icon
avatar
leiladelly
12. lis 2016
331 

Kolik radosti udělá zapomenutá kniha...

Je sobotní odpoledne, jsme doma celá rodina, užíváme klid a takové ty obyčejné věci, které jsou nejvzácnější. Děti si hrají, dívají se na pohádku, muž mi fotí náramky, které se mi stávají vášní... A já si říkám, že najdu verš na naše ručně vyráběné přání.

Beru do ruky první sbírku veršů, procházím ji, ale nic mne nezaujalo. Básně krásné, ale ne takové, aby mne chytily za srdce. Posílám Alexe pro druhou knihu veršů. Otevírám ji a nacházím zapomenuté poklady. Ústřižek z novin, kdy jsem tatínkovi po smrti dávala oznámení o jeho nedožitých kulatinách. Dívám se na něho a je to, jako by tu byl... Z další části vypadává fotka Jana Skácela na hřbitově. Fotka, kterou opatruji již tři desítky let, celou dobu, co čtu jeho básně. A v neposlední řadě vizitka významného plastického chirurga, profesora Bařinky, se kterým jsem se kdysi seznámila v ateliéru Vlasty Zábranského . To je PAN DOKTOR.  A původně prý snad zubní technik. Ani to nevěděl, ale i on mne setkáním s ním tehdy utvrdil v rozhodnutí, že studovat medicínu je správné. 

Tři "papírky" a tolik vzpomínek...

Básničku jsem již našla, krásné čtyřverší, fotografii máme také, tak teď už zbývá se pustit do výroby novoročních přání.... 

avatar

Heli, Ty to umíš tak krásně napsat...já jsem ted nedávno takhle podobně našla a zasnila se nad starými dopisy od spisovatelky Marie Kubátové. (Kdo neví, tak mimo jiné autorky Krkonošských pohádek). Jako dítě jsem si s ní vyměnila pár dopisů a pohlednic a dodnes na to s láskou vzpomínám 🙂

Odpověz
12. lis 2016
avatar

@moninecko Moni, fakt jste si psaly? To je super, to schovej... a opatruj...

Odpověz
12. lis 2016
avatar

@leiladelly No, já jsem milovala knížky její maminky Amálie Kutinové Gabra a Málinka a elikož to bylo vše o jejich opravdovém dětství, tak mě zajímalo, co bylo pak, když dospěly atd. A když jsem zjistila že její dcera, paní Kubátová je vlastně taky spisovatelka, tak jsem jí prostě napsala a už to jelo. Poslal mi tenkrát i jejich rodinné fotky atd., tatínek doma vše ofotil a pak jsme jí to samozřejmě vrátili. Ona byla moc milá, ikdyž se mohla na nějakou desetiletou školačku klidně vykašlat.

Odpověz
12. lis 2016
avatar

@moninecko Moni, to je krásné... Moudrý člověk se na desetiletou školačku nevykašle... A tu maminku tedy neznám, jméno paní Kubátové ano, maminku ne.

Odpověz
12. lis 2016
avatar

Heli,měla bych prosbičku..mohla by jis mi verčše poslat? přemýšlím,co na letošní přání za text... klidně do ip 🙂

Odpověz
12. lis 2016
avatar

@luciasek07 Prosím Tě, v tomto bych nerada, aby moje přání přestalo být originálem.. Ztratilo by to půvab, i s ohledem na to, že přání zde většinou publikujeme. Je i lepší, když každý si vybere podle sebe. Děkuji za pochopení 🙂

Odpověz
12. lis 2016
avatar

@leiladelly jasně,to chápu 🙂

Odpověz
12. lis 2016
avatar

Moc krasne povidani 🙂 Miluju Skacelovy verse... ta cistota, minimalismus a pritom je v nich vse... zatim jsem nasla jeho slova na vsechny prilezitosti, ktere jsem potrebovala ❤

Odpověz
12. lis 2016
avatar

@terezet Děkuji moc za zprávu. Jana Skácela a jeho verše miluji... Můj náhradní tatínek po smrti mého tatínek byl přítel Jana Skácela, tvořil s ním, na verše Voda vznikla světoznámá plastika ze skla "Voda".... Vystihla jsi to přesně. Minimum slov, maximum vyjádření. Bohužel jsem použila různé spektrum veršů, včetně veršů na pohřeb. "Nechte ho spát a nerušte ho..."

Odpověz
12. lis 2016
avatar

@leiladelly tak to je nadherne propojeni primo na meho oblibeneho autora 😉 Je dobre vedet, ze kdyz si clovek potrebuje posmutnit nebo se dojmout, staci k tomu nekolik malo slov o nasi zemi, o prirode...

Odpověz
12. lis 2016
avatar

@terezet Je to tak 🙂 Mně ty jeho básně opravdu pomáhají... Ten nadhled, ta moudrost...🙂

Odpověz
12. lis 2016

Začni psát komentář...

sticker
Odešli