Zápisy jedné obyčejné matky

1. zápis:

Vychovávám své dítě nejlépe, jak umím

Já přeci nemůžu za to, že mi nikdo nedal v porodnici návod. Nikdo mi neřekl, že to dítě tak rychle vyroste a nikdo mě ani neupozornil na to, že to dítě se začne prosazovat a bude taky něco chtít.

Jako je pravda, že jsem se od malička starala o našeho psa, ale tomu když jsem řekla NE, tak to prostě platilo. Ale to dítě, slovu NE zřejmě vůbec nerozumí nebo ho nezná. Možná jsem mu měla NE říkat už v těhotenství, když mě kopal do žeber a tlačil mi na močový měchýř. Stále mi, ale nejde do hlavy, kde jsem proboha nabrala 35 kilo? Že by to bylo z těch vitamínů pro těhotné? No to už je teď fuk, mám zdravého krásného chlapečka

Když se narodil, všichni se divili

Nenarodil se nám malý hrošík, je pravda, že si ho fotili a říkali, že tohle tady ještě neměli, ale já furt nevím, co je tak fascinovalo. Váha našeho dítěte byla normální 6kg a 60cm, krásné baculaté miminko. Jo uznávám, nevešel se nakoupených velikostí 56, 62, 68, ale rovnou skočil na 74, což jsem doma samozřejmě neměla. Takže ne, že jsem přibrala já a potřebuju celý nový šatník já, ale musím nakoupit celý nový šatník včetně plen svému novému miminku. Těším se!

Sakra, nikdo mi zase neřekl, že to dítě bude křičet, vůbec nechápu, o co mu jde? Brečí několikrát za den, zřejmě bude asi strašně přecitlivělé. Jako já jsem cíťa, ale abych brečela kvůli tomu, že mám hlad nebo překvápko v gatích, to mě ani nenapadne. Uběhlo pár měsíců a nyní jsem si už na 100% jistá, že to bude strašná cíťa, řev neustál. Přijde mi, že brečí čím dál častěji. Obvykle jsou to maličkosti, spadne mu hračka, nejde mu sundat ponožka, nedaří se mu vysypat misku s piškoty. No říkám vám, já jsem citlivá, ale tohle je moc.

To dítě roste rychleji než já!

Všimla jste si toho některá? Já teda ano, pozoruji sebe v zrcadle a jako já se teda moc neměním, od porodu uběhlo 9 měsíců a já stále vypadám jako v devátém měsíci. A to dítě už by chtělo chodit, samozřejmě jeho citlivost je stále vyšší, teď ho například dokáže rozbrečet i to, že mu prostě chodit ještě nejde. Zvažuji návštěvy posilovny, aby posílil to svalstvo, to jsem četla v jednom článku, že děti musí posílit svaly, aby udržely hlavičku a mohly vůbec sedět nebo chodit. Možná budu posilovat s ním!

Jako asi nerada to přiznávám, ale už to není sranda, ne jen že řve, on mi dokonce začíná rozkazovat. Organizuje mi den i noc, no připadám si spíše jako jeho zaměstnanec, ale obor máma jsem nikde nenašla. Cítím se občas utlačovaná a to nejen v posteli, ale tak celkově. Vždyť to dítě za mě rozhoduje, kdy budu venku ukazovat prsa. Prostě se chce kojit a já nemám možnost volby. Trošku mi to připomíná šikanu na pracovišti.

Tak už vím, co je to období vzdoru

Jo, slyšela jsem o tom už hodně, ale zkušenost je prostě zkušenost. Jak jsem si celou dobu myslela, že slovu NE nerozumí, tak jsem mu ho samozřejmě dost důkladně a jasně opakovala, slavím první úspěch, moje dítě se naučilo říkat NE. Bohužel, ale nepochopil, co to slovo znamená a říká ho teď na všechno.  Tak si říkám, jestli jsem neudělala chybu.

Momentálně to u nás vypadá takto:

• Já: Pojď jíst
• Dítě: NE
• Já: pojď spát
• Dítě: NE
• Já: Uklidíme hračky
• Dítě: NE
• Já: Půjdeme za babičkou
• Dítě: NE
• Já: Oblékni se
• Dítě: NE
• Já: Ochutnej zeleninu
• Dítě: NE

No je pravda, že si zatím moc nepokecáme, ale snad se později naučí i další slova. Teď jsem si například uvědomila, že jsem se ho snažila naučit chápat NE, ale na slovo ANO jsem zapomněla. Musím to napravit, myslím si totiž, že jen s jedním slovem se daleko nedostane.

2. zápis

Uběhlo pár měsíců a jsem zpátky

Slovo NE, je u nás den ode dne oblíbenější, dokonce si začínám myslet, že moje dítě bude génius, protože ho tohle slovo inspirovalo, naučit se další podobná slova: Nechci, nebudu, nepapám, nevím, neumím, neviděl, nevzal, nepolil, neshodil. Možná se mu to NE tak zalíbilo, že nebude používat jiná slova než ta, která začínají předponou NE. Vím, můžu si za to sama, že já blbá se ho snažila naučit pochopit NE, stejně jako svého psa, za pamlsek.

Jak to dopadlo se slovem ANO? Ale jo, pochopil, ale tohle slovo používá většinou jen tehdy, když se to hodí jemu. V případě, že chci už jít domů, protože jsem celá promrzlá ze sezení na lavičce, je oblíbenější slovo NE.

Když se vzteká on, vztekám se i já

Jo lehnout si na zem v nákupním centru plném lidí chce odvahu, mé dítě veškerou odvahu sebralo a prostě do toho šlo. Lehlo si na zem, začalo křičet a kopat kolem sebe na celé středisko. V duchu si říkám to chtělo odvahu, mám být pyšná anebo se stydět? Dokázala bych to taky, lehnout si na zem a vztekat se, když mi manžel nechce koupit flašku vína? Jo přemýšlím si nad tím, že bych to někdy zkusila, ale proč mi sakra nikdo neřekl, že to dítě, prostě nedokáže za několik let pochopit co je slovo NE.

Měla jsem obavy, jestli není moje dítě nějaké, jak to říct slušně, no zkrátka jestli se moc neodlišuje. Takže jsem se rozhodla oslovit odborníka, ten mě uklidnil, statistikou – čísla prostě nelžou, vyšší číslo mají vztekající se děti, takže kdyby se naše dítě nevztekalo, patřilo by do té menší skupiny. No teď teda nevím, co je lepší.

Začala jsem se taky vztekat a víte co, funguje to. Manžel, aby se hanbou nemusel propadnout tak mi vždycky tu láhev vína koupí. Je to boží, už chápu, proč to děti dělají, prostě ví, že to funguje. No začínám přemýšlet nad tím, zda to dítě není chytřejší než my.

Spát v noci je trapné

Já vím, co si teď asi myslíte, ale až se stanete rodiči tak to určitě pochopíte. Noční spaní je k ničemu, děti si chtějí hrát, pít, povídat si, ale rozhodně ne jít spát. Když usnou, stačí jim 20 minut a mají energii na dalších několik hodin. Začínám přemýšlet nad tím, že by to dítě mělo mít nějaké povinnosti, aby se unavilo.

Vždyť to není normální, aby vstávalo v noci stále co tři hodiny. Už se těším, až bude mluvit a dokáže mi říct, co potřebuje. Takhle se cítím stále jako v soutěži: „poznej, co zrovna teď chci“. Zjistila jsem, že bez spánku vydržím o dost déle, než vědci zjistili, ale pyšná na to nejsem. Zjistila jsem totiž, že mozek v noci spí, i když je tělo vzhůru a to vám řeknu, není zrovna nejlepší. Opaříte se horkým mlékem ani nevíte jak, spadnete ze schodů, protože si myslíte, že tohle už je poslední apod.

Noční spaní je trapné, ale já bych tak ráda byla trapkou, co v noci spí a ne zombiem, co se v noci musí starat o svého šéfa.

PS: Už mi alespoň neurčuje, kdy a kde mám vytahovat prsa, kojí se jen večer.

3. zápis

Moje dítě mluví, tolik jsem se na tento okamžik těšila.

A nyní bych si zase přála, aby uměl jen slovo NE. Od té doby, co začal navštěvovat školku, je z něj velký muž, už nepotřebuje, aby ho máma objímala a ujišťovala, že si pro něj po obědě přijde. To dítě už chce v té školce i spát. Vzpomínám si na to, že spánek moc nemiloval, ale hold ve školce se nespí v noci, tak ho to asi baví víc.

Jo jsem z toho trochu zklamaná, ale respektuji jeho vývoj. Najednou si připadám tak sama, nepotřebná, opuštěná. Doma už není slyšet 1258 krát MAMÍÍÍ, hračky v pokoji si tady jen tak leží ladem, trochu se začínám obávat, že už je to tady. Moje dítě se osamostatní a nebude mě potřebovat. Tohle jsem si přeci přála, tak proč je mi tak divně?

Přehrávám si celý život svého syna a šílím, že jsem si to miminko vůbec neužila, když se po mě plazil a tahal mě za nohavice, nechtěla jsem se mu věnovat, protože jsem byla unavená. Když plakal jako miminko dohánělo mě to k šílenství. Proč až nyní bych stála o to, aby mě miminko plakalo a já ho mohla chovat v náručí celý den?

Připadám si divná anebo tohle je výchova? Když dítě o mazlení stojí my rodiče jsme KO a síly na tohle prostě nemáme. A když dítě o to přestane stát, tak si připadáme najednou odstrčení a nepotřební? Proč jsou některé matky vystresované a jiné jsou v klidu a miminko si užívají?

Proč nemůže existovat jeden univerzální návod na jeden funkční typ výchovy? Na televizi například univerzální ovladač seženete. Když zadáte do google univerzální návod na výchovu dětí vyjede vám 1000 + 1 tip zdarma na stovky způsobů a stylů výchovy. Kdo se v tom má proboha vyznat? Jdu hledat odpovědi…

4. poslední zápis:

Matky potřebují čas, aby mohly analyzovat své dítě

Končím s těmito zápisy, nemá to smysl. Dítě roste extrémní rychlostí já nemám čas dojít si ani na WC takže, nejen že ztrácím energii a chuť žít, ale ztrácím se i ve své mysli. Na co jsem ale přišla je, že matky potřebují, alespoň kousek času pro sebe, aby mohly analyzovat denní události, hledat příčiny, odhalit viníka a sbírat energii na další krásný nový den.

Pokud se stanete matkou, pak počítejte s tím, že to vše co vás dosud dokázalo vytočit, se stane pouhými drobnostmi ve vašem životě, kterých si po čase dokonce přestanete všímat. Bílé kalhoty už rozhodně nikdy nebudete potřebovat, možná si je doma obléknete, ale už nikdy z nich nevyjdete ze dveří. Za pár let vám to možná bude jedno a prostě si je vezmete i s flekem a když si ho někdo všimne, pohotově zareagujete, že zrovna teď se do vás vaše dítě utřelo.

A možná taky zjistíte, že nehody se vám už vážně stávat nebudou, protože i když si náhodou kecnete na triko, můžete to s klidem hodit na jakékoliv dítě ve vaší blízkosti. Pozor si ale dejte na ty starší, ty už to popřou. 😀

Buďme vděčné za to, že máme doma ty naše „spratky“ – „nevychovance“ – „uřvance“ a „vzteklouny“ jsou to naše malé já, které nám ukazují přesně to, jací doopravdy jsme. Po světě běhá spousta malých zrcadel, tak je všechny milujme takové jaké jsou, protože ony takové nebudou celý život, také si jednou utvoří svůj názor.

UPOZORNĚNÍ: tento článek má posloužit k pobavení a zamyšlení se, nikoliv k inspiraci vedení výchovy dětí. Článek nehodnotí, nesoudí ani nekritizuje žádný způsob výchovy.