Období vzdoru s nadhledem

Vždy začínáme jako rodiče u sebe - Uvědomit si, že jsme dítěti VZOREM Učí se nápodobou       

Jak pracujeme se svou agresivitou?   - Dítko je naším zrcadlem.

Únava a vyčerpanost rodičů   - Dítko cítí, když pro něho nejste plně

Ujasnit si vlastní výchovné postoje  -   Méně pravidel,  ale pevných – spíše udržíte

Domluva rodičů na výchově -  pravidla jsou pro dítě srozumitelnější, jistota

Uvědomit si způsob komunikace   - Dítě vnímá hlavně neverbální složku

                       Co dítko potřebuje  a jak můžeme pomoci

Pocit jistoty a bezpečí řád -  vaše čitelnost a důslednost

Jeho věci jsou součástí sebepojetí nechce půjčovat hračky?  - Nenuťte ho, vyroste z toho.

Soustředěná pozornost 20 minut pozornosti -  předejdete konfliktům (dítě vnímá, když jsme myšlenkama jinde) 

Ujištění, že jste tu pro něj   - netrestáme odnětím, lásky , takhle tě nebudu mít rád“

Teď vnímá své JÁ, svou identitu  -   nenutíme se dělit o oblíbené hračky, respektujeme věcné jistoty

Potřeba autonomie proti strachu z neznáma a potřebě - důležitá opora a porozumění, řešení vzdorovitých scén s porozuměním a s nadhledem 

Učí se prosadit - dávat mu se rozhodnout mezi dvěmi alternativami  

Potřeba řádu a hranic   - ustát konfrontaci s emocemi dítěte i s těmi svými

Nedokáže regulovat chování   - vaše opora, porozumění, přijetí, nebrat výbuchy vzteku osobně

Nedomyslí důsledky chování -   nedělá Vám naschvál, hledá míru, co lze a co ne

hledá jistotu v rodičích - testuje hranice, co si lze dovolit a co ne

Vnímá svět emotivně, srdcem -   učme dítě vyznat se v emocích jejich pojmenováním

Schopnost  pojmenovat emoce předpokládá  schopnost vyznat se v těch svých,

                                       uvědomovat si je a nenechat se jimi ovládat.

                                Pojmenování emocí je prevencí agresivního jednání.

Posílíme rozum informacemi, jak to batole vlastně má, co prožívá, co umí a co neumí.

Dáváme si časovou rezervu na odchody – nervózní rodič = častější vzdor

Čas pro dítě na ukončení aktivity, odpoutání se od ní = respektující přístup k činnosti dítěte

Neovládáme na dálku, dotekem si vyžádáme pozornost a sdělíme požadavek stručně

V komunikaci a motivaci hledat společné cíle, jste tým. Vnímat potřeby a pocity, zrcadlit je.

Pozor na boj vaší vůle s vůlí dítěte! Tak to ne, budeš MĚ poslouchat! Direkce vede k opozici. Pokud máte jasná pravidla, nemusímte říkat pouze NE nesmíš, ale můžete odkázat na pravidýlko - ,,Máme pravidlo, že si nebereme hračky z ruky" ,,Výš, že pokud házíme hračkami, hračky jdou odpočívat do skříně? "

Je dobré hledat jinou cestu, mluvit o tom, co dítě nechce, porozumět mu. Když je to na místě. Je na to čas. A ono se vyplatí si udělat čas.

Dítko chce v dešti na hřiště,  ,,Chtěl by si na hřiště, těšíš se na kamarády, že? Ano. ,,Prší nebudou tam. Chci na hřiště. Určitě se těšíš na klouzačku. ,,Ne na kolotoč. Aha na kolotoč" Také bych raději šla ven, ale tam prší, ani děti tam nejsou....

Vztek se blíží -  odklonit pozornost, nenaléhat,  dávat dvě varianty v rozhodnutí, zamyslet se, proč se vzteká. Nemá rád tu bundu? Zeptat se můžete, nic nezkazíte. Tlačí ho boty? Špatně se vnich chodí? Naše Anička se vztekala, protože jí všechny punčocháče vadily. Neumíte si představit, jak jsem si odechla v létě.

                                              Když již záchvat vzteku nastane

Sami cítíme, co nejlépe pomáhá, každou situaci vnímáte individuálně, není univerzální rada. Dítě může brečet, protože si vyslověne vydupává svoje a nebo je nešťastné, něco potřebuje, reaguje na něco. Ale to vnímá hlavně ten, kdo je s dítětem ve vztahu.

Pokud se dítě bouří proti hranicím, je nutné jeho vztek ustát.

Neposíláme dítě od sebe, netrestáme bitím, nevyčítáme = trest odnětí lásky = ztráta jistoty.

 Zůstaneme u vztekajícího se dítka, a pokud nejsme pro pevné objetí, ujistíme dítě, že se může vztekat. Dítě je v emocích, tak že nějaké vysvětlování, odvádění pozornosti nemá často efekt. Opravdu se musí počkat, až vztek pomine.

Ke vzdorovitým scénám není nutné se vracet.

Nemůžeme – li ovládnout vlastní vztek, můžeme na chvíli odejít, uklidnit se a pak řešit situaci.

Pokud jste pro pevné objetí, nyní je ta správná chvíle, pokud ne, buďte s dítětem co nejvíce, nezlobte se, pokud máte vztek, přemýšlejte, proč Vás to tak vzteká, nemáte dost síli? Pláč dítete Vám připomíná Vaše nevyplakané slzičky? Váš nevybitý vzdor?   

Vzteká se v obchodě, vezměte jej do náruče a odejděte s ním, nevyčítejte, nezlobte se

Potřebuje podporu, pomoc, porozumění, cítit kontakt. Je vztekem pohlceno, je v jeho zajetí emocí černokněžníka, který jej zahalil černým pláštěm vzteku.

Můžeme o vzteku mluvit jako o něčem co tu je navíc. Vztek tě pohltil, na místo byl jsi ale vzteklý. Když tě pohltí vztek, budu s tebou.    

 Není-li dítko  plně v zajetí vzteku, nabídněte alternativní způsob vybití vzteku.

              O empatické výchově můžete více diskutovat, ptát se a číst ve skupince

                Empatické rodičovství https://www.modrykonik.cz/group/7148/detail/