Třetí adventní neděle je již u konce, pro přátelství jsem vybrala barvu fialovou. 🙂
Tvořím, tvoříš , tvoříme, aneb náramky jdou do světa 🙂
Mám ráda symetrii i asymetrii 🙂 Ráno vstanu a je tu 699 čtení mého zamyšlení. To jsem ani nečekala ...
Můžu poprosit o odkaz na Barbie domeček, se kterým jste spokojené?
Dnes se rozšířilo spektrum dětí ťukajících na okna mé ordinace. Kromě školky ťuká už i škola 😀
http://terezakramerova.cz/tri-klice-k-vyrovnane...
Krásné a souhlasím 🙂
První adventní neděle začala, nese poselství naděje. Stejně tak jako náramek, který jsem vytvořila pro jednu milou ženu odsud 🙂 Krásný počátek adventu Vám všem 🙂
Jak se dají vyčistit háčkované bílé vánoční ozdoby? Moje pacientky mi každý rok přinesou háčkované ozdoby. A já teď po vyndání ze skříně zjistila, že jsou zažloutlé ☹ Přestože jsem je pečlivě zabalila před uschováním. Nemám s tím vůbec zkušenost (kdybych vyprala , asi to ztratí tvar, že? Je to něčím tuženo, že? ), prosím, kdo tyto ozdoby vyrábíte, jak se o ně starat? Díky předem za odpově'd 🙂
Já právě přemýšlím, zda jsem normální, nebo mimo totálně... Láďa Hruška dává do zavařovací sklenice fotku a zalije to olejem. Prý dávaní fotek do rámečků je "out". 😀 😀 😀Prý originální dárek je na světě. Alex k tomu dává dodatek: "Buď toho hňupa dělá ze sebe kvůli scénáři naschvál, nebo je hňup doopravdy." Radek kontruje, že oboje je správně, že "toto" se prostě nenaučíš... Ať mi ruka upadne, jestli ještě jednou přepnu na tento pořad 😀
Kolik radosti udělá zapomenutá kniha...
Je sobotní odpoledne, jsme doma celá rodina, užíváme klid a takové ty obyčejné věci, které jsou nejvzácnější. Děti si hrají, dívají se na pohádku, muž mi fotí náramky, které se mi stávají vášní... A já si říkám, že najdu verš na naše ručně vyráběné přání.
Beru do ruky první sbírku veršů, procházím ji, ale nic mne nezaujalo. Básně krásné, ale ne takové, aby mne chytily za srdce. Posílám Alexe pro druhou knihu veršů. Otevírám ji a nacházím zapomenuté poklady. Ústřižek z novin, kdy jsem tatínkovi po smrti dávala oznámení o jeho nedožitých kulatinách. Dívám se na něho a je to, jako by tu byl... Z další části vypadává fotka Jana Skácela na hřbitově. Fotka, kterou opatruji již tři desítky let, celou dobu, co čtu jeho básně. A v neposlední řadě vizitka významného plastického chirurga, profesora Bařinky, se kterým jsem se kdysi seznámila v ateliéru Vlasty Zábranského . To je PAN DOKTOR. A původně prý snad zubní technik. Ani to nevěděl, ale i on mne setkáním s ním tehdy utvrdil v rozhodnutí, že studovat medicínu je správné.
Tři "papírky" a tolik vzpomínek...
Básničku jsem již našla, krásné čtyřverší, fotografii máme také, tak teď už zbývá se pustit do výroby novoročních přání....
Na zdraví!
Loučení.... Něco končí, něco začíná. Paní učitelka odchází, Alex odchází na jinou školu.
Dnes mne u oběda rozesmál Alex: "Máme doma všechny kategorie. Jednu předškolačku, školáka, studenta a vyučující..." 😀 Tak, vlastně má pravdu 😀
Rozdíl devíti let. Můj malý velký muž, který mi dělá obrovskou radost 🙂
Lili s tatínkem, aneb "Ty můj vousánku, Ty můj ňuňánku.."
Alex odjel na školu v přírodě s budoucí školou. Ve stávající škole ale nahlásil, že se vrací v pátek dopoledne, takže ještě určitě dorazí... No, vrací se kolem oběda a vyučování je do 12. 35. Snad tedy nebude chtít na těch 30 minut do výuky 😀
@alicci Boty pro Alexe sice nemáme, ale máme sportovní kalhoty, holínky a velký nákup. Naštěstí jsem v kabelce našla čokoládu, díky které jsem tento zážitek přežila 😀 Jinak srandovní, jak je svět malý, ať se Ti na Moravě líbí 🙂
Zjistila jsem, že Alex se přihlásil do doučování 😀 Jelikož on doučování nepotřebuje, ale chce tam chodit , protože má rád paní učitelku, tak jí chodí opravovat písemky 😀
Hodné děti máme 🙂
Alexova třída včera měla spaní ve škole. Pan učitel prý dětem pustil Alexovo bubnování na videu. Ptala jsem se , jak to dopadlo. Alex mi řekl: "Byl jsem obdařen potleskem." Tak to jo, to je prima 🙂 Občas mne ty vážné formulce z dětských pusin rozesmějí...
Včera mi jeden pacient, který má pět synů, říká: "Víte, jak docílím, aby se okamžitě sešla celá rodina? Vypnu router..." 😀 😀
Kuchaři se snažili a Leila zkusila kromě restovaného štíra vše 😀
Dostali jsme pozvání na Moravia Food Festival. Ovšem Leila to trochu zabila slovy: "Blé, tam nebude žádný jídlo, který já papám..." Tak, kuchaři máte to, teď se snažte 😀
Včera jsem byli pozvaní na vernisáž fotografií dětí. Jejich abstraktní svět je úžasný... Fotky nesly jméno: "Vlasy ˇštětky, bláznivé neurony, zamilované borůvky..." K tomu děti zazpívaly, zatančily a řekly, že s prázdnou neodejdeme, i kdyby se nám fotky nelíbily, protože je nachystaný dobrý raut, tak se aspoň najíme 😀 Také jsem tam potkala budoucí paní učitelku Alexe na nové škole, takže proběhlo takové spontánní bezva seznámení, paní učitelka říkala, že děti už se na Alexe těší, že prý ho znají a nemůžou se dočkat. Pak jsme jeli na večeři na jednu terasu u nás nad přehradou, kde Láďa Kerndl zpíval s TipTop Bandem, pan Kerndl mě přišel pozdravit, hudba byla výborná, flank steak taky a grilovaný ananas dobrá tečka. Kdyby se tak zastavil čas, po tolika složitých letech konečně klid.
A+L+K=silná trojka
Tak to je projev lásky.... Muž mi nechal patku od chleba a ještě k tomu koupil sádlo se škvarkama. Roky jsem to nejedla, ale teď mi to jaksi zachutnalo. Žádný kytky, žádný dary. Prostě patka se sádlem, tak na mě myslel....
Já se z toho našeho Valérka pominu. Sedíme na terase u ateliéru a on říká Alexovi: "Mám tady nějaký státní ceny, takový zlatý medaile, co jsem dostal. Leží to tam někde mezi vercajkem, chceš se podívat?" No, je fakt, že tam člověk přijde a protože je Valér ohromně skromný, ani nevnímá diplomy, fotky se státníky, prezidenty, medaile, ocenění...
Strávili jsme krásné odpoledne ve sklářském ateliéru. Děti mastily karty s výtvarníkem a jeho synem, Radek dostal nabídku fotit dokument o malbě na sklo a užití smaltů na skle a já jsem se kochala výhledem na Moravský Kras. Pochválen budiž takový den 🙂
Valérkovi s láskou 🙂
