6.-7. den stimulace

  No, už se to blíží ke konci...Moje nadšení se mění v nejistotu a pochybnosti,smutek...To vše cítím v posledních dnech.V práci jsem nervózní,jsem na facku.Chce se mi brečet a nemám to komu říct... Stydím se,stydím se za to, že ostatní by mne litovali ☹ Koukali by na mne pohledem ,,Chudinka".Tak raději se snažím myslet na něco jiného,ale nejde to ☹ Ty pocity mi paralyzují mozek,nejsem schopná myslet... Opět přichází 16:00 a já se nepozorovaně vypařím na WC.Pro další dávku hormonů.Ovšem jsem jako vždy cedulku otočila,aby bylo každému jasné, že je OBSAZENO!!!

Samozřejmě by to byl asi malý stres,tak pro jistotu mi opět chce někdo vyrazit dveře bez zaklepání...Kurňa!

Další den jak přes kopírák,ale s jedním rozdílem...Po práci už si v klidu doma před 20:00 píchám skoro poslední injekci s názvem Orgalutran.

 Super,tak ve čtvrtek 7.12. na UZ.

  Do rána jsem z napětí nemohla spát.Teď sedím ve vlaku a jsem nějaká moc klidná...