♥Davídek♥ 27.6.07

Davídkovo porod byl dlouhý, ale výsledek stojí za to 🙂 Termín jsem měla 24.6. a 30.6., 23.6.2007 jsme byli na svatbě švagrovi a švagrové, kde jsme ještě tančili a bylo nám hej. V neděli jsme byli tedy hodně unavení, ale pohodička. Noc z pondělí na úterý byla nekonečná, tušila jsem, že se něco děje. V úterý jsem šla na kontrolu, kde mi paní doktorka dala pravděpodobně zátku trochu na stranu, jak mi řekla. Už když jsem odcházela bylo mi divně, zrovna ten den mě k doktorce mohl manžel jen dovézt, odvoz jsem měla zvládnout autobusem, ale nezvládla, volala jsem mamce, aby přijela a odvezla mě domů. Samozřejmě jsem jí nic neřekla, nechtěla jsem plašit. V 11.00 hodin jsme dorazili domů a už to začalo, kontrakce, každou kontrakci jsem si zapisovala a hlídala délku, manžela jsem nevolala čekala jsem, manžel přijel v půl 4 domů, byl vyplašený, když jsem mu řekla, že je to tu. Do toho mi volala babička, jak se cítím, mimo telefon jsem si prodýchala kontrakci a babičce řekla, že je vše v pořádku, ať nemá strach. V 16.00 hodin jsme odjeli do porodnice - teď už vím, že to bylo moc brzy. Porodnice nacpaná k prasknutí, aby ne rok 2007 byl babyboom :( takže mě dali na pokoj na ženském oddělení, kde byly paní po operacích a já mezi nima hekala a plakala, že jsem tam sama. Sprcha mi nepomáhala, spíš mi bylo hůř než líp. Zkusila jsem se projít, ale nic. Vrátila jsem se na pokoj a sestra mi řekla, že mám zavolat kdyby něco. Najednou to přišlo, cítila jsem, jak ve mně cosi prasklo a tekla všude voda, hned jsem volala sestřičku, ale řekla, že to nic nebylo, že to plodovka není a že tedy půjdeme na sál. Přišly jsme na sál, daly mi klistýr a mohla jsem do sprchy, ze které jsem nebyla nadšená, bylo mi spíš hůř než líp, teprve kolem půlnoci mi dovolily zavolat manžela, ten přišel a vypadal jako budulínek 🙂, hrozně mi pomohlo vědomí, že tam se mnou je. Porodní asistentka byla fajn, ale jediné co mě vadilo, že mě přetáčela z jednoho boku na druhý, bylo to snad 20x, pak mě zkoušela posadit, ale to jsem křičela, že tak ne, tak rodit nechci. Pak řekla, že mi píchne plodovou vodu, ale po chvilce řekla, že už mi plodová voda asi odtekla, že tam není (to bylo to prasknutí co jsem cítila na ženském a sestra řekla, že to nic není), pak přišla doktorka a mohla jsem tlačit. Zdálo se mi to nekonečné, už jsem neměla sílu, ale nakonec už viděly hlavičku a ve 2.05 hodin ráno 27.6.2007 Davídek přímo vyletěl ven, byl to nádherné. Vypadal jak šišoun z New Yorku 🙂 Nebo spíš jak fotbalista Ti Anry, jak řekl na sále můj manžel 🙂 No a teď už tomu bylo pět let, řekla jsem si, že to musím zapsat, dokud si porod pamatuji 🙂