Pocity se odráží ve snu

Mým snem bylo mít šťastnou rodinu. Aby vše bylo dokanalé a úžasné.

A můj  syn je úžasný a dokonalý a doufám, že i šťastný.

Ale né vždy je vše perfektní a tak, jak si člověk naplánuje.

________________________________________________

Věříte snáři?

Vyplnilo se někdy Vám podle něho něco?

 Já jsem dnes měla strašně zmatený sen, který popisovat nebudu i když klíčová slova vám třeba napoví 😀

žralok > překážky

útěk > věř svým dovednostem a schopnostem

voda > život letí jako voda, zpomal, ať nepřehlédneš důležité a krásné věci

                                                                     zdroj pixabay

 Mám často pocity, že jsem jako rodič selhala > malý se stává nezvladatelným > vzteká se, křičí, neposlouchá a to má teprve 2 roky > co bude v pubertě?

Miluji svého syna, ale někdy je to pravdu těžké.

Včera odpoledne chtěl spát, ale musela jsem být s ním.

Ležela jsem a koukala na něj, jak spinká, jak je sladký a vzpomněla jsem si na to, jaké to bylo, když jsem si ho přivezla z porodnice.

Takový uzlíček, který mě naplnil neskutečnou láskou, o které jsem ani nevěděla,

že existuje.

MOJE DOVEDNOSTI A SCHOPNOSTI ?

Musím věřit, že moje dovednost být dobrá máma je dostačující.

Cítím se neschopně. Domácnost strádá. Chtěla bych aby to byl pořádek a čisto.

(Ale jako u prasat tu nežijeme > prostě běžný nepořádek. Všude hračky, nádobí, vytřít bych už tedy také mohla 🙂 > znáte to není čas a v mém případě ani chuť  )

Jsme schopná? Dovedu vše zvládnout? Zvládly to jiné? Proč né já? 

Musím si věřit!

Někdy v sobě najít tu dovednost vše zvládnout!

Být dobrá máma.

Být dobrá manželka.

Být dobrý "hospodyňka".

Musím zpomalit, musím najít systém vše zvládnout a nezbláznit se.

Vše nedůležité počká!

ŽIVOT LETÍ JAKO VODA

Život letí jako voda a nesmí lpět na věcech, co počkají, co nejsou důležité.

Nechci ve stáří vzpomínat, jak jsem se honila za prací, jak jsem křičela či neustále napomínala syna. Chci vzpomínat na krásné chvíle strávené s ním.

Vždyť nejkrásnější je ten jeho šťastný a spokojený smích.

Pro mě je nekrásnějším zvukem na světě právě jeho smích.

Někdy se cítím vyčerpaně a že jsem na dně svých sil. 

Ale není to tím, že se za vším honím? Nemám zpomalit? ANO! 

Vše nedůležité počká!

PŘEKÁŽKA

Za měsíc nastupuji zpět do práce (ano na plný úvazek).

Možná toto je myšlenou tou překážkou. 

A možná je překážka myšlena naší situací. Protože překážky ty poslední rok překonáváme pořád.

Manžel je téměř rok na nechopence a když pominu finanční stránku (asi si umíte představit, že s mateřskou a hypotékou to skutečně není lehké), tak je to dost na psychiku. Oba s manželem se už cítíme vyčerpaní. A nesjpíš se to odráží právě i na synovi. Já si nabrala domů práci, takže na syna není tolik času. 

Velkou překážku v současné době vidím také v tom, že manželovi bude neschopenka končit a finanční odělení v jeho práci (pod které spadá - nespadá pod stát), tak to nějak neřeší. A my nevím co bude - budeme mít vůbec za měsíc peníze? Kdy se to vyřeší?

Kdy si budeme most "odfrknout" a říct si "je to za námi". Překonali jsem těžkou překážku v našem vztahu. Překonali jsem opravu těžký rok. Kdy jsem skutečně byla na pokraji svých sil a necítila jsem jen totální selhnání, ale cítila jsem i pocit beznaděje, a že není východiska. Cítila jsem jak se na mě vše valí. Jak jsem na vše sama. Že takto už dál nemůžu a ani nechci.

Jednoho dne jsem se, řekněme, "zhroutila". Přetekla vážně poslední kapka.

Sesunula jsem se na zem a začala brečet.

Už jsem nevěděla, jak dál.

Syn za mnou přišel.

Pohladil mě a dal mi pusu.

Něco ve mně se pohnulo a já začala plakat ještě více, ale byl to už jiný pláč. Pevně jsem objala syna a plakat jsem přestala.

Není žádná překážka, kterou bych kvůli synovi nepřekonala.

Hlavu vzhůru!

Svému žraloku uteču a nechám si život odplout s ním.

Nějak bylo nějak bude.

Jsou důležitější věci na kterých záleží.

A já se těším na společný čas strávený se synem. Těším se, až se ráno vzbudí a usměje se na mě. Jak plamínek v jeho učích poskočí a vy víte, že už vymýšlí nějakou lumpárnu ten můj lumpíček milovaný.

Všem krásný den a nezapomeňte dát svým ratolestem pusu!

Jen tak protože tu jsou s námi!    

                                                                  zdroj google

#mk_blog_academy  #zamysleni #materstvi