Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.
a uvidíš všechny příspěvky!
laola
17. únor 2019 Čtené 869x


23. 1. 2019 v 7:00 (39tt+6) jsem měla nastoupit do porodnice na vyvolání porodu. Ještě noc předtím jsem si říkala, že si třeba malý dá říct a rozhodne  se přijít na svět "bez pomoci"... Bohužel se tak nestalo a osudný den pět minut před sedmou mě můj drahý vysadil před porodnicí. Domluvili jsme se, že ho budu informovat, až budu vědět víc, aby tam zbytečně nečekal, když se ještě nebude nic dít...
Prošla jsem registrací, kde zkontrolovali všechny údaje a následně jsem šla do čekárny počkat, až mě zavolají na ultrazvuk a do ambulance.
Na ultrazvuku se paní doktorka snažila miminko změřit, což se jí moc nedařilo, nebylo pořádně vidět bříško, takže nakonec padla hodnota váhového odhadu 3880g. To mě docela vyděsilo, už moje gynekoložka mě strašila malým obříkem, takže jsem se lehce obávala, co bude :grin:
Následovala chvilka čekání na prohlídku v ambulanci a verdikt, co se bude dít dál. Viděla jsem z ambulance vycházet s úsměvem na tváři budoucí maminku, kterou poslali rovnou na porodní sál, a tak trochu jsem jí záviděla.
V ordinaci při prohlídce mi paní Dr. oznámila to, co jsem slyšet nechtěla... že od minulého týdne neproběhl žádný posun: prostupná pro prst:scream: Chvilku se ve mně hrabala (mám podezření, že mi udělala hamiltona, ale neřekla půl slova), bylo to dost nepříjemné, kdybych mohla, lezu po stropě. Každopádně tam pak zazněla hláška o "dvou prstech", což mě trošku potěšilo. Ale hned na to jsem dostala studenou sprchu ve formě verdiktu Dr., že prý to podle nálezu vidí tak, že porodim až tak za dva dny...:scream: Smířená s tím, že si užiju o dva dny víc v porodnici jsem se přesunula do patra, kde jsem nafasovala erární košili, sepsali jsme příjem a poté  mě ubytovali na pokoj pro těhotné, kde už byla nějaká jiná těhotná paní. Po chvilce mě zavolali na vyšetřovnu, kde mi paní primářka zavedla první vyvolávací tabletu a hned vzápětí další, protože ta první se pry cestou nějak rozpustila či co... a poslali mě lehnout si na pokoj, kde mám vydržet aspoň půl hodiny. Zalehla jsem, vzala si mobil a napsala muži, že teda dneska asi nic a čekala. Bylo lehce po osmé hodině. Asi za dvacet minut mě začalo bolet břicho a záda takovou horší menstruační bolestí, tak jsem se snažila to rozchodit. Porodní asistentka potom přišla zjistit, jak se daří miminku, takže mě přišpendlila do postele ke KTG, což už bylo při kontrakcích horší, funěla jsem už docela nahlas. Do toho jsem slyšela křik té těhule, kterou jsem viděla vysmátou dole na ambulanci. Moc mi to nepřidalo... Naštěstí křik rodičky za chvilku vystřídal pláč miminka, což mi zase polechtalo hormony a i nějaké slzy dojetí byly :blush: A samozřejmě myšlenka na to, jaké má někdo štěstí, když porodí ani ne hodinu po příchodu do porodnice...
Což nebyl můj případ. Já totiž neměla porodit už nikdy... :grin: Když jsem se vyhrabala na kozu na vyšetření, "jakpak nám to postupuje?", tak jsem se dozvěděla, že nám to nepostupuje vůbec (doprdeleprácekurwafix). Kontrakce byly celkem časté a silné jako prase...  Když mi Dr. řekla, že za dvě hodiny zkusíme ještě jednu tabletu a pokud nic, tak pokračování zítra, napadlo mě něco o velmi nejapném vtipkování na účet postarší, unavené a notně nasrané skoro třetimatky:joy:
Tak jsem se tedy přemístila zpět na pokoj, kde se zaplaťpámbů začala balit moje "spolubydlící", kterou ještě propustili domů. Měla holka štěstí, bo to co se tam odehrávalo by asi před porodem slyšet nechtěla... Nastaly totiž asi tři hodiny sajgonu, kdy jsem funěla, mručela, snad ne úplně řvala... Nevěděla jsem jestli mám chodit, ležet, klečet, dřepět, sedět na záchodě nebo ve sprše na balónu, nic mi úlevu nepřinášelo. Byla jsem děsně v křeči, takže jsem se snažila přesvědčit hlavu, že bolesti jsou přínosem, a že bez nich to prostě nepude... Do toho jsem nevěděla, jestli už mám alarmovat muže, protože při vyšetření zase nulový posun...
V 11 hodin mi starší pan doktor zavedl třetí a pro dnešek poslední tabletu opět s připomenutím, že když dnes nic, tak pokračování zítra... Načež jsem mu řekla, že to teda fakt další den nemůžu dát:grin: A stal se zázrak. Pronesl něco o tom, že třeba kolem 14. hodiny prožiju "menší peklíčko" (řekla jsem mu, že to už prožívám asi dvě hodiny) a v 15:00 už by mohl být malý venku. Toto mi stačilo k tomu, abych se na to tak upnula, že při dalším vyšetření zhruba za hodinu už PA konstatovala, že se konečně něco děje, že mi dá klystýr a pak, že můžu zavolat manžela, ať dorazí. Co se dělo po klystýru už mám nějak v mlze... Záchod, sprcha, záchod, sprcha, dřep, záchod, záchod,  bože kolik toho ve mně ještě je?:scream:  Bolesti jak kráva, počítání oken na budově naproti,  smska muži: "dojeď", druhá za par minut: "HNED!" Do toho šílená "potřeba" tlačit, což mě donutilo zazvonit na PA. Ta doběhla za moment. Ani nevím jak jsem jí řekla, že už prostě fakt musím:joy: Chudera musela vyexpedovat skupinku mediků nebo možná nastávajících rodičů z porodního sálu, aby mě měla kam umístit.
Jakmile jsem dolezla na porodní sál, začala PA chystat lůžko na vyšetření a že když bude vše jak má být, praskne mi vodu. To už ovšem nebylo potřeba, protože poté, co jsem zaujala úlevovou polohu na otočné lékařské stoličce, 2x se zatočila, tak mi voda praskla sama.
Vyhrabala jsem se na lůžko, sestřička do mě mrkla, načež ještě u dvou kontrakcí zakázala tlačit a radila mi s dýcháním. Druhá pronesla něco o tom, že to manžel asi nestihne, na což jsem odpověděla, že to vůbec nevadí, hlavně, ať už je ten náš malý venku :joy:
A pak už nastala ta nejlepší fáze, kdy už jsem mohla tlačit. První dvě nebo tři kontrakce se mi nedařilo malého dostat ven. Ale pak jsem asi chtěla zamachrovat, protože konečně dorazil muž, takže na dvě zatlačení ve 13:23 byl Mireček venku:revolving_hearts:

PS: Manžel dorazil oproti plánu (což jsem z smsky zjistila až po porodu) cca o 20 minut později, nestihl se ani převléct, taktak si vyzul boty, takže těch 20 minut zdržení, kdy se stavoval doma pro papuče bylo vlastně zbytečných:joy::joy::joy: A hlavně teda měl štěstí, že jsem mu aspoň při porodu nenadávala:joy::joy::grin::grin:

Čti celý článek
laola
20. pro 2011
Tak jsem bloklá pro Modrý koník PRO, tož teda nevím, ale asi už si tu moc nepokecám...
Zobraz celou zprávu
laola
20. pro 2011
Tak jsem bloklá pro Modrý koník PRO, tož teda nevím, ale asi už si tu moc nepokecám...
Zobraz celou zprávu
laola
21. zář 2010
Fotky vaší práce 6 fotek
laola
28. čer 2010
Červen 2010 2 fotky
laola
10. zář 2010
Víteček 2 fotky
laola
10. zář 2010
Víteček - profi 4 fotky
laola
11. zář 2010
Už je mezi námi:slight_smile: 3 fotky