Ještě předtím než se z člověka stal "zdroj", který pohání obří soukolí globální ekonomiky, žil člověk svůj "malý život" v rámci své rodiny a své komunity, kde znal své místo a cítil se v bezpečí v péči svých blízkých.

Když se z člověka stával zdroj, nebylo to jen tak. Člověk se přirozeně bránil takové dramatické změně, protože byl zvyklý žít jinak. A najednou ho vytrhli z kořenů a přesadili do města, dali mu zaměstnání a naměstnali ho do malých krabic a dopravních prostředků. Naučit člověka novým zvyklostem si žádalo tvrdý režim...a ten začínal dávno předtím než se takový člověk narodil.

Zvyk je totiž železná košile!

Člověk postupně otupěl stejně jako otupí zvířata zavřená v kleci. A přestal vnímat, co se mu stalo. Zapomněl.

Začínáme si vzpomínat na ten starý život. Objevujeme znovu své skutečné kořeny a to bolí, když si snažíme sundat tu železnou košili, která nás tak pevně svírá.

Buďme k sobě laskaví. Není snadné být člověkem!