Dobré ránko. Na úžasném rozkládacím lehátku v nemocnici jsem se vyspala do růžova. Sice jsem byla pořád vzhůru, ale fajn. Probudila jsem se plná optimismu, že je ten život skvělý. A pak jsem se podívala na mobil. Bylo to tam. Smršť SMSek od manžela...
2:52... Oblud také nemůže usnout. 🙂 Čumíme na krtka. Mám tu i peřinu. 🙂 (říkám si - když je smajlík, je to dobrý)
3:52... Hlásíme nemoc. Eliáš nevypadá dobře. Už dostal nurofen, první dávku vyplivnul. Asi umřu. 🙂 (tady mě ten smajlík dost zarazil. Tak umře nebo ne?)
5:32... Dva zfetovanci hlásí, že ještě žijou. Eliáš má nurofen a mucosolvan. Já zatím paralen. 🙂 (je to jasný, jinýho smajlíka než tohohle neumí dát )
Takže ať jsem se vyspala jakkoliv, bylo to dobrý. Protože příští asi tak týden nebude NIC. Tak abych měla na co vzpomínat.
P.S. Kdyby si nás tu chtěli ještě dneska nechat, koupím jim drahej dárek.