kristyyn
9. pro 2016
273 

Cože? My opravdu porodíme a dnes?!

Zdravím Vás dámy 🙂 Tak jsem se rozhodla sepsat můj porod, abych měla vzpomínku a zároveň taky pro Vás (nadcházejí i současné maminky) 🙂 

Termín porodu jsem měla 25/26.7.2016. Už od 36tt týdne jsem chodila otevřená na 1,5cm. V těch úmorných vedrech co panovaly jsem se zaradovala, že bych mohla porodit každým dnem,týdnem 🙂 Pche!! To tak :D Opakované návštěvy porodnice, utlačený sedací nerv.Chůze? No zda se to tak dalo nazvat :( Bolest vystřelující do pravé nohy! No dejte pokoj už s tímhle 🙂 Ale prcek prostě v termín ven jít nechtěl. 

Když jsem šla na KO v 40tt a řekla jsem si o Hamiltona 🙂 Doktor na mě oči vylalil jako bych po něm chtěla kdo ví co :D Ještě se mě ptal zda to opravdu chci :D Nacož jsem mu řekla, že do Vánoc tady chodit opravdu nechci :D Udělal mi super hmat a loučení bylo se slovy příště už se neuvidíme. A prd :D Šla jsem opět na další 2  KO,na poslední kontrole 29.7.2016 (pátek) proveden druhý super hmat + padl verdik 2.8. nástup v 6:00 na vyvolání. 

A je to tady konečně!!! Byla sobota jako každá jiná (opět den,kdy člověk se nehýbal a stejně z něj tekl pot proudem)🙂  V 5 ráno budík v podobě tvrdnutí břicha. První myšlenka? Opět a zase poslíčci, sice bolestivější s delším intervalem 🙂 Ale nic se po hodině nedělo,tak pokračování ve spánku 🙂 Ten den jsem konečně nemusela trpět u sporáku neb jsem oběd měla objednaný u mamky 🙂 Ráno mi začala odcházet hlenová zátka! Ten pocit, že by se konečně něco dělo 🙂 

Dojeli jsme si v pohodě s manželem k mamce, nacpali si břicha, poseděli, pokecali a tradádáá domů. Tak si sedíme v podvečer společně s bráchou pod pergolou, důchodci (bydlíme pod babi s dědou) pryč a my si uživámé pohody,ticha. Hlavně já nemusím poslouchat věty typu: Ty jsi ještě doma? Ať to nenosíš až do Vánoc! Podle mě porodíš už dnes atd... (však to všechny moc dobře známe 🙂 ) Můj drahocený brácha přemlouvá manžela, aby s ním jel na festival. Chlap se díval na mě a usoudil,že to není dobrý nápad, když by doma nebyl jediný řidič :D Během jejich rozhovoru mě nepatrně dost začlo tvrdnout břicho  ( cca 18:00 hod):D Opět na mě přišla myšlenka poslíčci, ale ti sakra byli :D Tak mě napadlo změřit interval a výsledek ?  Co 30 min. Brácha odjel na festival, já si ještě poslechla větu od  sestřenky : Tak jako pořád nic?? S manželem jsme šli dovnitř sednout k větráku 🙂

Břicho nadále tvrdlo, já tomu stále moc nevěnovala pozornosti. Napsala jsem manželovi seznam co má nakoupit a vyslela jej nakoupit 🙂 Chtěla jsem odpočívat, ale popadlo mě uklízení. Tak jsem gruntovala byt (už snad po 150 během 14 dní :D ). Břicho začlo tvrdnout nějak častěji,což mě znervoznilo maličko. Tak jsem si zapla aplikaci na mobilu,která měřila intervaly. Z 30 min jsme přešli krásně na 20,15,10 min (vše během hodiny). Po hodině se vrátil chlap z nákupu, já doma opřená o balon a vydychávám kontrakci. A začíná panika u manžela :D  Chlap trvá na odjezdu do porodnice!! Já odmítám, že si dám vanu a bude fajn 🙂 Přeci tam nebudu jak hysterka, aby mě řekli, že vlastně ještě nerodím :D 

Napouštím si vanu (20:00hod), prodýchávám parádní kontrakce,naložím se 🙂 Chlap sedí vedle vany, slyším jak odfukává,nohou klepe o podlahu, chvíli sedí, poté chodí sem a tam :D Interval co 5 min/hod :D Chlap je rozhodnutý, že se jede do porodnice a tečka :D Já už teda kývla, že asi jo. Herečka jsem si chtěla sednout dopředu. No to byl ale pěkně blbý nápad, který jsem hned zrušila a sedla jsem si na zadní sedačky :D Spíš to byla imitace sedu :D Od baráku jsme vyjeli 21.05 hod. Cesta pro mě bylo nekonečná,cítila jsem snad každý kámen na cestě (cesta do porodnice 25min).

Hurááá konečně jsme na místě!!

Manžel zvoní na porodní sál a hlásí,že zřejmě asi rodím :D Dojde sestra dolů s otázkou zda rodím? Řekla jsem že asi ano :D Chlapa stihla zdupat kde má tašky. Chudák měl takovou paniku, že nevěděl kde mu hlava stojí a sestra po něm chce nějaké tašky :D Tudíž 21:30 příjezd do porodnice,vyšetření-verdit otevřená na 4cm, jdem na sál rodit. Maminko převléct,věci předejte otci a jedeme. Uvnitř se mi zastavilo snad vše! Pane bože já jdu opravdu rodit?!

Tak si dojedem na sál 21:50 hod , PA mě vyšetřila hned při příchodu a otevřená na 5cm :D Krásně rychle se otvíráte to porodíte ještě dnes 30.7.2016 do půlnoci. Při napojení na monitor začal po chvíli houkat, naběhl k nám na box personál a po chvíli odešli. Nikdo mě nic neřekl, PA mě odpojila, že se mohu projít nebo jít do sprchy. Volila jsem sprchu. Kontrakce zesílily,že mě nepomáhala ani teplá voda,masáž. Chci něco od bolesti. Bohužel už jsem nemohla dostat nic. Za to jsem dostala bonus v podobě prasknutí vody ve 22:30 hod. Čekala jsem vodopád a ono žádný vodopád nebyl :D Spíš jako bych se počůrala 🙂 Opět napojení na monitor,který houkal. Podali mě oxytocin,dali na pravý bok. Kontrakce už teda měly pořádné grády. Popravdě se divím, že manžel neodešel s rozdrcenými kostmi :D Podrobně si už moc nepamatuji. Jen to, že tělo začlo z ničeho nic samo talčit. Hlásím PA,že tělo tlačí :D Ta se usmála,řekla koukneme se na to. Hlásila,že vidí hlavičku a jde se rodit 😀 Jasné pohodička proč by ne :D Haha to jo teda !!!

Nohy do praku,polosed,monitor stále na břichu. Jen jsem slyšela volejte pediatra a primáře. Vůbec nevím co se dělo. Jen vím, že jsem zatlačila poprvé co to šlo a nic. PA,že provede nástřih,DR dítě musí na další zatlačení jít ven. Tudíž zatlačit co to jde a vydržet. Přišla kontrakce, PA nastřihla, já tlačila co to šlo,DR mě tlačila na břicho a malý doslova vyletěl ven 31.7.2016 v 0:25hod. Chvíli ticha než zazněl konečně pláč! Ulevilo se mi neskutečně,víděla jsem ho letmo,  byl modrý :( Ihned ho odnesli pryč!!!

Já si všimla ,že na boxu mám 2PA,doktorku+primáře gyndy,sestru z novorozencu a primáře dětské JIP. Já doslova odpadla jak placka,placentu jsem ještě porodila.Manžela zavolali ať si jde vyfotit malého. Primář mě gratuloval k synovi,že je v pořádku a nemusím mít strach (to se řekne,když své dítě vidíte pár sekund).

Došlo na šití! Prý šití je už ráj vzhledem k porodu! Možná ano,ale ne pokud máte stehu min 20 a jste doslova pošití až po prdel! Konečně došel manžel,který mě poděkoval za syna! Byl se mnou celé 2 hod na boxu.Já ho pořád prosila ať jde za sestrama a zjistit co malý.Ten byl ve vyhřívacím lůžku a po 1,5 hod od porodu mě malého donesli na 10 min, kdy jsem si jej mohla pochovat a konečně se na něj podívat. Našemu pokladu jsme dali jméno Šimon,vážil 3 300g, 49cm. Přenášela jsem tedy 5 (nekonečných) dní. 

Můj poporodní průbeh díky velkému šití nebyl nijak lehký.Opakované výplachy Peroxidem atd. Po měsíci od porodu jsem si mohla konečně sednout bez nafukovacího kruhu 🙂 ....A proč takové pracovní nasazení na porodním boxu? Malému od příjezdu do porodnice padaly ozvy. Už prý byli nakloněni k ukončení porodu sekcí, ale malý se ven dostal sám 🙂

Ač můj porod nebyl jednoduchý, ale za to byl rychlý 🙂 Jsem si mohla přivést na svět syna, který je pro mě tím nejkrásnějším a nejúžasnějším chlapečkem na celém světě 🙂 Každopádně jako každé dítě pro svou matku 🙂

Krásně jsi to napsala🙂

10. pro 2016

Krásně napsané,měla jsem taky krásný a rychlý porod. Hlavně že jste oba v pořádku ♥

10. pro 2016

Brečím 🙂, pěkně napsané...

24. kvě 2017

Začni psát komentář...

Odešli