Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
    Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.
    kristynkal
    6. pro 2020    Čtené 112x

    Zažijte kouzlo přátelství s Linkimals!

    Upovídaný a učenlivý lenochod, veselá a hravá lama a neunavitelný los!

    Přesně takoví jsou přátelé Linkimals. Naši domácí partu tvoří Lenochod, Los (ale pro nás je to sob 🙂 ) a Lama. S každým zvlášť se něco naučíte, ale teprve, když jsou spolu, tak zažijete tu pravou legraci.

    ą

    Lenochod má příjemný hlas, zpívá písničky, dokáže tleskat rukama a kývat hlavou. Písničky jsou učenlivé – zpívá dětem abecedu, učí počítat, ale také nabádá děti k lenošení.

    Lama vybízí děti k navlékání kroužků, při kterých se ozývá zvukový signál. První jsem se lekla, protože kroužky jsou průhledné, ale po vyzkoušení velmi pevné – a věřte, že už toho vydržely opravdu hodně. Hlava lamy je sundavací, a proto ji velmi často najdete kdekoliv jen na na svém místě. A nemusíte se bát, také lama doprovází hru dětí písničkami.

    Los je takový benjamínek. U nás je nejoblíbenější. Možná je to tím, že ho Vojtíšek jako první vytáhl z krabice, ale pro mě je to prostě roztomilou a parťák na cesty. Z hraček je nejmenší. Jedná se vlastně o figurku, která má látkové parohy a zpívá. Při hraní si kýve hlavou. Jako u jediné z této partičky je možné písničky přeskakovat. Tzn. pokud chcete slyšet třeba až pátou písničku, můžete se hned proklikat tlačítkem dál. U lenochoda a lamy mi tato možnost chybí. Los se dá vzít s sebou na cesty, má cestovní velikost a je velmi lehký. Ale jako řidič do popelářského auta se opravdu nevejde. 🙂

    A teď to hlavní, co dělá hračky opravdu kouzelnými. Společným vypnutím a zapnutím se všechny synchronizují a začnou spolu komunikovat. Společně zpívají písničky, nebo toho druhého doprovází jen hudebním nástrojem, smějí se spolu a vzájemně podporují. Nejvíc se mi líbí, když po ránu zapnete třeba losa "Nazdárek!" a lenochod odpovídá "Nazdárek, copak se děje?". A pokud si myslíte, že tímhle legrace končí, tak se mýlíte. Všechny hračky jsou doplněny barevnými světýlky, která jsou také synchronizované! Bliká lama, bliká lenochod a bliká i los – a vždy stejnými barvami.

    Na všech hračkách se mi líbí barevné provedení – nic není křiklavého, a i světelné efekty jsou příjemné na dívání se. A hlavně hlas zvířat je srozumitelný a pěkný! Nemám ráda rozmazlené hlásky hraček, kterým nejde rozumět, toho se u Linkimals nemusíte obávat.

    Osobně bych doporučovala minimálně dvě hračky, aby děti mohly zkoumat i přátelství hraček. Myslím, že pokud děti jednu hračku dostanou doma a druhou třeba u babičky pod stromeček, budou po vzájemné synchronizaci příjemně překvapeny. 🙂 

    Osobně bych pro Vojtíška (nyní 22 měsíců) jako první koupila Lamu, potom na cesty Losa a nakonec Lenochoda. Vojta si často s Lamou hrál, Losa tahal všude sebou a s Lenochodem tleskal a tančil (držel ho za ruce a byla to velká zábava). 

    Děkujeme za možnost testování. I přesto, že Vojtíšek čekal v krabici traktor (tak jako v každé zásilce, co nám přijde) myslím, že tyto hračky ho nad míru uspokojily. 🙂 

    #test_fisherprice4 #recenze #linkimals_zkusenosti

    Behem víkendu testovala i Vojtíškova sestřenice. Predskolacka nejvíc zkoumala a užívala si vzájemné propojení hraček- zkoušela jejich dosah po celém bytě. Vedle propojení ji zaujaly světelné efekty každé hračky.

    Je něco, co by vás k hráčkám Linkimals zajímalo? Dnes je poslední den testování, tak šup sem s tím🙂
    #test_fisherprice4

    Je to roztomilouš 🥰
    Včera jsme ho zapomněli v obýváku a tak si dnes ráno povídal s ostatními přes zeď. Je to můj favorit i když pořád se nám plete jestli to je sob nebo los 😅😅
    #test_fisherprice4

    Konečně Vojtík spí a já mám čas si je v klidu poslechnout 🙂
    Rada: až budete hystercit, že už si spolu hračky nepovidaji a nezpívají, stačí jen všechny vypnout a zapnout 🙂

    #test_fisherprice4

    kristynkal
    17. říj 2019    Čtené 959x

    Jak jsem testovala teploměr od TrueLife

    Mám první dítě Vojtíška, protože je to ještě prcek, tak koupě prvního teploměru u nás proběhla vcelku nedávno. Zvolili jsme klasický digitální teploměr a několikrát jsem měřila teplotu v zadečku. Neviděla jsem žádnou vadu, protože toho měření nebylo až tolik a Vojtíšek i pěkně ležel, tak nebylo co řešit. 

    Samozřejmě s většími pohybovými dovednostmi už bylo jakékoliv klidné měření teplot v zadečku zapovězeno, a tehdy přišla výzva od koníka na testování produktů od TrueLife. 

    Přihlásila jsem se na testování chůvičky a nebo bezkontaktního teploměru z jasného důvodu - Vojtík už nepoleží a je neustále v pohybu a obě tyto věcičky by mi značně usnadnily život. 

    Koník mě vybral a já byla moc nadšená z testování chůvičky. O to větší přišlo zklamání, když nakonec místo chůvičky mi museli poslat teploměr. Holt jsem se radovala předčasně, ale i tak jsem se na testování těšila. 

    Hned, jak teploměr přišel, jsem dala baterku a měřila a měřila a měřila... 

    Aby nebylo tolik čtení, tak mé největší poznatky napíšu v odrážkách 🙂

    O TEPLOMĚRU - co si nejvíc pamatuju, protože se mi to nejvíc hodilo

    - teploměr měří teplotu těla, ale také teplotu povrchů

    - teploměr má paměť, která ukládá naměřenou teplotu (pouze těla) 

    - teploměr může a nemusí zvukovým signálem dát najevo ukončení měření, dále pak lze nastavit jiný zvukový signál na zvýšenou teplotu

    - teploměr nabízí podsvícení displeje

    - manuál pro použití je přehledný a hlavně česky

    - jednoduché nastavení

    O TEPLOMĚRU- co jsem si z používání zapamatovala

    + výborný je zvukový signál na ukončení měření teploty hlavně v noci (dítě nevzbudí a zároveň vím, že je doměřeno), v noci jsem ocenila také podsvícení displeje. (POZOR! Zvukový signál pro vysokou teplotu je dost hlasitý-já jsem si nastavila vysokou teplotu 38°C a pištělo to celkem dost.)

    + paměť teploměru se mi osvědčila ráno - v noci jsem v polospánku si nebyla jistá, jakou měl Vojtíšek teplotu. Ráno jsem jen mrkla do historie a věděla jsem

    + rychlost měření

    + přesnost - porovnávala jsem i s digitálním teploměrem a teploty byly téměř totožné (mírná odchylka je jasná)

    + jednoduchý a rychlý příštup k baterii - myslím, že dítě krytku neotevře, ale zároveň pro dospělého je baterie dobře přístupná

    - ocenila bych nějakou krytku na část, která měří- teploměr jsem brala sebou na víkendový pobyt a bála jsem se, aby se nepoškodil. 

    Moc děkuji za možnost tento produkt otestovat a jsem ráda, že i nadále to bude pomocník při nemocech nejen našeho malého Vojtíška.

    #zkusenosti_teplomer_truelife

    kristynkal
    31. bře 2019    Čtené 451x

    Březen měsíc knihy ve skupince knihomolek

    Už dvakrát jsem pořádala akci "Tajný Ježíšek"- vždy před Vánoci. Letos jsem se poprvé rozhodla uspořádat podobnou akci, která se pojí k měsíci knih- březnu. A samozřejmě se nebudu tajit, že jsem akci uspořádala i díky tomu, že pořád se nechystal porod a já se potřebovala nějak zabavit 🙂 

    Ve skupince Knihy, čtení, čtenářství- jsem opět vypsala nábor, kam se zapisovaly uživatelky, které byly ochotné jiné uživatelce poslat záložku do knihy. Fantazii se meze nekladou, a proto záložka mohla být koupená či vlastnoručně vyrobená. A aby se nám ty knihy dobře četly, každá z nás připojila i malý dáreček- většinou něco na zub ať už čajík nebo čokoládu.

    Koncem února už každá z nás věděla nick uživatelky, pro kterou záložku chystala. A začátkem března to všechno vypuklo. Postupně se záložky odesílaly a na skupince jsme mohly sledovat i ty záložky, které už doputovaly ke svým majitelkám. A musím říct, že to byla různorodá a opravdu pěkná podívaná. Objevily se záložky ručně vyráběné, malované, magnetické, látkové,....

    Celkově se této miniakce účastnilo 25 uživatelek, ale bohužel do konce března nestihly všechny záložky doputovat k majitelkám. Ještě jedna uživatelka stále čeká na svoji záložku, která se každým dnem objeví i v její poštovní schránce 🙂 

    Myslím, že akce se celkem vydařila, jen je škoda, že některé uživatelky nedodržely pravidla a nezveřejnily záložku, kterou dostaly. Snad příště to bude lepší.

    Děkuji všem účastnicím a zvláště těm, které dodržely předem dohodnutá pravidla 🙂

    kristynkal
    25. únor 2019    Čtené 1303x

    Můj porod v Kyjově

    Ve volbě porodnice jsme dlouho neměli jasno. Blíže to máme do porodnice do Vyškova, ale tatínek tíhne ke Kyjovu. Nakonec jsme se dohodli, že budeme jezdit do Kyjova a případně, kdyby počasí opravdu nepřálo, nebudeme to hrotit a pojedem do Vyškova. 

    Do Kyjova jsme začali jezdit poslední měsíc na ozvy a ultrazvuk. Bohužel musím říct, že první dojem byl pro mě trochu zklamáním... Nemocnice staršího typu a i ty těhu hormony k tomu a že člověk nevěděl kam zvonit, kam jít.... no z první návštěvy jsem odjížděla zklamaná. Další týdny už to bylo mnohem lepší, protože personál nemocnice byl prostě zlatý. Každá paní doktorka i každá sestra, která mě při ozvách měla, byli prostě úžasní. Pokud jsem něco nevěděla, v klidu vysvětlili. Tento přístup si mě získal a byla jsem rozhodnutá, že budeme rodit v Kyjově, i kdyby trakaře padaly. 

    Vojtíškovi se na svět moc nechtělo. Termín jsme měli 10.2.2019, ale nakonec jsme se dohodli na vyvolání 18.2.2019- byla jsem moc ráda, protože Vojtíška máme z umělého oplodnění a už jsem byla trochu nervozní, aby se mu u mě opravdu dobře dařilo. 

    V neděli 17.2.2019 jsem nastoupila, se sestrou a paní doktorkou jsme vyplnily papíry a šla jsem na pokoj. V neděli večer jsem si ještě s každým napsala, zavolala, početla si knížku a čekala na pondělí.

    V pondělí ráno 7:30 mi paní doktorka zavedla první vyvolávací tabletku. Tabletka začala působit hned, v osm ráno už jsem pociťovala mírné bolesti. Kolem desáté už jsem pomalu chodila po pokoji, dávala si sprchu, hekala si pro sebe. Někdy kolem 11 jsem zavolala sestru a řekla, že mám bolesti po pěti minutách. Přišla paní doktorka, vše zkontrolovala- hezky se otvírám, ještě mě nechají na pokoji, přítele zatím není potřeba volat. Bolesti se stupňovaly, začala jsem se hodně potit a začalo mi být zle. Pustila jsem si relaxační hudbu a začala prodýchávat bolest. Kolem 12:20 jsme zavolala sestru, že mám bolesti po minutě. Opět přišla paní doktorka a pěkně se nám to začalo rozjíždět- zbalit věci z pokoje, zavolat přítele a jedeme na sál. Já už jsem nebyla moc schopná si posbírat svých pět švestek, tak mi věci sbalily sestřičky a jeli jsme na sál.

    Už na chodbě byly bolesti hodně bolestivé, ale sestřičky mi radily jak dýchat a hodně to pomohlo. Na sále jsme ještě stihli záchod, ale sprchu ani klystýr už ne. Porodní asistenka mi radila jak dýchat, kdy tlačit a jak tlačit. Bolesti už byly dost velké. Někdy kolem půl 2 dorazil přítel. Bolesti stále stejné, spíše v zádech než v břichu. Když jsem začala tlačit, tak to moc nešlo. Nakonec mi pomohla paní doktorka, která mi sesouvala Vojtíška přes bříško. V poslední štaci už jsem zakřičela, že to fakt nejde a ejhle- Vojtíšek byl venku🙂 Bylo krásných 15:10 hodin. Porod bolestivý, ale krásný 🙂

    Po porodu nešla ven placenta, tak jsme ji jeli odstranit na sál a právě tady začala ta "legrace". Ještě na porodním mě vycéfkovali a já začala omdlévat, ztrácela jsem tlak, začala jsem být velmi malátná. Na operačním sále už jsme se fakt těšila až mě uspí, bylo mi hodně zle i přesto, že do mě hned dávali kapačky, aby se mi ulevilo. Po odstranění placenty a po šití mě převezli zpět na poporodní. Tam už na mě čekal přítel zatím bez Vojtíška. Pořád mi bylo hodně zle, takže jsem spala a modlila se, aby už mi donesli transfuzi, protože už to byla opravdu krize. Tlak mi sestřička měřila vždy na několikrát. Po transfuzích už mi bylo lépe, trochu jsem si pobrečela a začala se mi potom zvedat i nálada. Pan doktor byl moc milý, když viděl, že už jsme v pořádku, hned nám nechal přinést Vojtíška. A v klidu a pohodě jsme spolu byli moooooc dlouho na poporodním. 

    Během té doby se o nás staraly super sestřičky, ptaly se zda něco nepotřebujeme. Osprchovat se jsem nebyla schopná, tak mě jen omyly a někdy v deset večer převezly na pokoj. Vojtíška jsem u sebe neměla, protože se mi moc točila hlava a měla jsem zakázané bez sestry vstávat. Než jsme šli spát, tak mi Vojtíška přinesli na kojení a potom znova v pět ráno. Ráno se mi pořád točila hlava, tak jsem ještě ležela, ale posnídani se mi udělalo lépe a od poledne už jsem u sebe mohla Vojtíška mít, Ještě během dne mi sestřičky trochu pomáhaly, abych se nevyčerpala, ale už jsme byli skoro pořád jenom spolu. Během celého pobytu v porodnici k nám chodila laktační poradkyně, která nám opravdu odborně radila, jak kojit. Bylo to moc dobré, protože občas jsme měli problém se přisát a stačilo zavolat a paní hned přišla a poradila. 

    Celkově jsem byla s péčí veškerého personálu nad míru spokojena. Takhle podle mě vypadá kvalitní péče a kvalitní porodnice. Příště určitě opět Kyjov. 

    kristynkal
    2. led 2019    Čtené 836x

    KNIŽNÍ TAJNÝ JEŽÍŠEK II.ročník

    Už podruhé proběhla ve skupině "Knihy, čtení, čtenářství" akce s názvem Knižní tajný Ježíšek. 

    O co vlastně jde?

    Uživatelky se přihlásí do akce, na vyzvání pošlou svou adresu přes IP a nazpět dostanou adresu jiné uživatelky. A co teď? Dle informací ve zprávě nebo dle toho co zrovna máme doma, uživatelka vybere knihu, zabalí do dárkového papíru a pošle na adresu, která jí     byla přidělena. 

    Hlavním cílem akce je dostat balíček, kdy žádná z nás neví, co se v něm skrývá za knihu. Kniha nemusí být nová, klidně může být čtená,                       jediná pomínka- nesmí být poškozena. 

    Ježška jsem v roce 2018 začala řešit poměrně brzy, protože v předchozím roce bylo         posílání během prosince už trochu problematické. Proto každá z nás svůj balíček 

    s překvapením měla doma hned v prvních týdnech v prosinci. 

    Pro rok 2018 jsem také omezila počet uživatelek, protože jsem se obávala velkého 

    množství přihlášených. Nakonec si mezi sebou knihy vyměňovalo 53 uživatelek, kterým 

    jsem adresy rozesílala já, ale ve skupince si darovaly knihy i holky mimo Ježíška. 

    Letos mě překvapila reakce uživatelek na zprávy a celkově i organizačně, jak všichni 

    pojali akci zodpovědně- odpovídaly na zprávy, zajímaly se zda balíček přišel/odešel. 

    Prostě ideální stav 🙂 Jen mě trochu mrzí, že Ježíšek nebyl až tak tajný, protože pro letošek si knihu předávaly vždy dvě uživatelky. 

    Organizačně to pro mě bylo jednodušší, ale více se mi to líbilo v roce 2017, kdy uživatelka dostala dárek od jiné uživatelky, než které posílala ten svůj. Přišlo mi to více 

    jako překvapení, takže za rok se k tomuto systému určitě zase vrátím. 

    Snad se Tajný Ježíšek líbil a v říjnu se budu těšit zase na další kolo 🙂 A možná letos konečně dodržím slib a udělám podobnou akci i v průběhu roku.

    kristynkal
    12. lis 2015    Čtené 3533x

    Rozvod

    Tak a je to tady... Nevím, zda si některá pamatujete můj článek z června "Nevěra"... končil tím, že jsem se vrátila k manželovi a zkoušeli jsme to všechno znova od začátku, jakoby s čistým listem. Čistým pro mě, ale ne pro něj.

    Život na vesnici, kde máme společné bydlení už nebyl jako dřív. Přestala jsem se stýkat se svými známými, bála jsem se bavit se sousedy a celkově jsem prožívala život jen za okny svého domu a mnohem častěji jezdila do své rodné vesnice. Myslím, že zvládnout by se to dalo, ovšem na to by museli býti alespoň dva... Manžel se zprvu snažil, ale ne tak jak bych si představovala a samozřejmě brzy vše zajelo do starých kolejí.... Začala jsem opět bývat sama doma- na co si to vlastně stěžuješ? Řeklas že se nastěhuješ zpět v září a přišla jsi už v červenci, kdy mají zemědělci žně, tak co čekáš?? Akce s mými přáteli- k vám minimálně rok ještě nepojedu, stydím se a nepotřebuji se u vás ukazovat.... Psaní si s mladou brigádnicí- jsi normální? Vždyť je to patnáctiletá holka! S tou bych nikdy nic neměl! To jako nemůžu mít kamarádky?  A tak dále a tak dále.... bylo to jako v začarovaném kruhu... pomalu, ale jistě jsem zjišťovala, že je více nepříjemných než příjemných společných okamžiků.

    Manželovi jsem nevěřila- byl déle pryč už jsem opět pocítila svíravý pocit. Něco mi vykládal- v koutku duše ve mě stejně hlodala otázka- je to pravda? Okolí mě podporovalo v mém rozhodnutí, nic méně mi celkem naznačovalo, zda si zasloužím takové chování. Nebudu vám lhát, kdybych nepotkala mého současého přítele, nerozvedla bych se. Vím, že bych to totiž sama nezvládla a hlavně strach ze samoty je pro mě mnohem horší, než manžel, který se mnou alespoň občas byl.

    Nebudu se moc rozepisovat, prostě jsem zjistila, že i já se pomalu měním- chování, vyjadřování a to se mi nelíbilo. Pomalu se ze mě začala stávat hysterka a hlavně manželka, která si začala psát i s jinými kluky a to mi vadí- nikdy jsem to nechtěla dělat a ani dělat nechci. Nechtěla jsem se snížit na manželovu úroveň a byť jen přes zprávy (které občas byly opravdu pikantní) ho podvádět.

    S kamarádkami jsem jednou jela na otevírání pivovaru, a tam jsem potkala Pavla. Už jsem kdysi o něm slyšela a opravdu se mi líbil a sympatie na sebe nenechaly dlouho čekat. Od této akce jsem změnila směr společného života- i když jsem si s Pavlem jen trochu psala a opravdu jen kamarádsky, s manželem jsem už nespala a téměř nekomunikovala, brala jsem to jako kapitolu, kterou každou chvíli ukončím. Našla jsem si byt a podala společnou žádost o rozvod. Během měsíce jsem s Pavlíkem začala chodit a po chvíli i bydlet, byl pro mě v době rozvodu velkou oporou a i když se to nezdá, opravdu to bylo třeba. Karty se obrátily. Manžel asi tyto mé kroky nečekal a do teď nemůže zkousnout, že jsem to ukončila a dokonce, že mám přítele. Naštěstí spolu vycházíme dobře a jsme schopni se dohodnout. Rozsudek mám již v ruce a přesto nemám ten nejlepší pocit.

    Jsem šťastná, že mám po všech stránkách naprosto jiného přítele než byl můj manžel, ale zároveň je pro mě rozvod životní prohra a opravdu nikomu tuto zkušenost nepřeji. Nebyla to dobrá nebo špatná zkušenost, ale zkušenost, kterou beru jako lekci, ze které se můžu poučit a chyby, které jsem dělala už nedělat. Vlastně nebýt manželovi nevěry, doteď bych byla doma sama a čekala kdy se vrátí, ale teď? Vím, že mám doma přítele, kterého bych za nic na světě nevyměnila 🙂