Než jsem porodila naší malou treperendu, měla jsem ve spoustě věcí týkajících se mateřství jasno..."tohle budu dělat tak, a tamto zase onak, a tohle rozhodně nikdy dělat nebudu..."No a jak to už tak bývá, představy vzaly rychle zasvé☺ i o tom budou moje budoucí příspěvky.
Dnes se vám svěřím, jak to dopadlo s mojí před-porodní představou o spaní.
Vždycky se mi líbilo, jak v amerických filmech má už malé novorozeně svůj pokojíček, kde samo krásně spinká zatímco rodiče si užívají klidného spánku ve společné ložnici. Nechat nově narozené miminko v jiném pokoji mi přišlo až příliš drastické, pro začátek jsem měla představu, že bude ve své postýlce vedle naší postele a kolem 6 měsíců se i se svojí postýlkou přestěhuje do svého pokojíčku. A samozřejmě bude od 4 měsíců dostávat na noc kaši a prospí celou noc, jako kdysi já.
Povedlo se?
Hahaha, ani omylem.
První dny po porodu jsem byla hrozně unavená a jelikož malá byla dost nenažraná, kojila jsem kvůli častému kojení a únavě vleže. Většinou jsme u toho obě usnuly a na přendávání do postýlky nedošlo. Potom taky často trpěla " na prdíky" a nejlepší spací poloha byla bříškem na bříško☺.
Manžel měl strach,že malou zalehne a hlavně byl hrozně " vyjukaný" z každého jejího pohybu či vydaného zvuku. Pořád byl vzhůru a to budilo mně. Výsledkem byli dva nevyspalí a nefunkční rodiče. Jednoho dne jsem, už zoufalá vyčerpáním, manželovi dala jeho polštář a deku a na drzo ho poslala spát do druhého pokoje. Nejdřív se snažil na oko protestovat, že mi chce být k ruce atd. Ale bylo vidět, že se mu ulevilo. No už je to 17 měsíců a spí tam dodnes. Sophia spí sice ve své postýlce, ale vzhledem k tomu, že má moje prso místo dudlíku má svou postýlku jen jako prodloužení té mojí. A většinu noci je ( i přes aplikaci všemožných Estvillových metod, apod.) přilepená na mém prsu.
Několikrát jsme měli ambice vrátit se do před-porodního spacího pořádku, ale vždy to skončilo tak, že jsem se já vůbec nevyspala a nakonec jsem manžela po pár probdělých nocích zase odvelela zpět. Když jsme byli nedávno na tři týdenní dovolené, dopadlo to tak, že manžel spal v 5*hotelu na zemi.
Dlouho jsem se kvůli tomu trápila, ale ne ani tak proto, že by se mně to naše spací uspořádání nelíbilo, ale spíš kvůli tomu, že jsem byla svázaná představou, že to tak není správně. Bála jsem se to někomu přiznat, co by si asi ostatní mysleli o mém manželovi a manželství? Že je manžel sobec a nepomáhá mi? Že po 6 letech vztahu už potřebujeme oddělené ložnice? Měla jsem pocit, že je to celé špatně, když jsem vlastně radši, že se pohodlně (rozuměj v rámci možností, jak jen to s jedním prsem venku jde😀 )vyspím než, abych sdílela lože se svým manželem.
A pak mi to konečně došlo a já se osvobodila. Nikdo nemá patent na rozum a nemůže tudíž říct, co je správné a co ne..a to jak funguje naše manželství je čistě mezi mnou a mým mužem. Mám já snad pocit, že nás oddělené ložnice odcizily? Právě naopak, o to víc si užíváme společné chvíle a je jich kupodivu víc, než když jsme se snažili udržet společné lože 🙂
Samozřejmě věřím, že Sophia nebude s prsem v puse spát celý život a že i já se dočkám dne, kdy si zase prohodí pokoj s taťkou. Do té doby, ale spíme v klidu a v pohodě takto!
A jak to máte doma vy?
pokud se vám článek líbil, sledujte mě na mém facebook blogu:
Tak u nas to je skoro stejne 😂 Syn teda od narozeni spal v postylce a budil se v noci jen jednou.. místo aby spal lip tak spi hůř a budi se v noci na kojeni (20m) tak nekdy ho po usnuti u prsa dam do postylky a kdyz su spat ja tal se většinou budi a uz zůstává v posteli.. nekdy ho tam necham rovnou.. chlap občas spi s nama ale maly ho kope, pak muz budi syna kdyz zvoní 4 budiky😅 Ne nestačí mu jeden 😂 Takze většinou spi taky v obyvaku, prez vikend s nama a vyhovuje nam to😄 Na 2 narozeniny plánujeme zaridit pokojíček a pomalu zkoušet tak uvidime 😂