovali co je dobre a co už je za hranou.
My jedeme celkem vyváženou kombinaci obojího. Mají své zájmy, ale taky koukají na videa, výukové věci apod. Nedělá jim problém vypadnou na výlet, odložit na týden mobil a jet s atletikou na soustředko nebo ve škole na školu v přírodě.
On ten balanc je důležitý a nejednou se mi osvědčila fráze "odříkaného největší kousek". Striktiní zakazování nic neřeší. Tím jsme začali se starší. Dopadlo to tak, že až jsme spali, tak si našla mobil a jela hry do rána. Až jsem ji načapala, tak měla utrum. Dneska nemá problém být bez mobilu, hry na PS4 si zahraje občas. Mladší to má podobně, jen hry nehraje, protože ji to nebaví.
Být ousider není výhra - zažila jsem to a fakt ne. Od toho jsou rodiče, aby to správně vybalancovali, nastavili, co je v pořádku a co už není.
Z této diskuze mi připadá, ze děcka bud hrají na monilu/konzoli nebo nehraji a nic mezi tim není 😁 Jako ano, je to naprd, jestliže vaše deti nezapadají. Ale teda moji kluci si rádi zahrajou na mobilu, ale mají i spoustu jiných konicku, a teda ano, ve 4.třídě se kluci bavi hlavně o fotbale nebo o jiných sportech. Přece to uz je na vás rodičích, aby se to nejak vyvážilo. A tady to az šílené zabavovani mobilu, televizi, konzoli mi přijde uplne mimo. Je na rodičích, aby dětem vysvetlovali co je dobre a co už je za hranou.
@rikatoka a toto zase zní docela tendenčně. Já jsem nepsala, že mobil nemá vůbec, ale že jsme je drželi co nejdéle od her a pak, když už jsme se dohodli, že něco hrát můžou, tak jsem měla jedinou podmínku - aby to nebyly střílečky. A v tom je ten problém. Né, že nemá mobil na hraní, má denně 1.5h, což mi přijde až až, ale že nehraje střílečky, protože je jediný ze třídy. To, že hraje nenásilný mód Minecraftu, nikoho ze spolužáků nezajímá.
A ten článek a výzkumy hovoří jasně - kdo zná princip programování her a soc. sítí, kdo zná fungování levného dopaminu a záleží mu na vlastních dětech, tak je opravdu vede k tomu "extrému" - žádná elektronika
@rikatoka a toto zase zní docela tendenčně. Já jsem nepsala, že mobil nemá vůbec, ale že jsme je drželi co nejdéle od her a pak, když už jsme se dohodli, že něco hrát můžou, tak jsem měla jedinou podmínku - aby to nebyly střílečky. A v tom je ten problém. Né, že nemá mobil na hraní, má denně 1.5h, což mi přijde až až, ale že nehraje střílečky, protože je jediný ze třídy. To, že hraje nenásilný mód Minecraftu, nikoho ze spolužáků nezajímá.
A ten článek a výzkumy hovoří jasně - kdo zná princip programování her a soc. sítí, kdo zná fungování levného dopaminu a záleží mu na vlastních dětech, tak je opravdu vede k tomu "extrému" - žádná elektronika
@katerina108 moje reakce asi nebyla přímo na tebe. S první částí tvé odpovědi souzním, s druhou uz ne. Žádná elektronika - tedy i ta televize? Já jsem na ni koukala taky jako děcko, když jsem přišla ze školy. Zavisla jsem rozhodně nebyla. Hraní strilecek- to bude asi okruhem deti. Moji kluci střílečky v Robloxu teda hrajou, ale taky staveci minecraft, duolingo ten starší, atd. A absolutně nejsou vycleneni z kolektivu. Nemám pocit, ze hry jsou hlavním tématem jejich debat s kamarady. Tam bude problém někde jinde, neříkám, ze u vás, muze být v okruhu tech ostatních dětí. Mně zas prostě vadí, jak to najednou je úplně šílený problém a nejlépe jim vzit uplne všechno. Já jedu teda spíš princip, ze to mají omezeně, vi důvody, proč nemůžou sedět u mobilu hodiny v kuse, proč jim nedovolím hrát GTA apod. Nemáme zatim žádnou herní konzoli, mobil dostal starší do 4.tridy, mladší ho nemá. Podle me je to na zdravém omezování od rodičů, ne jít jednodušší cestou "prostě jim to nedám, at jim nemusím nic vysvětlovat ". A holt nezijou naše dětství, kdy jsme všichni měli jen TV doma, maji to jinak. Ale vůbec se tady nechci hádat, jen píšu jak to vnímám ja.
Já v tom vidím trochu paralelu s cigaretami. Dřív se taky kouřilo všude ... V letadle, v obchodě, v práci, běžně kouřily těhotné ženy a kouřilo se doma před dětmi a nikdo to neřešil. Dnes už známe rizika a každá normální žena v těhotenství kouřit přestane a každý normální rodič nekouří v místnosti, kde jsou děti. Je to prostě nějaký vývoj společnosti, jen si musíme počkat na dobu, až to rodiče začnou vnímat jako něco, co není pro děti nejlepší a začnou je před tím víc chránit.
Ten konec... Přesně to doma zažíváme. Děti se nám dařilo držet od her daleko, ale teď mi 11 letý syn doma pláče, že je ve třídě úplný outsider, protože nehraje hry a nemá si tak o čem povídat s ostatními kluky. Bez šance, aby zaujal svými nápady, co postavil z lega, kde byl na výletě. Učitelka mi to jen potvrdila, sama je z toho bezradná a nešťastná.