Dneska jsme vyrazili na dobrodružný výlet po doktorech. Eliš měl jít na vyndání stehů z brady, které si ovšem vypreparoval sám už před několika dny. My jsme tedy ráno prožili klasické peklo s vypravováním školáka do školy včas, abychom hned jeli do Příbrami na ORL, kde mu tu bradu i šili. Chápete, abychom tam byli ještě před osmou ranní a dostali se na řadu včas. V té době tam již byla plná čekárna, kterou sem tam vyšla navštívit protivná sestra, aby všem sdělila, že teď chodí přednostně pacienti na vyšetření sluchu, protože sestra, která to dělá, je tam JENOM dvě hodiny. Takže jsme se velmi zaradovali z představy, že v té čekárně, kde si nejde ani sednout, budeme čekat víc než 2 hodiny, aby se doktor kouknul na vypadlé stehy a napsal nám zprávu pro pojišťovnu. Vzhledem k tomu, že někteří u nás doma dnes pracují, rozhodli jsme se jet zpátky k našemu pediatrovi doufajíc, že nám tu zprávu pro pojišťovnu napíše on. Takže jsme jeli. Cestou jsme zažili pár horkých chvilek díky náledí, ale dorazili jsme. Doktor nám nejen napsal ochotně zprávu, v níž upozornil na chybu v původní zprávě (doktor na ORL nám tam naspal "rána 2,5mm" místo "25 mm" a to by se nám asi pojišťovna vysmála), ale Eliš ještě ke všemu dostal za návštěvu mikulášskou nadílku.
Takže celkem najeto asi 120 km, z nichž co k čemu bylo jen 14 😀 A to se vyplatí... Já snad toho našeho pediatra začnu i milovat 😀